Projekt ExoMars, tedy společný podnik Evropské kosmické agentury a ruské agentury Roskosmos, patří bezesporu mezi nejočekávanější projekty dalších let. Ať už se zaměříme na technologické výzvy nutné k jeho realizaci, nebo na potenciál vědeckých objevů, vždy nám bude tento projekt okupovat přední příčky. Zatímco první část (označovaná jako ExoMars 2016) již probíhá a přináší zajímavé vědecké objevy, její nástupce (ExoMars 2020), který počítá s přistávací plošinou a pohyblivým vozítkem, zatím na svůj start čeká. Oslovili jsme proto Michala Václavíka z České kosmické kanceláře s žádostí o rozhovor na toto téma. V tomto článku Vám přinášíme jeho odpovědi, ve kterých se detailně věnuje všem aspektům této mise – od těch potěšujících až po ty nepříjemné.
Zdroj: http://www.esa.int
Od našeho posledního rozhovoru na toto téma uplynulo už víc než rok a půl. To je dlouhá doba. Bylo by možné na začátek shrnout alespoň nejdůležitější momenty, které se od té doby v rámci vývoje mise ExoMars 2020 udály?
Od února 2017 se toho událo opravdu hodně. V první řadě je třeba poděkovat zapojeným členským státům ESA, jež zajistily potřebné finance chybějící k úspěšné realizaci mise ExoMars 2020. Podařilo se také výrazným způsobem zlepšit komunikaci mezi ESA a Roskosmosem a také mezi hlavními průmyslovými partnery – italským Thales Alenia Space a ruským NPO Lavočkina. Poslední rok byl ve znamení důležitého milníku při přípravě mise, tzv. S-CDR, což je zjednodušeně proces hodnocení a uzavření technického návrhu všech částí mise, po které následuje samotná výroba. Zodpovědný výbor měl opravdu plné ruce práce, neboť bylo nalezeno několik set menších i větších problémů, které bylo nutné vyřešit k úspěšnému uzavření S-CDR. K tomu nakonec došlo na začátku května letošního roku.
Zdroj: http://spaceflight101.com
Mezi hlavní problémy patřila nekompatibilita přistávacího modulu s vibračním prostředím při startu nosné rakety Proton-M, jež byla vyřešena zpevněním vybraných částí. Přistávacího modulu se týkal i problém s ovlivňováním přistávacího dopplerovského radaru spalinami z raketových motorků. I to se podařilo vyřešit. Poslední významnou technickou nepříjemností byla ztráta vlastností nylonového padákového vrchlíku při jeho sterilizaci. Řešení zde bylo až překvapivě jednoduché. Italský výrobce Arescosmo se vrátil k použití staršího materiálu, který již plně vyhovoval. Padákům se ale problémy plně nevyhnuly a v srpnu 2018 se nepodařila jedna z testovacích kampaní 15metrového a 35metrového padáku. Při S-CDR se podařilo výrazně zlepšit jízdní vlastnosti a průchodnost terénem roveru implementací autonomního navigačního systému (zvýší dojezdnost až na 100 m za den) a tzv. wheel walking. Misi ExoMars 2020 ovlivnila i politická situace a sankce zavedené evropskými státy proti Rusku. Nepodařilo se (i přes velkou snahu) dodat do Ruska hydrazin pro testování raketových motorků přistávacího modulu. Naopak se i přes sankce povedlo zajistit dodávky uhlíkových vláken potřebných pro výrobu přistávacího modulu.
V posledních měsících pokročily také přípravy letové kampaně. Do poloviny roku 2019 by měly být dokončeny všechny potřebné testy. Ke zdárnému konci spěje také vypracování procesu práce s radioizotopovými topnými tělísky (RHU) a jejich integrace do roveru (3 kusy) a povrchové platformy (14 kusů). Velmi zvláštní je nedávný požadavek Roskosmosu na změnu azimutu letu nosné rakety Proton-M z původních z 39° na 25°. Dopad na misi je nyní analyzován výrobcem i letovými specialisty z ESOC, ale předpokládá se, že změnu bude možné přijmout. Za datum startu stále platí sobota 25. července 2020. Pokročilo také hodnocení potenciálních míst přistání, o němž bude formálně rozhodnuto na zasedání pracovní skupiny na začátku listopadu. Kandidáty jsou Oxia Planum a Mawrth Vallis.
Zdroj: https://ichef.bbci.co.uk/
V minulém rozhovoru jste zmiňoval třeba problémy s přístrojem CLUPI. Jak je na tom tento přístroj v současné době?
U CLUPI byl problém s finalizací technického řešení a vysoké citlivosti na otřesy. Nebyl také ustanoven hlavní výrobce a to vše vedlo k mnohaměsíčnímu zpoždění, které k dnešnímu dni dosáhlo více než jednoho roku. To vedlo k nutnosti přepracovat celý harmonogram kompletace a testování roveru ve výrobním závodě. Aktuálně je ale vše na dobré cestě a letový exemplář CLUPI by měl být dodán v polovině ledna 2019.
Zdroj: https://svs.gsfc.nasa.gov/
Zpoždění hrozilo i přístroji MOMA. Podařilo se v tomto směru něco vyřešit, a jaký je stav dalších vědeckých přístrojů?
Přístroj MOMA provázelo velké množství drobných problémů spojených jak s vlastním přístrojem, tak i pozemní testovací aparaturou. Jedná se o největší a z jistého pohledu také nejdůležitější vědecký přístroj, který bude umístěn na roveru mise ExoMars 2020. Proto byla jeho přípravě věnována mimořádná pozornost. Letový exemplář je již dodán k integraci kromě druhého boxu elektroniky, který byl nešťastnou náhodou poškozen a musí být opraven.
Zdroj: http://exploration.esa.int/
Hotovy jsou i (P)FM dalších vědeckých přístrojů, jmenovitě ISEM, ADRON-RM a MicrOmega-IR. U Ma-MISS bylo nutné vyřešit problémy s otočným kloubem, který při testech prodřel optické vlákno. Zpoždění se blíží skoro 11 měsícům, ale letový kus již byl dodán a čeká se jenom na EQM, který by měl být hotov do konce září 2018. Podobně je na tom také radar WISDOM. U RLS je již dodáno EQM. Dodání letového kusu má zpoždění z důvodů problému s CAN sběrnicí a měl by být dodán v polovině října 2018. Pomyslného Černého Petra má soustava kamer PanCam. Prapůvodem zpoždění byla nutnost změny detektoru za radiačně odolnější typ. Objevily se ale další problémy na straně testovací laboratoře (kontaminace čistých prostor) a další technické obtíže – astigmatismus kamery s vysokým rozlišením. Zpoždění v dodání PanCam dosahuje téměř dvou let a EM bude dodán do konce listopadu 2018 a PFM do konce února 2019.
Zdroj: spaceflight101.com
Nedávno se přístrojové vybavení rozrostlo o nový díl – koutový odražeč. K čemu bude sloužit, jaké jsou jeho rozměry a význam?
Jedná se o pokročilý laserový koutový odražeč (resp. soubor 8 odražečů) vyvinutý v italském národním ústavu jaderné fyziky (Istituto Nazionale di Fisica Nucleare) pro potřeby Italské kosmické agentury ASI. Jedná se o malý pasivní přístroj, který nepotřebuje dodávky elektrické energie či přenos dat. Jeho hmotnost je 25 g a průměr 54 mm. Proto bylo možné rozhodnout o jeho umístění na povrchovou platformu až relativně pozdě. ASI usilovala také o jeho umístění na rover, ale zde se nepodařilo nalézt snadné technické řešení ani prostor v harmonogramu sestavování letového exempláře roveru. Koutový odražeč bude sloužit k přesné lokaci místa přistání a také výzkumu atmosféry Marsu. Obdobný koutový odražeč byl namontován na EDM mise ExoMars 2016, je na přistávací platformě sondy InSight a plánuje se jeho použití na roveru mise Mars 2020.
Mise ExoMars 2020 bude rozšířena ještě o soubor senzorů AMELIA, jenž byl použit také u EDM mise ExoMars 2016. Půjde o identické senzory teploty a tlaku umístěné na různých místech tepelného štítu přistávacího modulu. Data budou využita zejména techniky a inženýry při plánování dalších misí k Marsu, mohou být využita i vědci k charakterizaci atmosféry Marsu.
Zdroj: http://www.esa.int
Jak vypadají v současné době přípravy na misi? Začněme nejprve evropskou stranou.
Práce v Evropě probíhají dle harmonogramu, s tím, že jeho dodržení někdy vyžaduje vyšší nasazení v podobě zdvojených či ztrojených směn a práce i o víkendech. Nejnáročnější jsou práce na roveru, kde probíhají testy na jednotlivých vývojových modelech. Úspěšně proběhly mechanické testy (objevily se pouze problémy s tepelnými trubicemi) a probíhají testy elektroniky, kde je nutné vyřešit problémy s distribuční jednotkou a tzv. studenou elektronikou, která bude muset přečkat bez možnosti ohřevu podmínky marsovské noci. Výrazně se pokročilo s výrobou analytické laboratoře, kde se vlastně čeká na dodání letových kusů vědeckých přístrojů MOMA, MicrOmega-IR a RLS. Časová rezerva při stavbě roveru a integraci všech vědeckých přístrojů je nyní 49 dní a letový kus by měl být dodán do konce listopadu 2019. U zbylých částí mise ExoMars 2020, tj. přeletového a přistávacího modulu a povrchové platformy dochází k postupnému sestavování (P)FM a testování. Dodání přeletového modulu je očekáváno začátkem dubna 2019 a jedinou drobnou pihou na kráse je zpoždění dodávky fotovoltaických panelů.
Zdroj: Michal Václavík
A jak jsou na tom se svými přípravami Rusové?
Ruská strana je mimo nosné rakety zodpovědná zejména za dodání přistávacího modulu a povrchové platformy. EM a EQM byly dodány do Evropy a v Rusku probíhá komplexní testování, které má trvat do poloviny května 2019. Veškeré představy o stavu prací na ruské straně ale vzaly za své ve druhé polovině září. Roskosmos oznámil výrazné zpoždění při dodávce téměř všech letových modelů a to až o 3 měsíce pro části sondy a až 7 měsíců pro vědecké přístroje na povrchové platformě. To samozřejmě totálně překračuje dvouměsíční rezervu, kterou program mise ExoMars 2020 obsahoval.
Zdroj: http://russianspaceweb.com
Několikaměsíční zpoždění je poměrně výrazné. Čím bylo způsobeno?
Jde o souhru několika faktorů u NPO Lavočkina a jeho subdodavatelů. Došlo dokonce k odvolání vysoce postaveného manažera NPO Lavočkina. Vzhledem k probíhajícím jednáním však není možné sdělovat podrobnosti.
Představila ruská strana nějaká řešení těchto zpoždění?
Pro celý program je to velká rána, ale naštěstí se v posledních dnech podařilo nalézt opatření, která by měla negativní dopad co nejvíce omezit. Bude to znamenat nejenom přepracování harmonogramu sestavování a testování všech částí mise ExoMars 2020, ale také přesunutí některých dalších prací z NPO Lavočkina do Thales Alenia Space. U vědeckých přístrojů pro povrchovou platformu je v případě velkého zpoždění Roskosmos připraven je vyřadit a nahradit hmotnostní zátěží. To vypadá snadno, ale nejenom že dojde ke snížení vědecké hodnoty, ale bude muset dojít k přepracování vědeckého plánu, podle kterého se řídí a harmonizuje provozování všech přístrojů, ale také k úpravě řídícího počítače, datových i silových sběrnic.
Zdroj: http://www.esa.int
Mise ExoMars 2020 měla původně startovat už letos, ale kvůli zpožděním se musela o dva roky odložit a složitě se schvalovaly finance, které by to umožnily. Je vůbec možné, že by se start odložil na další startovní okno?
I přes výše popsanou událost přijatá opatření povedou k zajištění startu v červenci 2020. Doufejme však, že nám ruská strana nepřipraví další nemilé situace. Prostor pro absorbování dalších zpoždění je již opravdu malý a poté by byl dopad na misi ExoMars 2020 fatální.
Na závěr se ještě vraťme k probíhající misi ExoMars 2016. Jsou vědci a inženýři spokojeni s výsledky, které sbírá sonda Trace Gas Orbiter?
Jsou naprosto spokojení. Systémy sondy i vědecké přístroje fungují na jedničku. Drobné problémy se samozřejmě vyskytly, ale vždy byly naštěstí vyřešeny úpravou palubního software. Vědecká fáze mise začala v dubnu letošního roku a kvalita prvních dat ze všech přístrojů je vysoká. Do sběru vědeckých dat zasáhla velmi silná globální prachová bouře, která začala na konci května a měla by trvat do listopadu.
Zdroj: http://www.esa.int
Logicky nejvíce postižena byla kamera CaSSIS, z níž se dá použít přibližně 10 % snímků, zejména polárních oblastí. Vysoko zvířený prach v menší míře ovlivňuje i měření dalších přístrojů. I přesto se podařilo učinit některé významné objevy, které budou v nejbližších týdnech publikovány v prestižním vědeckém žurnálu Nature. Předně se jedná o detekci metanu v atmosféře Marsu, a zejména výraznou odlišnost výsledků oproti měřením z roveru Curiosity, která byla v červnu publikována v žurnálu Science. Podařilo se také výrazně zlepšit mapu rozložení podpovrchového ledu v oblastech blízko povrchu a vliv globální bouře na změny rozložení prachu a vodní páry v atmosféře Marsu. Do těchto objevů se zapojily jak spektrometry NOMAD a ACS, tak i neutronový detektor FREND. Na konci dubna 2018 také TGO využilo svoji komunikační aparaturu UHF Electra k prvnímu přenosu dat z amerického roveru Curiosity. Dobrou zprávou je i příprava formálního rozhodnutí ESA o prodloužení provozu sondy TGO do konce roku 2022.
Děkujeme za rozhovor
Zdroje obrázků:
http://exploration.esa.int/science-e-media/img/96/ExoMars2018_Rover_20140321_9k.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_rover_structural_model.jpg
http://spaceflight101.com/…/sites/79/2016/03/ExoMars_2016_liftoff7-682×1024.jpg
https://ichef.bbci.co.uk/news/624/cpsprodpb/3126/production/_86228521_molamap.jpg
https://svs.gsfc.nasa.gov/vis/a020000/a020200/a020231/MOMAposterFull.jpg
http://exploration.esa.int/science-e-media/img/2c/Photo_06_1280.jpg
http://spaceflight101.com/…/sites/79/2016/03/ExoMars2016_Schiaparelli_INRRI.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_rover_structural_model.jpg
http://russianspaceweb.com/…/mars/exomars/2018/2017/platform_mockup_1.jpg
http://www.esa.int/…/17525551-1-eng-GB/ExoMars_rover_structural_model.jpg
http://www.esa.int/…/15667366-1-eng-GB/Trace_Gas_Orbiter_and_Schiaparelli_labelled.jpg
Překvapivé je, že rok a půl před startem se řeší jeden problém za druhým a to při výrobě. Pokud nastanou další problémy při testování dokončené sondy a nakonec při testování na kosmodromu tak se termín nestihne.
Nevím jak jsou na tom Američané s daleko složitější misí, ale odhaduji, že už čeká jen na let.
Měl bych dva dotazy:
Jaké bylo zdůvodnění této zvláštní změny?
Při čtení této věty jsem nevěřil vlastním očím. Nestíhám/nezvládám vyrobit vědecký přístroj, tak tam místo něj šoupnu balast? Jak je něco takového vůbec možné? To se stovky milionů eur vynaloží na dopravu kousku „betonu“ na povrch Marsu? To mi přijde jako špatný vtip. Nastala už někdy v minulosti tato situace u jakékoliv vědecké sondy?
Sputnik?
Sputnik určitě ne. Ten nebyl výměnou balastu namísto užitečného zařízení ale kompletním nahrazením složité družice s několika přístroji malou jednoduchou družicí obsahující pouze rádiový vysílač.
Satelit byl pokud vím dokončen a vypuštěn jako Sputnik 3.
Změna je z důvodu snížení zasažení území mimo Ruskou federaci částmi nosné rakety. Jinak v článku to mám blbě, ten azimut byl změněn z 39° na 25°. Prosím Dugiho o opravu.
Opravdu neuvěřitelné, ale přesto poněkud předvídatelné.
To je prostě Rusko.
Navíc, mise byla již jednou odložena. Původně měla startovat letos. Dalo by se očekávat, že to napodruhé stihnou.
Nakonec to skončí havárií Protonu, jako u Mars 96 nebo Fobos-Grunt.
Jsem taky zvědavý na tu Ruskou přistávací platformu.
Přistání na Marsu je pěkný oříšek i pro vyspělejší země.
Opravdu nerozumím tomu, proč je v Evropě taková snaha s Ruskem spolupracovat za každou cenu, ať nás to stojí, co to stojí.
Rusko se nám za to odvděčuje pouze nenávistnou propagandou.
Proč tuhle misi neřeší jen ESA, popřípadě ve spolupráci s Canadian Space Agency, NASA nebo JAXA? Sonda už mohla být na cestě.
Ale program ExoMars měl být ESA + NASA. Dělalo se na tom snad někdy od roku 2005, ale v roce 2011 NASA odstoupila a ESA se musela dohodnout s Ruskem. No, musela… těžko říci, co by se stalo, kdyby ESA program přizpůsobila svým možnostem a dala to sama. Ale každopádně se podepsala smlouva a jaký se rodí výsledek, to vidíme.
Za éry Sovětů všechny jejich sondy při obrovské váze měly minimální přístrojové vybavení a když už něco málo naměřily, tak to sovětští “ vědci“ nedokázali správně interpretovat. Hlavním cílem byl populistický efekt – poslali jsme k Marsu 4,5 tuny a zaostalí Američané jen pár set kilogramů.
No, nějak si takovéto argumenty z těch let nepamatuji. No a vědecké vybavení tehdejších sovětských sond (70 a 80tých let) bylo rozhodně na vysoké úrovni. Konec konců, doporučil bych se podívat podrobněji např. na sondy VEGA či Veněra.
Také jsem o podobných argumentech neslyšel. Já toho tolik nepamatuji, ale nebyl už tehdy v SSSR nějaký Rogozin? Třeba jeho děda? 🙂 Na druhou stranu třeba u landerů Veněra byla ale hmotnost rozhodující.
v letech padesátých a tak do roku 61 se takovéto argumenty vskutku užívaly, ovšem tehdy byly občas i pádné 🙂 (viz váhy prvních sputniků a tzv. grafruitových Vanguardů). Poté se přestaly užívat, jak se pomalu začaly odtajňovat sovětské rakety a lodi a bylo možno je porovnat s americkými. Vůbec tehdy u nás zavál v kosmonautice duch objektivnosti, díky našim populazitátorům akademikum Peškovi a Mrázkovi, p. Vítkovi, p. Pacnerovi a klukům z klubu SPACE. Ti tenkrát měli skoro monopol na informace ( ještě dr. M. Codr, samozřejmě) a cenzoři v této oblasti (jako bratr pana Codra) moc nezasahovali.No a už u toho zůstalo. Takový závan svobody…
Njn. Má vůbec smysl věřit ruskému systému v něčem jiném než v dopravě na ISS nebo v nosných raketách? Tedy v tom, co se provozuje sériově? Jakmile dojde na nové věci, je problém. Ale snad se popsané řešení ujme. Přesun některých činností do Evropy řešením je a holt i ten hmotnostní balast je nutno přijmout, jinak se nepoletí. Koneckonců klíčovou částí mise je rover a ten snad není závislý na přístrojích plošiny. Pořád lepší menší vědecká hodnota než uložit rover do skladu s nápisem Zapomeňte. Je to hodně nemilé, ovšem nikoliv příliš překvapivé. A co ruská účast na Gateway? Že se stáhnou? No asi jedině dobře. Jak by to asi vypadalo… 🙁
Bohužel už i ruská doprava na ISS poslední roky dostává trhliny a není to tak dávno co i Proton po půlstoletí provozu nemile překvapoval.
Pokud se Rusům podaří někdy dostat Nauku do blízkosti ISS, bude následovat pár desítek hodně adrenalinových minut.
Pokud tato mise vinou ruské strany zkrachuje, bude to zřejmě poslední hřebíček do rakve jakékoli vážnější spolupráce s Ruskem v této oblasti. Byla by to škoda ale co by se dalo dělat …
Mají problémy s financemi obecně, viz důchodová reforma, přesun financí z této oblasti do posílení složek silových ministerstev + k tomu čerpání z fondu určeného původně na jiné účely. Toto obecně nakonec muselo ovlivnit i kosmonautiku, viz oznámení o měsíční základně, nyní toto apod. Je to jen logický důsledek při omezených zdrojích obecně.
Pikantnější je rozdělení přistávacího manévru – do padáků včetně Evropa a poté na povrch Rusko. Rusové /Sověti na povrch přes desítku pokusů nic kloudného nedopravili. Tohle kdo vymyslel, to musela být hlava.
Myslím, že by to měli odpískat a ušetřit hodně našich peněz. Evropa neumí racionálně řídit takto složité projekty. Tahle věc buď neodletí a odletí-li, nedoletí, doletí-li, nepřistane. Za ty peníze by mohli udělat nějaký rozumný modul pro Muska a ne si tu hrát na SpaceX.
Odpískáním projektu ExoMars v této fázi by se již mnoho finančních prostředků neušetřilo, takže to rozhodně není řešením.
Nikdo si tu na SpaceX nehraje. SpaceX se nevěnuje výzkumu cizích planet, ESA ano.
Žádný odpískání, tento rover si zaslouží šanci a vrtat. Jen je ho tam potřeba nějak dostat.
Ale no tak, na co tohle sebemrskačství (Evropa a ESA, to jsme taky my)? Napíšu jedno slovo „Rosetta“. A dodám – špička ledovce.
Vôbec by ma neprekvapilo keby sa vôbec neletelo, je to veľmi pravdepodobné. Takmer by som sa na to tešilo, snáď už konečne ESA pochopí že s Ruskom nie sú žiadne hrátky. Dúfam že to pochopia aj projektanti Gateway. Ruky preč od Moskvy !
India to už pochopila a po mnohých nesplnených sľuboch zrušila s nimi vo vesmíre akúkoľvek spoluprácu.
Rusko už před několika dny od projektu Gateway odstoupilo. Předpokládá zvláštní projekt v rámce BRICS. Jestli to mají předjednáno, nevím. Ovšem je to logické.
Neodstoupilo, ta zpráva byla dementována. O ruských výhradách se zřejmě bude jednat 10. října na schůzce Bridenstine – Rogozin.
„Ruské výhrady.“ Např. aby NASA pracovala lépe a kvalitněji? 🙂 No, spíš to bude taková ta klasika „zasloužíme si více respektu, patříme mezi kosmické velmoci.“ Nicméně si pořád myslím, že účast Ruska nebude přínosem, spíše přítěží.
Jsme mimo téma, takže jen krátce. Ruští představitelé by nejraději viděli na Gateway svůj segment stanice, vytvořený podle ruských standardů (podobně jako na ISS – dám jeden příklad: v ruském segmentu ISS je napětí v síti 28 V, v americkém 120 V). S požadavkem ruských standardů přišel Roskosmos už před rokem. NASA však požaduje, aby ruské technologie přešly pod americké standardy. Jednak ale RKK Eněrgija chce stavět ruskou přechodovou komoru tak, jak to dělala vždy, a jednak Roskosmos nemá na změny peníze. Když NASA trvala na svém požadavku, Roskosmos chtěl, aby NASA tyto změny financovala. A to už nebylo pro americkou stranu zajímavé.
to Jiří Hošek:
Ďakujem za uvedenie do obrazu.
Díky za příklad. Asi někde zde bude ten zakopanej pes o druhořadé roli. Když už se nedokázaly strany dohodnout na sjednocení ISS (což by bylo jedině žádoucí), tak NASA (jako hlavní hráč na Gateway – což je prostě fakt a ruský ješitný postoj na tom nic nezmění) logicky chce, aby se na Gateway tato situace neopakovala a aby došlo ke sjednocení. Abychom zase někdy nemuseli strkat čtverec do menšího kruhu 🙂
Bohuzel to vidim, ze mise bude zrusena, protoze Rusaci to proste nezvladnou v terminu, a kdyz ano, tak tam zase bude nejaky ventil dany obracene a nabuseny kladivem. Pripadne nekdo navrta vrtackou diru kde nema byt a cely to shori pri pristani 🙁
AIT se bude dělat v Evropě, takže riziko, aby se toto stalo se minimalizuje.
V roce 2020 se na Mars chystají i další státy, krom USA tuším i Čína a Indie.
Má někdo přehled jak jsou na tom ?
Někdo určitě jó …
Áno, máte pravdu v tom, že v roku 2020 sa na Mars chystá čínska sonda, ktorá bude obsahovať orbiter+lander+rover. Najčerstvejšie správy hovoria že všetky práce idú podľa harmonogramu.
India sondu k Marsu v roku 2020 nechystá.
Chtěl bych se zeptat pana Václavíka, jestli si umí představit nějaký krizový scénář v případě, že by Rusové nakonec nebyli schopni zaručit ani dopravu roveru na povrch Marsu a zda by bylo reálné stihnout startovní okno 2020 i tak. Mám na mysli třeba objednat Sky Crane. A kdy by se teoreticky muselo začít na takové radikální změně pracovat, aby se to stihlo.
Pro dopravu 200 kg vozítka by stačil jednoduchý systém MER.
Představit si ho technicky umím, ale organizačně, časově ani finančně není nic z toho realizovatelné tak, aby se stihl start v roce 2020. A už vůbec ne se zajištěním alespoň na hraně akceptovatelné míry rizika.
Díky. Takže buď to klapne s Ruskem (klidně i za cenu maximálního ořezání vědy na plošině), nebo odklad na 2022 (prošlo by to přes rozhodující orgány?) nebo úplné pohřbení. To by byla hrozná škoda. Rover je jedinečný a ambiciózní.
Odklad startu z roku 2020 na 2022 by jistě vedl k potřebě dodatečných financí ve výši několika set milionů euro (podle toho zda a co by se mělo předělat nebo dodělat za ruskou stranu). Také by bylo ohroženo zapojení do dalších programu, ať je to ISS, MPCV, Gateway, MSR apod.
Pracovat dekádu na něčem takovém zrovna s Ruskem musí být pro všechny zúčastněné obrovský demotivační faktor.
Když z toho vycouvala NASA, tak to bylo Rusko nebo nic.
Průzkum Marsu je zbytečné vyhazování peněz, když tam přece za pár let bude létat pravidelná linka od SpaceX … kdyby evropské vlády raději investovaly do něčeho smysluplného jako vojenský jaderný program.
Tohle je hodně omezený názor. SpaceX sice hodně fandím, ale zároveň je mi jasné, že odklady budou velmi pravděpodobné. Jde totiž o mimořádně smělý plán. A hlavně – výzkum Marsu musíme provádět především dokud tam přistanou lidé. Jejich přítomnost by mohla mnohé výsledky znejasnit. A k poslednímu bodu – neexistuje žádné smysluplnější investování peněz než do vědeckého rozvoje.
Jaderný program je do značné míry vědecká záležitost, navíc s velkým přesahem do vesmíru. Vždyť rodina raket R-7 nebo i Proton, který vynáší ExoMars jsou původně nosiče jaderných zbraní. Také v Evropě je vesmírný program významně ovlivněn vojenskými programy, kdy třeba Ariane a Vega mají kořeny u vývoje balistických raket ve Francii a Itálii.
Pokud se bavíme o vojenských programech obecně, tak zakázky USAF a NRO pomáhají vytvořit prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet firmy jako SpaceX. Naproti tomu pro spočítání ročních startů z Kourou financovaných evropskými armádami by asi stačily prsty jedné ruky dělníka z pily.
Ano, ale tím, že uberete peníze vědě, tak budete mít rakety (nosiče), ale jak s jejich pomocí chcete rozšířit naše znalosti o cizích planetách, životě a vesmíru vůbec, to mi není jasné.
Balistické rakety Francie byly koncipovány na TPH a jejich dolet cca na Moskvu. VPozemní varianty jsou již dávno vyřazeny z výzbroje a v současnosti jsou jejich následovníci umístěny na ponorkách. Nosiče z nich odvozené (Diamant) měly nosnost několika desítek kg na LTO. Řada Ariadne je ryze civilní raketa úplně odlišné koncepce a řádově vyšší výkonnosti.
Znalosti Marsu ať rozšiřují třeba Američané – budou tam létat málem na dovolenou, tak proč by měla Evropa za těžké peníze investovat do toho samého?
Třeba současná Ariane by se neobešla bez motorů na tuhá paliva a není náhoda, že ArianeGroup má krom A5 a A6 jen jeden další hlavní produkt – M51.
Aha, takže evropští vědci mají smůlu, že se narodili v jiném státě než ve Spojených státech a kvůli tomu nemohou rozvíjet svůj obor. Geniální myšlenka!
Napadlo vás třeba, že žádná vědecká sonda nemůže zkoumat vše? Že každá zkoumá jen drobný střípek? Takže i když mají Spojené státy velké množství sondy u Marsu, tak stále o této planetě mnoho věcí nevíme? Američané si více sond dovolit také nemohou a to je místo třeba pro Evropu, která se svojí sondou perfektně vyplní dosavadní bílé místo v mapě znalostí. Zkuste si zjistit něco o misi ExoMars 2020 a pak uvidíte, že jde o jedinečný projekt, který má potenciál k objevům, jaké jsme doposud nemohli realizovat.
Tak to prostě je i v mnoha jiných oborech. Ne každý stát má vše, co si vědci přejí a je jedno jestli je to částicový urychlovač, obří laser, tokamak apod. Pokud se oprostíme od vědy, tak narodit se ve špatném státě třeba s ohledem na zdravotnictví může být rozdíl mezi životem a smrtí.
I mise k Marsu jako takové jsou jen drobný střípek. Každá realizovaná mise k Marsu znamená klidně několik jiných k jiným planetám, jiným tělesům, vesmírným teleskopům atd., na které prostě nezbudou peníze. A pokud to vezmeme trochu šíře, tak nakonec vesmír soutěží o peníze i třeba s fyzikou, biologií, … Mělo by to vše jít stranou, abysme mohli za drahé peníze honit hrdost na Marsu, když to Američané můžou udělat za zlomek ceny?
ExoMars je příliš daleko, aby se na jeho ukončení nějak výrazně ušetřilo, ale další velké evropské mise k Marsu prostě nedávají smysl i pokud rezignujeme na obranu. Možná tak nějaké přístroje pro NASA.
Dáváte špatné příklady – částicové urychlvoače či superlasery jsou absolutní technologická špička, které by jeden stát neufinancoval, tam je spolupráce nutná – v kosmonautice máme analogii ve stanici ISS. Ale každý z těch států má drobnější vědecké projekty, kterými přispívá svým menším střípkem do celkové mozaiky.
P.S. Netuším, kde jste vzal, že by stejnou misi dokázali Američané levněji. A navíc zapomínáte i na důležitou věc – tyto programy podporují špičková evropská pracoviště. Bez těchto programů bychom byli jen jakousi montovnou bez elitních pracovníků.
Protože SpaceX.
Pokud místo k Marsu pošleme misi třeba k Venuši nebo plynným obrům, tak to bude znamenat exodus vědeckých pracovníků? Jinak když se vrátím zpět, považujete třeba americké Lawrence Livermore National Laboratory za špičkové pracoviště nebo za montovnu?
Ale u plynných obrů se neuplatní některé vědecké profese. Agentury mezi sebou spolupracují na výměně informací – takže mise EM2020 pomůže i Spojeným státům, které by si momentálně takový výzkum dovolit nemohly.
A u Marsu se zase neuplatní jiné. Vždy budou vítězové a poražení.
Na druhou stranu díky spolupráci budou mít i evropští vědci alespoň přístup k americkým datům z Marsu a naopak ti američtí by získali z Evropy zajímavé údaje o jiných částech vesmíru.