28. června se na cestu k Měsíci vydala sonda CAPSTONE. Po čtyřech a půl měsících letu má být 13. listopadu navedena na dosud nevyzkoušenou vysoce eliptickou lunární oběžnou dráhu NRHO se sedmidenní dobou oběhu, s perilunem 3 000 km nad severním pólem a s apolunem 70 000 km nad jižním pólem. Tady má po dobu více než šesti měsíců ověřovat vypočítanou orbitální stabilitu a charakteristické vlastnosti dráhy. Počítačové simulace totiž naznačují, že tato konkrétní oběžná dráha nabízí dlouhodobou stabilitu s nízkými požadavky na pohonné hmoty. CAPSTONE tedy poskytne informace s dostatečným předstihem před tím, než se na NRHO vydá soulodí HALO/PPE, které bude tvořit zárodek kosmické stanice Gateway (přípravě modulů HALO a PPE jsme se věnovali v minulém dílu). Ještě před tím má být dráha NRHO využita při misi Artemis 3 pro přestup dvou astronautů z kosmické lodi Orion do lunárního landeru Starship. Cílem mise je pilotované přistání na Měsíci.
Artemis 3
Mise je koncipována jako první přistání lidí na Měsíci v rámci programu Artemis. Let je plánován nejdříve na rok 2025, přičemž tento časový rámec je považován za agresivní cíl. Protože stanice Gateway tou dobou ještě nemá být na dráze NRHO, bylo stanoveno, že Orion a lunární lander Starship se spojí přímo. Doba pilotované mise Orionu byla předběžně naplánována na přibližně 24 až 35 dnů. Tyto hodnoty jsou však analyzovány a stále se vyvíjí.
V kabině Orionu pro Artemis 3 by měla být v létě dokončena instalace držáků nutných pro připevnění kabelů, boxů avioniky a dalších systémů. Jakmile to bude hotové, bude Orion přesunut do čisté místnosti, kde do něj začnou být integrovány pohonné systémy a systémy podpory života. Servisní modul je připravován v Brémách. Jeho odeslání na Kennedyho vesmírné středisko je plánováno na příští rok.
Program nyní reviduje počáteční plány poskytnuté společností SpaceX. Očekává se, že v srpnu 2022 by měla nastat další velká projektová událost – potvrzení projektu. Při tomto milníku budou stanoveny základní náklady a harmonogram. Dosavadní údaje byly pouze předběžné. Návrh, vývoj, testování a hodnocení Starship budou řízeny dodavatelem, společností SpaceX. NASA bude certifikovat konstrukci palivového depa, tankerů a lunárního landeru, a také hodnotit jejich letovou připravenost.
V rámci iniciativy komerčních skafandrů xEVAS NASA 1. června oznámila, že uzavřela se společnostmi Axiom Space a Collins Aerospace smlouvy na komerční poskytování skafandrů pro ISS, Gateway a povrch Měsíce v maximální úhrnné hodnotě 3,5 miliardy USD pro oba dodavatele dohromady.
Tato maximální částka představuje hodnotu všech zamýšlených kontraktů do roku 2034 za předpokladu, že budou všechny zakázky realizovány. V průměru by to znamenalo přibližně 150 milionů USD pro každého dodavatele ročně. Výběr dodavatelů byl poměrně snadný, protože pouze společnosti Axiom Space a Collins Aerospace předložily kompletní návrhy.
Vývoj dosavadního skafandru xEMU, který byl v režii NASA, v té době ještě dobíhal a byl ukončen na začátku léta podrobným přezkumem CDR. V zájmu zmírnění časového rizika na podporu mise Artemis 3 NASA poskytla oběma společnostem technická data o skafandrech xEMU.
Axiom Space již dříve zamýšlel vyvinout skafandry pro svoji komerční kosmickou stanici na nízké oběžné dráze Země. Na vývoji nového skafandru pro NASA spolupracuje se společnostmi KBR, Air-Lock, David Clark Company, Paragon Space Development Corporation, Sophic Synergistics, A-P-T Research a dalšími. V týmu jsou tedy i společnosti se zkušenostmi s vývojem skafandru xEMU. Například Air-Lock měl na starosti tlakový oblek a pevné horní torzo, David Clark tlakový oblek a obuv.
V druhém týmu má Collins Aerospace zkušenosti s vývojem batohu podpory života pro xEMU a ILC Dover s vývojem tlakového obleku. Do vývoje xEMU byl z tohoto týmu zapojen i Oceaneering.
Moduly HALO a PPE kosmické stanice Gateway
V minulém dílu jsme popsali aktuální a budoucí práce související s moduly HALO a PPE kosmické stanice Gateway z výrobního hlediska. Dnes se podíváme na problémy, které tento vývoj doprovází. K tomu využijeme zprávu Úřadu pro odpovědnost vlády (GAO). Zpráva byla vydána 23. června a hodnotí velké projekty NASA. Úřad GAO přezkoumal projekty už v lednu, ale ve zprávě popisuje i jejich další vývoj až do vydání zprávy.
Předběžný plán startu rakety Falcon Heavy se soulodím HALO/PPE je mezi červencem 2025 a únorem 2026, předběžný celkový odhad nákladů na oba moduly včetně jejich integrace a včetně nosné rakety je ve výši 3,01 až 3,72 miliardy USD. Z toho je 1,17 až 1,53 miliardy USD předběžný odhad nákladů na HALO včetně nákladů na integraci s PPE a 0,62 až 0,75 miliardy USD je odhad na PPE. Podle zprávy je na červenec 2022 plánováno stanovení základních (tedy už ne předběžných) nákladů a harmonogramu. Představitelé NASA uvedli, že očekávají, že náklady se vejdou do předběžného odhadovaného rozpětí.
Přestože je předběžné datum startu mezi červencem 2025 a únorem 2026, představitelé projektu HALO záměrně pracují s fiktivním termínem startu v listopadu 2024, aby s kontraktorem udrželi plánovanou časovou rezervu a potenciálně snížili náklady na projekt. Datum listopad 2024 by se však mohlo změnit už v červenci 2022.
V únoru 2022 dokončila projektová kancelář aktualizovaný výpočet hmotnosti soulodí. Výpočet převýšil stanovené limity návrhu mise a soulodí se dostalo nad hmotnostní limit rakety Falcon Heavy. Projektová kancelář proto začala podnikat další kroky ke snížení hmotnosti posouzením různých možností. Součástí těchto možností je vyhodnocování, zda bude nutné odstranit z modulů některé komponenty a případně je dopravit při pozdější zásobovací misi. Celková hmotnost je aktuálně sledována jako nejvyšší riziko mise.
Projekt také sleduje rizika související s hmotností PPE, která by mohla vést k pozdním konstrukčním změnám. Projektová kancelář vyvíjí úsilí o snížení hmotnosti, včetně posouzení odstranění některých schopností z PPE. To by však mohlo ovlivnit další prvky Gateway a její celkovou misi.
Na červenec 2022 plánují projekty HALO a PPE provést kontrolu synchronizace obou modulů. Revize se má týkat například rozhraní mezi oběma moduly a jejich integrace, včetně integrace systému tankování pohonných hmot.
Projekt HALO plánuje provést podrobný přezkum CDR v srpnu 2022. Projekt PPE plánoval v době tvorby zprávy GAO podrobný přezkum CDR na květen 2022. Zatím však není žádné potvrzení, že by PPE tímto milníkem prošel.
Když projekt PPE prošel v listopadu 2021 předběžným přezkumem PDR, nebyla žádná z jeho devíti kritických technologií shledána po technologické stránce jako vyspělá a připravená. To zvyšuje technické riziko i riziko harmonogramu v další fázi vývoje. Výrazně za plánem zaostává úsilí vyvinout motory solárně elektrického pohonu a solární panely. Kvůli změnám požadavků na výkon solárně elektrického pohonu a na komunikační schopnosti vykázal projekt PPE zpoždění oproti původnímu harmonogramu už o 25 měsíců.
Představitelé projektu PPE uvedli, že v souvislosti s řadou změn požadavků očekávají dodatečné úpravy smluv a růst smluvních nákladů. Oproti původní hodnotě smlouvy s Maxarem ve výši 375 milionů USD projektová kancelář odhaduje, že by tyto změny mohly vést k nárůstu hodnoty smlouvy přibližně o 300 milionů USD.
Projekt PPE v současné době pracuje na dodání svého modulu pro integraci s HALO na podzim 2024. Projekt však sleduje také riziko pozdní dodávky solárně elektrických motorů AEPS vyvíjených společností Aerojet Rocketdyne, což by mohlo ovlivnit celkový harmonogram nebo vést k dalšímu růstu nákladů. V únoru 2022 projektová kancelář PPE odhadovala asi šestiměsíční skluz termínu dodání, odhadovaného dodavatelem motorů, oproti datu potřeby projektu PPE. Souběžně se vznikem skluzu začala identifikace možností, jak minimalizovat negativní dopad na celkový harmonogram.
Původně byla plánována výroba čtyř motorů AEPS – dvou pro kvalifikační testování a dvou letových. Kvůli rozhodnutí NASA vypustit HALO a PPE společně však vznikla nutnost dodání třetího letového motoru AEPS. U Aerojet Rocketdyne byla proto objednána výroba pátého exempláře. Kvůli přidání třetího letového motoru AEPS ale vzniklo značné zpoždění v dodání druhého kvalifikačního motoru. Důvodem je to, že aby bylo dodrženo datum integrace letových motorů na PPE, Aerojet Rocketdyne před dodáním druhého kvalifikačního motoru dodá všechny tři letové motory. V důsledku toho se zpozdí zahájení testování druhého kvalifikačního motoru. Dokončení zkoušek opotřebení tohoto motoru proto sklouzlo až na říjen 2028.
Představitelé programu uvedli, že očekávají, že motory AEPS budou vyspělé už v době dokončení první fáze testů (tato fáze byla dokončena v dubnu, viz minulý díl). Kvalifikace životnosti motorů ale má být prokázána až během čtyř let testování počínaje rokem 2024. V plánované době startu má být dokončeno nejméně 4 500 hodin z 23 000 hodin testování životnosti kvalifikačních motorů. NASA má však už několik desetiletí zkušenosti s dlouhodobým provozem různých solárně elektrických motorů v kosmickém prostoru. Představitelé projektu proto považují riziko spojené s pozdní kvalifikací životnosti motorů AEPS za nízké.
Součástí smlouvy NASA s Aerojet Rocketdyne bylo také dodání plazmového diagnostického balíčku PDP (Plasma Diagnostic Package). Balíček byl určený k měření výkonu a charakteristik motorů AEPS a k měření interakcí vzniklého plazmatu s modulem PPE. U hlavního elektronického balíčku pro PDP však došlo u dodavatele k třicetiprocentnímu překročení nákladů a k osmiměsíčnímu zpoždění plánu. V srpnu 2021 dodavatel sdělil NASA, že podcenil složitost hardwaru a nemá personál s potřebnými dovednostmi, aby mohl ve stavbě hlavního elektronického balíčku pokračovat. Tyto problémy spolu s hmotnostními omezeními PPE nakonec vedly k rozhodnutí o zrušení PDP. Zpráva GAO konstatuje, že NASA plánuje zrušit PDP v červnu 2022.
Financování
28. června byl zveřejněn návrh rozpočtového výboru Sněmovny reprezentantů na financování NASA ve fiskálním roce 2023. Pro Orion výbor navrhl 1,339 miliardy USD, což se rovná úrovni z březnové prezidentské žádosti. Pro SLS výbor navrhl 2,600 miliardy USD, tedy 20 milionů nad rámec prezidentské žádosti. Z toho je nejméně 600 milionů USD vyčleněno na vývoj SLS Block 1B.
Pro pozemní systémy výbor navrhl 750 milionů USD, což se rovná požadované částce. V rámci této částky lze použít až 232 milionů USD pro novou mobilní vypouštěcí plošinu ML-2. Podmínkou však je, že NASA musí předložit Kongresu, GAO a Úřadu generálního inspektora plán s podrobnostmi o nákladech a harmonogramu pro ML-2. Výbor v této souvislosti poznamenává, že podle Úřadu generálního inspektora cena ML-2 vzrostla z odhadovaných 380 milionů USD na téměř miliardu. Výbor proto naléhavě vyzývá NASA, aby zvážila nové metody, jak zajistit, aby byly u tohoto projektu splněny odhady nákladů a harmonogramu, včetně možného využití externích poradenských služeb.
Na pilotované lunární landery výbor navrhuje 1,486 miliardy USD, což se rovná prezidentské žádosti a je to o 291 milionů více než NASA obdržela pro fiskální rok 2022. Výbor oceňuje úsilí NASA o zajištění konkurence pro další fázi po misi Artemis 3 a očekává, že NASA vyčlení značné zdroje na vývoj dalších systémů landerů, jakmile budou uzavřeny další smlouvy.
Celkem návrh poskytuje na pilotované průzkumné systémy 7,324 miliardy USD. Po odečtení 6,175 miliardy USD na Orion, SLS, pozemní systémy a lunární landery zbývá nespecifikovaných 1,149 miliardy USD. Tato částka je navržena na financování Gateway, lunárních skafandrů a podobně.
Artemis 4
Během mise Artemis 4 mají astronauti v Orionu pomoci připojit modul I-HAB k modulu HALO. Modul I-HAB poskytne posádce další obyvatelný prostor.
V posledních dvaceti odstavcích minulého dílu jsme podrobně popsali problémy, se kterými se společnost Bechtel potýká při vývoji mobilní vypouštěcí plošiny ML-2. Aktualizovaný odhad harmonogramu, který NASA obdržela od Bechtelu v květnu, umožňuje start mise Artemis 4 nejdříve na konci roku 2027. Nezávislý kontrolní tým, který svolali úředníci Kennedyho vesmírného střediska, zahrnul do svojí analýzy i další projektová rizika. Při zohlednění dosavadní výkonnosti Bechtelu a jeho neochoty využít odborných znalostí NASA odhadl nezávislý kontrolní tým startovní připravenost mise Artemis 4 nejdříve na konci roku 2028.
Zpoždění postihlo i vývoj nového horního stupně EUS. V březnu 2021 jsme psali, že podle předběžného harmonogramu je 350sekundový zážehový test letového horního stupně EUS pro Artemis 4 plánován na červenec 2024. Podle aktuální zprávy GAO je tento test plánován ve Stennisově středisku na prosinec 2024.
Zato výroba „prověřených“ dílů nosné rakety i kosmické lodi pro misi Artemis 4 probíhá uspokojivě. V Promontory pokračuje odlévání tuhé pohonné látky do segmentů vzletových stupňů SRB. V továrně MAF (Michoud Assembly Facility) pokračují práce na rané přípravě prvků pro centrální stupeň CS-4. Například motorová sekce byla 20. června vyzvednuta ze svařovacího zařízení Vertical Assembly Center, kde byly provedeny horizontální svary. Její další cesta vedla do buňky G pro základní nátěr svarů.
Primární struktura Orionu pro Artemis 4 se v současnosti svařuje v továrně MAF a očekává se, že bude doručena do Kennedyho vesmírného střediska v únoru 2023. Struktura servisního modulu se nachází v Brémách, kde začne být vybavována vnitřními systémy.
Tato situace začala v diskusním fóru webu NASASpaceFlight.com nahrávat úvahám o možnosti objednání čtvrtého exempláře horního stupně ICPS. To by samozřejmě znamenalo přesun vynesení modulu I-HAB stanice Gateway na pátý start SLS. Zpravodajský web Ars Technica dokonce hlásil, že získal interní variantní plánovací dokument. Podle dokumentu NASA zvažuje v případě velkého zpoždění plošiny ML-2 vytvoření mise Artemis 3.5, pro kterou by objednala od ULA další horní stupeň ICPS. Mise je v dokumentu zařazena do fiskálního roku 2027. Ten končí dne 30. září 2027.
Artemis 5 a další
Nástin dalších cílů je dosud předběžný. Například náklady na výrobu a provoz SLS Block 1B pro Artemis 5 a další zůstanou nejisté, dokud NASA nebude schopna dokončit jednání s Boeingem a definovat podmínky smlouvy SPEC (Stages Production and Evolution Contract). NASA prozatím objednala nákup materiálů pro výrobu centrálních stupňů a stupňů EUS pro Artemis 5 a Artemis 6. Výroba Orionu pro Artemis 5 byla objednána, pro Artemis 6 má být opětovně použitý Orion z mise Artemis 3.
Před misí Artemis 5 by se ke Gateway měla připojit první z komerčních nákladních zásobovacích lodí. Tyto lodě mají zajišťovat zásobování Gateway, skladování a likvidaci odpadu. V březnu 2020 NASA udělila společnosti SpaceX smlouvu s pevnou cenou a neurčitým množstvím na poskytování logistických služeb pomocí zásobovací lodi Dragon XL. Udělení pravomoci pokračovat v přípravách na první misi však bylo odloženo až na konec roku 2023. Představitelé NASA odůvodňují odklad jinými prioritami financování.
V květnu NASA zveřejnila nový dlouhodobý výhled misí ke Gateway. Výsledkem analýzy současných možností je koncept třicetidenních pobytů na stanici s výsadkem dvoučlenných posádek na povrch Měsíce v délce šest a půl dne počínaje misí Artemis 5. Všechny mise by měly k dispozici nehermetizované vozidlo LTV. Výhled neobsahuje nejnovější úvahy o misi Artemis 3.5, protože ty se zrodily až v posledních týdnech.
Koncept také odráží současné představy o postupném prodlužování jak pobytů na Gateway, tak i na Měsíci. Posádka Artemis 7 by mohla mít poprvé k dispozici také hermetizovaný rover. Od mise Artemis 8 jsou pobyty na Měsíci koncipovány v délce 32,5 dne. Povrchový habitat by mohl od mise Artemis 9 umožnit povrchové mise celých čtyřčlenných posádek.
Připojení Orionu ke Gateway by mohlo být časem prodlouženo na 56 dní. Případné přidání nového velkoobjemového obytného modulu do konfigurace Gateway, předběžně pojmenovaného Transit Hab, by umožnilo podporovat misi prodlouženou na 134 dní. Taková mise čtyřčlenné posádky se stodenním pobytem na Gateway, následovaným třicetidenním pobytem na Měsíci, se jeví jako vhodná simulační mise případné budoucí expedice na Mars.
Celkem pět týmů provádí v letošním roce studie financované NASA, zaměřené na snížení rizik a přezkum technické stránky návrhů pilotovaných landerů pro přepravu astronautů mezi stanicí Gateway a povrchem Měsíce počínaje misí Artemis 5. Členové Národního týmu tentokrát získali zakázky jako samostatné společnosti. Zatímco v týmu měl Blue Origin na starost sestupový prvek, Lockheed Martin vzletový prvek a Northrop Grumman přeletový prvek, tentokrát společnosti rozpracovávají své vlastní návrhy.
Nově navržený lander od společnosti Blue Origin se skládá pouze ze dvou standardizovaných prvků – z přeletového prvku a z integrovaného sestupového/vzletového prvku. NASA v rámci studie financuje práce na snížení rizik souvisejících s pohonem, naváděním, navigací, řízením, dokováním a zmírněním vlivu prachu na lander.
Tříprvkový lander od společnosti Lockheed Martin přebírá z původního společného konceptu vzletový prvek s kabinou. Přeletový prvek není v grafice vyobrazen, ale měl by být odvozený od stupně Centaur. Financování NASA zahrnuje práce na snížení rizik souvisejících s pohonným systémem.
Koncept od společnosti Northrop Grumman ukazuje nové řešení landeru – přechodovou komoru umístěnou v sestupovém prvku. Financování NASA zahrnuje práce na snížení rizik souvisejících s pohonnými a dokovacími systémy návrhu.
Dynetics se pravděpodobně pokouší vyřešit dosavadní problém s nadváhou svého landeru vynesením pomocí Super Heavy Starship. Nový návrh nabízí mimo jiné přímý přestup z landeru do hermetizovaného roveru bez nutnosti výstupu na povrch Měsíce. Financování NASA zahrnuje práce na snížení rizik souvisejících s napájením elektřinou, pohonem, naváděním, navigací, řízením a dokovacími systémy přepracovaného návrhu landeru, splňujícího hmotnostní výzvy.
Tým SpaceX se v rámci kontraktu zaměřuje na snížení rizik souvisejících s analýzou místa přistání landeru Starship.
Zdroje informací
https://www.collinsaerospace.com/
https://www.axiomspace.com/
https://www.gao.gov/
https://docs.house.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/17577674-1-eng-GB/Lunar_agenda_pillars.jpg
https://www.nasa.gov/…moon_to_mars_architecture_update.pdf
https://pbs.twimg.com/media/FWdtexuUAAAIAOh?format=jpg
https://imengine.public.prod.cdr.navigacloud.com/…function=cover&type=preview
https://www.gao.gov/assets/gao-22-105212.pdf
https://pbs.twimg.com/media/FV3GBCUXEAI960q?format=jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/220308_icps_art3_1.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/220308_icps_art3_2.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20220620_CS4_EStoCellG_05~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20220620_CS4_EStoCellG_16~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FS_O0UXWAAIjl5I?format=jpg&name=4096×4096
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=46645.0;attach=2102951;image
https://www.blueorigin.com/assets/blueorigin_hls_ilv_moon2_dec2020.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=46645.0;attach=2103092;image
Diky za dalsi podrobne sledovani vyvoje projktu.
Potvrzuje se ze napln mise Artemis 3 je terminove „na vode“
Halo+PPE bude mit zrejne tez velke terminove problemy diky soulodi, ktere melo snizit rizika a usetrit prostredky, ten druhy duvod zacina byt tez diakutabilni.
Puvodne se melo PPE a Halo vynaset zvlast.
Idealni by bylo soulodi vynest Artemis 3, termin pro pristani na Mesici z rise snu, stejne tak vyneseni soulodi a nosic s Orionem se bude tak susit roky v hangaru.
Nebo vynest FH jen PPE a Halo v ramci Artemis 3, nebo FH je dostatecne silna na dopraveni Halo ke stanici?
Jsem moc rád, že se Vám článek líbil. Vaše úvahy jsou zajímavé, hodně spoléhají na brzkou letovou připravenost SLS pro Artemis 3. Výroba centrálního stupně CS-3 pro Artemis 3 je ale zatím dost pozadu za výrobou CS-2 pro Artemis 2.
Například vodíková nádrž pro CS-2 byla v listopadu 2019 přemístěna v MAF do budovy 451 k sérii ověřovacích tlakových zkoušek těsnosti a pevnosti svarů. Vodíková nádrž pro CS-3 byla do budovy 451 pro tlakové zkoušky přemístěna v lednu 2022. To je rozdíl 2,15 roku.
Kyslíková nádrž pro CS-2 byla svařena v únoru 2019. Svaření kyslíkové nádrže pro CS-3 jsem ještě nezaznamenal. V listopadu 2021 byla pro ní svařována jedna ze dvou kupolí, v únoru 2022 byla svařena spodní polovina její válcové části. Tady je tedy rozdíl cca 3,5 roku.
Pokud jde o Orion – Orion pro Artemis 2 byl ve 4. čtvrtletí 2019 přesunut do čisté místnosti pro integraci potrubí pro vedení paliva a potrubí pro vedení kapalin systému zabezpečení životních podmínek. Orion pro Artemis 3 má jít pro tyto účely do čisté místnosti ve 3. čtvrtletí 2022. To je rozdíl 2,75 roku.
Tím nechci tvrdit, že start Artemis 3 je reálný až cca 3 roky po Artemis 2. Zbývající výroba může jít rychleji, navíc už nejsou taková covidová opatření. Jen dokumentuji stávající stav.
program Artemis je v této podobě finančně neudržitelný.
Náklady budou narůstat do výše, že se v podstatě zastaví s ohledem na omezený rozpočet NASA.
https://arstechnica.com/science/2022/06/we-got-a-leaked-look-at-nasas-future-moon-missions-and-likely-delays/
Někde psali, že gateway vznikla hlavně proto, že sls je slabá raketa. Tak musí být přestup tak daleko od Měsíce.
Je tu slušný bumbrlíček.
Jaky je federalni rozpocet USA?
Kolik stoji rocne Artemis?
Touto dobou mely byt v provozu SLS, SHVY+Starhip a do projektu mel byt zapojen mozna i New Glenn, ani jedna platforma v provozu dosud neni. Nejblize ma k tomu SLS+Orion,za necele dva mesice doufejme absolvuje uspesny testovaci misi.
Gateway jako stala zakladna na draze kolem Mesice je mozna o rad levnejsi nez stala zakladna na Mesici a je jistou zarukou trvale(nikoliv nepretrzite) pritomnosti cloveka u Mesice.
Plus bude plnit roli realneho trenazeru letu na Mars.
Vzhledem na vývoj cca 20 let a přejmenování z NLS, Ares na SLS je už na case, aby letěli.
SHS je ve vývoji od cca 2016.
Potíž gateway je, že to bude max malý hotel na NRHO se vsemi zapory pobytu ve vesmíru. Navíc poletí později.
Daleko důležitější je program CLPS na povrchu Měsíce.
Trvalá Zakladna na Měsíci bude drahá. Pokud si pamatuji, tak HLS má vydržet funkční na povrchu 6 měsíců. Což je dost.
NLS byla studie nosných raket schválená v roce 1991 a vypracovaná v roce 1992. Program se nikdy nedostal do fáze plánování a v roce 1993 byl zrušen ve prospěch projektů SSTO.
Na raketu Ares V nebyly nikdy vyčleněny významné peníze. Například v žádosti o rozpočet NASA z května 2009 bylo na fiskální rok 2010 žádáno o pouhých 25 milionů USD a stejné částky byly v žádosti uvedeny i jako výhled na fiskální roky 2011 až 2014. Financování vývoje Ares V v rámci programu Constellation tedy prakticky nemělo do 30.9.2014 začít!
Vyzdvihujete důležitost programu komerčních robotických landerů CLPS v porovnání s kosmickou stanicí Gateway, v níž mají astronauti mimo jiné nabývat zkušenosti využitelné pro budoucí pilotované mise k Marsu. Opravdu si myslíte, že tyto programy lze přímo porovnávat?
Ve spojení s trvalou základnou na Měsíci píšete o šestiměsíční výdrži HLS na povrchu. Nespecifikoval jste, zda jde o deklarovanou schopnost HLS Starship nebo o nějaké obecné požadavky NASA. Předběžné požadavky NASA na povrchový habitat jsou ale mnohem vyšší – patnáctiletá životnost se schopností opakovaných návštěv.
15 let. To by mohl HLS při návrhu systemů pro podporu zivota a dalších zařízení dát.
Má velké nádrže na palivo, které mohou fungovat jako sklad vody a kyslíku. Navíc by vyrovnavaly teploty den noc. Panely irosa jsou navrhovány jako zdroj ee.
Prostor bude pro 4 lidi i více dostatečný. Meteorit ochrana ano. Takový velký kosmický karavan.
Oproti gateway žádné potíže s orientací stanice.
Pokud poletí po trajektorii jako Capstone, tak o 25% vyšší nosnost.
Omlouvám se, že jsem vám to sdělil. Je to můj názor.
SpaceX dle mne takto uvažuje. Otázka je, zdali NASA uvažuje.
Za názor není třeba se omlouvat. Hawk taky napsal názor, na který následně obdržel informaci, kterou si může (ale nemusí) do svého názoru zabudovat.
NASA předběžně uvažuje o dopravě povrchového habitatu na Měsíc před misí Artemis 9. Jestli se koncept povrchové lunární základny Artemis Base Camp jednou dostane do fáze vyhlášení výběrového řízení, pak SpaceX samozřejmě bude moci podat svoji nabídku. Nikde ale není garantováno, že nabídku skutečně podá [kdo by si před dvěma měsíci dokázal představit, že SpaceX vůbec nepodá nabídku na komerční skafandry xEVAS, že?] nebo že se svojí nabídkou vyhraje [kdo by si před osmi měsíci dokázal představit, že koncept Starship neuspěje ve výběrovém řízení na finanční podporu NASA na komerční kosmickou stanici na LEO s tím, že za jeden z nedostatků bude uvedeno nedoložení plánu na přepracování systému podpory života pro dlouhodobý provoz, že?].
Odkaz na nákres panelů iROSA na HLS Starship jste už v minulosti dával, ovšem ten odkaz vedl na neoficiální fanouškovský Twitter, kde ani nebylo uvedeno, že jde o záměr SpaceX. Vypadalo to spíš na fanouškovský návrh.
K větě „Oproti gateway žádné potíže s orientací stanice“ lze konstatovat, že jedním z úkolů PPE je právě ověření možností solárně elektrického pohonu třídy 50kW. Je to záměr, nikoli nevýhoda.
Píšete, že program Artemis je v současné podobě finančně neudržitelný a že se s ohledem na omezený rozpočet NASA zastaví. Své věty ale dokládáte odkazem na článek, který ukazuje plán startů SLS do roku 2034 s pravidelnou roční frekvencí startů od roku 2031.
Záměr stanice Gateway nevznikl proto, že SLS je slabá raketa. Možná jste myslel umístění Gateway na dráze NRHO, ale ne samotnou existenci Gateway.
Čtěte pozorně celé články. Nečtěte jen nadpisy. Pak pochopíte mé věty o bumbrlíčku.
Jedná se o velmi kvalitní článek autor Eric Berger.
Píše se:
Společně odhalují, že NASA se snaží nacpat ambiciózní plán průzkumu do omezeného rozpočtu. Výsledkem je pomalu se pohybující lunární program, který z velké části nesplňuje cíle americké národní vesmírné politiky.
Atd…
Tvrzení, že jsem přečetl jen nadpis článku Erica Bergera, považuji za nepovedený vtip. Ten článek jsem nastudoval již v den vydání a ve svém článku na něj dokonce odkazuji. Text článku Erica Bergera nepodporuje tvrzení uvedené ve Vašem prvním komentáři o neudržitelnosti programu Artemis a o jeho zastavení z finančních důvodů.
Citace „Společně odhalují…“ se týká těch dvou verzí interního plánu NASA, které jsem v předchozím komentáři popsal slovy „plán startů SLS do roku 2034 s pravidelnou roční frekvencí startů od roku 2031“. I použití této věty jako základu pro Vaše tvrzení o neudržitelnosti programu Artemis a o jeho zastavení z finančních důvodů mi proto připadá jako nepovedený vtip.
Pokud jste četl článek tak máte možná potíž s pochopením textu.
Variant vývoje je spousta. Jedna je nejpravděpodobnější.
Pokud bude fungovat HLS Starship, tak gateway postrádá smysl. Plně ji HLS nahradí na NRHO pro dopravu orionem.
Clive Neil to popisuje správně.
Je třeba si nalít čistého vína.
Argument, že mám potíž s pochopením textu, uvádíte vcelku pravidelně. Je rozdíl mezi nepochopením textu a nesouhlasem s textem, v tomto případě s názorem Clive Neala (nikoliv Neila), který je geologem, a proto je pro něj účel Gateway nejasný. Vím ale, že pro Vás jsou nesouhlas a nepochopení synonyma.
Doufám, že bude pochopitelný tento 3 roky starý článek. Škoda že to tehdy nezrusili.
https://m.vtm.zive.cz/raketa-sls-ma-namale-stala-uz-14-miliard-dolaru-ale-nasa-ji-mozna-ani-nepotrebuje/a-197638
Program artemis není jen větev sls orion gateway jak s oblibou prezentujete.
Takže artemis netřeba rušit. Jen si netreba plést 1 zbytečnou větev s celým programem.
Doufám, že chápete…
Na vašem místě bych velmi důrazně ubral z přebujelého sebevědomí, které projevujete ve svých komentářích a povyšujete se nad druhé. Tohle opravdu není diskusní styl, který bychom tu tolerovali. Šlápněte na brzdu, nebo budu muset zasáhnout tvrdším způsobem.
Před třemi roky vůbec nešlo o zrušení SLS. NASA v březnu 2019 požádala Launch Services Program o vypracování studie proveditelnosti vynesení Orionu v rámci mise Artemis I komerčním nosičem. Práce na studii trvaly dva týdny. Nejlépe vyšla kombinace jednorázový Falcon Heavy/ICPS/Orion/LAS. S tím se skoro přiblížili k možnosti, že by pro TLI zbývalo Δv 1000 m/s. Vyžadovalo by to další studie a delší čas, ale v polovině dvacátých let (!) by to s odlehčeným Orionem (po odstranění simulátorů hmotnosti plně vybavené lodi, odstranění ECLSS apod.) mohli dokázat. Těch chybějících 1000 m/s pro TLI by zajistil servisní modul Orionu, takže bylo možno obletět Měsíc. Samozřejmě by už nezbyly pohonné hmoty pro navedení Orionu na oběžnou dráhu Měsíce a na pozdější opuštění této dráhy pro návrat k Zemi, takže by nebylo dosaženo všech cílů mise Artemis I. Byla by proveditelná pouze mise s volným návratem, která by splnila jeden z hlavních cílů mise Artemis I – test návratu Orionu od Měsíce. Na základě této studie bylo rozhodnuto, že zvítězil SLS. Možnost vynesení Orionu na pilotovanou misi Artemis II na komerčním nosiči nebyla vůbec zkoumána, protože bylo zjevné, že by to vůbec nevyšlo.
Zdroj informací:
https://www.nasaspaceflight.com/2019/04/nasa-lsp-studies-alternate-orion-options/
Seriál Gateway nemá v názvu Artemis (protože seriál je starší než název programu). Zabývá se připravovanou kosmickou stanicí Gateway včetně plánovaných a zvažovaných pilotovaných a nákladních misí ke Gateway a včetně povrchových lunárních expedic se vztahem ke Gateway nebo k dráze NRHO. Rozhodně se kromě Gateway nezabývá jen systémem SLS/Orion, ale současně není možné SLS a Orion v seriálu ignorovat.
Díky moc za úžasný článek. Teším sa na další díl.
A já moc děkuji za pozitivní ohlas. Na tomto seriálu je krásné, že po dopsání dílu nemám nikdy představu, o čem budu psát příště. Takže se taky těším na další díl. 🙂
Diky za velmi zajimavy clanek i odkazy na nemene zajimavou studii JPL! Odhodlani smerem k Mesici i Marsu je super! Obavy z prilisneho „zamrznuti“ na SLS nesdilim. Jakmile zacne Starship spolehlive startovat a pristavat, tak se prosadi v komercni a vladni sfere. Jeji potencial je obrovsky. A tlak z Ciny (bude) taky.