Minulý rok byl pro firmu SpaceX nebývale úspěšný. Po dvou těžších letech, kdy raketa Falcon 9 coby vlajková loď firmy prodělala dvě vážné havárie, byl rok 2017 bez nadsázky prvním skutečně vytíženým rokem. Vždyť raketa Falcon 9 absolvovala téměř stejné množství startů jako v předchozích třech letech dohromady! A nejen to. V uplynulém roce SpaceX neusnula na vavřínech a nadále posouvala své dílo vpřed mílovými kroky a stejně jako v minulých letech jsme tak mohli být svědky několika významných světových premiér. Pojďme si tedy vše hezky postupně shrnout a naposledy se poohlédnout za rokem 2017 tak, jak jím prošla firma SpaceX.

Vstup SpaceX do nového roku 2017 se zcela jistě nenesl v pozitivním duchu. Čtyřměsíční odstávka Falconu 9 způsobená selháním rakety na rampě v září 2016 ještě stále pokračovala, nejvytíženější rampa SpaceX – LC-40 na Mysu Canaveral byla významně poškozena a veškeré síly se soustředily na dokončení přestavby rampy LC-39A na sousedním Kennedyho vesmírném středisku. Příčiny zářijové nehody byly vyšetřeny, potřebná protiopatření byla učiněna, avšak na východním pobřeží USA chyběla rampa, odkud by mohly Falcony 9 startovat. Jak ale víme, existovala ještě jedna rampa, která byla plně k dispozici. Jednalo se o startovní komplex SLC-4E na letecké základně Vandenberg v Kalifornii a právě odtud Falcon 9 poprvé v roce 2017 odstartoval.

Tímto startem začala největší obnova satelitní sítě v historii. Telekomunikační firma Iridium si vybrala Falcon 9, aby během pouhých několika měsíců vynesl na polární oběžné dráhy celkem 66 operačních satelitů Iridium NEXT a dalších 9 záložních kusů. Přestože jeden satelit Iridium druhé generace váží pouhých 860 kg, takové množství nákladu nelze na různé oběžné dráhy vynést najednou a proto je potřeba vše rozložit do několika startů. Tím bylo na následující dva roky zajištěno dostatečné množství startů Falconu 9 ze západního pobřeží. První takováto mise se uskutečnila 14. 1., Falcon 9 pracoval bezvadně, a přestože se jednalo o velmi opatrný start následovaný po odstávce, nosná raketa si hned připsala nový rekord. Jak již bylo napsáno, každá družice Iridium NEXT váží 860 kg a Falcon 9 jich vynesl rovných deset. Připočteme-li k nim jednu tunu těžký adaptér, náklad dohromady vážil 9600 kg a stal se tak vůbec nejtěžším vyneseným nákladem v historii SpaceX. Zároveň jsme po tomto startu byli svědky prvního úspěšného přistání prvního stupně na mořské plošině v Tichém oceánu. Doposud se totiž všechna přistání na ASDS odehrála v oceánu Atlantském.

Mezitím byla na východním pobřeží dokončena přestavba rampy LC-39A a Falcon 9 se zde již připravoval na svůj premiérový start z Kennedyho vesmírného střediska, během kterého měl k Mezinárodní vesmírné stanici vynést desátou zásobovací loď Dragon. Pro úplnost zopakujme, že rampa LC-39A byla vybudována v šedesátých letech a startovala zde převážná většina misí programu Apollo. Poté byl celý komplex upraven a sloužil během mnoha desítek startů raketoplánů. Nakonec si nevyužívanou rampu od NASA pronajala firma SpaceX a kontrakt na dvacet let byl podepsán 14. 4. 2014. I druhý start Falconu 9 v roce 2017 proběhl bezchybně, první stupeň úspěšně přistál na přistávací ploše LZ-1 a Dragon se po 28 dnech ve vesmíru úspěšně vrátil zpátky na Zemi.

Po nijak zvlášť významném startu s družicí EchoStar 23 na dráhu přechodovou ke geostacionární přišel okamžik, na který všichni dlouhé roky čekali. 30. 3. byla na Kennedyho kosmodromu připravena ke startu zcela běžná telekomunikační družice SES-10. Co už ale běžné nebylo, byl první stupeň B1021 její nosné rakety. Ten byl totiž připraven ke své druhé misi. Poprvé startoval o rok dříve s Dragonem při misi CRS-8 a dokázal jako první úspěšně přistát na plovoucí plošině ASDS. Nyní nastala velká premiéra, při které měla SpaceX dokázat, že je možné opakovaně použít první stupně nosných raket. Falcon 9 nezklamal, vynášený náklad zamířil na dráhu přechodovou ke geostacionární a první stupeň podruhé úspěšně přistál na plošině Of Course I Still Love You. A nejen to! Během této mise se uskutečnilo první experimentální přistání jedné poloviny aerodynamického krytu do oceánu. Klíčovou otázkou však nyní bylo, zdali se opakované použití prvních stupňů finančně vyplatí. Podle ředitelky SpaceX Gwynne Shotwell trvala příprava prvního stupně na jeho druhý start čtyři měsíce a v krátké době by tato doba měla klesnout pod dva měsíce. Výhledově pak na pouhý jeden den. Elon Musk se přitom později vyjádřil, že tohoto jednodenního rozestupu mezi starty stejného prvního stupně by mohlo být poprvé dosaženo už v roce 2018. Co se týče financí, Shotwell uvedla, že i přes značně vyšší náklady na přípravu premiérového opakovaného startu, činila výsledná suma výrazně méně než 50 % ceny prvního stupně. Netřeba nejspíš připomínat, že u první takovéto události se muselo testovat kde co a v budoucnu tyto náklady díky zkušenostem a zavedení Falconu 9 verze Block 5 výrazně klesnou. I sám Elon Musk se vtipně vyjádřil, že technici byli při přípravách prvního stupně na jeho premiérové znovupoužití až příliš paranoidní. Další karta s nápisem „to nejde“ tak kritikům shořela přímo mezi prsty.

O měsíc později přišla další velice zajímavá mise a to hned z několika důvodů. Zaprvé Falcon 9 vynášel svou první utajovanou družici NROL-76 pro Národní průzkumný úřad (NRO). Za druhé bylo poprvé použito vylepšeného druhého stupně Block 4. Zatřetí jsme pak byli svědky doposud snad nejkrásnějšího přímého přenosu ze startu. Počasí nám totiž přálo, v širokém okolí kosmodromu nebyl ani mráček a viditelnost byla takřka perfektní. Díky tomu jsme se mohli kochat úžasnými záběry zachycujícími oddělení prvního stupně ve výšce přes 70 km, jeho zpětný zážeh nad pevninu a následné vystoupání do 165 km, masivní zážehy korekčních trysek, pekelný vstupní zážeh do atmosféry a nakonec úžasné detaily na klesající stupeň až do okamžiku jeho přistání. Připomenutí této krásné show Vám nabízíme v následujícím videu.

Za další dva týdny ze stejné rampy Falcon 9 vynesl na dráhu přechodovou ke geostacionární svůj doposud nejtěžší náklad – telekomunikační družici Inmarsat 5-F4. Tento rekord byl sice za další dva měsíce pokořen družicí Intelsat 35e, avšak tento start zmiňujeme jako zajímavý proto, jelikož Inmarsat 5-F4 měl původně startovat na Falconu Heavy. Nosnost Falconu 9 se ale od doby uzavření kontraktu natolik zvýšila, že bylo možné přesunout náklad na levnější nosič. Zároveň stojí za povšimnutí, že Falcon 9 nejenže „zesílil“ a mohl tak převzít náklad Falconu Heavy, ale jeho nízká cena dovolila převzetí lehkého nákladu v podobě družice Formosat 5 z vysloužilého Falconu 1. Ten odstartoval rovněž v roce 2017 a to 24. 8.

Jen necelé tři týdny po startu Inmarsatu 5-F4 přišla další významná premiéra SpaceX. Začátkem června se na svou zásobovací misi k ISS chystal další Dragon. A po nedávném opakovaném použití prvního stupně jsme nyní byli svědky prvního opakovaného použití zásobovací lodi. Loď Dragon s číslem C106 se k ISS poprvé vydala 21. 9. 2014 při misi CRS-4. Nyní o necelé tři roky později stejnou loď čekala mise CRS-11. Součásti kabiny lodi, které byly opakovaně použity, byly především samotný trup a jeho strukturální díly, motory Draco, nádrže, potrubí a většina avioniky. Výměny se naopak dočkaly baterie, tepelný štít a všechny komponenty, které přišly do styku s agresivní mořskou vodou při přistání.

Ani následující start Falconu 9 nebyl zcela běžným. Kromě toho, že byla družice BulgariSat 1 vynesena již jednou použitým prvním stupněm, zakusil tento první stupeň doposud nejrychlejší návrat do atmosféry. I přes tyto náročné podmínky, během nichž se dokonce roztavila část roštových kormidel, první stupeň zvládl přistát. Tentokrát to však bylo těsné. Přestože video z přistání na plovoucí plošině není k dispozici, bylo vidět zčeření vodní hladiny vedle ASDS od proudu spalin z motoru. Následný záběr na palubu pak ukázal první stupeň, který ale přistál na opačné straně lodi, než kde se objevilo zčeření a to navíc ve znatelném náklonu, kdy došlo ke stlačení hliníkových voštin v jedné z přistávacích nohou. První stupeň tak s největší pravděpodobností přistával s velkým bočením. Dalším důkazem pro tuto teorii byla znatelná spálená stopa přes celou palubu. Toto přistání však bylo výjimečné ještě něčím. První stupeň byl na palubě vůbec poprvé zajištěn robotem Optimus Prime.

Tato mise jen dokázala, že roštová kormidla z hliníkové slitiny nejsou pro opakované použití prvního stupně nejlepším řešením. Čirou náhodou Falcon 9 hned při dalším startu otestoval kormidla nová, která už jsou vyrobena z titanu, mají vylepšený design a teoreticky je počet jejich použití neomezený. Onou misí, kdy si titanová kormidla odsloužila svou premiéru, byl start druhé dávky telekomunikačních družic Iridium NEXT. Kromě toho se však dva posledně zmiňované starty zapsaly do historie tím, že se jednalo o dvě mise Falconu 9 s doposud nejkratším rozestupem. Po startu BulgariaSatu 1 z KSC na Floridě přišel start Iridum NEXT F2 z Vandenbergu v Kalifornii po pouhých 2 dnech 1 hodině 15 minutách a 14 sekundách.

Dále následoval start s družicí Intelsat 35e, o kterém již byla zmínka výše v souvislosti s rekordní hmotností nákladu vynesenou Falconem 9 na dráhu přechodovou ke geostacionární. Kromě toho však nešlo o nijak významnou událost. To samé se však už nedá říct o další zásobovací misi CRS-12, která přišla po ní. Jak už jsme psali výše, Falcon 9 už několik měsíců létal s novým druhým stupněm Block 4 a právě při této misi byl poprvé vyzkoušen také první stupeň této vývojové řady. Kromě toho se do vesmíru podívala poslední vyrobená loď Dragon s číslem C113. Všechny následující lodě už byly nadále používány opakovaně.

Dále Falcon 9 vynesl již zmiňovaný Formosat 5 a poté přišel na řadu jeden z nejzajímavějších nákladů, které kdy firma SpaceX měla tu čest vynést do vesmíru. 7. 9. byl pod aerodynamickým krytem Falconu 9 na nízkou oběžnou dráhu vynesen utajovaný miniraketoplán Letectva Spojených států X-37B. Ten doposud čtyřikrát startoval na konkurenční raketě Atlas V. Proč tomu tak nebylo nyní má dvě možná vysvětlení. Letectvo jednak mohlo chtít snížit náklady a tak svůj náklad přesunulo na levnější nosič, nebo se jen nejvyšší armádní činitelé chtěli ujistit, že je miniraketoplán schopen startovat i na jiném nosiči a jeho mise tak v budoucnu nebude ohrožena případnou odstávkou Atlasu V. Možná šlo o jeden z těchto důvodů, možná hrály svou roli oba dva, a možná zde byl ještě jiný faktor. To se nejspíš nedozvíme. Rozhodně ale bude zajímavé sledovat, na které raketě bude X-37B startovat v budoucnu.

Až do konce roku jsme pak sledovali víceméně rutinní mise, které už nepřinesly žádnou premiéru či významný okamžik. Za zmínku ale určitě stojí rekordní čtvrtá zásobovací mise k ISS v jednom kalendářním roce CRS-13. Její význam je dán především tím, že jen několik týdnů před startem NASA schválila opakované použití prvních stupňů Falconu 9 během zásobovacích misí k ISS a my jsme tak mohli již počtvrté sledovat opakované použití prvního stupně.

Závěr roku se pak nesl ve znamení mnoha odkladů některých startů z důvodu blíže nespecifikované závady na aerodynamickém krytu jedné z připravovaných raket. Především jsme se ale dočkali prvních fotografií zkompletovaného Falconu Heavy a jeho prvního vývozu na startovní rampu. Jelikož ale start této těžké rakety přišel až počátkem roku následujícího, musíme si na jeho rozbor počkat do příštího dílu StatistiX.

Významné milníky:
14. 1. 2017 – První přistání prvního stupně na ASDS v Tichém oceánu.
19. 2. 2017 – První start z rampy LC-39A na Kennedyho vesmírném středisku (KSC).
30. 3. 2017 – První opakované použití prvního stupně orbitálního nosiče. První experimentální přistání poloviny aerodynamického krytu v oceánu.
1. 5. 2017 – První start utajeného nákladu na Falconu 9.
3. 6. 2017 – První opakované použití Dragonu.
25. 6. 2017 – První start s vylepšenými titanovými roštovými kormidly.
14. 8. 2017 – První start Falconu 9 verze Block 4. Poslední start nově vyrobené zásobovací lodi Dragon.
15. 12. 2017 – První opakované použití prvního stupně při misi pro NASA.

V roce 2017 firma SpaceX dohromady uskutečnila rekordních 18 startů, což je o 10 více než v předchozím roce 2016. Mise na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) opět představovaly významný podíl ze všech startů. Nadále v tomto roce výrazně vzrostl počet misí na dráhy polární. Po celý rok firma SpaceX zvládala udržet víceméně rovnoměrné tempo svých startů.

Pro rok 2017 Elon Musk předpovídal, že by mohl Falcon 9 odstartovat celkem dvaadvacetkrát, což je úctyhodné číslo, které však bylo na hony vzdáleno počtům startů v letech minulých. I přesto se však Falcon 9 tomuto číslu významně přiblížil. Počet jeho startů je vskutku záviděníhodný a SpaceX tak začala značně ukrajovat z dlouhého seznamu svých podepsaných kontraktů. Kromě toho, že si Falcon 9 ve své úspěšnosti polepšil o dvě procenta, zažili jsme na konci roku jubilejní 50. start SpaceX. Konkrétně se jednalo o misi CRS-13.

V průběhu roku 2017, konkrétně při misi BulgariaSat 1, se díky velkému množství startů stala vývojová verze 1.2 nejpoužívanějším Falconem 9 ze všech. Avšak ještě měsíc před touto misí byl v květnu během mise NROL-76 poprvé použit nový druhý stupeň Block 4, který byl dalším krokem k postupnému vylepšování Falconu. V polovině srpna si pak svou premiéru odbyl také první stupeň Block 4 a od té doby se na startovních rampách poslední dvě verze Falconu 9 poměrně pravidelně střídaly. Nenastal tedy ostrý přechod z jedné verze rakety na druhou, jako tomu bylo v minulých letech. Tento fakt mělo na svědomí opakované používání prvních stupňů v1.2, které se střídalo se starty zbrusu nových prvních stupňů Block 4.

Poměrně velká statistická změna v roce 2017 nastala v používání kosmodromů. Falcon 9 zahájil rok startem z rampy SLC-4E na kosmodromu Vandenberg, odkud doposud startoval pouze dvakrát. Díky zakázkám telekomunikační společnosti Iridium (i jiným startům) ale v uplynulém roce starty z tohoto kosmodromu výrazně vzrostly a Vandenbergova základna se tak pro SpaceX stala třetím nejpoužívanějším kosmodromem, když přeskočila tichomořský Kwajalein, odkud startoval Falcon 1. Druhá a ještě větší změna nastala s používáním nově upravené historicky významné rampy LC-39A Kennedyho vesmírného střediska. Falcon 9 zde poprvé startoval v únoru při misi CRS-10 a během roku 2017 se tato rampa dostala na druhé místo nejpoužívanějších startovních komplexů SpaceX. Poničená rampa LC-40 na sousedním Mysu Canaveral se po většinu roku opravovala a její opětovné uvedení do provozu přišlo až v prosinci při misi CRS-13. Díky tomu rakety SpaceX startovaly poprvé v historii v jednom kalendářním roce ze třech různých ramp na třech kosmodromech. Do budoucna pak dvě rampy na východním pobřeží zajistí vysokou frekvenci startů Falconu 9 nebo nerušený provoz na rampě LC-40 zatímco na rampě LC-39A budou probíhat časově náročnější přípravy na pilotované starty s Crew Dragonem nebo starty Falconu Heavy.

Rok 2017 byl po roce 2016 druhým v historii SpaceX, kdy nejvytíženější destinací nákladů Falconu 9 byla dráha přechodová ke geostacionární (GTO), i když v uplynulém roce již převaha nad nízkou oběžnou dráhou (LEO) nebyla tak výrazná. Výrazný byl ovšem znatelný nárůst startů na polární oběžnou dráhu, o kterou se do značné míry postaraly družice Iridium NEXT. V pravém grafu všech startů SpaceX pak kromě zmíněného zvýšeného podílu polární oběžné dráhy nezaznamenáváme žádnou výraznější změnu.

Tento graf nám jasně ukazuje, jak obrovský skok učinil Falcon 9 ve vynášení nákladu oproti minulým rokům. Kromě toho, že výrazně vzrostla frekvence startů a tedy i jejich celkový počet, značně narostla i průměrná hmotnost vynášeného nákladu. A opět musíme zmínit družice Iridium NEXT, které na tom nesou významný podíl. Jak již bylo napsáno výše, během jednoho startu Falcon 9 vždy vynášel 10 družic Iridium NEXT spolu s tunovým adaptérem, což je pro tuto raketu rekordních 9,6 tuny. A tento rekordně těžký náklad byl v uplynulém roce vynesen hned čtyřikrát, což je dohromady 38,4 tuny, tedy více než jedna třetina celkové vynesené hmotnosti za rok 2017. Nejlehčím nákladem byl naopak Formosat 5 o hmotnosti 475 kg. Velmi zajímavá je pak souhrnná hmotnost všech vynesených nákladů. Na konci roku 2016 činila po 11 letech více než 110 tun a toto číslo bylo jen za rok 2017 zdvojnásobeno! A to ještě ve statistice není započtena hmotnost družice NROL-76, která nám z důvodu jejího utajení není známa.

I tato tabulka nám v řádku zobrazujícím rok 2017 přináší významný nárůst a opět za to nemůže nic jiného než Iridium NEXT. Při čtyřech startech bylo na oběžnou dráhu umístěno rovných 40 těchto družic jako primární náklad a tak je jasné, že ve zbylých 14 startech uplynulého roku už vždy byla vynesena pouze jedna družice na jeden start. Devítka sekundárních satelitů ve třetím sloupci pak reprezentuje cubesaty vynesené Dragonem při misích CRS-11 a CRS-12, které byly na své samostatné oběžné dráhy vyslány až z paluby Mezinárodní vesmírné stanice. V celkovém součtu všech vynesených družic se nám pak souhrnné počty nebývale hezky zakulatily. A stejně jako se zdvojnásobila souhrnná hmotnost veškerého vyneseného nákladu, přibližně dvojnásobný je oproti roku 2016 i počet všech vynesených těles. Tabulka celkového počtu vynesených družic je zde uvedena proto, jelikož ne každý start rakety na oběžnou dráhu představuje start jedné družice. Je tudíž zajímavé podívat se nejen na součet startů ale také na součet vynesených těles. Ve SpaceX i v kosmonautice obecně můžeme velice často vídat starty s takzvanými sekundárními náklady, kterými bývají malé družice v řádech desítek až stovek kilogramů, nebo se může jednat o tzv. cubesaty. Dále existují sdružené starty, kdy si jednu raketu zakoupí dva subjekty, jejichž náklady míří na podobnou oběžnou dráhu. Nosnost rakety je tak více využita a zákazníci se podělí o náklady za start. Výjimkou nejsou ani starty série několika družic, které jsou k raketě připevněny pomocí adaptéru, jež se následně stará o jejich postupné oddělování.  V neposlední řadě pak lze do sekundárních nákladů započítat cubesaty vynesené nákladní lodí Dragon. Ty jsou sice následně vypouštěny na samostatné oběžné dráhy až z Mezinárodní vesmírné stanice namísto z rakety samotné, ale jelikož je raketa do vesmíru vynesla, rozhodli jsme se je do této tabulky zahrnout.

Velký počet startů družic s množstvím družic Iridium NEXT se výrazně odrazil i na těchto grafech. Nalevo vidíme, že na polární oběžnou dráhu bylo vyneseno nejvíce, přestože v počtech startů je tato dráha až na třetím místě. Pravý graf zobrazující všechny náklady vynesené na oběžnou dráhu pak od minula doznal značné změny. Oproti zanedbatelné jedné tuně, která byla Falconem 9 vynesena na polární oběžnou dráhu v předchozích letech během pouhých dvou startů, narostl současný podíl na 40 tun a tvoří tak přibližně jednu pětinu veškeré vynesené hmotnosti.

V tabulce výše jsou uvedeny hmotnosti nejtěžších nákladů vynesených SpaceX v každém roce bez ohledu na cílovou oběžnou dráhu. Žlutě je pak zvýrazněn řádek obsahující rekordní náklad. Po dlouhých sedmi letech, kdy tabulce vévodily Dragony jakožto nejtěžší náklady vynášené Falconem, zaznamenal rok 2017 změnu na vedoucí pozici a to rovnou čtyřikrát, přičemž při všech čtyřech startech byla vynášena naprosto stejná hmotnost.

Tato tabulka porovnává nejtěžší náklady vynesené na jednotlivé oběžné dráhy bez ohledu na rok. Čím energeticky náročnější je oběžná dráha, tím lehčí budou rekordní náklady. Nejtěžší náklady tak dle očekávání vidíme na polární a nízké oběžné dráze včetně nákladů mířících k Mezinárodní vesmírné stanici. V roce 2017 padly hned tři rekordy. Prvním byl rekord k ISS, kde byl Dragon CRS-8 o 200 kg překonán Dragonem CRS-12. Druhým rekordem byl nám již velmi dobře známý a tolikrát zmiňovaný start s družicemi Iridium NEXT, který v tabulce nahradil 580 kg vážící družici Cassiope z roku 2013. Přestože se tento totožný start uskutečnil čtyřikrát, jako rekord uvádíme pouze první z nich. Nakonec pak třetí rekord padl při startu na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO), kde družice Intelsat 35e překonala SES-9 z roku 2016 o 1,5 tuny. Je docela dobře možné, že utajovaná družice NROL-76 mohla pokořit rekord na nízkou oběžnou dráhu (LEO), avšak její hmotnost bohužel neznáme.

I Dragon v roce 2017 lámal rekordy. První z nich si ukážeme hned na tomto prvním grafu, který se jej týká. Ten vyobrazuje všechny mise lodi Dragon v jednotlivých letech, přičemž v roce 2017 se k ISS vydaly rekordní čtyři lodě. Dá se očekávat, že tento rekord již v budoucnu pokořen nebude a pokud bude někdy vyrovnán, nebude se v tomto ohledu jednat o zcela běžný rok. Harmonogram zásobování Mezinárodní vesmírné stanice je pevně daný a stanice je dostatečně zásobena také díky jiným nákladním lodím. Průměrně tedy budeme sledovat 3 mise Dragonu k ISS v jednom kalendářním roce. Již brzy ale do grafu budeme moci přidat také Crew Dragon a jednou snad také DragonLab, a graf tak obohatit jak do počtu, tak do rozmanitosti.

Na tomto schématu si můžete prohlédnout, kdy přesně byl který Dragon ve vesmíru a jak dlouho jeho mise trvala. Co do délky byla nejdelší misí Dragonu v roce 2017 CRS-12. Dragon CRS-13 pak byl jako první k ISS připojen v době Vánoc a zažil na stanici i příchod nového roku.

Další graf věnující se lodi Dragon zobrazuje souhrnnou dobu strávenou ve vesmíru všemi loděmi v daném roce. Díky rekordním čtyřem misím Dragonu je sloupec roku 2017 rekordně vysoký. Jak je vidět, Dragon poprvé strávil v jednom kalendářním roce ve vesmíru více než sto dní a souhrnná délka všech jeho misí dohromady v prosinci překonala jeden rok.

Tabulka výše zobrazuje nejdelší dobu strávenou Dragonem v kosmu v každém kalendářním roce. Žlutě je pak zvýrazněn rok rekordní. Tato tabulka přehledně zobrazuje, jak se mise Dragonu v průběhu let natahovaly. Jak jsme předpovídali v minulých dílech tohoto seriálu, tento nárůst se jednoho dne musel zastavit a stalo se tak právě v roce 2017. Maximální délka mise Dragonu v tomto roce byla dokonce kratší, než nejdelší mise v předchozích třech letech. Stejně tak i v dalších letech již další prodlužování jednotlivých zásobovacích misí Dragonu nelze očekávat. Naopak bude v budoucnu jistě zajímavé porovnat rozdílné délky misí různých variant Dragonu.

Rekordní čtyři zásobovací mise Dragonu k ISS v jednom kalendářním roce se samozřejmě odrazily i na tomto grafu znázorňujícím celkovou hmotnost nákladu dopraveného na stanici a zpět. Průměrná hmotnost nákladu ale oproti roku 2016 zhruba o 100 kg klesla. Naopak průměrná hmotnost nákladu dopravovaného z ISS zpět na Zemi vzrostla o necelých 400 kg, což už je významný rozdíl a za šest let svého provozu Dragony nikdy tolik nákladu dolů nevozily. Pro úplnost připomeňme, že v grafu je uvedena hmotnost čtyř nákladů Dragonu na stanici ale pouze třech nákladů z ní odvezených, což je způsobeno tím, že se mise CRS-13 přehoupla do dalšího kalendářního roku.

Na žádost mnoha našich čtenářů představujeme nový graf zobrazující hmotnosti nákladů všech zásobovacích lodí, které v jednotlivých letech úspěšně dorazily k Mezinárodní vesmírné stanici. Lze z něj vyčíst mnoho zajímavých informací, vezměme to tedy popořadě. Ruský Progress reprezentovaný červenými sloupci na stanici pravidelně dopravuje nejvíce nákladu při nejvyšším počtu misí. Musíme však vzít v potaz, že zhruba polovina nákladu, který Progress na stanici dopraví, představují kapaliny a plyny pro staniční systémy. U všech ostatních lodí s výjimkou evropské ATV se pak vždy jedná o tzv. suchý náklad. A když už jsme u ATV, podívejme se, proč se jí přezdívalo evropský náklaďák. Tato zásobovací loď byla schopna převážet vskutku impozantní množství nákladu při jediném startu. Bohužel už ale ATV svůj provoz ukončila a proto do budoucna žádný další zelený sloupec v grafu nepřibude. V těsném závěsu za ATV, co se týče nosnosti, je japonská HTV, která ovšem svou službu neukončila a téměř každý rok ke stanici přiváží 5 až 6 tun nákladu. O zásobovacích misích Dragonu toho víme z předchozích grafů dost. Tento graf nám ale ukazuje, že v uplynulém roce to byla právě nákladní loď společnosti SpaceX, která toho na ISS přivezla nejvíce. A nakonec nesmíme zapomenout na Cygnus, u jehož tmavomodrých sloupců jasně vyniká rapidní zvýšení nosnosti v roce 2015, kdy poprvé odstartovala vylepšená a zvětšená verze lodi. Ve spodní části grafu pak přímo pod legendou vidíme, že za posledních šest let nejvíce nákladu na ISS dopravil jednoznačně Progress. Na druhém místě je pak Dragon s přibližně polovičním množstvím.

Po dalším roce zásobování ISS si Dragon oproti ostatním nákladním lodím rapidně polepšil. V roce 2017 si připsal celkem čtyři starty, kdežto Progress jen tři, Cygnus dva a japonská HTV minulý rok neletěla vůbec. Dragon se tak na třetím místě dostal do těsného závěsu za americký raketoplán, který v roce 2018 překoná, pokud nenastane nějaká nepříjemná událost. Stejně tak si polepšil Cygnus, který díky svým dvěma misím postoupil před HTV.

Na tomto místě bychom rádi položil dvě otázky Vám čtenářům. Byli byste radši, kdyby poslední graf zohledňoval všechny zásobovací mise v historii ISS, tak jak je tomu doposud, nebo by měl raději zahrnovat pouze mise od roku 2012 tak, jako je tomu u předposledního (nového) grafu? Pro druhou možnost hovoří fakt, že porovnáváme Dragon, o který jde v tomto seriálu především, a není tedy na místě zahrnovat do statistik data z dob, kdy Dragon k ISS nelétal. Pomyslný závod by tak byl o něco málo smysluplnější. Druhá otázka zní, zdali byste uvítali další nový graf, který by zobrazoval celkovou hmotnost veškerého nákladu dopraveného na ISS jednotlivými loděmi v průběhu času. Jednalo by se tedy o spojnicový graf, kde by se nacházely rostoucí křivky, ze kterých by bylo jasně patrné, kolik nákladu na stanici jednotlivé lodě dopravily v uplynulých letech. Své odpovědi a názory nám prosím sdělte v komentářích pod článkem. Děkujeme.

Na závěr série grafů a tabulek věnujících se lodi Dragon stejně jako vždy uveďme přehlednou tabulku rekapitulující všechny použité lodě i s jejich čísly.

Dva koláčové grafy výše zobrazují podíly různých zákazníků, pro které SpaceX úspěšně vynesla jejich užitečná zatížení. Levý graf představuje zákazníky, jejichž náklad byl vynesen v roce 2017 a pravý graf je pak souhrnem všech zákazníků v historii startů SpaceX. Stejně jako v roce 2016 se ani nyní NASA nestala většinovým zákazníkem SpaceX, jako tomu bylo v předešlých letech. Mezi významné zákazníky, kteří umístili svůj náklad na raketu Falcon 9, se v roce 2017 zařadily především evropské společnosti. Tradiční vysoký podíl asijských zákazníků naopak výrazně klesl. Největší změnou oproti minulosti je ale třetinový podíl amerických soukromých firem, které doposud v seznamu zákazníků SpaceX hrály povětšinou menšinovou roli. Takto výrazný kus koláče si pro sebe ukously společnosti EchoStar, Intelsat a především Iridium Communications. Upozorňujeme, že se nejedná o porovnávání počtu vynesených družic či snad jejich hmotností. Graf zobrazuje pouze jednotlivé kontrakty na start jedné rakety nehledě na hmotnost nákladu či počet družic. Zároveň také musíme podotknout, že jsou zde porovnáváni pouze zákazníci primárních nákladů raket. Zahrnutí majitelů sekundárních nákladů by graf značně zkreslilo.

Tento graf porovnává komerční starty všech nosičů světa a zobrazuje, jak si SpaceX vede v porovnání se světovou konkurencí. Roky 2010 – 2012 se na globálním trhu obešly bez účasti SpaceX, jelikož Falcon 9 létal pouze s Dragonem a v roce 2011 dokonce neletěl vůbec. V roce 2013 již však tato raketa sebevědomě vstoupila na trh a vynesla první dva komerční náklady, čímž si ukousla 9% podíl na světovém trhu. V roce 2014 pak firma SpaceX tento podíl navýšila na celých 22 % a dala všem najevo, že ani u tohoto již úctyhodného podílu nehodlá zůstat. Kvůli nehodě v roce 2015 a následnému odstavení Falconu 9 ze služby se podíl SpaceX na trhu mírně snížil. Avšak v roce 2016, i přes další několikaměsíční pauzu mezi starty vynucenou havárií, počet komerčních misí SpaceX narostl a dosáhl výborných 37 %. Firma poprvé překonala dlouhodobě favorizované a levné ruské nosiče, jejichž podíl naopak výrazně klesl. Rok 2017 pak na první pohled možná nepřinesl žádnou výraznou změnu, ale opak je pravdou. Příčinou je především číslice uvedená nad posledním sloupcem udávající počet všech komerčních startů v onom roce. Jak je jasně patrné, počet těchto startů ve světě oproti minulým letem výrazně narostl, a drobný nárůst SpaceX v procentuálním podílu ve skutečnosti znamená, že Falcon 9 vynesl celkem 12 komerčních nákladů oproti 7 z roku 2016. Jak je ale vidět, ani ostatní významní hráči na poli komerčních startů nezůstali pozadu.

Po představení jednoho nového grafu týkajícího se vynášeného nákladu na ISS se s jednou statistikou v tomto díle našeho seriálu naopak rozloučíme. Bude jí tento graf porovnávající průběh služby a počty startů největších konkurentů Falconu 9 v prvních sedmi a půl letech jejich provozu. Po vzdálení se od Atlasu V po prvních čtyřech letech služby, zaznamenal Falcon 9 v pátém a šestém roce poměrně prudký nárůst frekvence startů a svým konkurentům tak ještě více unikl. V sedmém roce služby pak přišla taková kadence startů, že se už Falcon 9 svým konkurentům utrhl nadobro a začínáme tedy porovnávat neporovnatelné. Proto tento graf vidíme naposledy. Vzhledem k rozdílným rokům, kdy byly rakety nasazeny do provozu, je vodorovná osa relativní a pro každou raketu je její počátek vztažen k jinému datu. První start Falconu 9 se uskutečnil 4. 6. 2010, u Atlasu V to bylo 21. 8. 2002 a u Ariane V 4. 6. 1996. Tyto dvě rakety byly vybrány pro srovnání jako současní největší konkurenti Falconu 9 a to jak vzhledem k zakázkám, o které se ucházejí, tak k jejich nosnosti i době, ve které vznikly.

Rekord mezi nejkratšími časovými rozestupy mezi dvěma starty rakety Falcon 9 byl v roce 2017 pokořen a to velice výrazně. Mezi starty družic BulgariaSat 1 z Floridy a Iridium NEXT F2 z Kalifornie uběhly pouhé dva dny! To už je opravdu zběsilá frekvence. Jednalo se ovšem o výjimku, která se navíc odehrála na dvou rozdílných rampách. Do budoucna chce společnost SpaceX být schopna takto rychle odstartovat z jedné a té samé rampy. Elon Musk dokonce prohlásil, že dva starty z jedné rampy s jedním prvním stupněm a jednodenním rozestupem by mohly přijít už v roce 2018. A abychom mohli porovnávat i nejkratší rozestupy mezi dvěma starty z jedné rampy, představujeme Vám níže novou tabulku, kterou jsme v předešlých článcích slibovali.

V této nové tabulce vidíme v levém sloupci tři startovní komplexy, ze kterých v současnosti startuje raketa Falcon 9. Nejkratší časový rozestup mezi dvěma starty z jedné rampy jsme zaznamenali na přelomu června a července loňského roku na rampě LC-39A, jak je v tabulce zvýrazněno. Zajímavostí je, že při jednom z těchto dvou startů byla vynášena družice BulgariaSat 1, která byla zmiňována o odstavec výše v souvislosti s nejkratším časovým rozestupem mezi dvěma starty SpaceX vůbec. Znamená to tedy, že Falcon 9 tehdy poslal na oběžnou dráhu hned tři náklady v rozestupu pouhých 12 dní. To pro nás fanoušky byly skutečné žně.

A nyní přichází graf, na který všichni celý minulý rok čekali. Ohledně jeho výsledku jsme dokonce vyhlásili i anketu, ve které jste tipovali, jaká bude v roce 2017 úspěšnost přistání prvních stupňů. Pro 100% úspěšnost hlasovalo 23 % z Vás (celkem 486) a těm gratulujeme. Je otázkou, kolik tipujících tuto možnost zatrhlo jako své přání spíše než tip, ale tato úspěšnost je bezpochyby úctyhodná a asi ji čekal málokdo. Elon Musk v minulosti oznámil, že v roce 2016 očekává 70 % úspěšných přistání a v roce 2017 už 90 %. U prvního údaje lehce přestřelil a u druhého naopak významně podcenil. Úspěšnost v daných letech totiž byla 62,5 % a 100 %! To vypovídá nejen o tom, jaký kus cesty SpaceX urazila za pouhých pět let od prvních nesmělých skoků Grasshopperu, ale také o provozuschopnosti konceptu opakovaného používaní prvních stupňů raket.

Tato dvojice grafů zobrazuje podíl počtu přistání na pevnině a na plovoucí plošině ASDS v roce 2017 (vlevo) a celkově (vpravo). Stoprocentní úspěšnost přistání v roce 2017 zapříčinila nárůst úspěšnosti celkové o 26 % na rovných 80 %. Zatímco 20 % všech přistání na plovoucí plošiny ASDS skončilo nezdarem, přistání na pevnině si zatím drží čistý štít. Doufejme tedy, že tomu tak bude i nadále.

A máme tady další novou tabulku, která se v minulých dílech seriálu StatistiX nevyskytovala. Budeme v ní porovnávat, kolik prvních stupňů v každém kalendářním roce bylo použito opakovaně oproti stupňům zbrusu novým. Tato tabulka bude zcela jistě do budoucna velice důležitá, jelikož dokáže, nakolik je koncept znuvupoužitelnosti provozuschopný v praxi. V letech 2015 a 2016 se sice uskutečnilo několik přistání prvních stupňů, které bylo možné opakovaně použít, avšak došlo na to až v roce 2017. Navzdory faktu, že premiérový opakovaně použitý první stupeň odstartoval na svou druhou misi až na konci března, je celkový podíl 28 % ze všech startů bezesporu vynikající. Vždyť ještě před nedávnem se jednalo o něco zcela nového a neozkoušeného. V roce letošním by SpaceX ráda použila letem prověřené první stupně přibližně u poloviny všech misí.

A do třetice zde máme novou tabulku. V ní budeme porovnávat nejkratší časové rozestupy mezi dvěma starty stejného prvního stupně podobně, jako porovnáváme nejkratší rozestupy startů raket SpaceX. Jak již bylo uvedeno výše, příprava na historicky první opakované použití prvního stupně trvala přibližně 4 měsíce, jelikož se musela testovat a kontrolovat každá maličkost. V současnosti už by měl být tento postup několikanásobně zkrácen a v budoucnu s příchodem Falconu 9 Block 5 se tato doba údajně zkrátí na 1 den, přičemž by první stupeň mohl uskutečnit až 10 startů bez oprav či výměny součástek.

Abychom sekci věnovanou prvním stupňům završili, představujeme tuto tabulku s výčtem všech již použitých prvních stupňů raket Falcon s výčtem jejich misí a jejich aktuálním stavem. Berte, prosím, na vědomí, že z důvodu charakteru tohoto seriálu je obsah tabulky vztažen ke konci roku 2017 a některá data, jako například stav prvních stupňů připravovaných pro Falcon Heavy, už dnes nejsou aktuální. Příčiny zničení některých prvních stupňů mohou být různé (příprava na start (Amos-6), jednorázové použití (EchoStar 23, Inmarsat 5-F4, Intelsat 35e), nebo přistání na hladinu (Iridium NEXT F4)).

Tento nový graf se na celé počínání SpaceX dívá z poněkud jiného úhlu pohledu – z toho ekologického. Při misích na nízkou oběžnou dráhu vždy druhý stupeň po uvolnění nákladu provede tzv. deorbit. Zjednodušeně řečeno, zažehne svůj motor proti směru letu, přibrzdí a spadne. Na oběžné dráze tak zbytečně nezůstává kosmické smetí v podobě velkého neaktivního tělesa. Podobný scénář se ale prozatím neopakuje při misích na dráhu přechodovou ke geostacionární. Druhé stupně po takových startech zůstávají na drahách s apogeem ve výšce několika desítek tisíc kilometrů a jejich zánik v atmosféře nastane v řádech několika měsíců až desítek let. Každý jednotlivý křížek v grafu tedy znamená kus kosmického smetí (zpravidla druhé stupně) SpaceX. Na vodorovné ose vidíme apogeum, tedy nejvyšší bod oběžné dráhy tělesa kolem Země, svislá osa pak značí perigeum, což je naopak bod nejnižší. Koncem roku 2017 měla SpaceX na svědomí 15 kusů kosmického smetí z čehož 14 se jich nachází na oběžné dráze Země (výjimkou je druhý stupeň z mise DSCOVR). Následující obrázek pak zobrazuje oběžné dráhy všech těchto těles při pohledu od severního geografického pólu naší planety.

Nyní bude jako vždy následovat malá sekce analyzující starty SpaceX z pohledu nás diváků. Veškeré starty SpaceX jsou totiž vysílány živě a jsou poměrně dobře sledované. Každý přímý přenos však ovlivňují okolnosti, které jej činí více či méně atraktivním. Kromě druhu vynášeného nákladu se jedná především o čas startu. Ten má na nás, jakožto diváky, dvojí vliv. Jednak určuje, ve kterou denní dobu můžeme přenos sledovat, a dále také jedná-li se o start denní nebo noční. Oba tyto faktory se pak mohou různě kombinovat vzhledem k tomu, že se startuje z různých časových pásem a v průběhu všech ročních období.

Levý graf zobrazuje starty v roce 2017, zatímco pravý graf zahrnuje všechny mise SpaceX, tedy i starty Falconu 1. Jak je vidět, roce 2017 jsme měli hotové žně. Pouhé tři starty proběhly za tmy a zbylých 15 bylo denní, tedy velmi dobře pozorovatelných. Denní start je pro diváky zpravidla atraktivnější, jelikož za bezoblačného počasí je možné raketu sledovat velkou část jejího letu. Noční starty jsou naopak vizuálně atraktivní před startem a během něj, avšak jakmile raketa opustí osvětlenou rampu, už toho bohužel není moc k vidění.

Kromě rozlišení mezi denními a nočními starty je také důležité podívat se na konkrétní časy startů, jelikož ty často rozhodují o tom, zdali se vůbec na start budeme moci dívat. Z tohoto hlediska jsou obecně nejvhodnější starty v pozdějších odpoledních hodinách středoevropského času, kdy je většina z nás už po práci a zpravidla nám ve sledování nic nebrání. Opět musíme konstatovat, že pro nás diváky byl rok 2017 hotovým požehnáním, protože převážná část startů se odehrála odpoledne nebo večer a navíc se jednalo téměř vždy o starty denní. Pak je zde ale jedna velice zajímavě koncentrovaná skupina čtyř denních startů, které se odehrály kolem jedné hodiny v noci, a na ty už si počkal asi jen opravdový skalní fanoušek.

A nyní už nám jako vždy dovolte velice krátce sumarizovat výskyt SpaceX na našem webu. Za rok 2017 jsme pro Vás nachystali 97 článků, které pojednávaly pouze o SpaceX. Toto vysoké číslo je dalším důkazem velkých úspěchů a mnoha významných událostí, které SpaceX v uplynulém roce dosáhla. V grafu nejsou zahrnuty krátké zprávy, Kosmotýdeníky, ve kterých je firma mnohokrát zmiňována, ani články, ve kterých SpaceX, Falcon 9, Falcon Heavy nebo Dragon vystupují jako jeden z více subjektů. Oproti minulému roku u nás počet článků o SpaceX opět znatelně narostl. Není se čemu divit. Kromě toho, že se jedná o velmi atraktivní téma, předvedla tato firma v uplynulém roce nevídané výkony, dosáhla mnoha významných prvenství a především posouvala hranice lidských možností mílovými kroky kupředu.

Kromě článků zde také porovnáváme naše živě vysílané přenosy startů, které pro Vás česky komentujeme. Uplynulý rok jsme spustili 24 takovýchto přenosů. Ne všechny ale byly završeny úspěšným startem. Ne snad že by došlo k havárii. Některé starty ale zpravidla potká jeden i více odkladů a tak se může lehce stát, že našich přenosů Živě a česky spojených se starty SpaceX je více než startů samotných.

Těmito čísly uzavíráme šestý díl seriálu StatistiX, který se detailně prokousal mimořádně úspěšným rokem 2017. Doufejme, že letos bude SpaceX v nastaveném trendu pokračovat a my se tak za další rok budeme moci ohlédnout a hluboce smeknout nad tím, čeho Elon Musk a jeho zaměstnanci dosáhli.

Závěrem se cítím povinen našim čtenářům omluvit za měsíční zpoždění vydání tohoto článku. Příčinou je extrémní pracovní vytížení, které jsem byl začátkem tohoto roku nucen absolvovat. Slibuji, že udělám vše proto, aby další díly tohoto seriálu vycházely počátkem ledna, jak bylo slíbeno.

Zdroje informací:
http://www.spacex.com/
http://space.skyrocket.de/directories/chronology.htm
http://www.planet4589.org/space/log/launchlog.txt
http://www.spacelaunchreport.com/
http://www.n2yo.com/
http://stuffin.space/
https://en.wikipedia.org/wiki/
http://forum.kosmonautix.cz/

Zdroje obrázků:
https://www.flickr.com/photos/spacex/
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/
https://forum.nasaspaceflight.com/
https://www.universetoday.com/
https://i.stack.imgur.com/UdpKo.jpg
http://stuffin.space/