NASA je s přípravami na další let amerických astronautů na Měsíc v závodě nejen s Čínou, ale také s kalendářem. Existuje totiž politický tlak z Bílého domu, aby astronauti při misi Artemis III přistáli na Měsíci v současném prezidentském funkčním období, tedy před lednem 2029. Na splnění tohoto politického termínu zbývá 36 měsíců. Je reálné tento termín dodržet? Jaká je připravenost jednotlivých prvků a kde jsme právě teď v časové ose vedoucí ke startovní připravenosti?

Stihne Starship termín?

Vzhledem k nízké úrovni důvěry NASA ve schopnost společnosti SpaceX připravit ve stanoveném termínu lunární lander Starship pro Artemis III byl minulý díl plně zaměřen na probíhající proces otevření se dalším uchazečům o dodání lunárního landeru. NASA je nyní ve fázi posuzování návrhů společností SpaceX a Blue Origin na urychlení jejich harmonogramů. Smlouva se SpaceX na dodání landeru pro Artemis III zůstává v této přezkumné fázi v platnosti.

Mediální a zpravodajská společnost Politico uvedla 14. listopadu, že získala interní dokument SpaceX s novým předběžným harmonogramem. Podle uniklého dokumentu je nyní test doplňování paliva na oběžné dráze Země plánován na červen 2026, bezpilotní přistání na Měsíci na červen 2027 a pilotované přistání na září 2028. SpaceX v dokumentu uvádí, že nová data začlení do integrovaného harmonogramu, který v prosinci předá agentuře NASA a poté plánuje s NASA spolupracovat na změně stávající smlouvy a oficiálním zformování nového harmonogramu. Dokument upozorňuje, že tato data nejsou schválenými smluvními termíny.

Už o týden později byla důvěryhodnost nového harmonogramu vystavena střetu s realitou. Dne 21. listopadu došlo při tlakové zkoušce k explozi kyslíkové nádrže nosné rakety Super Heavy B18, při níž byla raketa zničena. Přiřazení dalšího exempláře B19 k připravovanému transatmosférickému letovému testu IFT-12 má za následek odklad startu z ledna 2026 o jeden až dva měsíce. To ještě víc znedůvěryhodňuje schopnost SpaceX připravit lunární lander Starship pro Artemis III do konce roku 2028.

Jestli NASA přijme aktualizovaný časový plán SpaceX, se teprve ukáže. Například test doplňování paliva v červnu 2026 by vyžadoval úspěšné letové testy s jednoměsíčními rozestupy: transatmosférický test IFT-12 nejpozději v březnu, orbitální IFT-13 v dubnu, vynesení cílové lodi Starship k dlouhodobému kosmickému letu v květnu a start pronásledovací Starship v červnu.

Závod o dodání lunárního landeru pro Artemis III

Tahle podoba soutěže o návrat na Měsíc je novým fenoménem. Jared Isaacman, kandidát na příštího administrátora NASA, souhlasil 3. prosince na slyšení v Senátu s rozhodnutím dočasně úřadujícího administrátora Seana Duffyho otevřít smlouvu na lunární lander pro Artemis III. Isaacman řekl, že NASA půjde s tím, kdo jako první dostane Američany zpátky na Měsíc.

NASA potvrdila, že i společnost Blue Origin jí předala urychlený harmonogram, který vede k pilotovanému přistání na Měsíci v roce 2028. Podrobnosti nejsou veřejně známé, ale technika založená na nákladním lunárním landeru Blue Moon Mark 1 v něm figuruje. Pokud ne přímo v podobě pilotovaného lunárního landeru, tak minimálně v podobě cislunárního transportéru. Nový návrh eliminuje potřebu přečerpávání pohonných látek v kosmickém prostoru, takže nepočítá s tankery pro doplňování paliva a spoléhá pouze na cislunární transportér nebo více transportérů.

Není ale jasné, jestli navržený lander využívá upravenou verzi Mark 1, schopnou vzletu z Měsíce, nebo zmenšenou verzi landeru Blue Moon Mark 2. Zdroje se v tomto rozcházejí a některé mluví o verzi Blue Moon Mark 1.5. Představitelé společnosti Blue Origin o těchto detailech nechtějí veřejně informovat, protože podle jejich názoru by o tom měla mluvit NASA.

První nákladní lunární lander Blue Moon Mark 1 hodlá společnost dopravit na Měsíc už v prvním čtvrtletí 2026 při třetím letu nosné rakety New Glenn, jejíž dva předchozí starty byly úspěšné. Ve výrobním závodě v Port Canaveral na Floridě je dokončována montáž prvního landeru. Jakmile bude dokončen, bude přepraven lodí do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu k tepelně vakuovým testům ve vakuové komoře. Cílem nákladní mise Pathfinder 1 je přistání na jižním pólu Měsíce poblíž kráteru Shackleton.

Lunární lander Blue Moon Mark 1 byl navržen jako nákladní lander se schopností dopravit na povrch Měsíce až tři tuny užitečného zatížení. Ve výrobě je i druhý exemplář. Jeho spodní část je v současnosti v konstrukčním testování. V případě úspěchu první mise by mohl na konci roku 2027 dopravit do oblasti jižního pólu Měsíce rover VIPER agentury NASA.

Budou lunární skafandry včas?

Společnost Axiom Space uskutečnila v listopadu 2025 první tepelně vakuový test kvalifikačního exempláře lunárního skafandru AxEMU. Test byl proveden uvnitř vakuové komory v Aerospace Environment Protection Laboratory v San Antoniu v Texasu.

Při úspěšném testu, provedeném v podmínkách vakua a extrémních teplot, nebyl uvnitř skafandru člověk. Test byl klíčovým krokem při sběru dat týkajících se schopností ochrany astronauta u jižního pólu Měsíce během mise Artemis III po dobu alespoň dvou hodin, včetně pobytu v trvale zastíněných oblastech. Získaná data o tepelných schopnostech nových materiálů skafandru jsou nyní analyzována.

Skafandr AxEMU je nyní ve fázi podrobného přezkumu CDR. Tepelně vakuový test byl prvním ze série testů kvalifikačního exempláře. Spolu s tím, jak se bude program blížit k dokončení kvalifikace skafandru pro NASA, bude složitost a rozsah testů narůstat.

Součástí této série testů bude také komunikační a vakuový test kvalifikačního exempláře skafandru s člověkem uvnitř. Test by měl být proveden v roce 2026. Přesnější termín není veřejně známý. Jisté je, že dřívější informace z NASA o provedení testu na přelomu let 2025 a 2026 už neplatí. Zvláštní pozornost bude při testu věnována zadnímu rozhraní skafandru a komponentám přenosného systému podpory života. Testem ve vakuové komoře bude ověřeno několik kritických technologií včetně senzorů pro detekci CO₂ ve skafandru a čerpadel zajišťujících průtok vody pro regulaci teploty uvnitř skafandru.

Pokus o analýzu připravenosti SLS a Orionu k misi Artemis III

Ve výrobním závodě Michoud Assembly Facility v New Orleans bylo zahájeno sestavování centrálního stupně CS-3 pro nosnou raketu SLS. Nádrž na kapalný vodík byla 26. září přesunuta kolovým dopravníkem do výškové budovy 110. Tam byla nádrž otočena do vertikální polohy a vložena do pracovní buňky A. Ke spodnímu konci nádrže byl v buňce připojen adaptér, nazvaný LH2 Transport Adapter Assembly. Po připojení adaptéru byla vodíková nádrž z buňky vyzvednuta a 10. října byla přesunuta kolovým transportérem do výrobní oblasti finální montáže 47/48 v budově 103.

Adaptér je dočasnou náhradou motorové sekce. Díky přípojným bodům umožní bezpečnou přepravu centrálního stupně do Kennedyho vesmírného střediska. Letová motorová sekce se v Kennedyho středisku už nachází a v budově VAB jsou do ní integrovány klíčové systémy.

Dne 21. října týmy v Michoud přesunuly z budovy 103 do budovy 110 intertank a vložily ho do integrační buňky D. Buňka D je určena pro sestavení horní části centrálního stupně. V konfiguraci centrálního stupně bude intertank nad vodíkovou nádrží a pod kyslíkovou nádrží. Odtud pochází jeho název. Intertank obsahuje avioniku a elektroniku, bude sloužit také jako upevňovací bod pro vzletové stupně SRB.

Nádrž na kapalný kyslík byla do budovy 110 přemístěna kolovým transportérem 3. listopadu. V budově byla překlopena do vertikální polohy, 7. listopadu byla vložena do integrační buňky D a připojena na intertank.

O týden později, 14. listopadu byl do budovy 110 přemístěn přední lem. Ten tvoří horní část centrálního stupně. Protože jednotlivé díly centrálního stupně nikdy nečekají v chodbě budovy 110 dlouho, lze usoudit, že horní lem byl v buňce D připojen na kyslíkovou nádrž v polovině listopadu.

Díky dosažení tohoto milníku lze na příkladu centrálních stupňů CS-1 a CS-2 pro předchozí mise Artemis odvodit časovou projekci připravenosti centrálního stupně CS-3. V případě CS-1 pro misi Artemis I uplynulo od sestavení horní části centrálního stupně v buňce D (leden 2019) do vývozu kompletní letové sestavy na startovní komplex 39B (březen 2022) celkem 38 měsíců. Ovšem z toho byl centrální stupeň CS-1 15 měsíců ve Stennisově středisku, kde probíhalo jeho zevrubné testování včetně plnohodnotného osmiminutového zážehového testu Green Run. Zdá se tedy, že 36 měsíců, které zbývají do konce roku 2028, by mělo být pro centrální stupeň CS-3 dostačující.

U CS-2 pro Artemis II uběhne od sestavení horní části centrálního stupně v buňce D (květen 2021) do předpokládaného vývozu kompletní letové sestavy na startovní komplex 39B (leden 2026) celkem 56 měsíců. Na rozdíl od CS-1 a CS-3 však CS-2 nebyl na kritické cestě. Měl časový předstih před přípravou Orionu, a proto byly finální práce na dokončení CS-2 v MAF i ve VAB záměrně zpomalovány.

Jaké nejbližší kroky lze nyní v přípravě centrálního stupně CS-3 očekávat? U CS-1 byla horní část centrálního stupně vyjmuta z integrační buňky D po třech měsících od připojení předního lemu a už ve čtvrtém měsíci byla v prostoru konečné montáže 47/48 budovy 103 spojena s vodíkovou nádrží. V osmém měsíci byla tehdy přišroubována motorová sekce.

Integrace horní části CS-3 v buňce D nyní pokračuje montáží kyslíkového potrubí v intertanku, propojováním všech tří prvků silovými a datovými kabely a dalšími prvky nutnými pro oživení a otestování systémů sestavy. Po vyjmutí sestavy z integrační buňky D a přemístění do prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103 bude tato sestava spojena a sešroubována s vodíkovou nádrží. Jakmile bude CS-3 připraven, bude odeslán v člunu Pegasus na Kennedyho vesmírné středisko do montážní haly VAB. NASA očekává přepravu v průběhu roku 2026.

Segmenty vzletových stupňů SRB jsou uloženy ve skladu v Promontory a připraveny na pokyn k přepravě do Kennedyho vesmírného střediska. Stejně tak motory RS-25, které jsou uskladněny ve Stennisově středisku. Horní stupeň ICPS je také připraven. Bude ale zbývajících 36 měsíců dostačujících pro dokončení přípravy Orionu?

Posledním známým dokončeným milníkem, ke kterému lze hodnotit čas potřebný k vývozu na startovní rampu, bylo počáteční elektrické zapnutí. Modul pro posádku pro Artemis III byl oživen v dubnu 2025, servisní modul v srpnu 2025.

Pro porovnání, servisní modul pro Artemis I, který byl na kritické cestě pro tuto bezpilotní misi, byl oživen v únoru 2019, tedy 37 měsíců před vývozem letové sestavy na startovní komplex 39B. Stejný časový úsek pro Artemis III, počínaje srpnem 2025, by vycházel na září 2028. V roce 2019 však ještě nebyla v Kennedyho vesmírném středisku zprovozněna vakuová komora, a proto byl Orion v listopadu 2019 odeslán na čtyři měsíce do Glennova výzkumného střediska k testům v tamní vakuové komoře. Další měsíc trvaly inspekce a testy, které ověřily, že Orion je ve stejném stavu jako před přepravou. Pro Artemis III to znamená několik měsíců k dobru.

Pro odhad startovní připravenosti je možné použít i data z přípravy mise Artemis II. Počáteční zapnutí modulu pro posádku určeného k misi Artemis II proběhlo v květnu 2022, servisního modulu v polovině roku 2022. Tedy u servisního modulu přibližně 43 měsíců před nyní předpokládaným termínem vývozu sestavy k misi Artemis II na startovní rampu. U modulu pro posádku pro Artemis II byl časový úsek o měsíc delší, ale v jeho rámci proběhla instalace některých letěných boxů avioniky z mise Artemis I, což nyní odpadá. Důvodem dlouhého časového úseku jsou tyto další faktory: 2) demontáž nerobustních letových baterií, jejich oprava u výrobce a zpětná montáž, 3) oprava konstrukční chyby elektronického obvodu v systému podpory života, 4) čekání na výsledky vyšetřování eroze tepelného štítu z mise Artemis I. Právě tyto závady vedly k minimálně půlročnímu odkladu mise Artemis II. Pokud se podobné problémy nebudou opakovat, lze pro Artemis III očekávat maximálně 37měsíční časový úsek. Při začátku tohoto úseku v srpnu 2025 lze i tímto porovnáním ověřit, že připravenost Orionu pro misi Artemis III k včasnému vývozu na startovní rampu v roce 2028 se v současnosti zdá být zcela reálná.

Oba moduly Orionu pro Artemis III jsou nyní ve fázi funkčních testů řídicích systémů a avioniky. Po jejich dokončení budou provedeny akustické testy obou modulů. Účelem akustických testů je prokázat, že moduly odolají vibracím, kterým budou vystaveny během startu a letu nosné rakety. V roce 2026 by také měl být pod modul pro posádku připojen tepelný štít a modul by měl být vzájemně spojen a sešroubován se servisním modulem do jednoho celku.

Jak je na tom Čína?

Na čínském kosmodromu Wenchang probíhá příprava ke zprovoznění vzletové rampy v komplexu 301 pro podporu startu nosné rakety CZ-10A s novou kosmickou lodí Mengzhou. Let bez posádky je chystán na poslední čtvrtletí roku 2026 a jeho součástí má být připojení k Čínské kosmické stanici CSS. Rok 2026 pro první start rakety CZ-10 byl známý dlouhodobě, novinkou je zpřesnění termínu startu přibližně na listopad 2026. Součástí přípravy rampy bylo sundání zkráceného testovacího prototypu prvního stupě rakety CZ-10A z mobilní vypouštěcí plošiny. Prototyp prováděl v srpnu a v září zážehové testy.

Vertikální konstrukce na mobilní vypouštěcí plošině, určená pro předstartovní obsluhu nosné rakety, povyrostla v posledních měsících do výšky. Kromě toho se v blízkosti rampy staví druhý bleskosvod.

V roce 2027 by měl následovat první let rakety CZ-10 se dvěma bočními stupni. Při tomto letu má být vynesen bezpilotní lunární lander Lanyue. Po navedení na oběžnou dráhu Měsíce má Lanyue sestoupit na jeho povrch. Druhý let má být obdobou mise Artemis II a pilotovaná loď Mengzhou by při něm měla v roce 2028 obletět Měsíc. Schéma pilotovaného letu na Měsíc v roce 2029 využívá další dva starty raket CZ-10. Kosmická loď Mengzhou s posádkou se má spojit s lunárním landerem Lanyue na oběžné Měsíce. Po přestupu do landeru má posádka přistát na povrchu Měsíce. Plán těchto čtyř startů raket CZ-10 je předběžný, přičemž data a pořadí startů mohou být ještě změněny.

Zdroje informací:
https://x.com/
https://spacepolicyonline.com/
https://www.axiomspace.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/G48kevkWsAAc4_s?format=jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/11/Screenshot_1.jpg
https://pbs.twimg.com/media/G6T33_RaMAAp_iy?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/G6MrPGpXwAA96zE?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20251010_CS3_MJ2toFinal02/MAF_20251010_CS3_MJ2toFinal02~orig.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20251021_CS3_IT2CellD11/MAF_20251021_CS3_IT2CellD11~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20251103_CS3_LOX_A47to110-epb_003~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20251107_CS3%20LOX%20&%20IT%20mate-621~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20251114_CS4_LH2VABtoCellA13/MAF_20251114_CS4_LH2VABtoCellA13~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/G5mL0oPaUAE81J0?format=jpg