Nový snímek z americko-evropského Hubbleova teleskopu zachycuje jeden z vizuálně nejpůsobivějších pozůstatků umírající hvězdy, mlhovinu Kočičí oko, známou též jako NGC 6543. Tato mimořádná planetární mlhovina se nachází v souhvězdí Draka a už desítky let fascinuje astronomy svou vícevrstvou a jemnou strukturou. Pozorování evropské observatoře Gaia určilo, že se mlhovina nachází 4400 světlených let od nás. Planetární mlhoviny dostaly své označení díky svému kulovému tvaru, takže při pohledu přes první teleskopy připomínaly planety. Ve skutečnosti se jedná o rozpínající se plyn odhozený hvězdami v jejich závěrečných fázích existence. Právě v mlhovině Kočičí oko byla tato skutečnost poprvé objevena v roce 1864 – zkoumání spektra jejího světla odhalilo emisi jednotlivých molekul, která je charakteristická pro plyn a odlišuje planetární mlhoviny od hvězd a galaxií.

Hubbleův teleskop také přinesl revoluci do našeho chápání planetárních mlhovin. Jeho podrobné snímky ukazují, že jednoduché, při pohledu ze Země kulatě vypadající planetární mlhoviny, ukrývají velmi komplexní morfologii. To platí především právě pro mlhovinu Kočičí oko, ve které snímky Hubbleova teleskopu odhalily dříve nespatřené struktury, které rozšířily naše znalosti o vzniku planetárních mlhovin.

Tentokrát Hubbleův teleskop spojil své síly s kosmickým teleskopem Euclid od agentury ESA, aby společně vytvořili nový snímek NGC 6543. Kombinace obou jejich pohledů odhaluje mimořádně komplexní hvězdnou smrt v tomto objektu. Ačkoliv je teleskop Euclid primárně navržen k mapování vzdáleného vesmíru, dokázal mlhovinu Kočičí oko zachytit v rámci svých průzkumů hlubokého vesmíru. V širokém, blízkém infračerveném pohledu teleskopu Euclid i v jeho pohledu ve viditelném světle se oblouky a vlákna jasné centrální oblasti mlhoviny nacházejí uvnitř haló barevných fragmentů plynu, které se vzdalují od hvězdy. Tento prstenec byl vyvržen z hvězdy v době, než se se zformovala hlavní mlhovina uprostřed. Celá mlhovina vyniká na pozadí hemžícím se vzdálenými galaxiemi a ukazuje, jak lze pomocí Euclidu pozorovat místní astrofyzikální krásy i nejvzdálenější kouty vesmíru.

V tomto širokém pohledu na mlhovinu a její okolí zachytil Hubbleův teleskop nově ve vysokém rozlišení a viditelném světle jádro vlnícího se plynu a doplnil tak další detaily ve středu tohoto snímku. Data odhalují něco, co vypadá jako tapisérie soustředných mušlí, výtrysky vysokorychlostního plynu a husté uzly tvarované interakcemi rázových vln, což jsou prvky, které svou složitostí působí téměř surrealisticky. Vědci předpokládají, že zaznamenali občasné ztráty hmoty z umírající hvězdy ve středu mlhoviny, které vytvářejí něco na způsob kosmických fosilních záznamů jejích závěrečných evolučních etap.

Kombinace zaměřeného pohledu Hubbleova teleskopu s Euclidovými hlubokými pozorováními nejenže zvýrazňuje mimořádnou strukturu mlhoviny, ale také ji umísťuje do širšího kontextu vesmíru, který oba teleskopy studují. společně tyto mise poskytují bohatý a vzájemně se doplňující pohled na NGC 6543, který odhaluje jemnou souhru mezi procesy na konci života hvězd a rozsáhlou kosmickou mozaikou za nimi.

Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/…/Hubble_Euclid_CatsEye_2026_PubTiff_4K_potm2602c.tif
https://assets.science.nasa.gov/…/Hubble_CatsEye_2026_FullsizeOriginal_potm2602b.tif
https://assets.science.nasa.gov/…/Hubble_Euclid_CatsEye_2026_LargeJPG_potm2602a.jpg