I v dalším týdnu se toho v kosmonautice dělo docela dost. V pravidelném souhrnu těch nejzajímavějších zpráv z kosmonautiky se můžete těšit hned na několik témat. Kosmotýdeník se v hlavním tématu věnuje novinkám ohledně výzkumu vulkanického měsíce Io a planety Jupiter. Zejména morfologie na zmíněném měsíci je ještě exotičtější, než se zdálo. Nové vědecké poznatky byly prezentovány ve Vídni přímo od týmu americké sondy Juno. V dalších tématech si například aktualizujeme stav počtu startů raket Falcon 9 v letošním roce, podíváme se na plány na přetlakové lunární vozidlo, které budou využívat astronauti programu Artemis, anebo nás čeká loučení s vrtulníčkem Ingenuity. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Nové informace o Io a Jupiteru ze sondy JUNO

Americká sonda Juno uskutečnila v prosinci 2023 a únoru 2024 blízké průlety kolem měsíce Io, při nichž se dostala do vzdálenosti přibližně 1 500 km od povrchu měsíce a získala první detailní snímky severních šířek měsíce. Aktuálně zveřejněné informace se však zaměřily také na proudění v severní atmosféře planety Jupiter a na přítomnost molekul vody v atmosféře tohoto plynného obra. Nové poznatky byly oznámeny ve středu 16. dubna hlavním výzkumníkem sondy Scottem Boltonem na tiskové konferenci na Valném shromáždění Evropské geofyzikální unie ve Vídni.

Měsíc Io je unikátním světem, který se běžně označuje jako těleso s největším počtem vulkánů (na povrchu je nejméně 400 aktivních sopek), povrch měsíce je tak neustále přetvářen vulkanickou činností. To má za následek výskyt řady prapodivných hor, pohoří a také rozsáhlých plání. Se svým průměrem 3 642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc sluneční soustavy. Objevil jej společně s dalšími třemi měsíci Galileo Galilei. „Io je prostě posetý sopkami a my jsme několik z nich zachytili v akci,“ řekl Bolton na tiskové konferenci. „Získali jsme několik skvělých detailních záběrů částí povrchu a další údaje o 200 kilometrů dlouhém lávovém jezeře zvaném Loki Patera. Díky kamerám Juno byly zachyceny úžasné detaily ukazující podivně tvarované kopce usazené uprostřed potenciálně magmatického jezera lemovaného žhavou lávou. Zrcadlový odraz, který naše přístroje na jezeře zaznamenaly, naznačuje, že části povrchu Io jsou hladké jako sklo a připomínají vulkanicky vytvořené obsidiánové sklo, které známe ze Země.“

Také mapy vytvořené na základě dat získaných přístrojem MWR (Microwave Radiometer) ukazují, že Io má nejen relativně hladký povrch, ale třeba i to, že póly jsou chladnější než střední zeměpisné šířky. Rozsáhlé rovinaté oblasti vzniklé buďto ukládáním lávy či sopečného spadu, kontrastují s oblastmi vysokých a dramaticky tvarovaných hor. Vlivem silných slapových sil Jupiteru a dalších velkých měsíců se na povrchu nachází také velké útesy, které vznikly porušením kůry měsíce. Právě slapové síly mají zásadní vliv na vytváření energie a tepla uvnitř měsíce, což vede k silné vulkanické činnosti na povrchu.

Na konferenci byl zmíněn i výzkum polárních oblastí samotného Jupiteru. Během prodloužené mise sondy Juno se sonda při každém průletu přibližuje k severnímu pólu Jupiteru. Tato orientace umožňuje přístroji MWR zlepšit rozlišení severních polárních cyklón Jupiteru. Získaná data umožňují porovnávat póly ve více vlnových délkách a odhalují, že ne všechny polární cyklóny jsou stejné. „Snad nejvýraznější příklad této nesourodosti lze nalézt u centrální cyklóny na severním pólu Jupiteru,“ řekl Steve Levin, vědecký pracovník projektu Juno v JPL v jižní Kalifornii. „Je jasně viditelná na snímcích v infračerveném i viditelném světle, ale její mikrovlnný podpis není zdaleka tak silný jako u jiných blízkých bouří. To nám napovídá, že její podpovrchová struktura musí být velmi odlišná od ostatních cyklón. Tým MWR pokračuje ve sběru stále kvalitnějších mikrovlnných dat s každým dalším oběhem, takže očekáváme vytvoření podrobnější 3D mapy těchto zajímavých polárních bouří.“

Jedním z hlavních vědeckých cílů mise je shromáždit data, která by mohla vědcům pomoci lépe pochopit množství molekul vody na Jupiteru. Nejde tedy o to hledat tekutou vodu v některé z podpovrchových vrstev plynné planety. Místo toho se tým snaží detekovat přítomnost molekul kyslíku a vodíku v atmosféře planety. Přesný odhad má zásadní význam pro rozluštění toho, jak vznikala sluneční soustava. Jupiter byl pravděpodobně první planetou, která se v rodícím se systému zformovala, a obsahuje většinu plynu a prachu, který zbyl z procesu tvorby Slunce (až 99 % materiálu, ze kterého je tvořena sluneční soustava pohltilo Slunce). Množství vody má také důležité důsledky pro meteorologii plynného obra a jeho vnitřní strukturu.

V roce 1995 poskytla sonda Galileo první soubory dat o množství vody na Jupiteru. Stalo se tak během 57 minut trvajícího sestupu sondy do atmosféry planety. Tato data však přinesla více otázek než odpovědí a naznačila, že atmosféra plynného obra je nečekaně horká a – v rozporu s tím, co naznačovaly počítačové modely – prakticky bez molekul vody. „Sonda udělala úžasné vědecké výsledky, ale její data byla tak daleko od našich modelů množství vody na Jupiteru, že jsme zvažovali, zda místo, ve kterém analyzovala vzorky, nemůže být jen odchylkou. Ale před Juno jsme to nemohli nijak prověřit,“ řekl Bolton. „Nyní, díky nedávným výsledkům získaným pomocí dat z MWR, jsme zjistili, že množství vody v blízkosti Jupiterova rovníku je zhruba třikrát až čtyřikrát vyšší než množství, které naměřila sonda Galileo. To definitivně dokazuje, že místo vstupu sondy Galileo bylo anomálně suchou oblastí.“ I tak je to ale podstatně méně, než se očekávalo.

Výsledky podporují domněnku, že během formování sluneční soustavy mohl být vodní ledový materiál zdrojem obohacení těžkými prvky (chemické prvky těžší než vodík a helium, které byly přitaženy Jupiterem). Vznik Jupiteru ale dále zůstává záhadou, protože výsledky sondy Juno naznačují stále velmi nízké množství molekul vody. Vědci tak na zodpovězení této otázky budou muset provést ještě mnoho dalších měření.

Kosmický přehled týdne:

Řídicí tým vrtulníčku Ingenuity se 17. dubna rozloučil s tímto unikátním strojem! Ne však proto, že by Ingenuity na svém místě posledního přistání přestala fungovat, ale proto, že rover Perseverance jede dál za svými vědeckými úkoly a již není schopen s vrtulníčkem komunikovat. Ten tak poté, co při svém 72. letu zavadil rotory o písečnou dunu, zůstane dále na místě a nějakou dobu ještě i funkční. Jeho interní paměť bude dále plněna daty, která bude ve svém okolí sbírat. Dle techniků má prý pro tato data místo na dalších 20 let, ale tak dlouho samozřejmě fungovat nebude. Jeho solární panel bude postupně zanesen marsovským prachem a zařízení přijde o přísun energie. Demonstrátor, který měl jen základně ověřit, zda je možné létat v marsovské atmosféře a provést pouhých pět letů, dokončil svoji nečekaně dlouhou misi.

Společnost SpaceX uskutečnila startem z Floridy svou letošní 40. misi Falconu 9. Jednalo se o misi Starlink 6-52, která rozšířila rostoucí konstelaci družic Starlink o dalších 23 kusů. Start z rampy SLC-40 na Mysu Canaveral se uskutečnil 19. dubna v 00:40 SEČ. První stupeň nosné rakety Falcon 9 pro tuto misi nesl číslo B1080. Tento kus uskutečnil svůj sedmý let a sedmé úspěšné přistání. Předtím uskutečnil například mise Ax-2 a Ax-3 pro komerční pilotované lety od společnosti Axiom Space a také vynesl observatoř Euclid pro Evropskou kosmickou agenturu. Zhruba osm minut po startu přistál stupeň B1080 na mořské plovoucí plošině A Shortfall of Gravitas (ASOG). Jednalo se o 66. přistání na ASOG a 299. přistání prvního stupně rakety Falcon 9 celkově.

Přehled z Kosmonautixu:

Na tomto místě naleznete přehled všech článků, které v uplynulém týdnu vyšly na webu Kosmonautix. Tato sekce doplňuje témata, o kterých jsme již psali. Vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme si je připomenout. Týden jsme načali dalším článkem ze série pojednávající o programu NASA nazvaném NIAC, který podporuje výrazně pokročilé či netradiční koncepty a nechává je podrobněji rozpracovat. V roce 2029 se k Zemi přiblíží planetka Apophis, která naši planetu mine v poměrně malé vzdálenosti, což umožní průzkum pozemskými dalekohledy, ale také sondami. Zamíří k výhružně nazvanému tělesu nějaká mise? Po řadě příprav a odkladů se ke startovní rampě vydala loď Starliner, která se chystá na svoji vůbec první pilotovanou výpravu. Jedna z nejkomplikovanějších misí dosavadní kosmonautiky – mise MSR, která se bude pokoušet o návrat vzorků z Marsu, se v rámci svých příprav dostala do komplikací. Z Německa do Spojených států dorazila pokročilá enviromentální mise EarthCARE. Do kosmického prostoru ji bude vynášet Falcon 9. Jako každý měsíc i nyní vyšlo další shrnutí aktuálního dění a příprav kolem budoucí mezinárodní kosmické stanice u Měsíce. Kalifornské Údolí smrti je nejsušším místem Severní Ameriky a od konce roku 2023 se tu vyskytuje dočasné jezero. Experty z NASA vedený rozbor nedávno umožnil vypočítat hloubku tohoto jezera pomocí družice SWOT. Retrospektivně jsme se ohlédli za sovětskými plány na vojenskou základnu na Měsíci. Inženýři z firmy L3Harris Technologies spojili všech deset zrcadel pro Teleskop Nancy Grace Roman. Předběžné testy ukazují, že nově srovnané optické členy dokáží nasměrovat světlo do vědeckých přístrojů teleskopu s extrémní přesností. K problematickým změnám v misi MSR se nakonec podrobněji vyjádřil také Michal Václavík, který uvedl problém do širších souvislostí. Zatímco zprávy kolem mise návratu vzorků z Marsu nejsou úplně pozitivní, mnohem lepší situace panuje kolem připravované unikátní mise Dragonfly, která vysadí do atmosféry Titanu dron. V sobotním astrofyzikálním článku jsme se podívali na velmi zajímavé zkoumání prvních 380 000 let vesmíru od Velkého třesku. Návrat lidí na Měsíc bude vyžadovat vybudování velkých nákladních landerů, které budou na povrch dopravovat náklad. Podívali jsme se, jak se na ně NASA připravuje.

Snímek týdne:

NASA uzavřela dohodu s JAXA, že japonská kosmická agentura získá možnost vyslat dva své astronauty na povrch Měsíce v rámci výprav Artemis výměnou za vývoj a výrobu přetlakového lunárního vozítka (zjednodušeně řečeno). Během podpisu smlouvy se objevil i model zachycený na snímku níže, který ukazuje možnou podobu takového lunárního vozidla. Japonský astronaut by se pak dle současných plánů, a pokud budou splněny všechny podmínky, měl stát prvním neamerickým astronautem, který vkročí na Měsíc.

Video týdne:

Pilotovaná kosmická loď Starliner od společnosti Boeing se tento týden vydala na startovní rampu, kde byla připojena k raketě Atlas V. Start by měl proběhnout v noci na 7. května našeho času. Na palubě bude zkušená americká astronautka Sunita Williams a také zkušený astronaut Barry Wilmore. Loď poletí k Mezinárodní kosmické stanici, kde stráví necelé dva týdny. Video zachycuje vývoz Starlineru, převoz na rampu a spojení s raketou Atlas V.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://cs.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/Image_of_Io_from_Juno_JunoCam_from_December_2023.png
https://i.ytimg.com/vi/lg2Szj_OG_Q/maxresdefault.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…6629BE1A
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…RRKbhv6lt9aGG5SWFkphIh6Gg&oe=6629C30D