V úterý 28. listopadu se z nového kosmodromu Vostočnyj uskutečnil start rakety Sojuz 2-1b s meteorologickou družicí Meteor M2-1 spolu s dalšími 18 malými družicemi jakožto sekundárním nákladem. Jednalo se teprve o druhý start v historii Vostočného a jeho přímý přenos jsme Vám zprostředkovali v krátkém článku. Několik hodin nato jsme Vás bohužel museli informovat, že tento start nebyl úspěšný a známé okolnosti jsme poskytli v aktuálním zpravodajství. Dnes se na celý problém podíváme trochu blíže. V tomto článku probereme průběh úterního startu rakety Sojuz, zrekapitulujeme reakce a prohlášení relevantních zdrojů ohledně příčiny neúspěchu, a také si poněkud podrobněji popíšeme náklad, který byl během vynášení nenávratně ztracen.
Hlavní náklad této mise – družice Meteor M2-1 byla na východoruský kosmodrom dopravena 11. října. O necelé tři týdny později ji nákladním vlakem následovaly jednotlivé díly rakety Sojuz 2-1b s horním stupněm Fregat, který měl z Vostočného letět poprvé. Při premiérovém startu v dubnu minulého roku byl totiž použit stupeň Volga. Po kompletaci celé sestavy byla raketa 25. listopadu ráno vyvezena na rampu 1S.
Zážeh motorů Sojuzu přišel přesně podle plánu 28. listopadu v 6.41 středoevropského času. Raketa začala z rampy 1S stoupat kolmo vzhůru a po několika sekundách se začala sklánět k severozápadu přes východní část Ruska a Severní ledový oceán, aby zamířila na polární dráhu se sklonem 98°. My, kteří jsme start sledovali v přímém přenosu, jsme mohli raketu pozorovat přibližně do 110 sekundy po startu, kdy se ztratila v oblacích. Krátce poté došlo k oddělení čtyř postranních bloků, které by podle plánu měly dopadnout v dopadové zóně číslo 981 v Amurské oblasti. Tyto události jsme už však sledovali pouze na animaci. Ve 223. sekundě došlo k bezproblémovému oddělení aerodynamického krytu, jehož plánovaná dopadová oblast nese číslo 983. Krátce poté, okamžik před ukončením práce druhého (centrálního) stupně, byl zažehnut motor RD-0124 stupně třetího, jehož spaliny během náběhu na plný výkon unikají otevřenou konstrukcí mezistupně rakety. Nato se centrální stupeň oddělil, pohyboval se po trajektorii k dopadové oblasti č. 985, a celá sekvence byla v přímém přenosu potvrzena hlasatelkou. Poslední událostí, kterou jsme mohli vidět, bylo vypnutí třetího stupně a jeho oddělení v 562. sekundě letu. Ten měl po dosažení apogea začít klesat zpět a shořet při vstupu do atmosféry, načež by zbytky trosek dopadly do Atlantského oceánu. Sestava Fregatu, Meteoru M2-1 a dalších 18 družic byla umístěna na suborbitální dráhu a do první kosmické rychlosti ji mnoho nezbývalo. K finálnímu umístění na cílovou oběžnou dráhu měl posloužit právě horní stupeň Fregat. Přímý přenos však pokračoval záběrem na prázdný startovací komplex, načež byl ukončen.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Startu přímo na kosmodromu přihlíželi i vicepremiér Dimitrij Rogozin a ředitel Roskosmosu Igor Komarov. Ihned po startu Rogozin gratuloval personálu Vostočného k úspěšné misi, přestože k úspěšnému navedení jednotlivých družic na cílové oběžné dráhy zbývalo několik hodin. Oslavná atmosféra na kosmodromu tak dávala najevo, že dostupné telemetrické údaje naznačují úspěšné oddělení nákladu od třetího stupně rakety.
Mezitím se měl nad arktickou oblastí zažehnout motor horního stupně Fregat a uvést náklad na dočasnou parkovací orbitu. Stát se tak mělo přesně minutu po oddělení od třetího stupně Sojuzu a zážeh měl trvat přibližně minutu a půl. To by zvýšilo nejvyšší bod oběžné dráhy do výšky 789 km. Následovala by 46 minut dlouhá přeletová fáze do apogea nad Antarktidu, kde by došlo ke druhému zážehu Fregatu trvajícího téměř jednu minutu, který by zformoval oběžnou dráhu do parametrů 829 × 789 se sklonem 98,57° k rovníku. Poté mělo dojít k oddělení Meteoru M2-1, což by se uskutečnilo přesně jednu hodinu po startu. Tímto by byl hlavní úkol splněn. K oběma zážehům Fregatu přitom mělo dojít mimo dosah ruských pozorovacích stanic. K potvrzení jejich úspěšnosti by tedy došlo až při dalším přeletu nad Ruskem.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Pro Fregat však tímto práce skončit neměla. Následovat měly ještě další tři zážehy, které by umístily sekundární náklad na různé oběžné dráhy v průběhu hodiny a půl až pěti hodin po startu. Třetí zážeh měl trvat 23 sekund a sloužil by k umístění družice IDEA. Poté byl v plánu čtvrtý zážeh o délce 16 sekund a po něm se od Fregatu měly v průběhu hodiny a půl postupně oddělit všechny zbývající družice. Přesně pět hodin a jednu minutu po startu měl nakonec Fregat zahájit pátý, poslední zážeh sloužící k jeho navedení do atmosféry. Jeho ohnivý zánik měl nastat o půl hodiny později nad východní částí Tichého oceánu. Jak už víme, Fregat však zanikl mnohem dříve a to bohužel i se svým nákladem.
V 10.08, tedy v době mezi čtvrtým a pátým zážehem, informovala agentura Roskosmos o úspěšném navedení Fregatu s Meteorem na přechodovou (tedy stále suborbitální) oběžnou dráhu. Zároveň ale bylo ve stejném prohlášení sděleno: „…Avšak během prvního plánovaného komunikačního okna nebylo se sestavou navázáno spojení z důvodu její absence na plánované oběžné dráze. Právě probíhá analýza dostupných informací.“ Ruská média poté oznámila, že jeden z prvních dvou zážehů Fregatu neproběhl podle plánu a sestava tak nejspíš skončila na špatné oběžné dráze. Zároveň jsme ale získali potvrzení, že Fregat svůj první plánovaný zážeh započal. Už ovšem nebylo známo, proběhl-li tento zážeh správně.
Zanedlouho poté přinesla agentura Interfax několik zpráv o tom, že se Meteor M2-1 nenachází na plánované oběžné dráze, neexistuje s ním spojení a nebyly ani nalezeny žádné známky po výbuchu či srážce. Interfax také s odvoláním na zdroj z kosmického průmyslu sdělil, že za příčinou havárie by mohl stát lidský faktor. Problémem údajně mělo být chybné naprogramování letové sekvence, které zorientovalo Fregat před jeho prvním zážehem do špatné polohy, což vyústilo v pád celé sestavy do Atlantského oceánu. Na druhé straně zeměkoule mezitím Severoamerické velení protivzdušné obrany NORAD oznámilo, že na plánované oběžné dráze nedetekovalo žádné objekty. Nakonec agentura TASS s odkazem na zdroje z ruského kosmického průmyslu sdělila, že v den startu byly vyčerpány prakticky všechny možnosti nalezení Fregatu na oběžné dráze a další šance na jeho detekování ve vesmíru jsou mizivé. Mezitím bylo zaznamenáno hlášení pilotů britských aerolinií, kteří nad Atlantským oceánem poblíž Islandu viděli jasné ohnivé koule nejspíše vstupující do atmosféry a rozpadající se nad nimi. Událost byla dokonce z letu BAW94 z Montrealu do Londýna natočena na video.
https://twitter.com/ThatJetsetGirl/status/935569848507170817
Na sociálních sítích se dokonce objevil komentář od neznámého zdroje, který tvrdil, že Fregat dopadl na Antarktidu, a že začal klesat ještě v dosahu ruských pozemních sledovacích stanic. Ty díky tomu byly schopny potvrdit, že hlavní počítač Fregatu pracoval správně. Mezi hlavní podezřelé se tedy dostal hlavní motor a systém řízení orientace. Krátce poté stejný zdroj uvedl čtyři možné příčiny selhání:
- závada hlavního motoru
- ztráta stabilizace Fregatu během oddělení od třetího stupně rakety
- neidentifikovaný technický problém vzniklý při konstrukci v NPO Lavočkin
- kolize s vesmírným smetím
Druhý den po startu nakonec přišli s nejpravděpodobnější příčinou havárie přímo odborníci z NPO Lavočkin. Ačkoli se stále jedná o předběžné prohlášení, je stále více jasné, že všechny hardwarové součásti horního stupně Fregat pracovaly správně. Na vině byl s největší pravděpodobností systém řízení letu, který nejspíš nebyl správně naprogramován pro start z nového kosmodromu Vostočnyj. Ve výsledku tak ihned po oddělení od třetího stupně nosiče začal Fregat upravovat orientaci celé sestavy, která byla vnímána jako chybná a značně odchýlená od plánovaných hodnot. Když však minutu po oddělení od třetího stupně započal naplánovaný první zážeh Fregatu, sestava byla stále v pohybu a měnila svou orientaci, což vedlo ke špatnému směru provedení zážehu. V tu dobu řídící středisko ještě stále dostávalo telemetrická data. Fregat ale zmizel z dohledu sledovacích stanic 700 sekund po startu, což bylo v době, kdy první zážeh nebyl dokončen. Zjevně tedy nebylo možné okamžitě vypočítat přesnou trajektorii sestavy vycházející z její špatné orientace. Velice pravděpodobně to ale vedlo k sebevražednému pádu zpět do atmosféry. NPO Lavočkin uvádí, že dostupná telemetrie umožňuje přesné označení viníka nehody.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Mezitím Roskosmos oznámil, že státní komise jmenovala členy vyšetřovací komise pro havárii startu Sojuzu 2-1b ze dne 28. listopadu. Vedoucím komise byl jmenován zástupce generálního ředitele CNIImaš Oleg Skorobogatov a jeho zástupcem se stal jeho kolega Aleksandr Medvěděv. Dále jsou v komisi přítomni zástupci z řad Roskosmosu, klíčových výzkumných ústavů raketového a kosmického průmyslu a také z Ministerstva obrany. Podle prohlášení agentury Roskosmos je první setkání komise v plánu dnes a její práce by měla být ukončena do 15. prosince. I z tohoto oznámení je zjevné, že příčina havárie je jasná a neočekávají se žádná překvapení a dlouhá vyšetřování. Spíše se jedná o formalitu, hledání konkrétního viníka, popřípadě nastavení odpovídajících opatření do budoucna.
Přesto bude mít selhání Fregatu negativní dopad na další mise. Bylo již oznámeno, že start dvou družic Kanopus-V na Sojuzu 2-1a s horním stupněm Fregat, který byl původně plánován na 22. prosince taktéž z Vostočného, bude odsunut do roku 2018. Fregat pak bude s největší pravděpodobností převezen ke kontrole zpět do výrobního závodu NPO Lavočkin. Agentura TASS navíc uvedla, že by ke kontrole měly být všechny již vyrobené stupně Fregat. NPO Lavočkin se k tomuto nevyjádřil.
Na závěr si v krátkosti shrňme, jaký náklad byl vlastně ztracen. Jak již bylo několikrát zmíněno výše, primárním nákladem byla hydrometeorologická družice Meteor M2-1. Jedná se o dvojče Meteoru M2 vypuštěného v roce 2014. 2 750 kg vážící Meteor M2-1 byl určen k pozorování globálního počasí, ozónové vrstvy, povrchové teploty oceánů a aktuálního stavu ledovců. To vše za účelem usnadnění námořní dopravy v polárních oblastech.
Družice byla postavena na základě platformy Resurs-UKP-M moskevskou společností VNIIEM a její přístrojové vybavení mělo, mimo jiné, umožňovat:
- širokoúhlé snímání zemského povrchu v pásu širokém 2 900 km ve viditelném a blízkém infračerveném spektru s rozlišením nejméně 1 km v nadiru;
- vícezónové snímání zemského povrchu v pásu širokém 1 000 km ve viditelném spektru s rozlišením nejméně 60 m;
- mapování teploty a vlhkosti v ultra-krátkých frekvencích – tento systém by umožňoval předpověď hurikánů a tajfunů, a také vytváření výškových profilů teploty a vlhkosti v atmosféře a v půdě;
- monitorování množství ozónu v ozónové vrstvě;
- posílání nouzových zpráv z lodí, letadel i vozidel na zemi ve spolupráci se záchranným systémem KOSPAS-SARSAT.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Projektovaná životnost Meteoru M2-1 byla 5 let a jednalo se již o třetí prvek systému Meteor 3M jehož předchůdci startovali v letech 2009 a 2014. Celý systém měl poskytovat kompletní meteorologické pokrytí ruského území z polární dráhy každé dva až tři dny. Bohužel první družice Meteor M přišla o většinu svých schopnosti už v roce 2014. Na oběžné dráze tak zůstává jediný plně funkční zástupce této řady.
Cena družice byla 1,65 mld rublů a připočteme-li i cenu Sojuzu 2-1b a horního stupně Fregat, dostaneme se na konečnou částku atakující 3,3 mld rublů. Pojištění startu však pokrývalo pouze 2,5 mld rublů a pojistiteli byly společnosti Sogaz, Ingosstrach, Megaruss a VSK, kdy největší podíl nesla společnost Sogaz (50 %).
Mezi další náklady tohoto startu patřily družice Baumanets-2 (Baumanova univerzita v Moskvě – dálkový průzkum), LEO Vantage (Kanada – komunikace), AISSAT-3 (Norsko – navigace), IDA OSG-1 (Japonsko – astronomie), SEAM (Švédsko – geofyzika), 2× Corvus-BC-3 (USA – dálkový průzkum), 10× Lemur-2 (USA – navigace) a D-Star One (Německo – komunikace). Nejtěžší z výše jmenovaných byl ruský Baumanets-2 (86 kg) následován kanadským LEO Vantage (70 kg). Všechny družice měly být stejně jako primární náklad umístěny na heliosynchronní oběžné dráze a jejich plánovaná životnost činila od jednoho roku do pěti let.
Zdroje informací:
http://www.interfax.ru/
http://www.interfax.ru/
http://www.interfax.ru/
http://www.interfax.ru/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://www.russianspaceweb.com/
Zdroje obrázků:
https://i2.wp.com/www.spaceintelreport.com/
http://www.russianspaceweb.com/
http://www.russianspaceweb.com/
http://www.russianspaceweb.com/
http://www.russianspaceweb.com/
Severnej Kórei a Rusku raketová technika do rúk nepatrí. Z dôvodu všeobecne známych skutočností.
Zase nějakej troll.
a ludom ako ty zase nepatrí do ruk klavesnica
Pan jozef, přinejmenším o S.K. řekl pravdu, a v Rusku má všechno v rukou armáda.
Proč hned útočit na názor a také na jeho nositele.
Moc hezke a strizlive zhodnoceni znamych faktu, bez spekulaci a za vlasy pritazenych zaveru. Cetlo se to samo. Diky za clanek
Pěkný článek.
Díky za článek. Mám dotaz: na Vostočném je dosud jediná rampa (označujete
ji 1S). Je to ta samá, z které byl loňský start. Další (pro Angary)
se ještě nezačala stavět. Je to tak, nebo nějak jinak?
Pokud se nepletu, 1S je zatím jediná dokončená rampa na Vostočném. Ano, z ní se startovalo i minulý rok. 1S slouží pro Sojuzy, pro Angary se pak staví rampa 1A, která je rozestavěná.
Na kosmodrom Vostočnyj dorazilo v srpnu 48 vagonů s technologickým zařízením pro stavbu rampy 1A pro Angaru, ale tato rampa se má začít stavět nejdřív na jaře 2018.
Zdroje informací:
https://www.roscosmos.ru/23916/
http://tass.ru/kosmos/4484552
http://tass.ru/kosmos/4767579
Victoria je šikulka 🙂
Trochu to připomíná situaci, která následovala po šílené záměně jednotek u sondy MCO. Tam se také prováděly správné úpravy dráhy na základě mylných informací o poloze. A probíhalo to po celou dobu letu k Marsu. Ta dráha pořád vycházela nějak divně…. výsledek byl nakonec totožný jako v případě Meteoru M2-1 a spol.
….. aneb jak si prostřednictvím ruské družice opatřit bohatého ženicha.
Sekáči z business class nezabrali, teď se pohrnou nabídky ze světa. 🙂
Na russianspaceweb byly uveřejněny další zajímavé informace.
… Na raketě Sojuz a na stupni Fregat jsou 2 samostatné systémy řízení s vlastními gyroskopy a na těchto gyroskopech byl rozdíl os 10st. Pro Sojuz/Fregat vypouštěných z Bajkonuru, Plesecku a Kourou je obvyklý rozsah mezi -140 st až +140 st. Aby gyroskopický naváděcí systém byl připraven, musí být jeho hlavní platforma otočena do nulové polohy v co možná nejkratší dráze. Azimut z Vostočného byl 174 st. Plus dalších 10 st. přidaných referenční osou Fregatu, takže se měla platforma otočit o 184 st. pro dosažení polohy „nula“.
V raketě Soyuz se gyroskopická platforma normálně otáčela ze 174 stupňů zpět na nulovou pozici a zajišťovala správné vedení. Nicméně na Fregatu byla nejkratší cesta na pozici nula zvýšena ze 184 na 360 stupňů. V podstatě se platforma dostala na stejnou pozici, ale to není způsob, jakým software v hlavním počítači řízení letů na Fregatu interpretoval situaci. Místo toho se počítač rozhodl, že kosmická loď byla o 360 stupňů mimo cíl a přikázal svým korečním motorům, aby je otočili do požadované polohy nula stupňů. Po zhruba 60 stupňovém otočení se systém gyroskopů na Fregatu zastavil, v podstatě bez možnosti orientovat se ve vesmíru …
(omluva za poměrně kostrbatý překlad – v originálu je to lepší)
Ďakujem za doplnenie!
Zajímavý článek, děkuji.
To byl teda fofr. Kosmonautix opravdu nespí. Díky.
Vždyť to říkám : “ automatická pračka „.
Jak je možné v dnešní době spojových družic na GTO, že Rusové nemají spojení s nosičem po celou dobu letu a spoléhají na to “ že to bude nějak fungovat. “
Dnes přece není třeba mít sledovací stanice po celém světě, kdyby vzlétající raketa vysílala na družici na GTO, bylo by po problémech.
Mohu se ovšem mýlit, třeba to nejde ovšem daleko horší by bylo, kdyby to šlo a Rusové to nedokázali.
Že nejsou Rusové technicky úplně na špici, to mne spíše uklidňuje. Každopádně je zajímavé sledovat, co všechno dokázali. Minimálně vytvářejí tlak na vývoj příslušné techniky na Západě.
Asi by to šlo, ale zatím to pro ně nebude priorita (třeba vzhledem k penězům). Náklad jim to v případě havárie většinou nezachrání, jen ulehčí vyšetřování.
Mimochodem, jak řeší telemetrii SpaceX ? Svoje satelity na GTO nemají a stanice po celém světě taky ne. Kdo všechno vlastně má telemetrii po celou dobu ?
Z přímých přenosů je zřejmé, že SpaceX má po celou dobu s raketou spojení.
Ono to zas tak obtížné nejspíš není. Já bych, jsem se osobně domluvil s radioamatéra-mi po celém světě. V době internetu se jimi přijatý datový tok dá do centrály přenést velice snadno. Odměnou by jim byla například anténa s rotátorem jako sponzorský dar – můžou ji využít i pro svoje účely. Přijímáním signálu z amatérských družic se zabývá po světě spousta radioamatérů.
Na severním pólu těch radioamatérů moc není.
Dá se zřejmě použít i letadlo jako retranslační stanice. Vzhledem k ceně start nepředpokládám, že by jeden let letadla s posádkou nějak výrazněji zvýšil náklady.
Tak ono to dost záleží na dráze, že? U téhle prakticky polární dráhy by měl SpaceX zrovna takový problém. Na pólu toho moc není.
Fregat se vyrábí od devadesátých let sériově, celkem víc než 50 kusů. Dovedu si živě představit, jak se pečlivě namontuje vše jak má, zkontroluje, nahraje se „softvér“ jako vždy – pro Bajkonur či Pleseck a uloží do skladu. Pak třeba za 2 roky vezmou jednotku na Vostočnyj a je zaděláno na problém. Klasická lidská chyba, u inerciálních systémů byly nejednou vloženy špatná data – ať u letadel, nebo kosmických sond, a je konec. Tento přesný systém „přesně navádí“ do nikam, nebo se dostane na „doraz“ a pokud není k dispozici pilot, který převezme ruční řízení, zákonitě následuje havárie.
„Ruční řízení“ u nosné rakety nikdo nepřevezme, protože to rozumným způsobem prostě nejde.
Dík za článek.Ještě k Fregatu,na Bajkonuru se připravuje poslední Zenit s Angosatem a st.Fregat už měl únik paliva,údajně nebyly odstraněny gumové záslepky z potrubí.Pojede i tento stupeň na kontrolu do výrobního závodu?
Tak to je velká škoda, že Meteor skončil jako meteor.
K plánované životnosti 5 let – to je celkem málo, je to proto, že se tak brzo spotřebuje palivo pro korekce dráhy kvůli velkým gravitačním anomáliím na heliosynchronní dráze?
Těžko říct, jak se to stanovuje, určitě to není datum, kdy by mělo dojít palivo nebo tak. Spíš nějaké cílové datum pro plánování dalších misí, rozpočet atd.
Stejnou plánovanou životnost pět let mají třeba evropské MetOp, přičemž ten první je na oběžné dráze už 11 let a jeho náhrada je plánovaná snad nejdřív na příští rok.
Diky za clanek.
Jak je to s pojistenim sekundarniho nakladu? Budou se muset rvat o podil z te uvedene castky 2,5mld?
Diky za pripadnou odpoved
Velmi dobrý článek. Obsažný a velmi korektní.
I když jsou pojištěni stejně je tu škoda mnoha měsíců vysoce odborné práce mnoha vědců a jejich očekávání svých výsledků. Zase zmar jak u Progresu a opět lidský faktor jako zánik Ruské sondy k Marsu Fobos-Grunt 2011-11-08. Zrovna v den kdy byl Ruský prezident Medvěděv na návštěvě České republiky na hradě u V.Klause.
Na palubě by měl být počítač, který by reagoval. Američané měli na palubách nosičů počítače už před padesáti lety. Viz třeba let Saturnu 5 č. 2, kdy počítač na palubě reagoval na anomálii motorů a nejen, že je včas vypnul, ale prodloužil činnost zbývajících.
Nápad, že nějaký „pilot“ na Zemi v obdobném případě “ převzal řízení“ je nesmysl.
Ten počítač se ale o anomálii motorů dozvěděl. Kdo by ho ukecal v tomto případě, pokud by měl špatnou informaci z gyroskopů? Samozřejmě uznávám, že by mohli programátoři se špatně nastavenou plošinou počítat, ale to už jsme v hodně složité pohádce.
on software je občas potvora o čemž by mohli programátoři Schiaparelli asi dlouho vyprávět.
Tady přece nejde o to vše předvídat. Počítač je proto počítač, že dokáže vyhodnotit anomálie a rozhodovat se právě v neočekávané situaci. V případě onoho Saturnu, zcela jistě nikdo předem nepočítal s tím, že praskne nějaké drobná hadička a počítač hodnotil vzniklou situaci / jednalo se o teplotní anomálii v prostoru jednoho motoru/ a rozhodoval se. V případě který se udál o padesát let později nosič nic neřešil ale pokoušel se pokračovat podle zadaného programu / automatická pračka / a když to nešlo, tak to spadlo.
Někdo tady vzpomínal sondu P-G, tam to bylo ještě fatálnější, ta se dostala na nějakou orbitu a pak, protože systém automatická pračka selhal, sestava byla neovladatelná a spadlo to také.
Počítač se nerozhoduje, ale plní zadaný program. Pokud tato situace není naprogramována – tak dojde k chybnému rozhodnutí – přesně podle toho programu.
Výsledky práce počítače jsou v podstatě výsledky práce lidí – týmu programátorů, i když v tomto případě zprostředkované strojem.
Umělá inteligence neexistuje, alespoň ne v řídicích systémech raket a dalších dopravních prostředků.
Tuto svoji představu o počítačích opravdu opravte. O umělou inteligenci se teprve pokoušíme. Počítač Saturnu měl informaci od senzorů a podle programu reagoval. Prostě if něco then něco. Tyčka Vám to tu vysvětluje.
Dnes se pro vyhodnocování používá spíše fuzzy logika, která má k umělé inteligenci docela blízko. Na rozdíl od „tvrdých“ algoritmů funguje i v případě ztráty signálu z několika čidel.
Tak pan Alois si evidentně plete práci dnešního počítače a práci dnešního programátora. Jenže dnešní počítače jsou pořád jen automaticlé pračky. Rozdil je jen v množství vstupů a množství různých větvení programů podle dat na těch vstupech. Umělá inteligence opravdu v dnešních raketách není a těm vstupům se prostě věří, že jsou dobře. Maximálně tak v situaci, kdy data na některých vstupech odporují datům na jiných vstupech, zase zapracují algoritmy, které se rozhodnou, kterým budou věřit a kterým ne. Zrovna jako ta dnešní automatka, která zváží buben a váha tomu procesoru říká, že ještě může napouštět vodu, ale jiný senzor už hlásí, že je dosaženo maximálně přípustné hladiny. Tehdy prostě ten vyhodnocovač přestane věřit váze a zastaví napouštění.
Fuzzy logika nemá k umělé inteligenci o nic blíž než výroková logika či digitální algoritmy. U ní jde jen o přiblížení se reálnému světu tím, že stále pracuje jakoby s analogovými hodnotami a pouze jednoduchými transformacemi se rychle dobírá jakéhosi „empirického“ výsledku bez nutnosti komplikovaných interpolací a přesných vyhodnocování Zase je to „automatická pračka“, jen pracující s „analogovými“ hodnotami a jednoduchými trasformacemi.
tyčka napsal: „Počítač se nerozhoduje“
Rudolf Šíma napsal: „…a podle programu reagoval. Prostě if něco then něco.“
Tak to je veselé, pánové, protože tomu se v programátorské angličtině říká „decision procedure“, čili rozhodovací procedura. 🙂 Takže se nerozhoduje, ale rozhoduje? 😉
„Umělá inteligence neexistuje“
Ale existuje – je to (podle klasické Minského definice) obor věnovaný konstrukci systémů, které vykazují chování nebo jednání, jež bychom u člověka považovali za známku jeho inteligence.
gg: Nezlobte se, ale máte pocit, že jste teď pana Aloise přiblížil realitě víc než já?! Snažil jsem se mu vysvětlit, že se počítač rozhoduje podle okolností předpokládaných programátorem. Nijak jsem svoji odpověď panu Aloisovi s ostatními diskutujícími nekoordinoval. S programováním mám jen malé zkušenosti, trochu jsem se jím kdysi i živil, nepochybně je tu hodně lidí, kteří jsou v tomto oboru mnohonásobně vzdělanější. Každopádně se opravdu rád nechám poučit, pokud se v něčem mýlím. Už se mi to tu přihodilo mnohokrát a nijak mne to neohrožuje. 🙂
Raději doplním – program počítal právě s tou teplotní anomálií motoru a zachoval se přesně podle toho jak byl naprogramován.
Program toto počítače byl tak vytvořen. S touto situací proto počítal a zachoval se proto zcela správně – přesně podle toho programu.
Každý program je pouze tzv. automatická pračka. Je otázka, pouze jak je složitý – tedy jak je v něm dobře vyřešeno reagování na vzniklé situace. To je ten pokrok od minulosti, kde to místo počítačového programu řídil jednoduchý sekvenční automat podobný tomu, jako byl v pračce s mechanickým programátorem.
“ Převzít ruční řízení“ platí samozřejmě pro analogické případy, které se staly v letadlech po zadaní chybných dat do systému. A platí to samozřejmě jenom tehdy, když pilot je schopen vizuálně situaci pochopit a adekvátně reagovat.
U Saturnu V č. 2,resp. Apollo 6, měl jeden J-2 poruchu,druhý pak počítač odpojil,protože si myslel,že odpojuje ten první,špatně zapojená kabeláž. Pokud selže lidský faktor,tak ani počítač to zachránit nemusí.
U praček a jejich umělé inteligence mám spíš pocit,že to je generátor náhodných čísel,marketingová simulace UI 🙂
Výborný a vyvážený článok!
Ale rozhodně je tu vidět posun, v dobách Sovětského svazu by TASS oznámilo úspěšný suborbitální test.