Když v lednu 2007 explodovala na vypouštěcí platformě raketa Sea Launch, mnozí analytici předpovídali začátek konce tohoto kdysi ambiciózního a relativně úspěšného projektu. Podle všeho se nemýlili. V roce 2008 se sice raketa dokázala vrátit do provozu pěti úspěšnými starty, ale to byla jen její labutí píseň. V roce následujícím uskutečnila jedinou misi, o rok později dokonce žádnou. Jeden start si připsala v roce 2011, tři o rok později. Jediný start v roce 2013 se skončil havárií a pádem nosiče do vln oceánu po 56 sekundách letu.
I z této katastrofy se firma dokázala otřepat a loni v květnu úspěšně vynesla družici Eutelsat 3B. Jenže další zákazníky nemá. Přesněji: měla dva kontrakty na rok 2016, ale ty byly jen měsíc po havárii stornované. Důvodem nebyla zřejmě ani tak havárie jako politika. Mělo jít o vynesení družic EchoStar18, Energia 100 a AngoSat (dvou posledně jmenovaných při jednom startu; měl to být první duální start v historii Sea Launch). Tady se ale sluší podotknout, že dvě poslední družice jsou vyráběné firmou Eněrgija, která je 95procentním vlastníkem projektu Sea Launch. Spíše než o zakázku na čistě komerční bázi tedy šlo o „malou domů“. A v případě družice EchoStar18 šlo jen o předběžné jednání (byť je Sea Launch vykazoval za hotovou věc); družice nakonec poletí v posledním čtvrtletí letošního roku na Ariane 5.
Zdroj: Tomáš Přibyl
Sea Launch přitom potřebuje uskutečnit nejméně tři starty raket ročně, aby podnik nebyl ve ztrátě. Vzhledem k nízkému zájmu o své služby přitom má dnes rozestavěné jen čtyři rakety, z nichž první může letět nejdříve koncem letošního roku. Pro úplnost: výroba nosiče typicky trvá dva roky. Na tuto situaci firma musela reagovat, a tak koncem srpna 2015 oznámila propuštění čtvrtiny až třetiny zaměstnanců a dočasnou konzervaci hardware. Co je za problémy ještě nedávno úspěšného projektu? Na jedné straně spolehlivost: z 36 realizovaných startů rakety Sea Launch se tři skončily havárií a jeden částečným úspěchem. Když si uvědomíme, že raketa cílí na segment těžkých telekomunikačních družic, jejichž výroba trvá nejdéle a cena dosahuje mnoha set miliónů dolarů, je pochopitelné, že provozovatelé raději upřednostňují konkurenci. Třeba Ariane 5 loni v září oslavila šedesátý úspěšný start v řadě.
Dalším problémem je samotný charakter projektu Sea Launch. První dva stupně nosiče vznikají v ukrajinském Dněpropetrovsku, třetí pak v závodě RKK Eněrgija v Moskvě. Aerodynamický kryt dodává Boeing. A toto je – zvláště pak dnes – geopoliticky velmi nešťastná kombinace. Zákazníci to dobře vědí, a tak si všechny významné zakázky rozdělují firmy Arianespace a SpaceX. Co ale dál s projektem Sea Launch? Ruští majitelé řeší možnost přesunu domovského přístavu na Dálný východ. List Izvestija psal i o možnosti přesunu na Krym. Tento tah by jednak snížil náklady projektu, jednak by mu otevřel přístup k ruským státním zakázkám: citlivá zařízení by neputovala za oceán, ale šlo by o domácí starty.
Zdroj: Sea launch
Nedávno se objevily informace o tom, že by kosmodrom Sea Launch mohl zamířit do Jižní Ameriky. Hovořilo se o zájmu Brazílie, která nedávno zastavila společný projekt s Ukrajinou na vybudování vypouštěcí základny pro rakety Cyclone4 na svém území.
Už dva roky se pak vedou jednání se Spojenými arabskými emiráty. Ty totiž v roce 2013 založily kosmickou agenturu, která mj. slibovala vyslat v r. 2021 vlastní sondu k Marsu. Ponechme stranou reálnost tohoto záměru: faktem je, že Sea Launch je kompletní kosmodrom a přístup k technologiím, který je navíc na prodej. A vlastně je to jediný kosmodrom, který se dá odvézt téměř kamkoliv. Zájem Spojených arabských emirátů ale v poslední době ochabl; důvodem jsou velmi nízké ceny ropy.
Zdroj: Sea Launch
Zásadním problémem projektu Sea Launch ovšem zůstává nosná raketa. Ruku na srdce: vsadili byste si při současné geopolitické situaci na raketu kombinující ruskou, ukrajinskou a americkou technologii? Ví to i provozovatelé kosmodromu: uvědomují si dobře zvláště logistické problémy podobného svazku. Proto je na pořadu dne změna nosiče. Byť se na různých webech objevily jako spekulace zprávy o vhodnosti amerického Falconu 9, samotní provozovatelé (vždyť jde o ruskou firmu) hovoří o některé z verzí rakety Angara. Přitom ještě rok či dva zpátky byl zvažován vývoj nového nosiče určeného speciálně pro platformu Sea Launch, ale něco podobného už dnes není na pořadu dne. Důvodem je špatná hospodářská situace Ruska a obecně celého projektu Sea Launch.
Ať se bude kosmodrom Sea Launch stěhovat kamkoliv nebo ať z něj bude do budoucna startovat cokoliv, je jasné jedno. Pokud projekt Sea Launch něco udrží při životě, tak to rozhodně nebude ekonomická výhodnost, ale velmi, velmi silná politická vůle.
Zdroje informací:
http://www.satellitetoday.com/
http://en.wikipedia.org/
http://sputniknews.com/
Zdroje obrázků:
Sea launch
Tomáš Přibyl
Jaká je budoucnost rakety Zenit jako takové?
Osobně se domnívám, že Zenit rychle „vymře“. Z Bajkonuru jsou naplánované ještě tuším tři starty (letos 17. října s družicí Elektro-L, příští rok pak s družicemi Lybiď a Spektr-RG). Ty zřejmě ještě proběhnou.
Nedovedu si ale představit další ruské nákupy této rakety. Jak z politických, tak ekonomických důvodů.
Stejně tak o ni nemají zájem zákazníci: opět jak z politických, tak ekonomických důvodů. Např. Arianespace si kvůli problémům s Protonem a Zenitem mohla dovolit zvýšit ceny za vynášení tzv. horní družice na Ariane 5. Zákazníci dnes zkrátka nemají alternativu. (Pro úplnost: naopak vynášení tzv. dolní družice, která je vždy menší, musela firma zlevnit. O tento sektor totiž bojuje se SpaceX.)
Když si vezmeme, že Zenit je drahý (resp. vynesení těžké družice je cenově srovnatelné s Ariane 5: na jakého koně byste si pak vsadili při pohledu na statistiky spolehlivosti a s ohledem na politickou situaci?), tak opravdu žádné zakázky/zákazníky na obzoru nevidím…
Co je to „horní“ resp. „dolní“ družice?
Mimochodem předpokládám, že stejný osud potká i raketu Dněpr.
Ariane 5 umí jako jediná raketa vynášet najednou dvě družice – pomáhá jí k tomu adaptér Sylda. Jedna družice je schovaná uvnitř něj (to je ta „dolní“) a druhá pak sedí na tomto adaptéru (to je ta horní). Pro lepší představu – tady je ilustrace. Případně zde a zde.
Aha, a v čem jsou ty výhody? Mám na mysli, proč mohla Arianespace zdražit vynášení horní družice? Mimochodem, jaký je rozdíl od Falconu 9, který nedávno vynesl také 2 družice (ABS a Eutelsat)
Tedy předpokládám, že rozdíl bude asi v té hmotnosti.
Výhoda je logicky v tom, že se dva satelity vynesou při jediném startu. 😉
Nevýhoda pro Arianespace je v tom, že jeden z těch satelitů musí být dostatečně lehký, a těch je čím dál tím méně, a vede to ke komplikacím s harmonogramem – pokud se lehký satelit nesežene, tak se vypuštění Ariane ani nevyplatí. Je totiž příliš drahá na vypuštění jen jediného satelitu s hmotností kolem 6t, což je současný standard. A protože Ariane 5 je už tak (i při vypouštění dvou satelitů) mírně ztrátová (vyžaduje subvence kolem €10M-€12M Euro na start), tak možnost o něco málo zdražit horní slot přijde Arianespace vhod.
Rozdíl v případě Falconu 9 a nedávného dvojitého startu je v tom, že na dvojitý start byly družice připraveny už od výrobce (Boeing) – oba satelity jsou při startu spojené vlastním rozhraním, horní satelit je spojen s dolním satelitem a dolní satelit je spojen s raketou. Naproti tomu SYLDA na Ariane 5 umožňuje vypouštět současně dva satelity libovolných výrobců, které o sobě vůbec nevědí (mohou mít libovolnou konstrukci) – oba satelity jsou z jejich vlastního pohledu spojeny přímo s raketou.
Jinak, „proč mohla Ariane 5 zdražit horní slot“ – protože je spolehlivá, a Proton není. To znamená, že cokoli, co letí na Protonu, bude vyžadovat dražší pojistku. Tím se Ariane stává konkurenceschopnější – „zdražili jsme o pět miliónů, ale konkurence zdražila o deset kvůli pojišťovnám, pojďte k nám“ 😉
Tak já se samozřejmě neptal na to, v čem je výhodnost vynášení dvou družic na jednou (to asi dá logika, že se tím náklady na vynesení zmenší..), ale v čem je výhoda zrovna Ariane 5, že si mohla dovolit zdražení horní družice. Ale pak jsem si sám odpověděl, že to bude v hmotnosti vynášené družice, protože horní družici prostě Falcon nevynese.
Myslím, že ve verzi v1.2 by ji vynesl, ale určitě ne se záchranou prvního stupně. Samozřejmě Arianespace zdražit může jedině proto, že v1.2 poletí až letos. 😉
Teď mě napadá, že stejnou mezinárodní raketou je Antares. Motor ruský, první stupeň ukrajinský, druhý stupeň americký a navíc loď Cygnus italská.