První start nové americké rakety SLS se pomalu ale jistě blíží – ve výrobních závodech vzniká letový hardware, který pomůže dopravit k Měsíci nepilotovanou loď Orion. Na start plánovaný na konec roku 2018 se ale chystají i malí cestující – cubesaty. V únorovém článku jsme Vám představili sedm cubesatů, které poletí Měsíci – tehdy šlo o satelity vyrobené ve Spojených státech, další tři budou také americké a vyjdou ze „soutěžního“ programu NASA’s Cube Quest Challenge. Ovšem to není vše – SLS kromě těchto amerických drobečků vynese i tři cubesaty od zahraničních partnerů. Asi není potřeba zdůrazňovat, že zájemců z celého světa bylo opravdu mnoho a výběr byl těžký. Díky tomu se ale do finálního výběru dostaly opravdu zajímavé projekty.

Cubesaty, které NASA vybírala musely respektovat velikostní a hmotností limity dané použitou vypouštěcí technologií. Rozměry byly srovnatelné s krabicí od bot a hmotnost nesměla přesáhnout 14 kilogramů. Dalším požadavkem bylo třeba to, aby satelity nepotřebovaly od rakety žádné dodatečné služby – například napájení. SLS se zkrátka postará jen o dopravu na místo určení a uvolnění svých pasažérů. Zbytek mise už bude na nich. Při výběru konkrétních cubesatů se komise snažila o co největší tématickou pestrost. Vybrané družice pomohou lépe pochopit prostředí panující v hlubším vesmíru, zlepší naše znalosti o Měsíci a vyzkouší technologie, které otevřou nové možnosti příštím misím.

Prvním zahraničním cubesatem, který si dnes představíme je japonský projekt EQUULEUS (EQUilibriUm Lunar-Earth point 6USpacecraft), za kterým stojí japonská kosmická agentura JAXA a Tokijská univerzita. Jeho polem působnosti bude měření úrovně radiace v okolí Země. Cubesat by měl mapovat pozemskou plasmosféru a měřit rozložení plasmatu, které obklopuje naši planetu. Poznatky, které tato mise může získat jsou široce uplatnitelné. Tím nejvýznamnějším využitím by byl návrh lepších ochranných prostředků (ať už pro lidi, nebo elektroniku) před nebezpečným zářením při dlouhodobém pobytu ve vesmíru. Kromě tohoto základního výzkumu by měl cubesat EQUULEUS také testovat nové metody, konkrétně by mělo jít o techniky nízkoenergetických změn trajektorie. Organizátoři hovoří o využití mnoha průletů kolem Měsíce.

Druhý cubesat nese název OMOTENASHI (Outstanding MOon exploration TEchnologies demonstrated by NAno Semi-Hard Impactor) a i on vděčí za svůj vznik japonské agentuře JAXA a Tokijské univerzitě. Cílem projektu je vyzkoušet technologie pro nízkonákladové a velmi malé družice pro průzkum povrchu Měsíce. Tato technologie může do budoucna otevřít nové možnosti, jak levně prozkoumat povrch našeho souputníka. I tento cubesat bude měřit úroveň radiace v okolí měsíce i na jeho povrchu.

„Je to úžasná možnost dostat se do prostoru okolo Měsíce společně s Orionem při historicky prvním letu rakety SLS. V blízké budoucnosti se budou moci průmyslové firmy, akademický sektor, ale dokonce i jednotlivci aktivně podílet na výzkumu vesmíru. Aby se to ale tento plán mohl stát skutečností, potřebujeme k tomu nezbytně nízkonákladové sondy,“ vysvětluje doktor Tatsuaki Hašimoto z agentury JAXA a dodává: „Vzhledem k rozměrovým a váhovým limitům je to opravdu hodně velká výzva, ale je to cenný první krok k nové éře.“

Dvě místa ze tří pro zahraniční partnery zabraly japonské cubesaty – třetí slot bude okupovat zástupce Evropy, konkrétně italský cubesat Argo Moon. Za ním stojí italská kosmická agentura ASI a jeho úkolem je ukázat možnost operování v těsné blízkosti horního stupně rakety SLS, který se označuje jako ICPS. Cubesat by měl navíc i pořídit fotky tohoto horního stupně a pomoci tak lépe zaznamenat tuto historickou misi. Organizátoři počítají i s tím, že by Argo Moon mohl poskytnout cenná data i o separačním procesu ostatních cubesatů. Po technologické stránce určitě stojí za zmínku, že Argo Moon bude testovat unikátní systém optické komunikace mezi malou družicí a Zemí.

Všechny cubesaty budou před startem uloženy do samostatných vypouštěcích zařízení, která najdeme na vnitřní straně válce Orion Stage Adapter. Tento válec slouží ke spojení kosmické lodi Orion a horního stupně ICPS. K vypuštění cubesatů dojde až poté, co se od horního stupně oddělí lo´d Orion a bude v dostatečné vzdálenosti, aby jí náhodou nehrozilo nějaké nebezpečí.

Ještě než náš článek skončí, je potřeba poznamenat, že to bude vůbec poprvé, kdy se cubesaty vydají mimo nízkou oběžnou dráhu Země. Půjde tedy o velkou technologickou výzvu – ať už ve smyslu zajištění komunikace, ale i radiační odolnosti, protože u Měsíce už cubesaty nemohou spoléhat na ochrannou náruč van Allenových pásů. Nové poznatky ale pomohou při stavbě příštích cubesatů, ale i při návrzích jejich větších sourozenců.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://asunow.asu.edu/sites/default/files/lunah_map_scene_3.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/equuleus_image.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/omotenashi.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/argomoon2.jpg
https://pbs.twimg.com/media/CaOIV5vXEAAIKUs.jpg:large