Ne, nebojte se, neotevřeli jste si omylem politický magazín, ani stránku s recenzemi starých knih. I přesto, že název dnešního článku očividně odkazuje na knihu prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“, politice se dnes budeme snažit vyhýbat, byť úplně zcela to nepůjde, jak uvidíte za chvíli. Hlavní roli ale bude hrát něco jiného.

Je ovšem otázka, zda se budu věnovat primárně vědě, jako to dělám obvykle. V určitém smyslu ano, ale ne tak docela. Jelikož nás trápí letní vedra a z mé delší nečinnosti lze snadno poznat, že se mi nepíše v posledních měsících úplně lehce, rozhodl jsem se dnes zařadit zcela odlehčené téma – omyly týkající se kosmonautiky, ale i dalších oborů lidské činnosti.

Nebudu se ovšem strefovat do kolegů z redakce, do slavných vědců či inženýrů, ale převážně jen sám do sebe. Dneska vám totiž představím své vlastní omyly. Nicméně nepůjde o omyly závažné společensky, vědecky, ani jinak. Tento článek si klade za cíl zejména pobavit. A budu rád, když třeba přidáte i své vlastní omyly podobného typu.

Nejslavnější z teleskopů

V kosmonautice existuje jen málo slavnějších přístrojů, než je Hubbleův kosmický dalekohled. Můj tatínek, kterému z velké části vděčím za zájem o vědu mi už od útlého věku daroval knihy o vesmíru a kosmonautice, z nichž mnohé mám stále doma. Hubbleův teleskop jsem tak vnímal už od malička. A taky se ho nutno říci docela bál. Při pohledu z určitého úhlu vypadá přední část teleskopu pro oko pětiletého kluka dost děsivě.

Jelikož jsem vyrůstal v 90. letech minulého století, Hubbleův kosmický teleskop byl čerstvá novinka, tehdy měl za sebou jen několik let činnosti a slavil své první úspěchy, mnohé ze slavných fotografií a výzkumů ještě neexistovaly. V téže době byl ovšem prezidentem republiky taky známý dramatik a disident Václav Havel. A zde se už dostáváme k mému prvnímu velkému omylu.

Moje dětská mysl si totiž jména slavného astronoma Edwina Hubblea a prezidenta Václava Havla spojila dohromady. Vůbec mi nedocházelo, že by se tak významný astronomický přístroj neměl a nemohl jmenovat po natolik slavném člověku jakým Václav Havel byl a je. Domníval jsem se tedy, ze svého pohledu logicky, že Zemi obíhá Havlův teleskop, který byl pojmenován na počest českého prezidenta.

Tehdy mi pochopitelně nedocházelo, že byť Václav Havel byl a je slavný i v zahraničí, měl několik jednání s americkým prezidentem a scházel se s ním třeba i frontman skupiny Rolling Stones Mick Jagger, přece jen jsem jeho proslulost trochu přecenil. A už vůbec mi nedocházelo, že se americké observatoře pojmenovávají podle amerických vědců, či lidí, kteří významně ovlivnili NASA (jako je James Webb).

Američané by tedy jen těžko pojmenovali svou pýchu a vlajkovou loď vědy po Čechovi, který navíc ani není vědec. Zkrátka, pro mě to tehdy byl Havlův kosmický teleskop.

Jak se jmenoval první Měsíčňan?

U jmen ještě zůstaneme, ale podíváme se do zahraničí. Jak se jmenoval první člověk na Měsíci všichni víte a není třeba vám to opakovat. Každý zájemce o kosmonautiku, či vědu obecně a každý aspoň trochu vzdělaný člověk okamžitě vypálí jméno Neila Armstronga, i kdybychom jej vzbudili o půlnoci. Jen málo letců, či lidí spojených s vědou dosáhlo takové proslulosti, jako tento americký astronaut.

Ovšem ani toto mi, jakožto předpubertálnímu dítěti nebylo jasné. Vzpomínám si, jak jsem luštil křížovku, což mi vzhledem k nízkému věku samozřejmě moc dobře nešlo. A jedna z položek na doplnění bylo právě jméno prvního muže na Měsíci. Pamatuji se zřetelně na své zoufalství, když jsem do křížovky zadával dle svého soudu správné jméno, které však nefungovalo a pořád mi zbývalo jedno volné políčko. V čem byl problém?

Inu, tehdy jsem bohužel neovládal angličtinu tak dobře, abych věděl, jak vzniklo příjmení, které nejslavnější nositel jména Neil držel. Nedocházelo mi, že příjmení prostě vzniklo spojením slov „Arm“, tedy paže a „Strong“, tedy silný. Čili doslova přeloženo „Silná paže“. Zadával jsem do křížovky jméno Amstrong bez písmene R a velice se podivoval, proč mi to tam nepasuje.

Podobný problém jsem měl i s některými sovětskými kosmonauty. Prvním, kterého bych tu rád zmínil byl člen Koroljovovy konstrukční kanceláře a účastník historického letu Voschodu 1, při kterém poprvé v historii bylo na palubě kosmické lodi více osob současně. Jde o Konstantina Feoktistova. A v čem, že byl můj problém? Strašně dlouho jsem si totiž myslel, že je příjmení tohoto kosmonauta Feoktisov, tedy bez T na konci příjmení.

Druhý Sovět, jehož jméno mi činilo potíže byl dvojnásobný kosmonaut, člen letů Sojuz 22 a Sojuz T-2, Vladimir Aksjonov. Mohlo by se zdát, že na jméně tohoto muže, vybraného ke kosmickým letům roku 1973 není nic záhadného. Pro mě to byl ale velmi dlouho Vladimir Askjonov, prohodil jsem pořadí písmen na začátku jeho příjmení. Zde na mě naopak možná zanechala výuka angličtiny stopu až moc. Zpětně jsem se tak musel kosmonautovi, který v kosmickém prostoru strávil téměř 12 dní, omluvit.

A co další jména?

U jmen ještě zůstaneme, ale kosmonautiku aspoň na krátkou chvíli opustíme. Jde totiž o chyby tak kouzelné, že i když zmínění pánové nemají s lety do vesmíru pranic společného, musím se s vámi o ně podělit.

Můj tatínek se kromě vědy věnoval i sportu, dříve například závodně plaval. Není tedy divu, že i my jsme ke sportovcům vzhlíželi. S mou mladší sestrou nás zejména bavily skoky na lyžích. Tento originální sport jsme sledovali velmi pravidelně a brali jej dosti vážně. Moje sestra fandila Švýcarům. Mimochodem, vzpomene si dnes ještě někdo na to, že se tehdejšímu veleúspěšnému skokanovi, čtyřnásobnému olympijskému vítězi (mimochodem dodnes aktivnímu), Simonu Ammanovi přezdívalo švýcarský Harry Potter?

Já jsem měl ale jiné favority. Ze začátku mi byl velmi sympatický německý skokan Dieter Thoma. Vzhledem ale k tomu, že Thoma byl aktivní, když já byl ještě opravdu hodně malý a s němčinou jsem moc nepřicházel do styku, neznal jsem také německá jména. Domníval jsem se proto velmi kuriózně, že Thomovo jméno není Dieter, ale Vítr. Důvod záměny je asi zřejmý, Dieter vyslovovali komentátoři jako „Dítr“, takže odtud už byl k Vítru Thomovi jen kousek.

Mého myšlení nebyl ušetřen ani úspěšný, byť trochu nechvalně slavný Japonec Masahiko Harada. Proč nechvalně slavný? Na Olympijských hrách v Lillehammeru v roce 1994 totiž posledním skokem prohrál Japonskému mužskému týmu už téměř jisté zlaté medaile, z nichž se nakonec radovalo Německo (s D. Thomou v družstvu). Kromě toho měl ale i mnoho úspěchů. A jeho jméno Masahiko si zase moje nezralá mysl propojila se jménem prvního prezidenta Československa Masarykem. Z nebohého japonského skokana se tak rázem stal, aspoň v mém mozku, Masaryko Harada.

A poslední sportovec, kterého bych zde rád zmínil je legendární americký diskař Alfred Oerter, první člověk, který vyhrál závod v hodu diskem na čtyřech po sobě jdoucích Olympijských hrách, konkrétně mezi lety 1956 a 1968. U něj jsem překvapivě nepletl příjmení, ale jméno. Opět by se to mohlo zdát zvláštní, vždyť Alfred je poměrně běžné jméno. Přece jen známe spoustu Alfredů, ať už je to Alfred Pennyworth, komorník Bruce Waynea alias Batmana, divadelní a filmová režisér Alfred Radok, nebo i americký astronaut, člen mise Apollo 15, Alfred Worden.

Jenže já jako malý chlapec nikoho z nich neznal. Zato jsem znal spoustu jmen začínajících na Al a znal jsem také jméno Fred. A už možná tušíte, v čem je zde zakopán pes. Domníval jsem se totiž, že Alfred není samostatné jméno, ale složenina dvou jmen „Al“ a „Fred“, tedy například „Alan a Frederick“, či „Albert“ a „Frederick“. Z nejúspěšnějšího diskaře jsem tak tímto způsobem vytvořil Al Freda Oertera.

Jak se nazývá povolání letců do kosmu?

Ale nebojte, už se zase vracíme ke kosmonautice. Tentokrát to ale nebude můj omyl, nýbrž věc mé drahé sestry. Moje sestra se o kosmonautiku aktivně zajímala a zajímá, avšak nikdy nestudovala fyziku ani podobný obor nad úroveň gymnázia. Je tedy víceméně laickou zájemkyní o tento obor.

Právě od ní pochází jedna zajímavá kuriozita, o které jsem se dozvěděl až poměrně pozdě a která souvisí s tím, jak nazýváme lidi, kteří létají do kosmického prostoru. V Česku převažuje termín kosmonaut, v jiných zemích astronaut. Existuje ale i řada dalších termínů pro totéž, ať už je to francouzský „spacionaut“, indický „vjomanaut“, či čínský „taikonaut“. Česky bychom mohli říci hvězdoplavec. Ale to nemám na mysli.

Moje sestra si totiž poměrně dlouhou dobu, když byla malá, myslela, že termín kosmonaut se ve skutečnosti píše a vyslovuje „kosmunaut“, tedy s písmenem U uprostřed. Jednalo by se tedy o případ, kdy by termín vycházel ze slova kosmus, nikoli kosmos. Dnes už je ale poučena a o této své chybě sama mluví. A jak sami vidíte, já se dopouštěl podobných, ne-li horších omylů.

Kde seděl velitel Apolla?

Na jeden z nich se zaměříme v další části dnešního textu. Jde o problematiku letů k Měsíci v rámci programu Apollo. Tento program byl pro mě, jakožto pro mladičkého zájemce o vesmír z asi celkem pochopitelných důvodů mimořádně lákavý. Tím spíše, že jsem ho sám nezažil. Lety k Měsíci, to se opravdu nevidí každý den. Astronauty, kteří se těchto letů účastnili jsem obdivoval a po pravdě řečeno dodnes obdivuji.

Dlouho jsem měl ale zažitou jednu zcela mylnou představu, která se týkala usazení jednotlivých astronautů v rámci kabiny kosmické lodi Apollo. Když jsem totiž přemýšlel o tom, jak byli astronauté v kabině Apollo posazeni, přišlo mi úplně samozřejmé, že velitel mise (např. Neil Armstrong pro Apollo 11) seděl uprostřed. Byl to přeci velitel, takže se mi zdálo zcela jasné, že musí sedět uprostřed, aby měl o všem přehled a mohl vše řídit.

Od této představy mě neodradilo ani mnohonásobné zhlédnutí legendárního filmu Apollo 13. V něm je přitom umístění astronautů v kabině lodi Apollo ukázáno. Možná to bylo tím, že jsem dosti intenzivně prožíval osud nebohých astronautů, i když jsem věděl, že to dopadne dobře, možná to bylo tím, že je ve filmu ukázáno, že si v průběhu letu velitel Lovell a pilot velitelského modulu Swigert prohodí místo. Ať tak, či ona, tuto představu o místě velitele jsem si udržel dosti dlouho.

Přitom, když se nad tím člověk pořádně zamyslí, je skutečnost zcela logická a poté co to člověku dojde, vůbec nechápe, jak si mohl dříve myslet cokoli jiného. Je naprosto očividné, že uprostřed musí sedět pilot velitelského modulu, vždyť právě on řídí velitelský modul, jak už napovídá název jeho pozice, to je jeho práce. Velitel je sice důležitou součástí mise, ale přehled o velitelském modulu musí mít jeho pilot. A oba muži, kteří chodili po Měsíci tedy seděli po jeho levé, respektive pravé ruce.

Servisní modul Apolla

U Apolla ještě zůstaneme, ale z kuželové kabiny velitelského modulu se přesuneme k velkému válcovitému modulu servisnímu, který byl životně důležitý pro úspěch misí a přežití posádky. Také tohoto modulu se týká jeden zajímavý omyl. Jeho autorem nejsem já, nýbrž můj, již zde zmíněný, tatínek. Zůstane to tak v rodině, jak se hezky říká.

Můj tatínek je člověk, který si pamatuje Apollo. Narodil se totiž v roce 1957, takže v době přistání Apolla 11 v Moři klidu a prvních malých kroků pro Armstronga a Aldrina, ale velkých skoků pro lidstvo mu bylo 12 let. Dodnes rád vzpomíná, jak s mým dědečkem a babičkou sledovali lunární mise Apollo v televizi. Kvůli těmto významným událostem ho dokonce mí prarodiče budili i na noční přenosy.

S programem Apollo měl ale tatínek zažitý jeden zajímavý omyl. Astronautům přístupné byly velitelský a lunární modul. Což je logické, ve velitelském modulu startovali, v lunárním modulu dvojice mužů přistávala na povrchu Měsíce. Oba moduly tedy logicky musely být uzpůsobeny pro pobyt astronautů a muselo se mezi nimi dát přesouvat.

Tatínek si ale myslel, že astronauté mají přístup i do modulu servisního. Domníval se tedy, že i servisní modul je hermetizovaný a astronautům slouží jako obytný prostor. Tato představa se možná vzala ze Sojuzu, který sice nemá lunární modul, ale zato má obytný modul i s toaletou. Možná se ale vynořila prostě proto, že si tatínek uvědomoval, jak malé Apollo je a jeho mozek nechtěl přijmout, že by tři muži mohli žít v tak malém prostoru velitelského a lunárního modulu.

Na tom ostatně není nic divného. Sám jsem v Londýnském Science Museum viděl velitelský modul Apolla 10, a také jsem viděl několik návratových modulů sovětských, respektive ruských Sojuzů. A byť racionálně dobře vím, že astronauti a kosmonauti měli k dispozici tyto moduly plus modul orbitální, či lunární, můj mozek se prostě zdráhá akceptovat skutečnost, že se do tak malého prostoru mohli tři muži vejít a pobývat v něm.

Vyhazov z práce

Nakonec se vraťme zase k mému kurióznímu omylu, který sice přímo nesouvisí s kosmonautikou, ale částečně ano. Jde o jednu věc, která zmátla nejen mě, ale jak jsem zjistil na internetu, i řadu dalších lidí. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mi moje babička z matčiny strany, velmi drsná, razantní, a životem ošlehaná dáma, vyprávěla o své práci. Babička pocházela z Frýdku-Místku, kde také prožila většinu života. Není tedy divu, že pracovala v jednom z místních podniků, totiž v místní mostárně, a to na poměrně prestižní pozici jeřábnice.

Svou práci měla velmi ráda a ráda o ní povídala všemožné historky. Jednou se také zmínila, že jistého jejího kolegu vyhodili z práce. Jelikož šlo tehdy o vážný kázeňský přestupek, vedení podniku jej vyhodilo na hodinu. A to bylo právě to, co mou dětskou mysl naprosto zmátlo. Babička to podávala jako velmi vážnou věc, říkala, že při tak vážném provinění muselo vedení podniku sáhnout po takto razantním kroku. Já byl ale naprosto zmatený. Nechápal jsem, jak je možné, že při tak závažném provinění, zvolili nadřízení provinilce tento postup.

Ze slovního spojení „výpověď na hodinu“ jsem si totiž vyvodil, že dotyčný pracovník musel na jednu hodinu, tedy 60 minut, odejít z práce, a pak se zase mohl (a musel) vrátit. Přijde vám to absurdní? Pochopte, že mi bylo cca 8 let, když mi to babička vypravovala. A dle internetových diskuzí jsem nebyl zdaleka jediný, kdo to pochopil stejně. Co by totiž taky mohla výpověď „na hodinu“ znamenat jiného, než že pracovník musel za trest z práce na hodinu odejít a pak na pracovní místo zase nastoupit.

Jen mi nebylo jasné, proč to tedy babička líčí jako velmi vážnou věc a proč říká, že už dotyčného kolegu nikdy neviděla. Tento rozpor mi ale neobjasnila, obával jsem se, že budu za hlupáka a tak jsem se jí tehdy nezeptal. A celý koncept výpovědi na hodinu mi došel až o mnoho let později. Proto už také vím, že když byl kosmonaut Oleg Artěmjev z důvodu průmyslové špionáže u SpaceX na hodinu vyhozen z posádky mise Crew-12, neznamená to, že se do posádky za hodinu zase vrátil.

Závěr

Jak jste sami viděli, můžu být sice popularizátor fyziky a kosmonautiky a můžu těmto oborům velmi dobře rozumět, ale přesto se, stejně jako každý, dopouštím omylů. A to jsem si určitě nevzpomněl na všechny. Pokud mě něco dalšího napadne, můžu sepsat druhý díl.

Zdroje obrázků

• https://static0.howtogeekimages.com/wordpress/wp-content/uploads/2025/03/ap11_cm_as11_37_5443.jpg?w=1600&h=900&fit=crop
• https://pbs.twimg.com/media/HGrWSorX0AEPr1N?format=jpg&name=medium
• https://patchesofpride.files…._neil_armstrong_and_x-15_-1_-_gpn-2000-000121-1.jpg
• https://cdn.administrace.tv/2022/04/23/medium_169/e5dc627bb8f9870974d9e49c66893b8f.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c8/Al_Oerter_1968.jpg
• https://pbs.twimg.com/media/Gxl-rtFbsAAQXqy.jpg
• https://miro.medium.com/v2/resize:fit:1400/1*myMWZfmUNY4qLtuMKmhuNw.jpeg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/73/Expedition_39_crew_portrait2.jpg