Planetka Bennu, ze které v roce 2020 odebrala vzorky americká sonda OSIRIS-REx, je směsí prachu, ze kterého se formovala naše Sluneční soustava, organických látek z mezihvězdného prostoru a hvězdného prachu z předsolární éry. Jeho jedinečný a rozličný obsah byl v průběhu času dramaticky transformován interakcí s vodou a vystavením drsnému kosmickému prostředí. Tyto poznatky vycházejí z trojice nedávno publikovaných odborných článků založených na analýze vzorků z Bennu od vědců z NASA i dalších institucí. Planetka Bennu je tvořena fragmenty z větší mateřské planetky hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, kterou zničila kolize.

Jeden z článků, kterou spolu připravili Jessica Barnes z University of Arizona v Tucsonu a Ann Nguyen z Johnsonova střediska v Houstonu, byl publikován v časopise Nature Astronomy a naznačuje, že předek Bennu byl tvořen materiálem pestrého původu – z blízkosti Slunce, z daleka od Slunce a dokonce i z materiálu mimo Sluneční soustavu. Analýza ukazuje, že materiál z mateřské planetky, byť se to zdá velmi nepravděpodobné, unikl různým chemickým procesům poháněným teplem a vodou a dokonce přežil i extrémně energetické kolize, které toto těleso rozbily, aby se z jeho úlomků mohla zformovat Bennu. „Vysledovali jsme původ těchto prvotních materiálů, které nashromáždil předek Bennu,“ říká Nguyen a dodává: „Našli jsme zrnka hvězdného prachu, jejichž složení je starší než Sluneční soustava, organickou hmotu, která pravděpodobně vznikla v mezihvězdném prostoru, a minerály odolné vůči vysokým teplotám, které vznikly blíže ke Slunci. Všechny tyto složky byly transportovány na velké vzdálenosti do oblasti, kde vznikla mateřská planetka pro dnešní planetku Bennu.“

Chemické a atomární podobnosti vzorků z Bennu a z Ryugu (planetky, ze které odebrala vzorky japonská sonda Hayabusa 2) a většina primitivních meteoritů nasbíraných na Zemi naznačuje, že se jejich mateřské planetky mohly zformovat v podobné, vzdálené oblasti mladé Sluneční soustavy. Rozdíly mezi vzorky z Bennu a vzorky z Ryugu a meteority však mohou naznačovat, že se tato oblast v průběhu času změnila, nebo že se její složky nemísily tak dobře, jak si někteří vědci mysleli. Ačkoliv některé originální složky předchůdce Bennu zůstaly nezměněné, většina materiálu z Bennu prošla transformací reakcemi s vodou, jak naznačuje článek od dvojice Tom Zega z University of Arizona – Tim McCoy ze Smithsonian’s National Museum of Natural History ve Washingtonu, který byl vydán v časopise Nature Geoscience. Z ní vyplývá, že minerály na mateřském tělese se pravděpodobně po svém vzniku rozpustily a v průběhu času přeměnily.

„Mateřské těleso planetky Bennu nahromadilo led a prach. Postupně led roztál, takže tekutá voda reagovala s prachem na vzniku toho, co pozorujeme dnes – vzorek, jehož 80 % minerálů obsahuje vodu,“ uvedl Zega a dodal: „Domníváme se, že mateřské těleso Bennu nahromadilo hodně ledového materiálu z vnějších oblastí Sluneční soustavy. Pak už stačila jen trocha tepla k roztátí ledu, aby mohla tekutina reagovat s pevnými látkami.“ Přeměna Bennu tím však neskončila. Třetí článek, který vedla Lindsay Keller z Johnsonova střediska a Michelle Thompson z Purdue University, byl také vydán v Nature Geoscience. Pojednává o objevu mikroskopických kráterů a drobných skvrn od kdysi roztavené horniny – známé jako impaktní taveniny. To jsou známky toho, že planetka byla bombardována mikrometeoroidy. Tyto dopady spolu s účinky slunečního větru jsou známé jako vesmírné zvětrávání a došlo k nim proto, že Bennu nemá atmosféru, která by ho chránila.

„Povrchová eroze Bennu probíhá mnohem rychleji, než by se podle dosavadních znalostí dalo předpokládat, a zdá se, že dominuje mechanismus tání v důsledku nárazu, což je v rozporu s tím, co jsme původně předpokládali,“ uvedla Keller a dodala: „Kosmické zvětrávání je důležitý proces, který ovlivňuje všechny planetky. Díky přivezeným vzorkům můžeme nahlédnout na vlastnosti, které jej řídí a použít tato data. Jejich extrapolací můžeme vysvětlit povrchovou evoluci planetek, které jsme zatím nenavštívili.“ Planetky, jakožto zbytky po formování planet před 4,5 miliardami let, poskytují záznamy o historii Sluneční soustavy. Jak však Zega poznamenal, některé z těchto zbytků se liší od toho, co bylo nalezeno v meteoritech na Zemi, protože určité typy planetek shoří v atmosféře a nikdy se nedostanou na povrch. To je podle výzkumníků důvod, proč je tak důležité aktivně sbírat vzorky z planetek a vozit je na Zemi. „Vzorky byly pro tuto práci skutečně nezbytné,“ přiznává Barnes a dodává: „Odpovědi jsme mohli získat jen díky vzorkům. Je úžasné, že konečně můžeme vidět tyto věci o planetce, o které jsme tak dlouho snili.“ Příští vzorky, u kterých NASA očekává, že by mohly poodkrýt taje příběhu Sluneční soustavy, budou z okolí jižního pólu Měsíce a přiveze je posádka mise Artemis III.

Na úvodním obrázku vidíme snímek z rastrovacího elektronového mikroskopu zachycující impaktní kráter mikrometeoritu v částici materiálu planetky Bennu.

Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/psd/ares/jsc2025e069611_Bennu_particle.tif
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/psd/ares/jsc2025e008857_Ann_Nguyen.jpg