NASA se připravuje na návrat svých astronautů na Měsíce – už v rámci mise Artemis III by měli přistát vůbec poprvé u jižního pólu Měsíce. Vědci proto pracují na metodách, jak určit četnost měsícotřesení v okolí tamních aktivních zlomů. Jedná se o praskliny v měsíční kůře, které naznačují, že se Měsíc pomalu scvrkává, jak jeho interiér pomalu chladne. Kontrakce ze smršťování způsobují, že se zlomy náhle posunou, což vytváří otřesy. Mezi roky 1969 a 1977 fungovala na Měsíci síť seismometrů, které sem umístily výpravy programu Apollo. Tyto přístroje uložené na povrchu Měsíce zaznamenal tisíce otřesů z měsícotřesení. Je potřeba říct, že měsícotřesení jsou vzácná, přičemž to nejsilnější mělo magnitudu zhruba 5,0 a došlo k němu blízko povrchu. Tyto otřesy jsou mnohem slabší než silná zemětřesení, která otřásají Zemí a mívají magnitudu i přes 7,0. Měsícotřesení tedy představují pro astronauty během misí trvajících jen pár dní pouze malé riziko. Ovšem jejich dlouhodobé účinky na povrchové útvary Měsíce mohou být výrazné. Na rozdíl od zemětřesením, která trvají desítky sekund až pár minut, měsícotřesení mohou trvat i hodiny, což je dost času na to, aby