Při nedávném letu Starship se na oběžnou dráhu poprvé dostaly družice Starlink třetí generace. Na jejich příchod se přitom čekalo několik let. SpaceX původně plánovalo velké družice druhé generace, které měly využívat obrovský nákladový prostor nové rakety. Jenže vývoj Starship se protáhl a firma proto musela připravit menší variantu V2 Mini, kterou bylo možné vynášet pomocí Falconu 9. Nyní se situace konečně obrátila a na oběžnou dráhu se dostaly družice, pro které byla Starship od začátku určena. Podíváme se proto, jak se V3 liší od předchozích generací a co jejich nástup znamená pro budoucnost Starlinku.
Než se zaměříme na podobu nových družic, vraťme se do roku 2022. SpaceX tehdy připravovalo Starship a současně vyvíjelo novou generaci družic Starlink, které měly naplno využít možnosti této rakety. První společný let kosmické lodi Starship a nosiče Super Heavy se uskutečnil až v dubnu 2023. Původní družice V2 byly pro Falcon 9 příliš velké, a SpaceX proto připravilo menší variantu V2 Mini. Nešlo o úplně novou generaci, ale o upravenou podobu V2, která umožnila pokračovat v rozšiřování konstelace i bez Starship. První V2 Mini se dostaly na oběžnou dráhu v únoru 2023. Přestože byly menší než původně plánované V2, podle SpaceX nabízely až čtyřnásobnou kapacitu oproti předchozí generaci družic Starlinku. V roce 2024 firma představila další optimalizovanou variantu V2 Mini, která lépe využívala nosnost Falconu 9. Této úpravě jsme se podrobněji věnovali v samostatném článku. Vývoj Starship mezitím pokračoval a nová raketa se postupně přibližovala svému zamýšlenému využití.
Nyní už nadešel čas podívat se na podobu nových družic. Pro lepší představu si je srovnáme s předchozí optimalizovanou variantou druhé generace, označovanou jako V2 Mini. Jedním z nejvýraznějších rozdílů je přenosová kapacita. Zatímco u V2 Mini se kapacita pro stahování dat uvádí přibližně 96 Gb/s, u V3 dosahuje podle SpaceX až 1 Tb/s, tedy více než desetinásobku. Jde o celkovou kapacitu družice, nikoli o rychlost připojení pro jednoho uživatele. Dalším důležitým parametrem je počet komunikačních svazků, pomocí kterých družice zajišťují spojení s různými oblastmi na Zemi. Zatímco V2 Mini jich mají 192 pro stahování dat, u V3 se jejich počet zvýšil na 2048.
Zatímco u technických údajů jsme mohli být přesní, v případě rozměrů se již musíme opírat také o odhady, protože ne všechny údaje jsou oficiálně známé. Družice V2 Mini mají obdélníkový půdorys o rozměrech 4,1 × 2,7 metru. Nové družice třetí generace jsou výrazně větší a podle údajů na Gunter’s Space Page měří přibližně 7 × 3,5 metru. Zajímavé je také rozpětí solárních panelů po jejich rozevření. U družic V2 Mini dosahuje přibližně 28,5 metru, zatímco u V3 se odhaduje až na 60 metrů. To je zhruba stejně jako rozpětí křídel dopravního letadla Boeing 787. I tento údaj je však pouze odhadem, který vychází z informací zveřejněných na sociální síti X.
Když už známe přibližné rozměry nových družic, podívejme se, kolik jich dokáže vynést Starship. Při zářijovém letu, během kterého se družice třetí generace dostaly na oběžnou dráhu poprvé, jich raketa dopravila do vesmíru 26. Jde o maximum, které Starship zvládne, nebo jich dokáže vynést podstatně více? Přesnou odpověď zatím neznáme. Záleží totiž nejen na nosnosti rakety, ale také na hmotnosti družic a dalších podrobnostech konkrétní mise. Právě hmotnost družic je jednou z nejasných věcí. Ve veřejně dostupných zdrojích se objevují různé odhady, které se od sebe poměrně výrazně liší. Diskuse na Redditu například pracuje s hodnotou 1,7 tuny. Vychází přitom z předpokladu, že Starship dokáže na oběžnou dráhu dopravit až 100 tun nákladu a při jednom startu vynést až 60 družic V3. Pokud bychom tyto hodnoty jednoduše vydělili, vycházela by hmotnost jedné družice přibližně na 1,7 tuny. Jiné zdroje, například server SpaceDaily nebo odborník na družice Jonathan McDowell v článku serveru Space.com, uvádějí odhady přibližně mezi dvěma a 2,5 tuny. Ani tyto hodnoty však nejsou oficiálně potvrzenou hmotností družic V3. Rozdíly mohou mít několik vysvětlení. Není například jisté, zda všechny odhady počítají se stejnou konfigurací družic, nebo zda některé zohledňují i budoucí úpravy. Dokud SpaceX přesnou hmotnost nezveřejní, musíme proto pracovat s rozmezím odhadů.
Nyní si položme tu nejprostší otázku: Co z toho budeme mít my, uživatelé Starlinku? K čemu nám bude, že SpaceX má výkonnější raketu a výrazně pokročilejší družice? Znamená vyšší přenosová kapacita a větší počet komunikačních svazků automaticky vyšší rychlost připojení pro běžného uživatele? Ne nutně. Abychom pochopili proč, musíme začít od začátku. Starlink měl původně především nabídnout připojení lidem v oblastech, kde je kvalitní internet prostřednictvím pozemních sítí špatně dostupný nebo zcela chybí. Rychlý nárůst počtu zákazníků ale ukázal, že o tuto možnost mají zájem i lidé v hustěji osídlených oblastech a na okrajích velkých měst. Právě tam může být kapacita sítě nedostatečná vzhledem k počtu zákazníků a jejich datovému provozu. Družice V3 by měly pomoci tento problém zmírnit. Jejich přenosová kapacita pro stahování dat dosahuje podle SpaceX až 1 Tb/s, zatímco u V2 Mini to bylo přibližně 96 Gb/s. Nová generace má také 2048 komunikačních svazků pro stahování dat oproti 192 u V2 Mini. Díky tomu dokáže síť nabídnout mnohem větší kapacitu pro datový provoz. SpaceX tak bude moci lépe zvládat rostoucí počet zákazníků a postupně uvolňovat kapacitní omezení v nejvytíženějších oblastech, kde už dnes zájem o službu převyšuje možnosti sítě a nové zákazníky firma zařazuje na čekací listiny.
Vyšší kapacita může prospět i stávajícím uživatelům. Pokud je jejich připojení dnes zpomalováno přetížením sítě, mohou se po jejím posílení dočkat vyšších rychlostí, zejména v době největšího vytížení. Neznamená to ovšem, že každý uživatel automaticky získá několikanásobně rychlejší internet. Tam, kde má Starlink dostatečnou kapacitní rezervu už dnes, nemusí být rozdíl příliš znatelný. Hlavním přínosem nové generace je především větší prostor pro další růst celé sítě. Samotné vypuštění prvních družic V3 je teprve začátek. Aby se jejich výhody výrazněji projevily v běžném provozu Starlinku, musí jich SpaceX dostat na oběžnou dráhu mnohem více. Elon Musk v létě hovořil o cíli vypustit během jednoho roku tisíc družic nové generace. Pokud by Starship dokázala při každém letu vynést až 60 družic, znamenalo by to přibližně 17 startů. Takový počet startů by mohl umožnit poměrně rychlé rozšíření kapacity sítě, pokud se podaří plánovanou nosnost a tempo letů skutečně dosáhnout.
SpaceX už mezitím připravuje i služby, které by z vyšší kapacity mohly těžit. U terminálu Starlink Performance firma pro rok 2026 avizuje možnost gigabitového připojení, mimo jiné pro námořní zákazníky. Jde však o nabídku určenou pro konkrétní vybavení a tarif, nikoli o příslib gigabitových rychlostí pro všechny uživatele Starlinku. Družice V3 tedy představují důležitý krok, samy o sobě ale problém s kapacitou nevyřeší. Rozhodující bude, jak rychle se Starship podaří přejít k pravidelnému vynášení větších počtů družic. Právě to ukáže, kdy se jejich vyšší kapacita projeví v každodenním provozu Starlinku.
Zdroje obrázků:
https://sxcontent9668.azureedge.us/cms-assets/assets/Flight_14_Website_Desktop_5_4f66593f23.jpg
https://x.com/larrypress/status/1875204227959771581/photo/1
https://cdn.teslanorth.com/wp-content/uploads/2025/10/spacex-starlink-v3-satellite-size-comparison.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/CgGrRAhmTAXiLqQnfKKrxH-970-80.jpg.webp
https://www.elonx.cz/wp-content/uploads/2025/01/London.jpg
https://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2026/07/starlinkv3deploy.jpg
