Největší momenty roku 2018

Poslední dobou se toho děje v kosmonautice opravdu hodně. Některé události tak možná nedostávají tolik prostoru, kolik by si možná zasloužily. Proto není občas na škodu zastavit  a ohlédnout se zpět za tím, co se událo. Pokusím se tedy na následujících řádcích stručně zrekapitulovat, co se v uplynulém roce podařilo uskutečnit. Rozhodně toho nebylo málo a tak jsem se pokusil vybrat alespoň 10 nejzajímavějších momentů roku 2018, ale nebylo to jednoduché. Pojďme se tedy společně ohlédnout za minulým rokem, který by se dal mimochodem nazvat rokem nových začátků.

10. BepiColombo na cestě k Merkuru

V minulém roce započala mise BepiColombo k Merkuru

V minulém roce započala mise BepiColombo k Merkuru. Zdroj: ESA/ATG medialab; Mercury: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington Úprava: Karel Zvoník

Sondy k planetám Sluneční soustavy nestartují tak často, aby nám podobné události lehce zevšednily. Ještě méně je v poslední době vyslanců ze Země k vnitřním planetám naší soustavy a o to víc jsou podobné starty vzácné. No popravdě bychom všechny planetární sondy putující tím směrem mohli napočítat na prstech. Přitom Merkur, ale i Venuše jsou velmi zajímavá tělesa, které mají stále co nabídnout. Hustá atmosféra Venuše je proměnlivá a vytváří nad nehostinným povrchem planety zajímavé klima a v některých vrstvách by se dokonce mohl ukrývat i primitivní život. Za to Merkur je naopak na první pohled vyprahlé místo podobné našemu Měsíci, jenž na svém povrchu v oblasti pólů ukrývá tak hluboké krátery, že ani sluneční světlo nedosáhne na jejich dno a tak se v některých z nich zřejmě ukrývá zmrzlá a velmi stará voda. Tyto geologické oblasti jsou velmi zajímavé, protože nám mohou mnohé prozradit o původu pozemské vody. Jen si to představte, tato zmrzlá jezera na dnech kráterů ukrývají nedotčenou vodu starou i několik miliard let a právě i po této prastaré vodě bude pátrat dvojice sond, které jsou součástí společné mise Evropské kosmické agentury (ESA) a Japonské kosmické agentury (Jaxa) – BebiColombo. Více se o celé misi můžete dozvědět v našem seriálu, který sepsal Michael Voplatka.

Mise byla zahájena 20. Října 2018 a sestavu vážící 4 tuny do kosmu vynesla raketa Ariane 5. Cesta k Merkuru však není jednoduchá a sondy čeká cesta dlouhá 7 let, během kterých se uskuteční celkem šest meziplanetárních přeletů a teprve poté se usadí na dráze kolem planety Merkur. K tomu by mělo dojít v prosinci roku 2025 a poté obě sondy zahájí detailní průzkum a mapování celého povrchu planety. Plánovaná životnost je jeden rok.

9. Sonda OSIRIS-REx „zaparkovala“ u asteroidu Bennu

Složená mozaika 12 snímků z kamery PolyCam pořízená 2. prosince ze vzdálenosti 24 kilometrů.

Složená mozaika 12 snímků z kamery PolyCam pořízená 2. prosince 2018 ze vzdálenosti 24 kilometrů.
Zdroj: https://www.nasa.gov

Další významnou událostí bylo úspěšné navedení sondy OSIRIS-REx (The Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, Security, Regolith Explorer) k asteroidu Bennu (101955). Cesta trvala dva roky a 3. prosince 2018 započalo mapování a průzkum asteroidu Bennu, který patří na seznam těles, které by mohly v budoucnu ohrozit Zemi. I to je tedy dobrým důvodem, proč ho pečlivě prozkoumat. Sonda má ovšem krom mapování povrchu za úkol i odběr vzorků a jejich dopravu zpět na Zemi. K odběru by mělo dojít v druhé polovině roku 2020 a přistání na Zemi se očekává v roce 2023. Je tedy jasné, že vědci si nejdříve chtějí planetku o průměru 500 metrů nejdříve důkladně prohlédnout a jelikož podobné těleso jako Bennu má jen zanedbatelnou přitažlivost, je nutná velmi pečlivá a neustálá korekce dráhy sondy, která v podstatě s planetkou Bennu tančí společný „tanec“, který si co do preciznosti nezadá s tím skutečným.

OSIRIS-REx je součástí programu New Frontiers, který si klade za cíl průzkum Sluneční soustavy za pomoci levnějších robotických sond. Mezi vědecké mise v tomto programu například patří sonda New Horizons, která už prolétla okolo trpasličí planety Pluto a tělesa Ultima Thule (2014 MU69) nebo planetární sonda Juno, která v současnosti zkoumá Jupiter. Sonda OSIRIS-REx už v současnosti prozkoumala velkou část povrchu a provedla další měření, jejíž výsledky se teprve analyzují. Cena mise bez započítání startu činí asi 800 milionů dolarů

8. InSight přistál na Marsu

Americká agentura NASA už má s přistáváním na rudé planetě celkem bohaté zkušenosti a další nasbírala během sestupu a přistání robotické laboratoře InSight, která měkce dosedla v oblast zvané Elysium Planitia 26. listopadu 2018. Mise je zaměřena především na průzkum vnitřní struktury Marsu a nutno poznamenat, že zatím se jí to daří pouze z části. Jeden z přístrojů, konkrétně HP3 (Krtek), který byl vyroben v Evropě, se nedaří dostat pod povrch. V oblasti se totiž nachází odlišné podloží, než se očekávalo a v místě hloubení se půda propadá a kladívko přístroje nemá potřebnou oporu k pokračování v protloukání do větší hloubky. Tým se situaci snaží již několik měsíců řešit improvizací a díru postupně zahrabává robotickou lopatkou.

HP3 však není jediný přístroj na povrchu. Kousek od něho se nachází extrémně citlivý šestisenzorový seismometr SEIS, který zaznamenává seismické vlny procházející vnitřními strukturami Marsu. Zatím pracuje na jedničku a měl by nám dát odpověď na to, zda je Mars nějakým způsobem ještě geologicky činné těleso.

Umělecká představa sondy InSight na povrchu Marsu a popis základních přístrojů.

Umělecká představa sondy InSight na povrchu Marsu a popis základních přístrojů.
Zdroj: https://mars.nasa.gov Popis a úprava: Karel Zvoník

Tato mise ovšem byla zajímavá ještě jedním zajímavým prvenstvím. Společně s landerem startovala dvojice Cubesatů, které doprovázely sestavu až k Marsu a dokonce se jim podařilo planetu nafotit. Na první pohled celkem nevýznamná událost, je ovšem ve skutečnosti průlomem v planetární robotice a stala se důležitým milníkem v průzkumu Sluneční soustavy.

7. Parker Solar Probe: Sonda, která se „dotkne“ Slunce

Družice se dostane tak blízko Slunce, že vůbec jako první proletí ultra žhavou korónou a mohla by nám tak pomoci lépe pochopit proč je ve skutečnosti tak horká.

Družici vynesla těžká raketa Delta IV Heavy společnosti ULA. Zdroj: https://www.flickr.com/photos/ulalaunch/albums/72157699429674795

Naše Slunce je nejbližší hvězdou, kterou máme k dispozici a každé slunce je v podstatě chemickou laboratoří, ve které se denně odehrává celá řada reakcí a událostí, jenž rozhodně stojí za bližší průzkum. Slunci vděčíme za mnohé a přitom ne zcela chápeme všechny procesy, které jsou spojené se sluneční aktivitou. Zajímavou oblastí spojenou se Sluncem je i koróna, na kterou se Parker Solar Probe zaměří.

Sluneční sonda NASA odstartovala 12. srpna 2018 a váží 685 kg. Původně však měla letět už v roce 2015. Do kosmu jí úspěšně vynesla těžká raketa společnosti ULA – Delta IV Heavy a na cestě ke Slunci sonda využila i gravitaci Venuše. Je tak rychlá, že jen pár měsíců po startu překonala rekord družice Hellios-2 a stala se nejbližším lidským výtvorem od Slunce. Družice se dostane tak blízko Slunce, že vůbec jako první proletí ultra žhavou korónou a mohla by nám tak pomoci lépe pochopit proč je ve skutečnosti tak horká. Ve skutečnosti je totiž mnohem žhavější než samotný povrch Slunce, což je dodnes malým tajemstvím. Další zajímavostí je rychlost (vůči Slunci) Parker Solar Probe, je totiž nejrychlejší  ze všech umělých těles, které jsme zatím do kosmu vyslali.

Dalším z úkolů družice je zkoumání vnitřních částí a mechanizmů Slunce a objektem zájmu je i tzv. Sluneční vítr, což je velmi rychlý proud částic vycházející ze Slunce a jeho zdrojem je právě sluneční koróna. Ostatně i název sondy k slunečnímu větru odkazuje, protože je pojmenovaná po astrofyzikovi Eugenovi Parkerovi, který sluneční vítr predikoval. Sonda si během mise projde doslova peklem, a aby podobné prostředí vůbec dokázala přežít, má na své konstrukci přidělán speciální štít, který by jí měl po dobu průzkumu chránit. Plánovaná životnost je 7 let a nejblíže ke Slunci by se měla dostat v letech 2024 a 2025. Držme tedy palce, ať se vše vydaří, jak má.

6. Start lovce exoplanet TESS

Start teleskopu TESS.

Start teleskopu TESS.
Zdroj: SpaceX via ElonX

Jedním s největší úkolů současné astronomie je pátrání po planetách podobných Zemi u jiných hvězd a hledání cest jak je co nejlépe prozkoumat i na tak neuvěřitelné a jen velmi těžko představitelné dálky. V tomto snažení by měl výrazně pomoci teleskop TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), který se vydal do kosmu 18. dubna 2018 pod krytem nejvyužívanější rakety současnosti: Falconu-9 společnosti SpaceX.

Teleskop TESS se zaměří při hledání exoplanet hlavně na nejbližší hvězdné sousedství. Dalekohled bude také schopný studovat hmotnost, hustotu nebo velikost a parametry oběžných drah nalezených planet. Předpokládá se, že TESS bude schopný prozkoumat až 200 000 nejbližších hvězd a poskytne důležité informace o výskytu planet. Observatoř bude i zdrojem cílů pro budoucí a dlouho očekávaný dalekohled Jamese Webba, který plánuje NASA vyslat do kosmu raketou Ariane 5 v roce 2020.

TESS bude hledat planety u jiných hvězd pomocí ověřené tranzitní metody, která se osvědčila už v minulosti například u teleskopu Kepler. Původ mise TESS přitom sahá až do roku 2006, kdy byl vytvořen prvotní design a o dva roky později se návrhu ujala NASA. Na svou realizaci si však musel teleskop dlouho počkat, protože byl vybrán ke stavbě až v roce 2013. Nicméně jeho realizace se vyplatila a již nyní posílá velmi zajímavá data. Teleskop našel svou první exoplanetu podobnou velikostí Zemi začátkem roku 2019 ve hvězdném systému HD21749, spolu s další planetou velikosti Neptunu. Ještě zajímavější rodinu planet objevil teleskop u červeného trpaslíka TOI-270 vzdáleného od nás 73 světelných let. TOI-270 je velmi stará hvězda v souhvězdí Malíře a jak se zdá bude i velmi klidná, což je dobrá zpráva pro možný výskyt života v této soustavě. Teleskop zde objevil hned několik zajímavých exoplanet, které ze Sluneční soustavy neznáme, a proto je tato oblast pro vědce velmi zajímavá.

5. Hayabusa-2 přilétla k asteroidu Ryugu

Asteroid Ryugu je mnohem kamenitější než se očekávalo. Takto ho zachytila sonda 20. července 2018

Asteroid Ryugu je mnohem kamenitější než se očekávalo. Takto ho zachytila sonda 20. července 2018. Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp/topics/20180725je/index_e.htmlKredit: JAXA, University of Tokyo, Kochi University, Rikkyo University, Nagoya University, Chiba Institute of Technology, Meiji University, University of Aizu, AIST.

Po více než tříleté pouti vesmírem dorazila 27. června 2018 k asteroidu Ryugu japonská sonda Hayabusa-2 (Hajabusa-2), ale na odpočinek neměla čas a prakticky ihned se dala do práce. Sonda vychází z předešlé, úspěšné mise Hayabusa (Sokol stěhovavý), při které se poprvé v historii podařilo odebrat z planetky vzorek a dopravit ho na Zemi.

Japonsko je mimo jiné zemí velkolepých příběhů a tamní lidé je mají rádi. Není proto divu, že prastaré legendy, které lze srovnat například s českými bájemi a pověstmi, pronikají i do japonské kosmonautiky. Během mise Jaxa pojmenovala asteroid 1999 JU3 – Ryugu podle vodního paláce z japonské pověsti „Urashima Taro“. Hrdinou prastarého příběhu je rybář jménem Taro Urashima, kterému jednoho dne změní život záchrana želvy. Brzy se však dozvídá, že šlo ve skutečnosti o dceru císaře moře, která mu chce za záchranu osobně poděkovat. Rybář se tedy vydá za dobrodružstvím k podvodnímu paláci dračího boha – Ryugu. Zde potkává samotného císaře a pozná i krásnou princeznu Otohime, kterou zachránil. Stráví spolu několik dní v překrásném paláci, až nakonec hrdina pocítí stesk a chce se vrátit zpět do své vesnice. Princezna je smutná, ale přesto Taro Urashimovi pomáhá v návratu a na pomoc před nebezpečím mu daruje záhadnou truhlu, kterou však nesmí nikdy otevřít. Taro se brzy ocitá zpět ve své vesnici, ale nic není jako dřív. Nenachází svou starou matku, ani lidé ho už nepoznávají. Netrvá dlouho a hrdina zjišťuje, že uplynulo celých 300 let od chvíle, kdy odešel do moře. Zasažen zármutkem bezmyšlenkovitě otvírá truhlu, ze které se vyvalí bílý kouř a promění ho na starce… Smutný a sladký hlásek, ve kterém rozpozná princeznu, mu od moře tiše šeptá: „Já ti říkala, neotvírej tu truhlu. Bylo v ní totiž tvé staří…“ Zajímavostí je, že japonský znak pro hlavního hrdinu se v běžné řeči používá jako metafora pro někoho, kdo se cítí ztracený ve světě, který se mění. Neboli pro někoho kdo „nejde s dobou“.

V celé pověsti dominuje voda a právě voda byla hlavním důvodem, proč byla zvolena planetka 1999 JU3 jako cíl této mise a později pojmenovaná po podvodním paláci Ryugu. Předpokládalo se, že pod nánosem kamenů na asteroidu se může skrývat voda. Záhadná truhla z příběhu pak odkazuje na návratové pouzdro japonské sondy, které v sobě ponese záhadný materiál z planetky a pokud vše půjde podle plánu, přistane s ním zpět na Zemi. Konkrétně to bude v prosinci roku 2020 a podobně jako se hrdina starého příběhu vrací do své vesnice v jiném čase, tak i pouzdro s materiálem se vrátí zpět v jiné době.

Hayabusa-2 na povrch planetky ale dopravila i v Evropě vyrobený robotický box, respektive lander MASCOT, který nakonec na povrchu pracoval o něco déle, než se očekávalo a odeslal řadu fotografií bizarního povrchu plného kamení. MASCOT se snesl na povrch velmi pomalu. Z 51 metrové výšky klesal k povrchu celých 6 minut. Nakonec dopadl „na záda“ a jeho kamera mířila k obloze. Bylo ho tedy nutné nejdříve otočit a pokusit se ho narovnat. Situace trochu připomínala želvu ležící na krunýři, která se snaží otočit. Tento scénář tak opět odkazoval neplánovaně na onen příběh, od kterého se mise inspirovala a vědecký tým tak metaforicky zachránil želvu. Lander však neměl žádný vlastní pohon ani korekční motorky a tak ho bylo nutné otočit pomoci pohyblivého mechanismu uvnitř konstrukce, který mění těžiště landeru. Vše se nakonec povedlo a MASCOT předčil očekávání svých tvůrců a odeslal cenná data i snímky velmi kamenného povrchu Ryugu, který překvapivě postrádá množství prachu, které tým odborníků na tomto tělese očekával.

Později došlo také k uvolnění dvou malých robotů – OWL a HIBOU, které jsou schopny malých skoků. Jedná se tedy o jakési  hopery. Oba stroje jsou stále funkční a brzo se k nim přidá další, který je zatím stále na palubě sondy, ale do konce října bychom se měli dočkat jeho uvolnění.

4. Rozloučení s Keplerem a Dawn

Pohled na Zemi z dalekohledu Kepler ze vzdálenosti 151 miliónů kilometrů ukazuje schopnosti jeho vysoce citlivého fotometru, který byl navržen tak, aby zachytil slabé poklesy v jasu planet u jiných hvězd. Zachyceno 10. prosince 2017.

Pohled na Zemi z dalekohledu Kepler ze vzdálenosti 151 miliónů kilometrů ukazuje schopnosti jeho vysoce citlivého fotometru, který byl navržen tak, aby zachytil slabé poklesy v jasu planet u jiných hvězd. Zachyceno 10. prosince 2017. Zdroj: NASA

Rok 2018 byl krom nových začátků bohatý také na významné konce. Svou službu například ukončil legendární hledač exoplanet – teleskop Kepler, kterému v říjnu 2018 došlo palivo. Dalekohled však mnohonásobně překročil původně plánovanou životnost a navždy se zapsal do historie. Objevil velké množství exoplanet a některá data se ještě i dnes analyzují a tak i počet objevených exoplanet teleskopem Kepler neustále stoupá. Zajímavostí je, že observatoř přišla během svého provozu o dva gyroskopy ze čtyř a tým přišel na unikátní způsob, jak udržet teleskop stabilní i nadále a to díky využití Slunce. Toto období trvalo 4 roky, během kterých se podařilo mimo exoplanet studovat i komety, asteroidy, supernovy a jiné jevy.

Pouhé dva dny po oznámení konce teleskopu Kepler NASA oznámila další konec dlouho trvající mise – Dawn.  Sonda Dawn odstartovala v roce 2007 a měla za úkol průzkum planetky Vesty a trpasličí planety Ceres. Sonda navštívila Vestu v roce 2011 a strávila u ní celkem 14 měsíců. Na planetce tvarem připomínající bramboru Dawn zjistila množství pozoruhodností. Jako například to, že Vesta je vlastně protoplaneta. Jde tedy o materiál, ze kterého se zformovaly všechny terestrické planety naší soustavy, a proto se Vesta daleko víc podobá například našemu Měsíci než ostatním asteroidům. Navíc má Vesta velmi zajímavé pohoří, které je kandidátem na největší horu Sluneční soustavy.

Druhým cílem byla neméně zajímavá, trpasličí planeta Ceres, ke které dorazila sonda v roce 2015 a podařilo se jí podrobně zmapovat povrch, který byl překvapivě bez velkých kráterů, což svědčí o bouřlivé geologické aktivitě na povrchu v minulosti. Trpasličí planeta Ceres se dostala do podvědomí díky bílým skvrnám na svém povrchu a někteří je dokonce považovali za mimozemské základny. Skvrny jsou však materiál s vysokým obsahem soli a díky okolnímu materiálu působí tak kontrastně. Výsledky mise Dawn předčily prvotní očekávání. Například obnažený světlý materiál se na povrch musel nějak dostat a je možné, že pochází z podpovrchových rezervoárů minerálů obsahujících vodu, která prosakuje na povrch prasklinami. Tyto teorie bude ovšem nutné ověřit výsledky dalších měření a analýz, které sonda provedla a vědecké týmy je stále zpracovávají. Dawn však bez paliva vydrží na oběžné dráze trpasličí planety minimálně dalších 30 let. Na Zemi se však sonda navždy zapsala do historie jako první objekt vyrobený lidmi, který obíhal kolem dvou vesmírných těles.

 Kráter Haulani na trpasličí planetě Ceres, s průměrem 34 kilometrů ve falešných barvách.

Kráter Haulani na trpasličí planetě Ceres, s průměrem 34 kilometrů ve falešných barvách. Zdroj: https://solarsystem.nasa.gov/resources/623/haulani-crater-in-enhanced-color/

3. Smolný rok pro Rusko

Pro mnohé byl minulý rok zásadní a odehrálo se v něm opravdu hodně klíčových momentů. Neplatí to ovšem pro Rusko, které má za sebou spíše smolný předešlý rok. Koncem srpna 2018 došlo ke zjištění úniku vzduchu z interiéru kosmické stanice ISS a již brzy bylo jasné, že za únikem stojí kosmická loď Sojuz MS-9. Respektive její část, ve které byla pod polstrováním objevena malá díra. První verze ukazovaly na možné poškození mikrometeoritem, ale to se podařilo brzy vyvrátit a začínalo být jasné, že díra v plášti je zřejmě navrtaná. Celá událost vrhla černý stín na stav ruské kosmonautiky, která dlouhodobě přešlapuje jaksi na místě a v uplynulých letech si spíše místo velkých úspěchu připisuje spíše množství incidentů, kterými se jistě chlubit nechce. Následná prohlášení vedení ruské agentury Roskosmos celou situaci spíše zhoršilo. Jednou verzí bylo i podezření ze sabotáže a prakticky dodnes není známý výsledek vyšetřování, který podle nedávného prohlášení ani zveřejněn nebude.

Simulace selhání rakety Sojuz MS-10.

Simulace selhání rakety Sojuz MS-10. Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/2018/10/nasa-roscosmos-trying-avoid-empty-space-station/

Smůla ovšem ruskou kosmonautiku neopustila a k dalšímu incidentu došlo už 11. října 2018, když se posádka ve složení Alexej Ovčinin (velitel) a Nick Hague (palubní inženýr) chystala na let k ISS (Mezinárodní kosmická stanice) lodí Sojuz MS-10. Vše šlo podle plánu a z kazašské stepi se zvedla jinak spolehlivá raketa Sojuz, která ovšem tentokrát při oddělování urychlovacích bloků jen několik minut po startu selhala a posádka musela nouzově přistát za dramatických okolností. Vše dopadlo dobře a záchranné jednotky byly na místě včas. Vinu nese špatný senzor jednoho z pomocných bloků, který se špatně oddělil a poté narazil do zbytku rakety. Došlo tedy k automatickému přerušení letu. Ke cti rakety je nutno připsat, že systém zafungoval na jedničku. Posádka přistála v dobré kondici a podotkla, že na podobné scénáře jsou kosmonauti dobře připraveni.

Ruská kosmická agentura téměř okamžitě zahájila vyšetřování a vzniklou situaci vyřešila poměrně rychle. Příčina nehody byla známa za několik týdnů a k dalšímu letu s posádkou na špici rakety Sojuz došlo ještě v roce 2018.

2. Činský „králík“ zamířil k Měsíci

Start sestavy Čchang-e 4 k Měsíci.

Start sestavy Čchang-e 4 k Měsíci. Zdroj: Rocketman Shi

V našem výčtu nesmíme samozřejmě opomenout ani Čínský triumf na odvrácené straně Měsíce, který sice přišel až začátkem tohoto roku, ale mise Čchang-e 4 (Chang’e 4) odstartovala už 10. prosince 2018. Cílem bylo přistání a průzkum oblasti kráteru Von Kármán, který má průměr 180 km. Přistání se povedlo a dodnes v místě přistání operuje robotické vozítko Yutu-2 (Nefritový králík-2, nebo také zajíc). Název vybrala čínská veřejnost a je odvozen ze starověkých bájí z čínské mytologie, které vyprávějí o tom, co tam králík dělá a jak se tam vlastně dostal. Podle příběhu tam prý míchá elixír života, který zaručuje nesmrtelnost. Proto je v Číně králík, či zajíc chcete-li, považován za symbol dlouhověkosti. Zatímco název mise, tedy Čchang-e odkazuje na bohyni Měsíce, jejíž legenda je taktéž spjata s elixírem života. Díky podobným pověstem má dodnes čínský lid zvláštní vztah k Měsíci, který se vryl i do folkloru a dodnes se například na podzim v Číně konají slavnosti středu podzimu, během kterých lidé zapalují lampiony a rozsvěcují nejrůznější světla, aby mohla bohyně Chang-e, sídlící na Měsíci, díky jejich světlu vidět až na Zem.

Vraťme se ale do reality a zpět k naší misi. Čína si totiž tímto úspěšným přistáním na Měsíci připsala již druhý zdařilý pokus v řadě a jako jediná země na světě zatím drží 100 % úspěšnost v dosažení měsíčního povrchu a nejen to, sestava Čchang-e 4 je vůbec prvním objektem vyrobeným člověkem, který se dotkl povrchu na odvrácené straně Měsíce. Zajímavostí také je, že Čína normálně nedává k dispozici příliš informací, ale tentokrát je tomu jinak a čínská kosmická agentura se dělí jak o snímky, tak o některé vědecké výsledky.

Součástí celé mise je i retranslační družice s těžko vyslovitelným jménem – Queqiao, která byla vypuštěna 21. 5. 2018 a nachází se v libračním bodu L2 soustavy Země-Měsíc. Největší zájem ale vyvolala schránka, která obsahovala život, tedy přesněji různá semena rostlin nebo vajíčka bource morušového. Pouzdro bohužel neobsahovalo umělé vyhřívání a tak brzy veškerý život zase zahynul, respektive umrzl během měsíční noci, kdy teplota klesá na krutých mínus 170 stupňů Celsia. Mise ale pokračuje dál a nedávné ohlášení nálezu vulkanického skla dokazuje, že i Měsíc má stále svá tajemství.

1. Premiéra rakety Falcon Heavy

Falcon Heavy během startu.

Falcon Heavy během startu. Zdroj: https://twitter.com/scriptunasphoto Kredit: Walter Scriptunas II

Ať bych se snažil sebevíc, jen těžko bych v minulém roce našel důležitější událost, než byl první start nejsilnější rakety současnosti – Falcon Heavy. Od dob programu Apollo totiž snad žádná jiná kosmonautická událost nevyvolala tolik zájmu a pozdvižení a to je co říct, protože od té doby už uplynula pěkná řada let. A neodpustím si malý, soukromý pohled. Osobně jsem totiž první start Falconu Heavy vnímal velmi emotivně, ale ještě před startem jsem dokázal být i kritický. Nelíbil se mi nápad vynesení auta do kosmu, ale svůj názor jsem změnil, protože to, co se následně odehrálo, mi doslova vyrazilo dech. Start se totiž nejen povedl, ale SpaceX si pro nás připravila show, která tu ještě nebyla. Během sledování celé události jsem se prostě nemohl zbavit myšlenky, že tímto triumfem vstupujeme do nové éry létání do kosmu. Pohled na synchronizované přistání bočních stupňů rakety Falcon Heavy bylo pak jako finále divadelní hry, jenže to ve skutečnosti byla realita. Soukromá společnost SpaceX tak završila jakousi pomyslnou kapitolu a zahájila další a nutno říci, že ve velkém stylu a to i přes to, že centrální stupeň se na vodě zachránit nepodařilo. Sluší se také připomenout, že i pro náš web to byl naprosto zásadní start, protože živě komentovaný přenos Dušanem Majerem sledovalo přes 10 000 diváku a na chvilku byl kanálem Youtube dokonce vyhodnocen jako trendy video a k dnešnímu dni má již neuvěřitelných  82 151 shlédnutí (aktualizováno 29.9. 2019).

Rok 2018, tedy byl pro kosmonautiku vskutku přelomový. Ve skutečnosti se toho ovšem událo ještě mnohem víc, ale bohužel kompletní výčet přesahuje možnosti tohoto článku. V rychlosti tedy alespoň jmenuji některé další události, na které už bohužel nezbylo místo: Například nesmrtelná sonda Voyager 2 dosáhla mezihvězdného prostoru a soukromé společnosti Virgin Galactic se povedl start do vesmíru, nebo Cubesaty WALL-E a EVA dokázaly, že lze podobné konstrukce využít například i pro meziplanetární mise, když úspěšně doprovodily k Marsu lander Insight atd. Všechny tyto skvělé události jsou důkazem, že kosmonautika opět žije a myslím, že je to dobře, protože asi nejlépe ze všech lidských činností odráží naše technologické dovednosti. Za sebe si tedy přeji, abychom podobných roků zažívali stále víc.

První start nejsilnější rakety světa Falcon Heavy ve chvíli kdy opouští startovací rampu.

První start nejsilnější rakety světa Falcon Heavy ve chvíli kdy opouští startovací rampu. Zdroj Teslarati Kredit: Tom Cross/Pauline Acalin

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://www.esa.int/ESA
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ceres
http://www.isas.jaxa.jp/en/missions/spacecraft/current/hayabusa2.html

Zdroje obrázků:
https://www.flickr.com/photos/spacex/40143096241/
http://www.esa.int/spaceinimages/Images/2017/04/BepiColombo_mission_poster
https://www.nasa.gov/image-feature/goddard
https://mars.nasa.gov/insight/multimedia
https://www.flickr.com/photos/ulalaunch/albums/72157699429674795
https://www.elonx.cz/mise-tess/#jp-carousel-12939
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/topics/20180725je/img/fig1.jpg
https://solarsystem.nasa.gov/resources
https://solarsystem.nasa.gov/resources
https://i.imgur.com/udAaQs5.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DVh3A3lUMAAgXCu.jpg

Největší momenty roku 2018, 4.7 out of 5 based on 13 ratings
Pin It
(Visited 2 123 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 4.7/5 (13 votes cast)
(Visited 2 123 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


17 komentářů ke článku “Největší momenty roku 2018”

  1. tonda napsal:

    Děkuji pane Zvoník za velmi pěkné zrekapitulování minulého roku a nejdůležitějších událostí!Moc pěkně se mě to četlo u ranní kávy!Skoro jako v úterý při pokračování stanice Mir od pana Šamárka!!Jen tak dál!

  2. Spytihněv napsal:

    2018 byl opravdu nabitý. Z té desítky určitě nejspektakulárnější byl FH s Teslou. To je zcela objektivní fakt. Jako favorita bych ale měl BepiColombo, jejíž sestava nemá obdoby a PSP, u níž zase nemá obdoby odvaha a budoucí heliocentrická rychlost. No a Chang’e 4. Každé prvenství je cenné, zvlášť když máme Měsíc za humny, asi 20 přistání, ale trvalo to přes půl století, než se někdo vůbec pokusil o odvrácenou stranu. A hned to vyšlo. To nutno ocenit i s ohledem na dva poslední nepodařené pokusy (a mimochodem Indové by měli něco dělat se svým tajnůstkařením, tohle je hrozné). Pak tu máme dvě planetkové mise, kde je pořád co sledovat a nemá to chybu. Jo a Rusové a jejich díra. Nejen že už vědí, ale neřeknou. Bridestine prohlásil něco v tom smyslu, že bude s Rogozinem o tom utajování hovořit velmi opatrně, aby neohrozil “spolupráci na probíhajících projektech”. Prostě nedráždit 🙂

  3. Hawk napsal:

    Pekne shrnuti minuleho roku, v nepilotovane kosmonautice se toho deje opravdu hodne. Naopak pristi rok 2020 snad bude rokem pilotovane kosmonautiky:
    Crew Dragon – asi si nema cenu delat iluze o startu v tomto roce
    Starliner
    Zacatek vystavby cinske modularni stanice,tedy jestli se nic nezmenilo jako v pripade SLS, kde prvni(nepilotovany) start se opet odsouva, a to na rok 2021, stejne jako raketoplan Dream Chaser

  4. Jirka Hadac napsal:

    Jak uz psali panove, takove odpocinkove ale hezke. Dobre se to cetlo.

    • Jirka Hadač napsal:

      Jediné, Karle, co mi v článku chybělo, byla informace, že šlo zdaleka o nejsledovanější přenos kosmonautixu 🙂 přes 10 000 sledujících.

      • Karel Zvoník napsal:

        Pravda, díky Jirko za upozornění. Doplním to do textu.

        • Jirka Hadac napsal:

          To bylo poprve, kdy jsem nekolik hodin sedel na videostreamu mista, kde se nic nedelo, sledovali sme ptaka na obloze a resili, kde pristane, a komentovali to v chatu budouciho prenosu startu kosmonautixu. A kdyz tam uz cekalo 3000lidi, tak sme se sazeli, jestli bude 6, a porad to rostlo. Pak dosla i ma profesorka chemie ze stredni, a to uz jsem fakt jen ziral. Od te doby jsem to zazil jednou, nekdo prihodil pod jeden start progresu nekolik hodin predem odkaz na video, ze uz rusove vysilaji. Tak jsem videl pobihajici lidi doslova na zebricich kolem rakety, videa testu slunecnich panelu, kdyz je roztahli a blikli na ne. Zajimave a fakt to bylo dobre.

          • Karel Zvoník napsal:

            Konečně se mi povedlo k tomu dostat a upravit to. Děkuji za upozornění a vhodnou poznámku.
            Také rád na některé starty vzpomínám a tebou jmenovaný z Ruska si také pamatuji. To video bylo opravdu senzační. Trochu jsem se divil kolik lidí běhá okolo rakety ještě krátce před startem.

  5. vreckam napsal:

    Nevíte někdo, zda se vůbec chystá, popřípadě plánuje něco k Venuši?
    Ale samozřejmě něco, co by prošlo skrz atmosférou? Ať už výsadková sonda, popřípadě nějaký výkonný radar?
    Mě strašně zajímá co tam dole je 🙂

    • Spytihněv napsal:

      Asi nejblíže k realizaci se dostal projekt VISE, jakýsi aerostat klesající až k povrchu. Ale prohrál v tříčlenném výběru New Frontiers. Pokud jde o přistání, tak více méně žije nápad Veněra-D, což by měl být v podstatě velmi podobný modul jako staré Veněry a Vegy. NASA snad uvažuje o zapojení. Ale kdo ví… Je to fakt slabota. Nebýt sovětských Veněr 9,10,13,14, tak bychom dodnes znali povrch Venuše jen podle radaru.

    • Jiný Honza napsal:

      Venuše je opravdu moc zajímavá, ale obávám se, že máme smůlu. Na stavbu vojenské základny k ničemu, technologicky je to extrémně obtížný terén a pro vědecký výzkum je to moc komplexní a složité.

Zanechte komentář