Říká se, že žádný dobrý příběh nezačíná slovy „podrž mi ten salát“. Ani ten náš. Ale stejně tak nezačíná obvyklým „podrž mi tu plechovku piva“. Začíná slovy „podrž mi to burito“, která zazněla ve fast foodu s tex-mex jídlem. Bylo pondělí 9. února krátce po poledni, čas oběda. Už 24 hodin (s drobnými přestávkami a jednou větší na noc) jsme odpočítávali míle mezi Starbase a mysem Canaveral. A byli jsme zrovna v Alabamě, když nastal čas oběda. I zašli jsme a při té příležitosti zkontrolovali zprávy. Jednou z nich bylo, že se start mise Crew 12 na raketě Falcon 9 odkládá o 24 hodin. Ze středečního časného rána místního času na ráno čtvrteční. (Nakonec se odkládalo ještě jednou, ale to už pro náš příběh není podstatné.)

Jinými slovy: na Floridu jsme se měli vrátit o 24 hodin dříve, než jsme potřebovali. Co s načatým roadtripem? Jasně, dalo se normálně vrátit na Floridu, kde je na kosmodromu a v okolí pořád co dělat. Anebo se nastalá situace dala využít. „Podrž mi to burito, podívám se do mapy.“ Konstatovali jsme, že když se hodně kousneme, půjde to.

Patnáct minut poté, co jsme se dozvěděli o odkladu mise Crew 12 už jsme autem nemířili na východ, ale na sever: zpráva nás zastihla přesně před křížením dálnic. Evidentně tak šlo o znamení shůry, které jsme pokorně uposlechli. Drobnou vadou na kráse bylo, že jsme si přidáním cesty na sever prodloužili trasu o dalších cca 1000 km. Ale co už…

A co se stalo naším novým cílem? George C. Marshall Space Flight Center v Huntsville (Alabama), tedy Marshallovo kosmické středisko. Zde působil Wernher von Braun, zde se vyvíjely a vyvíjejí raketové motory. Namátkou F-1 a J-2 pro Saturn V, SSME pro raketoplány Space Shuttle a své ústředí tu u jejích bran má i firma Blue Origin, za jejímiž zdmi spatřily světlo světa třeba pohonné jednotky BE-4 nebo BE-3.

Taky je tu úžasné návštěvnické středisko U. S. Space and Rocket Center, do něhož jsme zavítali v úterý 10. února. Hned ve vstupní hale motory BE-4 a BE-3U. Originály, žádné kopie. Zkušební model přetlakové kabiny lodi Starliner. Původní hardware použitý v nákladovém prostoru raketoplánů při misích ASTRO 1 a 2 (Columbia STS-35 a Endeavour STS-67). Skafandr Chrise Sembroskiho z mise Inspiration4. Repliky sond z Marsu: Sojourner, Spirit, Curiosity, InSight a Ingenuity. A hromady dalších věcí, jejichž prosté vyjmenování je nad možnosti tohoto textu.

Další velkou halou je Davidson Center for Space Exploration, která je věnovaná programu Apollo. Středobodem expozice je raketa Saturn V. Původní, ovšem nikoliv letový hardware. Šlo o exemplář Saturn V 500D, který se používal k dynamickým testům. Ty se prováděly právě v Marshallově kosmickém středisku. Stejně jako dynamické testy raketoplánu Enterprise, jeho hlavní nádrže ET (External Tank) apod. V hale je bambilión unikátů: od návratového modulu Apolla 16 přes mnoho raketových motorů nebo velmi podrobně popsaný IU (Instrument Unit) Saturnu V až po testovací obslužné rameno programu Saturn, které zde bylo zkoušeno.

Pokračujeme venkovní expozicí. Zahrada raket: něco vojenských, něco kosmických. Např. Saturn I, Atlas, Redstone, Jupiter nebo Jupiter C. Taky je tu maketa stanice Skylab pro nácvik výstupů do otevřeného prostoru v bazénu. Nebo model motorové sekce rakety SLS.

A taky je tu raketoplán Pathfinder s jedním z prototypů nádrže ET a dvojicí pokročilých motorů ASRM (Advanced Solid Rocket Motor), které ale nikdy nebyly v praxi použity. Příběh Pathfinderu je tak zajímavý, že se mu budeme věnovat někdy v dohledné době v samostatném článku.

A potom jsem ji spatřil.

„Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“

„Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“

„Jestli je to to, co si myslím…“

Přistoupil jsem k objektu blíže.

Bylo to ONO.

Zdroje obrázků:
Foto: Michal Přibyl
Foto: Tomáš Přibyl