Do kosmu se podívalo jen velmi málo lidí. Toto číslo sice neustále narůstá, přesto je to pořád výsada pro mizivé procento šťastlivců. To samo o sobě říká víc, než by někdo čekal. Zejména dlouhodobější mise jsou extrémně náročné, a to slovo extrémně přitom ani zdaleka nevystihuje celou podstatu. Jde zkrátka o mezní obor balancující na hranici lidských možností a schopností. Posouvá nás to ale vpřed. Každá mise, každý zásadní projekt nás žene kupředu a otevírá dveře novým možnostem. Příprava na cestu za hranice naší atmosféry nepředstavuje pouhý výcvik – je to nekompromisní prověrka fyzické odolnosti, psychické síly a absolutního soustředění, kde jakékoliv zaváhání ztrácí svůj prostor. Špičková věda se zde střetává s ryzí odhodlaností jednotlivce, jehož úkolem je reprezentovat národ v prostředí, které člověku přirozeně odpírá existenci.
Začněme náš dnešní článek tím, že si připomeneme, co člověk dokáže, když spojí síly napříč národy a odhodí okovy rozdílnosti kvůli něčemu většímu. Samozřejmě že mám na mysli Mezinárodní kosmickou stanici (ISS), která denně krouží nad námi již více než 27 let. Postupně jsme od roku 1998 vybudovali vědecké pracoviště v neuvěřitelně zajímavém prostředí nad naší planetou. Od roku 2000 se zde pravidelně střídají mezinárodní posádky astronautů, aby realizovaly množství nejrůznějších experimentů, které připravují vědecká pracoviště po celém světě. Už to samo o sobě je unikátní. Jen si to představte, vědce, který měsíce, ba roky tráví přípravou experimentu, který sám nikdy nebude schopen dokončit, protože by musel letět na ISS. Místo toho musí stoprocentně důvěřovat astronautovi, kterého zřejmě ani osobně nezná, a stoprocentně spoléhá na to, že za něj pečlivě připravený experiment provede v prostředí, které on sám nikdy nezažil, a připraví důležitá data, na kterých závisí celý jeho výzkumný program. O tom je spolupráce a věda dokazuje, že díky podobným výzvám propojuje lidi napříč všemi rozdíly, etnickými, náboženskými, kulturními, ale i geografickými. Věda učí pokoře a poskytuje zkušenost, kterou nedokáže zprostředkovat žádná učebnice ani kniha. Musí se to zkusit, také proto je práce astronautů pro nás tak důležitá.
Za každým astronautem je příběh. Každá cesta do kosmu je osobní a neopakovatelný zážitek. Každý z nich má po návratu na Zemi o čem vyprávět. Pravdou je, že některá jména jsou ve světě kosmonautiky známá více než jiná. Některá jsou pozapomenutá za hranicemi svých zemí a jiná naopak rezonují. Kam přesně zapadne jméno druhého indického astronauta Shubhanshu Shukly (Šubhanšu Šukly), kterému nikdo neřekne jinak než Shux, si zatím úplně netroufám odhadnout, protože jeho cesta začala relativně nedávno, přesto jsem se rozhodl o ní napsat více podrobností. Už jen proto, že na podobné dobrodružství se chystá i český astronaut Aleš Svoboda a oba mají dost společného, ač se to možná na první pohled vůbec nezdá. Kdybych si měl přece jen troufnout odhadnout, tak v Indii bude Shux oslavován jako hrdina. O tom není sporu. Za hranicemi však jeho jméno a činy budou spíše neznámé. Přece jen šlo o krátký pobyt a jeho let neměl takový věhlas, který by významně přesáhl hranice Indie, a i to je srovnatelné s misí Aleše Svobody. Podobností je tu však mnohem víc.
Oba jsou špičkoví piloti a pocházejí z armádního prostředí. Do vesmíru se podívají jako druzí z daných zemí. Jejich předchůdci pocházeli ze stejného programu Interkosmos a dokonce se znali osobně, bylo by hezké na tuto tradici navázat, ale kdo ví. Oba dva jsou také prvními zástupci svých zemí, kteří se v rámci svých misí podívají na ISS. Aleš se zatím připravuje a je to již blízko. Struktura obou misí je také velmi podobná. Jde o kratší pobyt na stanici ISS v rámci soukromých iniciativ, které si převážně hradí jednotlivé státy samy. Shukla byl pilotem Crew Dragonu a stejné privilegium čeká i našeho Aleše. Spousta věcí se díky tomu dá odvodit. V neposlední řadě oba lety doprovázejí podobné kontroverze. Pro mnoho lidí je to jen zbytečná „projížďka“ nebo dovolená a považují ji za zbytečnou a drahou. Ať je nám tedy tento příběh příkladem. Ukazuje, co všechno musí jednotlivec i celá společnost obětovat a překonat, aby se otisk lidské stopy v kosmu zase o kousek rozšířil.
Úmorná karanténa
Pokud by někoho zajímaly informace z raného života indického astronauta, doporučím přečíst čtvrtý díl seriálu o indické cestě do vesmíru, kde je více podrobností nejen o kariéře Shuxe, ale i tří dalších kolegů, kteří byli vybráni ISRO a v první fázi absolvovali výcvik v Rusku. Přikládám tedy odkaz na tento díl zde. Nehrozí tedy, že bych se opakoval. My začneme už v pokročilejší fázi. Cesta mise Axiom-4 byla dlážděna odklady, které byly v pravdě nepříjemné. Posádka ve složení Peggy Whitsonová, Shubhanshu Shukla, Sławosz Uznański a Tibor Kapu si musela na svůj start počkat. Každá posádka před letem na ISS nastupuje do karantény, která začíná zhruba dva týdny před datem startu. Nejde jen o izolaci od lidí pro případ nemoci, ale expedice v tomto období téměř plně přecházejí na režim, který panuje na ISS, tak aby si co nejlépe navykli na pracovní prostředí, které je čeká. Nejde tedy o žádné odpočinkové období, ale naopak jde o plné pracovní vytížení. A pokud dojde k odkladu, tak to s sebou nese i konsekvence. Pracovní režim je narušen, spánek posunut kvůli novému termínu startu a přizpůsoben novému startovacímu oknu, izolace se prodlužuje. Je třeba předělat celý následný harmonogram prací na ISS atd.
Konsekvence odkladu zasáhnou vždy všechny pracovníky zapojené do mise, včetně příbuzných a lidí okolo, kteří nemají většinou čas zůstat několik dní, týdnů i měsíců na místě startu, a tak většinou odletí bez toho, aby viděli start. Neustálé posouvání spánku astronautů v karanténě také není nic příjemného. Zejména pro tělo, které takto zkrátka nefunguje. Většina z nás má své biologické hodiny a chodí spát zkrátka tehdy, když si o to tělo řekne, jenže v karanténě to takto nefunguje. Spánek probíhá vždy v přesně vymezeném časovém okně a každý odklad znamená i posun spánku tak, aby se vše harmonizovalo s ISS. Na něco takového se zvyká opravdu těžce a pro všechny je to pokaždé nepříjemné. První odklad byl kvůli raketě Falcon-9, tým potřeboval dodatečný čas na kontrolu a start byl odvolán. Až později jsme se dozvěděli, že šlo o celkem závažný problém, který mohl skončit katastrofou.
Jak ISRO zachránilo misi Ax-4
Během pozemního testu před plánovaným startem 8. června 2025 inženýři zaznamenali únik kapalného kyslíku v potrubí rakety Falcon-9. SpaceX a Axiom Space to zpočátku považovaly za drobný problém a věřily, že mise může pokračovat. Tým ISRO si pod vedením Dr. V. Narayananem (V. Narajanan) a pečlivě analyzoval data, zjistil, že únik se zhoršuje a naznačuje hlubší strukturální problém. Další inspekce odhalila rozšiřující se trhlinu v palivovém potrubí okysličovadla a svaru, která mohla klidně roztrhnout raketu nebo způsobit katastrofální selhání během startu. Agentura ISRO následně odmítla navrhovaná dočasná řešení, trvala na zastavení odpočítávání a požadovala kompletní výměnu a nízkoteplotní zkoušky těsnosti potrubí. Již opravený stupeň pak podstoupil také 8sekundový statický zážeh. Problém byl vyřešen, ale další pokus zhatilo počasí v oblasti kosmodromu. Tým se už podruhé vracel do karantény, kterou si nedobrovolně každým odkladem prodlužoval. Dodržovali rozvrhy synchronizované s ISS, udržovali se fyzicky. Zkrátka byli připraveni, raketa byla připravena, kosmická loď Grace byla připravená, všechno do sebe zapadalo a pak přišla zásadní zpráva přímo z Mezinárodní vesmírné stanice. Na palubě se expedice potýkají s technickým problémem. Nic zásadního, ale bylo třeba dát mu přednost před letem. Další odklad, další dny navíc v karanténě. Nikdo z nich netušil, že z klasických 14 dnů se nakonec stane rekordních 32 nepřerušených dnů v karanténě. Což do té doby byla nejdelší nepřetržitá předletová karanténa v historii letů do vesmíru s lidskou posádkou! Rekord, o který jistě nikdo z nich neusiloval.
Shubhanshu Shukla později označil právě toto období za jednu z psychicky nejnáročnějších částí celé cesty. Ve své knize Second Orbit o tom píše: „S odstupem času se tyto další dny staly lekcí trpělivosti, odolnosti a víry. Dlouho před startem nás mise už testovala – naše odhodlání, naši přizpůsobivost a naši důvěru v proces. Posádka čelila této výzvě společně a vyšla z ní silnější.“ Třicátý druhý den už však byl definitivně poslední. Mise však ještě ani nezačala a čtveřice byla psychicky i fyzicky vyčerpaná. Nicméně nové datum, nový pokus v nich probudil novou naději. Nikdo ze čtveřice už v karanténě nechtěl zůstávat déle. Tentokrát už to vyjde a skutečně vyšlo. 25. června 2025 čekala připravená ve své kosmické lodi Crew Dragon a s napětím sledovala displeje a bedlivě poslouchala hlášení z velitelského stanoviště. Čas utíkal a zatím ani náznak, že by mohlo dojít k přerušení. Pak se však ozvala vysílačka, byl zde problém. Čtyři srdce v kabině se roztloukla o něco rychleji. Hlas oznámil čistě a zřetelně, že se nesprávně načetla data o síle větru do letového softwaru a palubní počítač s pozemním časovačem nebyl synchronizován.
Hrozil další odklad, další dny v karanténě, další čekání. Pozitivní zprávou byl fakt, že tým na problému pracuje, takže pořád byla naděje, že poletí. Čas neúprosně ubíhal, ale na displejích stále zůstával nápis No Go. Mantra, která znamenala, že se nikam neletí. Většina hostů i rodiny posádky už to dávno vzdala. S každým odkladem odjížděli další lidé. Na kosmodromu z Indie z celého týmu ISRO zůstalo už jen sedm lidí, ostatní už se museli dávno vrátit. Co když start zase odloží? Kolik z nich bude start sledovat příště? Myšlenky pilota narušil hlas. Ozval se CAPCOM (osoba v pozemním řídícím středisku, obvykle jiný astronaut, který má jako jediný oprávnění hovořit přímo s posádkou). A jeho slova nebyla potěšující: „Dragon, tady SpaceX. Problém stále přetrvává, týmy na problému stále usilovně pracují, zůstaňte na příjmu…“
Posádka Axiom-4 již začínala věřit, že to ani dnes nevyjde. Ukončení procedury, vystoupení, sundání skafandrů a cesta zpět do karantény. Každá vteřina jim brala naději. Zbývala již pouhá minuta k mezní proceduře aktivace záchranného systému (LES). Posledních třicet sekund a posádka už se smiřovala s nejhorším, ale vlnu zklamání záhy vystřídalo nadšení. Ozval se CAPCOM: „Dragon, tady SpaceX. Všechna data o větru úspěšně synchronizována. Letový systém plně funkční. Posádka může zahájit aktivaci záchranného systému.“ Posádka měla radost, která byla vidět i v živém přenosu startu. Dnes byl ten den, kdy poletí do vesmíru… (Pokračování příště).
Poznámka autora: Zdroje budou uvedeny až na konci seriálu. Musím to na tomto místě zdůraznit, protože v minulosti to bylo předmětem sporu.
Rozhodl jsem se také dát přednost používání anglické transkripce u většiny názvů čistě z praktických důvodů. Původní název se snadněji hledá v dostupných informacích a má tedy i slovníkový význam. Český přepis je hlavně uváděn kvůli správné výslovnosti názvu. To platí i o většině indických jmen použitých v textu. Pokud je uváděn pouze český přepis, je to opět pouze z praktických důvodů kvůli lepší čtivosti celku.
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HDIV5_cacAA7YgC?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HLBA6y0a8AAxM3M?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GnONuLZaoAAVCyV?format=jpg&name=large
https://cdn.prod.website-files.com/671fb31e0ed79c76c93e1019/671fb31e0ed79c76c93e17c9_Dragon.avif
https://cdn.prod.website-files.com/671fb31e0ed79c76c93e1019/68262ad4c626d13513bcb7b2_Ax4_SpaceX_SuitATP_PRIME_20250306_DSC01359.avif
