Planetka Donaldjohanson pohledem sondy Lucy

Americká sonda Lucy přinesla blízké pohledy na zajímavě tvarovaný fragment planetky, který se zformoval asi před 150 miliony lety. Sonda již na Zemi posílá snímky, které byly pořízeny během jejího průletu. Lucy se 20. dubna 2025 přiblížila k planetce Donaldjohanson na přibližně 960 kilometrů. U této planetky byly již dříve pozorovány výrazné výkyvy jasnosti v průběhu desetidenní periody. Potvrdila se tak očekávání některých členů týmu Lucy, když první snímky ukázaly něco, co vypadá jako protáhlá kontaktní dvojplanetka, tedy objekt vzniklý srážkou dvou menších těles. Tým však překvapil zvláštní tvar úzkého krčku spojujícího olba laloky, který podle NASA vypadá jako dva do sebe vnořené kornouty zmrzliny.

„Planetka Donaldjohanson má pozoruhodně složitou geologii,“ říká Hal Levison, hlavní řešitel mise Lucy ze Southwest Research Institute v coloradském Boulderu a dodává: „Až podrobně prostudujeme tyto komplexní struktury, odhalí nám důležité informace o stavebních blocích a kolizních procesech, které formovaly planety v naší Sluneční soustavě.“

Už z předběžné analýzy prvních dostupných fotek z palubní kamery L’LORRI se planetka jeví větší, než se původně čekalo – na délku má asi 8 kilometrů a v nejširším bodě je široká cca 3,5 km. V první sadě snímků s vysokým rozlišením, které sonda poslala, není planetka vidět na snímku celá, protože její rozměry přesahují zorné pole kamery. Může trvat i týden, než tým ze sondy stáhne zbytek dat nasbíraných během průletu. Tato data nabídnou kompletní obraz celkového tvaru planetky.

Stejně jako Dinkinesh, první planetka, se kterou se sonda Lucy na své misi potkala, není ani Donaldjohanson primárním vědeckým cílem této sondy. Podle plánu byl průlet kolem Dinkinesh testem systému pro misi, zatímco aktuální setkání bylo generální zkouškou, při níž tým provedl řadu časově hutných pozorování, aby maximalizoval sběr dat. Data získaná dalšími vědeckými přístroji Lucy, barevnou zobrazovací kamerou a infračerveným spektrometrem L’Ralph a tepelným infračerveným spektrometrem L’TES, budou získána a analyzována během několika příštích týdnů.

Sonda Lucy stráví zbytek roku 2025 cestou skrz hlavní pás planetek. Ke svému prvnímu z hlavních cílů, Trojánovi Jupiteru pojmenovanému Eurybates, dojde v srpnu 2027. „Tyto prvotní snímky planetky Donaldjohanson jsou opět ukázkou mimořádných schopností sondy Lucy, která opět prokázala, že je strojem na objevy,“ prohlásil Tom Statler, vědecký pracovník mise Lucy z ředitelství NASA ve Washingtonu a dodal: „Potenciál skutečně otevřít nové okno do historie naší soustavy, bude mimořádný, až se sonda Lucy dostane k Trojánům.“

Manažerské vedení mise Lucy, systémové inženýrství, bezpečnost a zajištění mise, jakož i návrh a konstrukci přístroje L’Ralph mělo a má na starost Goddardovo středisko v marylandském Greenbeltu. Hal Levison ze SwRI je hlavním řešitelem mise. SwRI sídlí v San Antoniu, ale Hal Levison pracuje v pobočce institutu v coloradském Boulderu. SwRI navíc vede i vědecký tým mise, plánování vědeckých pozorování a zpracování nasbíraných dat. Firma Lockheed Martin z coloradského Littletonu postavila sondu Lucy, tamní experti navrhli také její trajektorii a poskytují řízení letových činností. Zástupci Goddardova střediska a společnosti KinetX Aerospace jsou zodpovědní za navigaci sondy Lucy. Johns Hopkins Applied Physics Laboratory v marylandském Laurelu navrhla a postavila kameru L’LORRI (Lucy Long Range Reconnaissance Imager). Arizona State University navrhla a postavila spektrometr L’TES (Lucy Thermal Emission Spectrometer). Lucy je třináctou misí z programu Discoery agentury NASA, jehož správou je pověřené Marshallovo středisko v alabamském Huntsville.

Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/lucy/final_0798443319_dec.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/03/dj-asteroid-comparison.jpg
https://assets.science.nasa.gov/content/dam/science/missions/lucy/djencounter_movie_release_v2.gif