Nové výzvě v rámci programu New Frontiers jsme se na našem webu již věnovali – jednak v prosinci, když byla vyhlášena, tak i v květnu, kdy byl příjem návrhů ukončen. Celkem agentura dostala dvanáct návrhů, které usilovaly o postup do finále. Několik měsíců pak odborníci všechny návrhy studovali a vyhodnocovali a včera večer našeho času mohli vyhlásit dva finálové projekty, které se dostaly do finále a které tak mohou bojovat o realizaci, která obnáší start v polovině dvacátých let. Oba projekty jsou velmi zajímavé, protože se bude rozhodovat mezi sondou, která na Zemi dopraví vzorky komety, nebo originální sondou, která prozkoumá největší saturnův měsíc Titan.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Comet Astrobiology Exploration Sample Return (CAESAR)
Tato mise cílí na kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko, kterou kosmonautická veřejnost velmi dobře zná. V minulých letech kolem ní totiž kroužila evropská sonda Rosetta, která zmapovala její životní cyklus během přiblížení ke Slunci spojený se změnami chování i aktivity. Projekt CAESAR si dává za cíl navázat na tyto poznatky a dopravit na Zemi vzorky z této komety. Svým způsobem by se tak uzavřel kruh, protože Rosetta vznikla na základech evropsko-amerického programu Rosetta Comet Nucleus Sample Return, ve rámci kterého mělo dojít k dopravě vzorků na Zemi.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
NASA z něj však kvůli finančním škrtům vycouvala a ESA musela misi ořezat až na formát, který dobře známe. Paradoxní ale je, že v době, kdy se o projektu Rosetta Comet Nucleus Sample Return hovořilo, se o kometě 67P neuvažovalo. To, že by vznikla mise CAESAR by tak bylo krásnou ukázkou toho, jak jsou někdy osudy kosmických projektů křivolaké.
Návrat vzorků na Zemi by umožnil, aby se v laboratořích provedl důkladný výzkum spojený s hledáním odpovědí na základní otázky – jak kometa vznikla a jakou měla historii. Projekt vede Steve Squyres z Cornell University ve městě Ithaca, stát New York a misi by spravovalo Goddardovo středisko v Greenbeltu, stát Maryland.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Dragonfly
Pokud bychom misi CAESAR označili za atraktivní, pak je Dragonfly (anglicky vážka) ještě o několik úrovní atraktivity výše. Jedná se v podstatě o sondu v podobě dronu – byla by totiž vybavena vrtulemi, které by jí umožnily létat v atmosféře saturnova měsíce Titanu. Díky tomu by moha provést chemický průzkum a analýzu obyvatelnosti desítek různých lokalit – nejen na povrchu ale i v atmoséfře. Návrh zastupuje Elizabeth Turtle z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (APL) v Laurel, stát Maryland
Odvaha a inovativní řešení tomuto projektu nechybí. Pouze mám strach, aby to nebylo na jeho škodu. Silně inovativní myšlenky totiž v projektu, který je limitován rozpočtem, mohou v očích hodnotitelů, kteří rozhodují o realizaci, vypadat jako velké riziko. Ostatně vzpomeňme na výběr programu Discovery v roce 2012 – tehdy zvítězil relativně jednoduchý InSight na úkor složitějších Comet Hopper (sonda poskakující po jádru komety) a TiME (sonda plovoucí po jezerech na Titanu).
Skupiny, které navrhly CAESAR i Dragonfly dostanou v příštím roce finance na podporu bližší, hlubší a propracovanější specifikace projektů. NASA by z nich měla vybrat jednoho vítěze na jaře roku 2019. Vybraná mise pak postoupí do závěrečné fáze, která je spojena s výrobou letového hardwaru. Mise, která bude vybrána, se stane již čtvrtým projektem realizovaným v rámci programu New frontiers. Tyto mise mají za úkol studovat objekty sluneční soustavy a jsou limitovány cenovou hranicí 850 milionů dolarů. V rámci tohoto programu byly realizovány mise New Horizons, Juno a OSIRIS-REx.
Návrhy byly limitovány nejen cenou, ale i tématickými okruhy. NASA totiž chtěla, aby projekt cílil na některou z těchto oblastí:
- Doprava materiálu z komety na Zemi
- Doprava materiálu z lunárního kráteru Aitken na Zemi
- Oceánské světy (Titan a/nebo Enceladus)
- Sonda zkoumající Saturn
- Cesta spojená s přiblížením k Trojským asteroidům
- Kontaktní průzkumník Venuše
NASA tedy vybrala dvě mise pro postup do finále, ale kromě toho zvolila další dva projekty, které si zaslouží finance na technologický vývoj, aby se daná technologie mohla zkvalitnit a usilovat o nějakou příští výzvu. Těmito dvěma projekty, které nepostoupily do finále a nebudou tedy v roce 2019 vybrány, ale přesto si podle NASA zaslouží pozornost, jsou ELSAH a VICI.
Zdroj: http://www.esa.int/
Enceladus Life Signatures and Habitability (ELSAH)
Projekt ELSAH dostane finance na vývoj cenově výhodných technik, které snižují riziko kontaminace a umožňují detekci života i na misích, které jsou nízkonákladové. V čele projektu stojí Chris McKay z Ames Research Center a za program zodpovídá Goddardovo středisko.
Venus In situ Composition Investigations (VICI)
Tento projekt zaujal NASA především kvůli přístroji Venus Element and Mineralogy Camera, který by měl být podle agentury dále rozpracován. Zajímavé je, že tato kamera má být schopna fungovat i v drsných podmínkách, které na Venuši panují. Přístroj využívá laserů na landeru k měření složení horninového složení na povrchu Venuše. Projekt vede Lori Glaze z Goddardova střediska.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://planetarymissions.nasa.gov/
http://dragonfly.jhuapl.edu/
http://www.jhuapl.edu/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/solarsystem_0.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/caesar-concept.png
https://upload.wikimedia.org/…/Comet_67P_on_19_September_2014_NavCam_mosaic.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/17-00084_fs_missionoverviewv7a16x9.jpg
http://www.esa.int/…/enceladus_plumes/14362064-1-eng-GB/Enceladus_plumes.jpg
Než poletíme na Venuši, bylo by zajímavé vyrobit v pozemních laboratořích zařízení, elektroniku a počítače, pro které je 500 °C běžnou provozní teplotou. Například sodíko-sírovým akumulátorům by ta teplota mohla vyhovovat.
Taková elektronika už se úspěšně testuje: https://planetoviny.blogspot.cz/2017/11/karbidove-cipy-pro-venusi.html
Som názoru, že by sa mali uprednostňovať návratové misie s komét. Nepopieram, že u Titan, či Venuše by sme mohli získať veľa zaujímavých poznatkov. Moje úvahy sú viac ekonomického a bezpečnostného smeru.
1. Stále je tu hrozba, že nejaké tie asteroidy, či kométy môžu dopadnúť na Zem. Poznatky s asteroidov nám vylepšia naše znalosti lepšie zareagovať na prípadne hrozby, ak si to už nejaký asteroid zamieri na Zem.
2. Treba naštartovať vesmírnych ťažiarov. Na blízkych asteroidoch sa nachádzajú kovy napríklad typu platina, ktoré by reštartovali svetovú ekonomiku údajne cez 600 biliónov $. A nemuseli by sme pasívne čakať na tretiu hospodársku krízu. Ľudstvo by až tak nemuselo pľundrovať svoje ekosystémy, ktorým hrozia rôzne pády. O zdroje nerastov a energii sa často vedú nevyberané vojny na Zemi. Ťažba z blízkych asteroidov, na Mesiaci a Marse by zmiernila motívy nenávisti medzi rôznymi zoskupeniami a veľmocami na našej Zemi. K tomu Titanu a Venuši sa môžeme vrátiť neskôr s oveľa lepšími prístrojmi a robotmi.
Možný ekonomický prínos z asteroidov, prieskum kvôli bezpečnostným hrozbám, či prieskumná pomoc v naštartovaní vesmírnych ťažiarov by mali byť prioritné. Z prieskumu asteroidov sú tiež oveľa väčšie možnosti doplniť si poznatky o vzniku a histórii našej Slnečnej sústavy a možno ako aj objektov, ktoré nepochádzajú z našej Slnečnej sústavy.
Tady bych s Tonotime polemizoval. Doprava vzorku ze 67P nás tedy rozhodně nejen že neochrání, ale ani k tomu nepřispěje. O tom tahle mise není. Lidstvo by už konečně mělo na poli ochrany proti útoku z vesmíru něco dělat a ne jen kreslit obrázky a psát články. Nedávno proběhlo námětové cvičení na téma ohrožení asteroidem. Tomu říkám posun 🙂 Trochu mi to připomíná situaci s KLDR. To bylo pořád-v klidu, do získání jaderné zbraně mají ještě minimálně pět let. V klidu-balistickou střelu budou mít nejdříve za tři roky. Čas uplynul a mají oboje. Ovšem teď zase v klidu-ještě neumí jadernou hlavici na tu střelu namontovat….
Pravděpodobnost je tam malá, že přímo na Zemi jsou větší rizika než z vesmíru.
A nebolo by jednoduchsie troska prehodnotit styl zivota na Zemi a zmiernit konzumny styl zivota ? Denne sa vyhadzuju stovky tisic ton dobreho jedla, zbytocne sa mina energia na rozne veci typu zbytocne osvetlenie, zla efektivita atd atd. Cize to nieje ze sa minaju zdroje ale o tom ze nimi plyvame.
Tak pokud si odpustíte leteckou letní dovolenou, tak bude to „plundrování“ rozhodně menší. Zvlášť když přesvědčíte i spoustu jiných lidí k témuž činu. Ale stejně největšího úspěchu dosáhnete, když přesvědčíte těch 1,2 miliardy lidí v Africe, aby se už přestali množit takovým tempem jako v posledních 20 letech. Ale moc šancí vám v tom nedávám.
Ono by bolo dobre oboje! 🙂
Já bych raději preferoval Titan.
Koncept poletující vážky mě fascinuje.
Ad Tonotime:
1. Myslím, že projekt Caesar o „bezpečnosti“ není.
2. Vesmírní těžaři ať se laskavě nastartují sami. Vůbec si nedělám iluze, že se v soustavě budou chovat jinak než na matičce Zemi. Mimo jiné, ty motivy nenávisti a dravé konkurence se dají lehce přenést i do volného prostoru (viz příklad Průkopnická vs. První těžební v „Poslední zkoušce“)
Škoda, že neprošel Enceladus. Stěžejní otázka je život a ten by se s větší nadějí hledal v tekoucí vodě než v tekoucím kapalném metanu.
Rozhodne by som preferoval Enceladus. Titan bude určite zaujímavé miesto ale určite bez života, leda tak niekde hodne hlboko pod povrchom kam sa nedostaneme a Titan je vulkanicky neaktívny že by nám niečo mohol priniesť ma povrch. Na povrchu teplota -170C, Aj v metane pri takejto teplote prakticky takmer všetky organické chemické pochody sa takmer úplne zastavia, neprebiehajú žiadne chemické procesy a ak aj áno, tak neuveriteľne pomaly. Čo sa na zemi po chemickej stránke v biochemii odohrá a nepatrnom zlomku sekundy na Titane by by trvalo možno storočia či aj tisícročia.
Pod povrchom Enceladu je kvapalná voda , teda podstatne vyššie teploty pri ktorých život bez vážnejších komplikácií funguje. Navyše voda je výborné rozpúšťadlo pre polárne látky a aj dosť slušné pre nepolárne. A voda z pod povrchu sa nám ponúka sama keď tryská do 100 km výšky aj o mnoho viac. Síce len ako zamrznutá kvapôčky, ale také čo by určite boli v styku so životom, ak tam život je. Sonda ktorá by prelietavala okolo Enceladu by mohla zopár-krát preletieť cez tento tryskajúci materiál a ten je veľmi riedky a určite by sonda zopár preletov vydržala. Stačilo by iba dopraviť sondu na obežnú dráhu a trochu pomanévrovať, čo dnes už spoľahlivo dokážeme a možno dokonca je tu aj vysoko-pravdepodobná možnosť že by sme vzorky dokázali dopravili na zem.
Enceladus beriem všetkými desiatini.
Myslím, že tentokrát rozhodli správně a nechali Enceladus stranou (a že týmu Elsah dali prostředky na další vývoj ochrany před kontaminací). On se ten život rád nacpe všude – od nás tam – i případně naopak.
Pokud bychom rozhodovali podle nižší náročnosti, větších zkušeností a menší potřeby vývoje, tak jasně vítězí CAESAR. A obávám se, že konzervativnost a strach z komplikací v NASA opět uspěje. V minulosti bylo třeba právě k vnějším planetám navrženo a zamítnuto mnoho opravdu velmi zajímavých misí.
Rozhodně bych si přál Dragonfly. Bohužel nedisponuje výše zmíněnými trumfy CAESARa.Má velké ambice a chybí jakékoliv zkušenosti s létajícími automaty mimo Zemi. Také je tu problém přenosu dat. Byla by retranslačka na orbitu Titana nebo Saturna? V druhém případě by Dragonfly musela být velmi autonomní, aby to mělo smysl a nemuseli bychom se spoléhat jen na určitá okna, než družice zmizí opět za obzorem. Věřím, že i toto lze zvládnout.
Na druhou stranu by při výběru ale mohlo hrát roli, že už Titan trochu známe a máme i představu o jeho povrchu včetně moří. No uvidíme. Volba Titanu by byla rozhodně na místě, vždyť jde o jedno z nejzajímavějších míst Soustavy. Pro mě asi úplně nejzajímavější.
Ano, komunikace má být přímo se Zemí bez potřeby retranslační družice.
Přímo se Zemí? Na jednu stranu to sice asi znamená nárůst hmotnosti o pořádnou anténu a tím pádem i výkonnější rotory, ale na druhou stranu se velmi ušetří na startovní hmotnosti celkově. No každopádně půjde o velmi samostatný stroj. Ale do jisté míry to máme vyzkoušené z Marsu. Skouknout záběry, naprogramovat v tomto případě let, odeslat pokyny a pak se spolehnout na jejich správné vykonání. Časové zpoždění sice o dost větší, ale na tom už moc nesejde. Stejně jako u Marsu v případě akutního problému nic nezmůžeme. Rozdíl je ovšem v tom, že MERy nebo MSL se prostě zastavili. Dragonfly bude muset nutně sama přistát. Tomu říkám zajímavá mise 🙂
Ale život tam celkom určite nenájdeme, za to na Encelade s veľmi vysokou pravdepodobnosťou áno. Pozemské extremofily by tam takmer s určitosťou mohli nielen prežívať aj úspešne sa množiť. To na Titane celkom určite nie je. Voda síce tam je, ale pri tamojších podmienkach má čo sa týka tvrdosti a pevnosti skôr vlastnosti žuly.
Mně by se líbilo, kdyby vybrali oba projekty (už vzhledem ke svému věku, tj. ze sobeckých důvodů). Jinak k té „konzervativnosti a strachu z komplikací NASA“ – možná, že „vedlejším efektem“ je vysoká úspěšnost a neuvěřitelně nadstandartní životnost jejích planetárních sond.
To máte pravdu. Určitá opatrnost je rozhodně na místě a dlouhá životnost je super. Ale to, že vyšlu komplikovanější misi (a že jich bylo v minulosti navrhováno a rozpracováno dost), ještě neznamená hazard. Vše je jednou poprvé. Ono to ale neplatí jen o NASA. No třeba se nezaleknou létající premiéry a Dragonfly schválí.
Prostě America first. Je potřeba vrátit vesmírné vůdcovství do USA a nejlépe tak, že zastíníme úspěchy jiných zemí. Evropa přistála na Titanu? my tam pošleme létadlo! Evropa přistála na kometě? my z té samé komety přineseme na zem vzorky! 😉
Jenom dobře, jestli se v pozadí takto “hecují”
Pro fanouška Venuše a vodních měsíců to až tak dobré není.
Americké sondy poprvé vyfotografovaly Titan z blízkosti a také pořídily první detailní snímky kometárních jader. Podle Vaší logiky tedy Evropa přistála na Titanu a na kometě proto, aby zastínila úspěchy USA?
Ne, výběr vesmírných misí skutečně není založen na takto primitivních argumentech, ale na tom, jak velký vědecký užitek přinesou. A protože mise ke každému tělesu mnohdy přinesou stejné množství otázek, jako odpovědí, je logické, že další mise k témuž tělesu, které na ty předchozí otázky zodpoví, ten vědecký užitek maximalizují. A je úplně nepodstatné, která země toho dosáhne. Těžko například rozhodovat, která část z americko-evropské dvojmise Cassini/Huygens byla významnější a přínosnější. Naopak, jednalo se o parádní příklad spolupráce obou agentur, v jehož světle je Váš komentář lehce trapný.
Ten smajlík snad mohl napovědět.
Nicméně když jsme do toho zabředli … první detailní průzkum komety provedla snad evropská sonda a vědci si sice můžou vybírat mise, ale pak jim musí politici schválit financování a u nich už hrají roli jiné argumenty.
Spolupráce Evropy a USA na nejvyšší úrovni bohužel nezřídka končí fiaskem. Naopak případy, kdy jedna strana dodává jen konkrétní přistroje atd. fungují celkem dobře.
Můžeme se samozřejmě přít o to, co už je detailní a co ještě není, a tudíž i o to, která sonda byla „první detailní.“ Je obvyklé, že každá další sonda pořídí detailnější průzkum, než ty předchozí. Takže ano, v současnosti nejdetailnější průzkum komety připadá evropské sondě. Před Rosettou do té doby nejdetailnější průzkum komet připadal sondám americkým: Deep Space 1, Stardust, Deep Impact/EPOXI (a před tím zase japonským, evropským, a sovětským, ale tam už třeba já bych z dnešní perspektivy o detailním průzkumu skoro nemluvil). To byla pointa mého komentáře – jestli podle Vás poslali Rosettu evropané ke kometě proto, aby zastínila úspěchy zmíněných amerických sond.
Ale pokud to bylo míněno jen žertem, tak se omlouvám za svůj lehce útočný protikomentář :-).
Myslel jsem spíš Giotto, nicméně i to byl výrazně „teamový“ úspěch.
Není se zač omlouvat, na internetu se to dost špatně rozpozná, takže člověk musí počítat, že to (oprávněně) schytá, když něco podobného píše 🙂
Giotto bych asi označil za nejodvážnější kometární sondu. Pěkně to od Halley schytala, přišla o kameru a tak následující velmi blízký průlet kolem další komety bohužel nemáme nafocený.
Spytihněv, pokud myslíš, jak na tom animovaném videu uhýbala těm úlomkům, souhlas, hodně odvážná. Mazec 🙂
Teď vážně, souhlasím s oběma, byl to tenkrát týmový úspěch a souhlas, byla dost odvážná, absolutně se nevědělo, co se dá čekat a přesto do toho šli.
Chci Dragonfly, ale pokud vyjde CAESAR, máme tu jeden velmi zajímavý bonus. Rozhodně by sonda dostala za úkol hledat a najít Rosettu… Tak bychom odhalili, jak dopadla, zda odskočila, jestli panely vydržely…. Což její vědecký tým určitě nečekal. Proto si myslím, že pokud už by vybrali CAESAR, tak let ke známé 67P je skvělá volba 🙂
Rosettu uz jsme davno nasli 🙂
Ano? To by ovšem byl výkon přímo zázračný. Nechcete si to rozmyslet? 🙂
Z fanouškovského hlediska by se mi prohlídka „hrobu“ Rosetty líbila, ale z vědeckého hlediska by bylo lepší vyslat sondu zase k jiné kometě. 67P je prozatím prozkoumaná dost.
Dragonfly ale o několik délek vede, Na Titanu jsou pro podobné akce ideální podmínky.
A když nahoře mluvili o bezpečnosti, škoda, že ořízli navedení asteroidu na lunární orbitu. Pokud tam bude DSG, tak by se zkoumal jedna radost (stokilový šutr je lepší než hrst prachu). Manipulaci s přírodním vesmírným objektem vyzkoušet potřebujeme (i když by to byl celkem neškodný drobeček). A i když jsem taky pro to, aby se vesmírní těžaři nastartovali sami, tohle by mohlo být menší pošťouchnutí a možnost trochu zadotovat DSG ze soukromých kapes.
Protože nemáme vzorky, tak je podle mě žádoucí naopak navštívit kometu, o které toho víme nejvíce. Dá se dobře připravit mise, včetně naplánování eventuelního přistání (pokud to nebude podobný odběr jako v připadě te sondy k asteroidu). A protože pokud to chápu dobře, nejde o superdrahou obří sondu, tak se můžeš jednostranně zaměřit na odběr a vybavit ji nejnutnějším.