Z pohledu kosmonautiky máme za sebou velmi zajímavý týden! A nastává skvělý čas, si ty nejzajímavější události připomenout. V hlavním tématu si tentokrát Kosmotýdeník vybral dokončenou certifikaci rakety Vulcan pro zakázky národní bezpečnosti. Dále se můžete „těšit“ na pozemní nehodu lodi Cygnus, která se tak stala neschopnou letu. Čeká nás také zajímavý snímek polární záře na Neptunu, anebo konec mise Gaia. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Vulcan získal certifikaci pro zakázky národní bezpečnosti

Na tohle oznámení čekala velmi netrpělivě nejen společnost ULA provozující rakety Vulcan a Atlas, ale také celá plejáda kosmických firem, které se podílí na projektu rakety Vulcan: kancelář Assured Access to Space (AATS) amerických Kosmických sil potvrdila, že raketa Vulcan je nyní plně certifikována pro vypouštění nákladů národní bezpečnosti. Jde o citlivé americké národní mise (vojenské, infrastrukturní), které patří mezi nejlukrativnější zakázky. Možná vám připadá zvláštní, že Vulcan získal certifikaci i přes incident s pomocným urychlovacím motorem, ke kterému došlo při druhém certifikačním letu, ale i to má své důvody.

Dokončení tohoto mnohaletého procesu znamená, že Velitelství Kosmických sil může zahájit mise National Security Space Launch (NSSL) na této těžké raketě. „Zajištěný přístup do kosmického prostoru je klíčovým cílem Kosmických sil a kritickým prvkem národní bezpečnosti,“ řekla brig. Gen. Panzenhagen, programová výkonná ředitelka pro AAST, v prohlášení. „Certifikace Vulcanu přidává potřebnou přepravní kapacitu a rozšiřuje tím odolnost a flexibilitu, kterou potřebují nejkritičtější kosmické systémy naší země.“

ULA a americké letectvo společně vytvořily podrobný plán certifikačního procesu rakety Vulcan už v září 2016. Roky vývoje vedly k prvnímu certifikačnímu letu rakety (Cert-1) v lednu 2024, kdy byla vynesena mise Peregrine-1 společnosti Astrobotic z programu komerčních lunárních služeb NASA (CLPS). Původně chtěla ULA letět na své druhé certifikační misi s Dream Chaserem od společnosti Sierra Space, ale nákladní raketoplán nebyl včas připraven. Místo toho byla ULA v rámci snahy certifikační proces uspíšit, přinucena uskutečnit misi, která na své palubě nenesla žádnou družici. Nicméně by tím byl splněn druhý požadovaný certifikační let. A právě během tohoto letu došlo k anomálii, kdy jeden z urychlovacích motorů od Northrop Grumman s označením GEM 63XL, utrpěl po necelé minutě letu poškození trysky, což vedlo k jejímu uvolnění a odpadnutí. Trosky naštěstí minuly centrální stupeň a ULA byla schopna dokončit svou misi, jak bylo zamýšleno. Anomálie ale vyústila v měsíční vyšetřování hlavní příčiny nehody.

ULA měla štěstí, že se jí podařilo vyzvednout trosky odpadlé trysky a prezident a generální ředitel ULA Tory Bruno během mediálního kulatého stolu ve Washingtonu D. C. oznámil ukončení vyšetřování. „Izolovali jsme hlavní příčinu, doporučili příslušná nápravná opatření a ta byla kvalifikována a potvrzena v plném rozsahu během statického zážehu motoru v Utahu minulý měsíc“ řekl Bruno. „Jsme zpět a pokračujeme ve výrobě dalších komponent rakety.“ Bruno také řekl, že v jedné z vnitřních částí trysky byla výrobní vada. ULA zveřejnila na YouTube téměř 12minutové video, které ukazovalo jejich diagnostický proces a ukázalo také záběry na zmíněný statický zážeh.

V diskuzích často zaznívalo, jak je možné, že Vulcan získá certifikaci pro zakázky národní bezpečnosti bez nutnosti opakovat certifikační let poté, co předchozí certifikační let zaznamenal takovou anomálii. Je to rozdíl od dříve proběhlého certifikačního procesu pro Falcon 9, kde certifikačních misí bylo více. Zatímco Falcon 9 byl vyvíjen čistě v režii SpaceX, Vulcan byl od počátku plánován, testován a stavěn ve spolupráci s kontrolními orgány. AATS a Kosmické síly díky tomu viděly do celého procesu návrhu a výroby a nosič byl od počátku uzpůsoben i jejich požadavkům. Stejně tak otevřené bylo vůči kontrolním úřadům i vyšetřování zmíněné anomálie.

Krom dvou zmíněných certifikačních letů společnost ULA uvedla, že také splnila 52 certifikačních kritérií, která zahrnovala 60 ověřovacích požadavků na připojení a vynesení užitečného zatížení a 18 přezkoumání návrhu a testů subsystému. „Děkujeme všem našim zákaznickým partnerům, kteří s námi spolupracovali během tohoto komplexního certifikačního procesu. Jsme vděční za spolupráci a jsme nadšeni z dosažení tohoto kriticky důležitého milníku ve vývoji Vulcanu,“ uvedl Bruno v prohlášení. „Vulcan je jedinečně navržen tak, aby splňoval náročné požadavky vyžadované rozšiřujícím se spektrem misí pro starty americké národní bezpečnosti do kosmického prostoru. Tato raketa nové generace navíc poskytuje vysoký výkon a extrémní přesnost a zároveň pokračuje v doručování na ty nejnáročnější a nejexotičtější orbity dle přání našich zákazníků.“ Vysoká přesnost navedení na oběžnou dráhu byla ostatně zaznamenána i při druhém letu, který byl zatížen zmíněnou anomálií.

Dokončení certifikace Vulcanu je dlouho očekávaným úspěchem pro USA. V srpnu 2020 SpaceX a ULA získaly smlouvy z programu NSSL Phase 2. Podobně jako ve fázi 1 si rozdělily různý počet misí národní bezpečnosti plánovaných na řadu let dopředu. Když byla uzavřena smlouva, Středisko kosmických a raketových systémů (SMC), které se později stalo Velitelstvím kosmických systémů, rozdělilo starty zhruba v poměru 60 ku 40, přičemž většinu těchto misí získala ULA. Když bylo vše řečeno a hotovo, ULA bylo přiděleno 26 misí a 23 šlo do SpaceX. ULA zahájila svou první misi NSSL fáze 2, tedy misi USSF-51, 30. července 2024 poté, co náklad původně určený pro Vulcan nechala vynést raketou Atlas 5. Ke splnění závazků však potřebuje vysokou kadenci raket Vulcan.

A jak je na tom příprava dalších raket? V příspěvku, který Bruno sdílel na svém profilu na síti LinkedIn, jsou vidět tři první stupně Vulcanu na Cape Canaveral Space Force Station. Dva z nich jsou vyčleněny pro první dvě mise NSSL fáze 2: USSF-106 a USSF-87. Třetí může být využit pro vynesení Dream Chaseru, ale spíše bude přidělen k další misi Kosmických sil.

Na závěr ještě připomeňme, že Vulcan je dvoustupňový těžký nosič, který na prvním stupni využívá dvojici motorů BE-4 od společnosti Blue Origin spalujících kapalný metan a kapalný kyslík. Druhý stupeň Centaur V používá dvojici motorů RL-10C, které spalují kapalný kyslík a kapalný vodík. Nosič s průměrem 5,4 metru mohou doplnit motory na tuhé pohonné látky v počtu 0, 2, 4 nebo 6 kusů. Nosnost na nízkou oběžnou dráhu může být podle konfigurace až 27,2 tuny, přičemž většina nákladu bude využívat doručení buďto na dráhu přechodovou na geostacionární (15,3 tuny), anebo přímo na geostacionární dráhu (7 tun).

Kosmický přehled týdne:

Zásobovací loď Cygnus pro misi NG-22 je neschopná letu. Před třemi týdny NASA oznámila, že přepravní kontejner chránící kosmickou loď Cygnus utrpěl „poškození“ při cestě na místo startu na Floridě. Výrobu i přepravu této lodi zajišťovala společnost Northrop Grumman. Od té doby probíhaly kontroly toho, jak moc vážné poškození je. Nyní je jasno – poškození je natolik vážné, že loď je neschopná letu bez zásadních oprav (podrobnosti o poškození však nebyly zveřejněny). Mise NG-22 tak nebude moc proběhnout v plánovaném termínu a NASA opatrně naznačila, že případná oprava se protáhne. Nadcházející mise NG-23 je aktuálně plánována až na podzim a o mnoho uspíšit zatím nepůjde. Naštěstí v dubnu poletí zásobovací mise lodi Dragon 2, jehož náklad bude proto upraven – budou přidány zejména zásoby, jídlo a spotřební materiál. Přesto je absence Cygnusu citelná. V posledních dnech se proto diskutovalo několik možností. Nabízelo se třeba použít Starliner, který by na své další misi měl tak jako tak uskutečnit „pouze“ nepilotovanou zásobovací výpravu. Příprava této lodi a implementace změn vynucených vyšetřováním předchozího ne zcela úspěšného letu, se však ještě protáhne. Zástupci Boeingu nedávno pracovali s možností startu lodi koncem letošního roku. A pokud by se podařilo přípravu lodi uspíšit, bojoval by Starliner s dostupnými porty u stanice, které budou zabírat nákladní a pilotovaný Dragon. V zásobě jsou samozřejmě ještě ruské Progressy a Sojuzy. Ty však mají svůj náklad už daný a mnoho navíc neuvezou. I přesto vše nehrozí akutní nedostatek jídla či zdrojů na stanici. Situace spíše ukazuje, jak křehký je současný zásobovací řetězec. Aktuálně navíc platí, že jediná neruská raketa, která dopravuje posádku a zásoby na stanici, je Falcon 9, který vynáší také Cygnusy – na nové rakety Antares si ještě počkáme, i když se objevují zprávy, že Antares 330 by skutečně mohl stihnout start v polovině letošního roku, ale jisté to moc není. O to více se všichni těší na japonskou zásobovací loď HTV-X, jejíž start je však aktuálně plánován nejdříve na září. A pak je tu ještě Dream Chaser, jehož datum startu je v této chvíli nejisté.

Dalekohled Jamese Webba detekoval polární záře v atmosféře planety Neptun. Bylo to poprvé, kdy jsme je mohli sledovat takto „napřímo“. Náznaky o existenci polárních zářích existovaly už dříve (při průletu Voyageru), ale až nyní byly získány přímé důkazy. Webb pro jejich detekci použil své přístroje citlivé na infračervené spektrum (byl použit přístroj NIRSpec). Po Jupiteru, Saturnu a Uranu, máme důkaz o této aktivitě i na Neptunu. Snímek vpravo tak ukazuje nejen oblačnost v atmosféře, kterou zachytil na levém snímku také Hubble, ale zároveň azurový opar nad planetou, který vynikl právě při použití přístroje snímajícího blízkou infračervenou oblast. A to jsou polární záře. Polární záře na Neptunu je zvláštní svým dosahem i do středních šířek planety. To je způsobeno podivnou povahou magnetického pole Neptunu, původně objeveného Voyagerem 2 v roce 1989. Magnetické pole je nakloněno o 47 stupňů od rotační osy planety. Vzhledem k tomu, že polární záře se objevuje tam, kde se magnetická pole sbíhají do atmosféry planety, jsou Neptunovy polární záře daleko od jeho rotačních pólů. A právě k výzkumu specifického magnetického pole mohou data získaná Webbem posloužit.

Přehled z Kosmonautixu:

V této rubrice na vás čeká přehled všech článků, které vyšly na tomto webu v uplynulém týdnu. Týden nás uvítal zprávou o tom, že sluneční sonda Parker Solar Probe prolétla opět kolem Slunce. Americko-francouzská družice SWOT pomáhá k velmi zajímavému mapování! Její data pomáhají vytvořit přesnou mapu reliéfu mořského dna. Živě a česky jste s námi mohli sledovat start rakety Falcon 9, která vynášela tajnou armádní misi NROL-69. Zvali jsme vás také na březnovou Kosmoschůzku. Tento týden byl ve znamení několika pokusů o start rakety Spectrum. Její premiérový start měl proběhnout z nového kosmodromu v Norsku. V hale VAB na Floridě byl usazen centrální stupeň rakety SLS mezi dva pomocné motory SRB. Příprava mise Artemis II tak opět pokročila. Možná nejzajímavější zpráva týdne přišla z Marsu. Výzkumníci, kteří analyzují americkým vozítkem Curiosity nadrcené horniny, objevili největší organické molekuly, jaké kdy byly na Marsu zatím objeveny. Masivní výroba na oběžné dráze? Ale proč ne! To je další z návrhů podpořených v rámci programu NIAC. Společnosti Firefly Aerospace a Honeybee Robotics oznámily, že Honeybee byla vybrána firmou Firefly, aby poskytla rover pro nedávno vysoutěženou zakázku od NASA na průzkum oblasti Gruithuisen Domes na přivrácené straně Měsíce. Do speciálně upraveného držáku pod křídlem letounu F/A-18 Hornet, umístila NASA na zkoušku komerční senzory pro přistání na Měsíci. V dalším článku jsme zhodnotili dvě nedávné mise komerčních lunárních landerů. Zatímco Blue Ghost byl mimořádně úspěšný, mise IM-2 dopadla o poznání hůře. Poslední pátek v měsíci už tradičně znamenal pravidelné vydání Pokecu s Kosmonautixem. Hledání života ve sluneční soustavě – to jsou cíle pro nadcházející období v rámci čínských plánů výzkumu sluneční soustavy. V sobotu už málem proběhl start nové evropské komerční rakety Spectrum, ale počasí jej opět odložilo. Dnes nás proto čeká další pokus o tento start, ale i s českým komentářem.

Snímek týdne:

Dvacátého sedmého března byla uskutečněna poslední komunikace s evropskou sondou Gaia, která měla za úkol zmapovat více jak miliardu hvězd naší galaxie, určit jejich velikost, směr pohybu a jejich minulé a blízké budoucí pozice. Byla tak vytvořena unikátní 3D mapa naší galaxie a vznikla její doposud nejpodrobnější trojrozměrná mapa. Mise odstartovala v roce 2013 a fungovala tedy 11 let a 27 dní.

Video týdne:

Čínská společnost LandSpace Technology ukázala na videu aktualizaci testů různých dílčích technologií pro jejich připravovanou orbitální raketu ZhuQue-3, která je zajímavá nejen použitím motoru spalujícího kapalný metan a kapalný kyslík, ale také vícenásobně použitelným prvním stupněm. Ve videu je vidět test vyklopení přistávacích nohou a také práce roštových kormidel. O orbitální start i přistání by se společnost ráda pokusila v polovině letošního roku.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
https://en.wikipedia.org/
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://img.24live.co/event/3642536882204655854/20241004131817_090517.jpeg
https://image.cnbcfm.com/api/v1/image/107355275-1704714228590-gettyimages-1908859797-AFP_349R768.jpeg?v=1704732979
https://assets.science.nasa.gov/…840&h=420&fit=clip&crop=faces%2Cfocalpoint
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2025/03/20250326_Vulcans_Cape_small.jpeg
https://pbs.twimg.com/media/GnMyhLjXAAA1bSk?format=jpg&name=large