Štítek ‘Rusko’

Palubní video z premiérového startu – konečně!

Premiérový start z Vostočného

Jak jistě fanouškům kosmonautiky neuniklo, ve čtvrtek 28. dubna startoval po jednodenním odkladu ze zbrusu nového kosmodromu Vostočnyj nosič Sojuz-2.1a s družicí Michailo Lomonosov coby hlavním nákladem. O startu jsme poměrně obsáhle informovali i na našem portále. Premiérový start jako takový dopadl na výbornou, pokud nepočítáme záhadné mlčení malé studentského cubesatu SamSat-218D, který byl vynášen jako sekundární náklad. Ovšem nebylo možné si nepovšimnout určitého paradoxu, jenž je pro současné Rusko typický. Zatímco nový kosmodrom je zcela jistě velmi zajímavým kouskem stavitelství a techniky (a totéž lze tvrdit i o raketě Sojuz-2.1a) a nabízela se možnost premiérový start pořádně mediálně využít a „prodat“, nakonec byla z celého startu PR katastrofa. Start nebyl oproti předpokladům přenášen živě a lze se jen dohadovat, kdo za tímto rozhodnutím stojí. O motivech si však asi iluze dělat nemusíme: Rusko, respektive ti, kteří v dané situaci rozhodli tak, jak rozhodli, se bálo selhání během startu a tím mezinárodní blamáže.

Evropský vrták pro Měsíc

Testovací exemplář vrtačky pro systém PROSPECT.

Právě se díváte na testovací exemplář vrtáku postavený společností Finmeccanica, která sídlí v italském městě Nerviano. Tento typ vrtáku by mohl po roce 2020 letět na landeru v rámci ruské mise Luna-27. Ta přistane v oblasti jižního lunárního pólu, v oblasti, kde je jsou trvale zastíněné krátery obsahující vodní led. Tady přijde ke slovu vrták, který bud schopen proniknout zmrzlým regolitem až do hloubky dvou metrů. Odebrané vzorky pak přemístí do palubní laboratoře, kterou vyvinula britská Open University. Vrták už absolvoval zkušební vrty do simulovaného regolitu, který byl podchlazen na -140°C.

Druhé kolo ExoMarsu se odkládá

O téhle zprávě si už několik měsíců štěbetalo ptactvo, které hnízdí v areálech center Evropské kosmické agentury i jejího ruského protějšku. Teprve před pár dny ale obě agentury vydaly společné oficiální prohlášení, které potvrdilo, že se mise ExoMars 2018 odkládá o dva roky. Budeme si tedy muset počkat do roku 2020, než se dočkáme startu evropského vozítka, které na Marsu přistane po tři čtvrtě roce pomocí ruské přistávací plošiny. Hlavním úkolem tohoto vozítka je pátrat po důkazech, které by ověřily, zda na Marsu život je, či byl.

Promiň, Briz-M, byl jsi v tom nevinně

Horní stupeň Briz-M.

Krátce po startu evropsko-ruské mise ExoMars 2016 se objevila informace, že horní stupeň Briz-M několik hodin po oddělení nákladu na požadované oběžné dráze explodoval, což by bylo samozřejmě velmi nebezpečné vůči sondě TGO, která mohla být relativně nedaleko. K tématu jsme vydali aktuální článek, ale už za několik dní se objevila informace, která uváděla, že k žádné havárii nedošlo a že původní zpráva není pravdivá. Nastala tedy klasická situace tvrzení proti tvrzení, která se dala rozseknout jediným způsobem – kontaktovat specialisty, kteří patří přímo k misi. Na téma ale bylo uvaleno informační embargo, což ale není nic neobvyklého. U většiny misí je vždy dopředu stanoven určitý termín, po kterém se mohou zveřejnit všechny citlivé informace. V případě EM 2016 tento „ochranný termín“ padl až nyní – proto můžeme až teď rozseknout, zda Briz-M explodoval, či nikoliv. S dotazem jsme se obrátili na Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který si ještě informace ověřil přímo u členů operačního týmu a výsledek je jasný – Briz – M provedl všechny plánované zážehy přesně podle předem stanoveného plánu (což jsme už věděli) a po oddělení nákladu u něj nebyla zaznamenána žádná exploze.

Úspěšná premiéra ruského kosmodromu

Dnes ráno ve 4:01 našeho času zaburácely motory rakety Sojuz 2-1A a stroj se vydal k obloze. Byl tak splněn poslední krok k tomu, aby se nový ruský kosmodrom Vostočnyj mohl opravdu označovat jako kosmodrom, tedy jako brána, která umožňuje lety do vesmíru. Start se podařil a raketa společně s horním stupněm Volga dopravila na oběžnou dráhu všechny tři vynášené satelity – Michailo Lomonosov, Aist-2D a SamSat 218 D. V dnešním článku se podíváme na záznam z historického startu, který otevírá dveře k používání tohoto komplexu.

Na přenos z Vostočného si můžeme nechat zajít chuť

Kdo si dnes ráno přivstal, aby mohl od 3:45 sledovat náš česky komentovaný přímý přenos ze startu rakety Sojuz 2-1A z nového kosmodromu Vostočnyj, ten byl asi hodně překvapený. Oficiální stream agentury Roskosmos se vůbec nerozběhl, náhradní přenosy ruských televizí ukazovaly pouze předtočené záběry na to, jak se Vostočnyj stavěl, ale žádný živý záběr na rampu. Teprve až několik minut po plánovaném termínu startu se objevila informace, že automatický řídící systém zastavil start v závěrečné fázi příprav zhruba 90 sekund před startem, kdy se tlakovaly nádrže.

ŽIVĚ A ČESKY: Otevření nové ruské vesmírné brány

Dlouhé roky se o stavbě kosmodromu Vostočnyj psalo spíše s obavami o stihnutí termínů – práce narážela na problémy, dělníci stávkovali, peníze tekly jinam než měly, ale nyní již na startovní rampě stojí raketa Sojuz 2-1A, která je připravena provést nefalšovanou zkoušku ohněm. Už jen hodiny nás dělí od chvíli, kdy se kosmodrom Vostočnyj zapíše mezi aktivně využívané kosmodromy. Takovou událost jsme si nemohli nechat ujít a připravili jsme pro Vás česky komentovaný online přenos – jen ten čas není pro našince zrovna příznivý.

Křesla a pistole – pomůcky pro pohyb při EVA (7. díl)

Sunni Williams během EVA

S vývojem technik pro práci v otevřeném prostoru se ukázala být raketová křesla alespoň dočasně nadbytečná. Americký pilotovaný program si vystačil s manipulátorem RMS, známým jako „Kanadská ruka“. Do přípravku na jeho pracovním konci byla připevněna speciální plošinka, kam astronaut zaklesnul nohy a manipulátorem se nechal dovézt na požadované místo. Sověti používali staniční manipulátory Strela, jež připomínaly přerostlé rybářské pruty. Strely bylo možné přemisťovat po povrchu Miru a s jejich pomocí se mohli kosmonauti přemístit na jinak obtížně přístupná místa. Tam, kde se nedostal RMS nebo Strela, zbývala stará dobrá lopotivá cesta za pomoci úchytů a madel. Občas bylo nutné uchýlit se k nekonvenčním praktikám, jako v případě Sojuzu TM-9, k jehož uvolněné termální látkové obšívce se kosmonauti během výstupu z modulu Kvant 2 dostali za použití teleskopického žebříku. Celkově však raketová křesla nijak zvlášť nikomu nechyběla. Nicméně během prací na programu americké stanice Freedom se situace začala měnit. Některým nedávala spát myšlenka na možnost selhání bezpečnostních lanek, kterými se astronauti měli během výstupů poutat k povrchu stanice. Na rozdíl od raketoplánu stanice nedisponovala možností rychlého manévrování a nebylo proto možné pro nešťastníka dolétnout. Bylo třeba najít nějaké řešení, a tím řešením se ukázalo být – miniaturní raketové křeslo!

Křesla a pistole – pomůcky pro pohyb při EVA (6. díl)

Orbitální stanice Mir

Sovětský svaz po neúspěchu v závodech o dosažení Měsíce vsadil na dlouhodobé pobyty ve vesmíru v rámci programu orbitálních stanic. Bylo ovšem poměrně překvapivé, že posádky prvních Saljutů a Almazů neopouštěly stěny svých kosmických příbytků. Zatímco Američané sbírali zkušenosti při výstupech u programů Gemini, Apollo (zde se dokonce uskutečnily první výstupy v hlubokém vesmíru), ba dokonce se „promenovali“ po povrchu své vlastní stanice Skylab, Sověti v tomto ohledu nepodnikali žádné kroky. Až v prosinci 1977 se posádka Saljutu 6 krátce podívala ven a přidala tak teprve třetí záznam do seznamu sovětských výstupů do volného prostoru. Nicméně v dalších letech se frekvence výstupů znásobila a Sověti se stali nesmírně zkušenými harcovníky i v tomto oboru kosmonautiky. A spolu se vzrůstající náročností EVA a také se vzrůstající komplexností plánovaných kosmických strojů začala vyvstávat také potřeba zajistit prostředek pro přesun kosmonautů ve vakuu otevřeného kosmického prostoru. V první polovině osmdesátých let se tak v této záležitosti začala projevovat zpočátku nesmělá, posléze však významná aktivita…

Balistická střela proti asteroidu

V historii kosmonautiky najdeme hned několik momentů, které s trochou nadsázky zaváněly začátkem hvězdných válek – třeba když americká sonda Deep Impact bombardovala svým projektilem kometu 9P/Tempel, nebo když vozítko Curiosity na Marsu začalo kolem sebe střílet laserovým dělem. Postupně se ale zvyšuje kalibr. Na cestě k asteroidu Ryugu je japonská sonda Hayabusa-2, která na jeho povrchu odpálí nálož, aby mohla zkoumat odhalený materiál. Nejnovějším projektem do sbírky je zatím neschválený plán z Ruska, který počítá rovnou s nasazením mezikontinentální balistické střely.