Mezinárodní kosmická stanice je největším objektem, jaký kdy lidstvo vytvořilo mimo pevný povrch naší rodné planety. Jedná se o unikátní vědeckou laboratoř, která poskytuje prostor pro realizaci vědeckého výzkumu v mnoha různých oborech. Jak to na ISS vypadá v současné době, jaké jsou plány do dalších let a co stanici čeká ve vzdálenějším časovém horizontu? Na to jsme se zeptali Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který je také hlavním českým delegátem v Programové radě ESA pro pilotované lety, výzkum v mikrogravitaci a průzkum sluneční soustavy.

Pojďme začít současností. Před pár dny dorazila na ISS kosmická loď Sojuz MS-12 a počet obyvatel stanice se vrátil na tradičních šest. Znamená to, že se po podzimní nehodě Sojuzu MS-10 vrátil stav na ISS do starých kolejí?
Po divokém konci minulého roku můžeme současnou situaci na Mezinárodní kosmické stanici považovat, co se týče počtu kosmonautů, od Expedice 59 za stabilní. To už nelze říct o národnostním složení. I když je na palubě šestičlenná posádka, v ruském segmentu jsou pouze dva kosmonauti a v americkém čtyři, což je v poslední době běžné, ale klasické rozložení je 3 a 3. Důvodů, proč tomu tak není, je několik. Svoji roli hrají dostupné finanční prostředky na provoz ISS na ruské straně, zisky z prodeje míst v kosmických lodích Sojuz MS, ale i nedostatečná podpora vědeckých divizí Roskosmosu, Ruské akademie věd a relevantních oddělení ruských univerzit. Ruskému výzkumu na ISS by také prospěla revize priorit.

Tématem letošního roku jsou testovací mise soukromých lodí schopných vozit posádku. Jak přílet takové lodi ovlivňuje harmonogram posádky na stanici?
Už v loňském roce měli plánovači těžkou hlavu z toho, jak tyto mise do harmonogramu začlenit. Již mnoho let je střídaní posádek relativně pevně zafixováno, což klade nároky na připravenost ruských pilotovaných lodí Sojuz MS a příslušných nosných raket (výroba a kompletace nosné rakety Sojuz-FG pro pilotované výpravy probíhá jinak, než při vypuštění družic). To také určuje vhodná okna pro přílety nepilotovaných zásobovacích lodí, dále to ovlivňuje výstupy do volného kosmického prostoru (EVA), vypouštění CubeSatů a samozřejmě to nejdůležitější – vědecké experimenty. Připojování a odpojování kosmických lodí významně ovlivňuje prostředí na ISS, nejenom že posádka nemá čas se naplno věnovat vědeckým experimentům, ale je také narušeno unikátní prostředí mikrogravitace (zejména vibrace, do frekvence 300 Hz). Časté přílety kosmických lodí by v podstatě rozbily vhodná období pro experimenty na několikadenní/týdenní sloty, což je samozřejmě málo a mnoho experimentů by nemohlo být realizováno nebo by výstupy nebyly tak kvalitní, jak vědecká obec očekávala.

Poté, co se Crew Dragon a Starliner dostanou do ostrého provozu, bude možné navýšit počet obyvatel stanice na sedm. Jaké to s sebou přinese výhody?
Bude velmi záležet, jak se naplánuje střídání posádek a využívání pilotovaných kosmických lodí Sojuz MS, Crew Dragon a Starliner. Je v podstatě jistotou a střednědobé plánovaní vědeckých experimentů s tím počítá, že posádka ISS bude sedmičlenná. Nesporné budou dvě výhody. Při jistém zjednodušení můžeme říct, že čas sedmého člena může být (a já doufám že i bude) plně využit pro vědecké využívání ISS: Druhá výhoda s tím přímo souvisí, bude více „pokusných králíků“ pro experimenty zkoumající vliv kosmického letu na lidský organizmus. Buď bude dříve naplněn potřebný počet pokusných osob anebo bude jejich počet navýšen. Oboje je z vědeckého hlediska pozitivní. Do toho ještě vstoupí možné krátkodobé návštěvy, pro které se nyní hledá adekvátní vědecký program.

Je stále aktuální dříve zvažovaná možnost, že by v každém Sojuzu byl jeden astronaut západního segmentu stanice a v každé soukromé lodi jeden Rus, nebo tato možnost již padla a byla nahrazena jinými variantami, případně jakými?

Jde o jeden ze scénářů, který by byl ukázkou inovace současné spolupráce a důvěry mezi partnery stanice ISS. Obecně to je asi nejlepší současný scénář, ale samozřejmě jsou i jiné, zvýhodňující jenom jednu stranu. Na rozhodnutí si budeme muset počkat ještě několik týdnů, spíše však měsíců

Ruská část ISS se měla již před několika lety dočkat laboratorního modulu Nauka. Jak to momentálně vypadá s přípravami na jeho start?
Modul Nauka se jako červená nit vine téměř každým našim rozhovorem o ISS. Zrovna v pátek se objevily oficiálně nepotvrzené informace o dalších, blíže nespecifikovaných, problémech se systémem skladování (a možná i dodávky) pohonných látek. Pokud tyto zprávy pomineme, pak poslední oficiální informace hovoří o odkladu startu z října na listopad 2020. Z partnerů programu ISS je zejména Evropská kosmická agentura (ESA) v očekávání a velmi bedlivě situaci v Rusku sleduje, protože společně s modulem Nauka má být na ISS dopraven evropský manipulátor ERA.

Právě absence Nauky měla být před časem důvodem k redukci počtu ruských kosmonautů na ISS. Říkalo se, že tři lidé tam nemají dost experimentů. Byl to skutečně ten pravý důvod redukce ruské části ze tří na dva kosmonauty?
Toto bylo již naznačeno v odpovědích výše. Priority ruské kosmonautky zažily v posledních několika letech zemětřesení spojené s výměnami vedoucích představitelů i celé organizace kosmonautiky v Rusku. Zejména vojenské projekty dostaly nový impulz, ale ostatní oblasti spíše stagnují. Nejde však vždy jenom o peníze, ale o celkovou strategii a vizi. Z Roskosmosu se stal mocný nástroj, ale častokrát neví pravá ruka co dělá levá, to vede k plýtvání zdroji – a to jak lidskými tak i finančními. Můžeme také spekulovat o kompetentnosti lidí, kteří ruskou kosmonautiku řídí. Redukce počtu ruských kosmonautů na ISS je tedy důsledkem mnoha faktorů, z nichž u mnoha z nich není možné určit jejich konkrétní vliv.

Na Nauku by se měl připojit uzlový modul Pričal, na který se mohou napojit další moduly. Jak to zatím vypadá s jejich vývojem?
Na UM Pričal se pracuje, ale prioritu má nyní zcela logicky Nauka, jejíž přítomnost na ISS je bezpodmínečně nutná pro vypuštění dalších modulů. Poslední oficiální zprávy hovoří o vypuštění modulu Pričal v roce 2022.

Posuňme se nyní do trochu vzdálenější budoucnosti. Krátce po nástupu Donalda Trumpa do pozice amerického prezidenta se objevily informace, že Spojené státy ukončí po roce 2025 svůj agenturní podíl na provozu ISS. Je tato možnost stále reálná?
Ne. Již v počátcích bylo mnoho odborníků přesvědčeno, že tento plán je neuskutečnitelný. I v rámci ESA jsme toto dlouze diskutovali a přemýšleli, jak by to Američani chtěli udělat. Doba však ještě nedozrála k tomu, aby celou ISS bylo možné provozovat na komerční (byť státem podporované) bázi. Co ale funguje, a funguje to dobře, je komerční přístup na ISS a k jejímu vědeckému vybavení. V USA je to například čistě komerční přístup společnosti NanoRacks, nebo státem podporovaný ale nezávisle obhospodařovaný program CASIS. Obdobně nyní otevírá ISS soukromníkům i ESA s projekty Bartolomeo nebo ICE Cubes. Aby ale byl provoz celé stanice ISS svěřen do rukou soukromníka považuji za nereálné.

Jak jsou na tom ostatní kosmické agentury zapojené do projektu ISS z pohledu ochoty pokračovat v jejím provozu? Jinými slovy do kdy má zatím ISS „zajištěnou“ existenci?
Na konci roku 2018 Kongres USA oznámil náklonnost k zajištění provozu Mezinárodní kosmické stanice do roku 2030. Ostatní partneři (Roskosmos, JAXA, ESA a CSA) potvrdili finanční a programové krytí do roku 2024 s pozitivním výhledem do roku 2028. V tomto duchu také probíhá postupná recertifikace jednotlivých modulů stanice ISS, aby bylo možné ji provozovat minimálně do roku 2030. Zásadní problém, který ale ISS provází je stárnutí základního vědeckého vybavení v podobě vysoce funkčních a sofistikovaných vědeckých racků.

Jak je to se zájmem vědecké obce o provádění experimentů na ISS? Laicky řečeno – má ISS stále potenciál pro vědecký přínos?
Pokud bych měl být stručný, pak odpovím že má. Uspokojivá širší odpověď je nad rámec tohoto rozhovoru a byla by spíš na desítky článků či knihu. A pořád by to byl jenom vrchol toho, co se na palubě ISS děje a co nám přímo i nepřímo přináší. Je třeba si uvědomit, že na ISS se provádí špičkový výzkum, experimenty jsou vybrány z tisíců návrhů. A i to co se vybere jako nejlepší se nestíhá realizovat. Vědci by tedy potřebovali Mezinárodní kosmické stanice dvě nebo tři. A čtvrtou na hraní pro realizaci bláznovin, které neprojdou klasickým peer review, ale mají potenciál. Navíc role ISS roste s tím, jak se postupně formují plány návratu na Měsíc a k výpravě k Marsu. Stává se z ní opravdová základna pro naši další expanzi do vzdálenějších částí sluneční soustavy.

Na ISS se postupně prosazují soukromé projekty – za všechny jmenujme třeba nafukovací modul BEAM nebo připravovanou přechodovou komoru pro experimenty od firmy NanoRacks. Můžeme do budoucna počítat s pokračováním tohoto trendu? Budou se soukromé firmy stále více podílet na chodu stanice?
Rozhodně to je směr, který si bude ISS držet a který poroste. Je množství oblastí, kde se již dnes může na ISS soukromý sektor uchytit a je dobře, že je všemi partnery podporován. Tedy zapojení soukromých společností do poskytování služeb, přístrojů apod. na palubě ISS poroste. Je třeba ale mít na paměti, že ISS je především laboratoř. Vždy je tedy prioritou věda – špičková věda. A ta nesmí být v žádném případě ohrožena.

Ve dvacátých letech má u Měsíce vyrůst stanice Deep Space Gateway, která má lidstvo připravit pro let k Marsu. Může tento projekt nějak využívat souběžné existence ISS a je vůbec možné provozovat z ekonomického hlediska dvě stanice současně?
Tady jsou dvě, resp. tři roviny. První je, že obě stanice se nacházejí, resp. budou nacházet v různém prostředí (např. záření, jeho intenzita a složení, teplotní změny, přítomnost atomárního kyslíku apod. jsou u obou stanic odlišné). Již to samotné předurčuje ISS a Gateway k jinému druhu experimentů. ISS také hraje a bude hrát roli levnější základny pro ověření technologií pro Gateway. Na ISS také může posádka pracovat dlouhodobě (teoreticky jedna posádka roky), na Gateway to bude jenom několik málo týdnů. To je druhý aspekt. A třetí je otázka financí. Právě výše uvedené dva argumenty, by měly přimět vlády (kosmické agentury jsou nástroje) aby podporovaly jak ISS, tak i Gateway.

Děkujeme za rozhovor

Zdroje obrázků:
https://c2.staticflickr.com/2/1924/45566091032_296d7b1fc4_k.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/06/Expedition_59_crew_portrait.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/…dlattach;topic=47552.0;attach=1547943;image
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/02/201915-115808.jpg
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/…d78683a781babd281f72a26af7b74b0b&oe=5C755BD5
http://russianspaceweb.com/…/manned/space_stations/iss/fgb2/2017/mlm_u_info_1.jpg
http://russianspaceweb.com/images/spacecraft/manned/space_stations/iss/node/silo_1.jpg
http://www.spaceflightinsider.com/…iss-bartolomeo_final_1-grosz-%E2%80%94-kopia.png
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2014/10/gerst.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/nasa_fy_2019_budget_overview.pdf
https://www.nasa.gov/…/image/gateway_configuration_concept_5march2019_final.jpg