Ke každoročnímu koloritu přelomu dvou roků už na našem webu neodmyslitelně patří série článků, ve kterých nejprve rozebíráme, na co se v dalším roce těšit a následně si zrekapitulujeme uplynulý rok. Jelikož se toho děje stále více, budou obě zmíněné kategorie článků rozděleny na kosmonautiku bezpilotní a kosmonautiku pilotovanou, do které si ale přidáme i provoz kosmických stanic včetně startů bezpilotních nákladních lodí. Dnes se proto podíváme na to, co nás v roce 2023 čeká na poli bezpilotní kosmonautiky. A nebude toho věru málo! Můžeme se těšit na premiéry nových kosmických raket, starty nových sond, ale i nové objevy těch, které již ve vesmíru jsou. Stejně jako každý rok je potřeba i tentokrát připomenout, že všechny v článku uvedené informace se zakládají na údajích, které jsou na konci roku 2022 veřejně dostupné. Je tedy možné, že některé zmíněné projekty potká odklad na další rok(y). Stejně tak je jasné, že si pro nás kosmonautika připraví celou řadu událostí, které se dopředu nedají čekat. Věřme však, že to budou jen potěšující překvapení ve formě nečekaných objevů a nikoliv havárií a problémů.

Náš výhled začneme na poli nosných raket, kde se toho bude dít opravdu hodně. Podle aktuálně platných údajů má na rok 2023 naplánovaný svůj premiérový start úctyhodných 23 raket! Toto číslo ale berme s rezervou, jelikož v některých případech jde o několik let stará prohlášení zmiňující premiéru nosiče v roce 2023, která nebyla v dalších letech aktualizována. Na poli suborbitálních raket by nás měly čekat rakety Boreal (Francie, firma Latitude, dříve Prometheus Space, později Venture Orbit), nebo Dorado (Singapur, firma Equatorial Space Systems).

Ale protože se věnujeme především orbitálním raketám, opusťme suborbitální nosiče a vydejme se na oběžnou dráhu – pro začátek v kategorii lehkých raket. Zaujme například argentinská raketa Aventura I od firmy TLON Space, nebo čínský nosič Darwin-1 od firmy Rocket Pi založené teprve v roce 2020. Tento nosič spalující kapalný metan by dokonce mohl být znovupoužitelný. Americká firma Phantom Space by zase ráda nasadila svou dvoustupňovou raketu Daytona, australská společnost Gilmour space Technologies připravuje nosič Eris Block 1 s hybridním raketovým motorem (tuhé palivo, kapalné okysličovadlo). Zaujme i raketa Prime od britské firmy Orbex, která má spalovat propan. Lehkou raketou je i Skyrora XL od britské společnosti Skyrora, nebo německá Spectrum od Isar Aerospace. Premiéru v roce 2023 má mít také raketa Vikram I od indické společnosti Skyroot Aerospace, nebo japonská ZERO od firmy Interstellar technologies, která bude také využívat metan.

Na poměry lehkých nosičů silákem má být třístupňová raketa RFA One od německé firmy Rocket Factory Augsburg. Podobnou nosnost má nabídnout i raketa RS1 od americké firmy ABL Space Systems, nebo Terran 1 od americké firmy Relativity Space. U té je zajímavé, že velká část její konstrukce vzniká metodou 3D tisku. Ne tak úplně v kategorii lehkých nosičů, ale spíše někde na neostrém pomezí lehkých a středně těžkých raket by se měl nacházet dvoustupňový nosič Hyperbola-2 na zkapalněný metan a kyslík, přičemž firma i-Space počítá se znovupoužitelností této rakety.

Mezi středně těžké nosiče, které mají mít v roce 2023 premiéru, můžeme zařadit čínskou raketu Gravity-1 od firmy Orienspace, ale i Pallas-1 od firmy Galactic energy, která navzdory svému názvu pochází také z Číny. U japonské rakety H3 od agentury JAXA bude záležet, v jaké konfiguraci poletí – řadit ji můžeme jak mezi středně těžké, tak i mezi těžké rakety. Jednoznačně těžkou raketou bude Vulcan s horním stupněm Centaur od americké firmy United Launch Alliance, která bude mít také různé varianty a tím se bude lišit její nosnost. Zapomínat nemůžeme ani na evropskou raketu Ariane 6 od společnosti Arianespace. Na konec roku 2023 je zatím plánován první start ruské rakety Irtyš (dříve Sojuz-5).

Raketa New Glenn od americké firmy Blue Origin jednoznačně patří mezi supertěžké nosiče. Její vývoj se v minulých letech hodně protahoval, ale díky vyřešení problémů s vývojem raketových motorů BE-4 by se mohly dát věci do pohybu. Dalším supertěžkým nosičem, který by se měl v roce 2023 předvést, je Super Heavy – Starship od americké firmy SpaceX. V tomto případě jde ale o start, kterého jsme se podle původních odhadů měli dočkat už letos. Až Super Heavy – Starship, odstartuje, stane se nejsilnější (a nejvyšší) raketou všech dob.

Z výčtu významných startů vyčleníme všechny nákladní kosmické lodě, které představíme v příštím článku věnovaném pilotované kosmonautice. Stejně tak teď vynecháme očekávané premiéry raket, kterým jsme se věnovali v předešlých odstavcích, pokud ovšem neponesou důležitý náklad. I tak ale sami uvidíte, že aktuální výčet nebude krátký. Hned na samém začátku ledna bychom se měli dočkat startu Falconu 9 na misi Transporter-6, při které bude na palubě další česká družice – BDSat-2 vznikl jako náhrada za letos vypuštěný BDSat, který po krátké době na oběžné dráze potkala závada. V lednu by mohl přijít další start Falconu Heavy (mise USSF-67), nebo Falconu 9 s družicí GPS.

V únoru by chtěla Indie pomocí rakety PSLV-XL vypustit heliofyzikální sondu Aditya-L1, přičemž její název jednoznačně říká, kde bude pracovat – v libračním centru L1 soustavy Slunce-Země. Březen nám kromě jiného přinese jeden z posledních startů rakety Delta IV Heavy (na misi NROL-68). SpaceX by pomocí Falconu 9 chtěl vypustit lunární lander Nova-C, který se v rámci mise IM-1 vydá k Měsíci. Během prvního čtvrtletí má poprvé startovat i výše zmíněná raketa Vulcan, jejímž nákladem bude lunární lander Peregrine od firmy Astrobotic.

Na duben jsou zatím plánovány dva mimořádně zajímavé starty – Ariane 5 při své derniéře vynese vědeckou sondu JUICE pro studium Jupiteru a jeho měsíců a Atlas V má startovat s lodí Starliner na pilotovanou testovací misi CFT. V květnu zaujme třeba start Electronu s dvojicí vědeckých družic TROPICS pro studium hurikánů a stejná raketa má v tomto měsíci vynést i sondu Venus Life Finder probe, kterou za účelem kontaktního průzkumu atmosféry Venuše připravuje sama firma Rocket Lab. V červnu by mohla raketa LVM-3 vynést indickou sondu Chandrayaan-3, která k Měsíci dopraví lander a rover – půjde o reparát mise Chandrayaan-2, u které se v roce 2019 přistání na Měsíci nepodařilo. Během druhého čtvrtletí bychom se měli dočkat dalšího startu Falconu 9 s landerem Nova-C od firmy Intuitive Machines, nebo startu Falconu Heavy na misi USSF-52 či s družicí Jupiter-3.

Na červenec plánuje Rusko start rakety Sojuz-2.1b s lunární sondou Luna-25, která se pokusí přistát na Měsíci a naváže tak na jeden z nejúspěšnějších projektů sovětské kosmonautiky. Ve třetím čtvrtletí by mohl Falcon 9 vynést evropský teleskop Euclid pro studium temné energie a temné hmoty ve vesmíru. Ve stejném období by mohl na raketě Vulcan letět na oběžnou dráhu první exemplář nákladního miniraketoplánu Dream Chaser od firmy Sierra Space.

V říjnu bychom se mohli dočkat startu Falconu 9 se sondou Psyche pro průzkum stejnojmenné kovové planetky. Tento start měl přijít už letos, ale sonda nebyla po softwarové stránce připravena. Listopad je ještě daleko, ale zatím se zdá, že by během něj mohl odstartovat Atlas V na misi NROL-107. V prosinci má letět raketa Ariane 62 s dvojicí navigačních družic Galileo. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2023 by mohla Čína vypustit teleskop Xuntian, který bude „spolupracovat“ se stanicí Tiangong. Bez bližšího upřesnění, jen s uvedením roku 2023 stále čekáme třeba na první starty Atlasu V a raket RS-1 s družicemi komunikačního systému Kuiper, japonsko-americké rentgenové observatoře XRISM na raketě H-IIA, nebo málo používané nosné rakety Minotaur IV, kterou čeká mise NROL-174.

Pojďme se ale podívat, co pro nás mají na rok 2023 nachystané sondy, které už byly vypuštěny. Začátkem roku 2023 má jihokorejská sonda Danuri dosáhnout pracovní oběžné dráhy kolem Měsíce. Na polární dráze ve výšce cca 100 kilometrů bude mapovat měsíc a nahlédne i do trvale zastíněných kráterů. Na 20. června má evropsko-japonská mise BepiColombo naplánovaný svůj již třetí gravitační manévr z Merkuru, který kromě nezbytné změny dráhy nabídne další příležitost ke snímkování povrchu. Americká sonda Parker Solar Probe nejprve 17. března a 22. června projde svým 15. a 16. průletem perihelem (ve vzdálenosti 9,2 milionu kilometrů od Slunce), načež 21. srpna proletí 3939 kilometrů daleko od Venuše. Bude to již šestý (a předposlední) průlet této sondy kolem Venuše, čímž se perihel opět přiblíží ke Slunci. Sedmnáctý a osmnáctý průlet (naplánované na 27. září a 29. prosince) tak navedou sondu do vzdálenosti 7,9 milionu kilometrů od Slunce.

24. září roku 2023 už mají fanoušci kosmonautiky několik let v kalendáři zakroužkované. Po strastiplném průzkumu planetky Bennu, který byl korunován mimořádně složitým odběrem materiálu, se totiž k Zemi vrací americká sonda OSIRIS-REx. Sonda na kolizní dráze se Zemí uvolní návratové pouzdro a sama pak provede úhybný manévr. Zatímco pouzdro vstoupí do atmosféry, aby následně přistálo v Utahu, sondu samotnou čeká nadstavbová mise, při které se už pod jménem OSIRIS-APEX vydá k blízkozemní planetce Apophis, na jejíž oběžnou dráhu má podle plánu vstoupit v roce 2029. Na zemi zatím bude v superčistých laboratořích probíhat analýza materiálu přivezeného z Bennu. Fotky ze sondy naznačují, že se jej podařilo odebrat opravdu mnoho – třeba až okolo maximálního limitu dvou kilogramů. Je tu ještě sonda Juno, kterou čeká celkem deset průletů perijovem, tedy nejnižším bodem oběžné dráhy kolem Jupiteru. Poslední z těchto průletů (30. prosince 2023) sondu navede do blízkosti vulkanicky aktivního měsíce Io.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.spacelaunchschedule.com/
https://www.technologyreview.com/
https://earthsky.org/
http://www.russianspaceweb.com/

Zdroje obrázků:
https://gallery.yopriceville.com/downloadfullsize/send/31155
https://pbs.twimg.com/media/EucJQPXXEAEzAjS?format=jpg&name=medium
https://www.skyrora.com/wp-content/uploads/2022/01/space_rocket_xl.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/11/real.jpg
https://global.jaxa.jp/projects/rockets/h3/images/h3_photo1.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…SnMqOQ&oe=63504B33
https://th-i.thgim.com/…/alternates/FREE_1200/Aditya%20L-1.PNG
https://www.nasaspaceflight.com/…/2018/06/2018-06-25-185404.jpg
https://www.esa.int/…/23492679-1-eng-GB/Hello_Mercury_pillars.png
https://spaceflight101.com/…/sites/103/2016/08/osirisrex-14.jpg