Zástupce Ministerstva obrany USA, Troy Meink, na pondělní odborné konferenci potvrdil přítomnost amerických družicových zbraní na oběžné dráze okolo Země. Prohlášení to bylo zajímavé, ale informačně velmi chudé. Meink ani nikdo další z DoD na dotazy na podrobnosti již nereagoval. Oficiální potvrzení existence družicových zbraní může mít zajímavý dopad na mezinárodní politiku, ale není ničím překvapivým. O tom, že tyto systémy vlastní nejenom USA, ale minimálně také i Rusko a Čína, se v odborných kruzích ví léta. A míra jistoty je zde velmi vysoká.
Pojďme si nyní zaspekulovat, co vše by se mohlo pod pojmem družicová zbraň skrývat. Rozhodně si však nepředstavujme bitevní kosmické lodě jako ze sci-fi filmů, i když v počátcích kosmonautiky jsme takové představě byli blíže než v současnosti. Taktéž je jisté, že nepůjde o družice, které na palubě mají zbraně hromadného ničení. Pro použití na oběžné dráze by připadaly v úvahu pouze ty jaderné. Jejich umístění v kosmickém prostoru zakazuje smlouva z roku 1967 o využívání kosmického prostoru, Měsíce a dalších nebeských těles. Let balistické rakety s jadernými hlavicemi kosmickým prostorem z jednoho místa na Zemi na druhé této smlouvě neodporuje. Ještě dříve vstoupila v platnost smlouva o zákazu jaderných testů v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou. Obě tyto smlouvy je možné samozřejmě porušit, ale v naší úvaze s tím nepočítejme, neboť to není pravděpodobné.
Asi nejtypičtějším úkolem, který by měla družicová zbraň dělat, je zničit jinou družici nebo družice. A je to úkol relativně jednoduchý a pracovalo se na něm, včetně zkoušek, od 60. let. V tomto případě by se družice přiblížila k cílové družici a zničila ji buď přímým sebevražedným nárazem, anebo výbuchem po přiblížení do její blízkosti. Možné je také vypuštění řízeného kinetického projektilu nebo neřízené směrové spršky desítek drobných objektů. Nevýhodou tohoto přístupu je, že nejde provést úplně nenápadně, a hlavně by vedl k vytvoření velkého množství úlomků kosmické tříště. Podobně by bylo možné využít intenzivního laserového pulsu. Tady se ale posouváme více do teoretické roviny, pokud se bavíme o zničení družice.
Na druhou stranu je možné využít směrové energie k poškození nebo ochromení cílové družice. To s sebou přináší výhodu v podobě absence tvorby kosmické tříště a horší detekci, že k tomu došlo cíleně nepřátelskou družicí. Existence takových systémů je tedy představitelná. Otázkou je, na jakou vzdálenost jsou schopné cíl zasáhnout, aby došlo ke kýženému výsledku. Kombinací obou výše popsaných postupů by mohly být malé družice, které si dovolím nazvat záškodnickými. Ty by se mohly relativně nepozorovaně přiblížit k cílové družici a provést v malém rozsahu její poškození. Opět to není nic nereálného. Podobně fungují inspekční družice, které je zejména na vyšších oběžných drahách téměř nemožné detekovat. Poslední kategorií družicových zbraní jsou družice, které záměrně budou rušit práci cílových družic. Nejtypičtěji rušením jejich komunikace. Dá se předpokládat, že zájmem je, aby družicové zbraně nebyly snadno rozpoznatelné a detekovatelné. Přitom musí, dle způsobu činnosti, mít velkou zásobu pohonných látek nebo dodávek elektrické energie, případně obojího. To samozřejmě povede k zvýšení jejich hmotnosti a rozměrů.
Nyní jsme si popsali základní typy potenciálních útočných družic. Ony by ale mohly fakticky fungovat i jako defenzivní a vyčkávat na útok nepřítele a následně reagovat. Na způsobu ničení a poškozování by se ale nic neměnilo. S obranou souvisí včasná identifikace nepřátelských družicových zbraní a detekce počínajícího útoku. A to není vůbec lehký úkol. Částečně s tím souvisí v posledních letech velmi se rozvíjející oblast detekce a identifikace družic pomocí jiných družic přímo na oběžné dráze. To se týká jak nízké oběžné dráhy, kde je družic nejvíce, tak i geostacionární dráhy, kde je družic sice méně, ale strategicky velmi cenných. Jednou z možností, jak se účelně bránit zničení družice a ztrátě jejích schopností, je jich vypustit více. To je opět trend, který je možné sledovat v posledních letech. Mnoho komunikačních a pozorovacích vojenských družicových systémů již netvoří nízké jednotky družic, ale konstelace desítek či stovek družic. Ty se navíc mohou šikovně maskovat za civilní postavené na stejné platformě. Zničení několika družic tak nepovede k výpadku činnosti a také umožní v dostatečně dlouhém čase zareagovat a zabránit zničení dalších. A zde opět narážíme na potenciální vznik velkého množství kosmické tříště, která si následně již nevybírá, do jakého kosmického tělesa dále narazí.
Je samozřejmě možné, že pondělní prohlášení se týkalo družicových zbraní určených nikoli k ničení jiných družic, ale k ničení balistických raket. To by se více přiblížilo Strategické obranné iniciativě z 80. let minulého století či Trumpovu protibalistickému systému Golden Dome. No a poslední, nejméně pravděpodobnou verzí je, že se prohlášení týkalo družic schopných přímého útoku na zemský povrch. Tedy něco podobného, jako byly dříve rozpracované úvahy o kosmickém bombardování. Zde je nepopiratelnou výhodou rychlost útoku a zkrácení doby na obrannou reakci.
Omlouvám se za delší příspěvek bez doprovodných obrázků, ale snad vám to alespoň trošku pomohlo si představit, o čem by taková družicová zbraň mohla být. Můj výčet příkladů samozřejmě nebyl vyčerpávající.
Zdroje obrázků:
Microsoft Copilot
