Teploty mohou v létě na Floridě dosahovat hodně vysoko, ale Parker Solar Probe bude připravena na mnohem větší výheň. Právě z Floridy totiž letos v létě odstartuje na misi, při které se bez přehánění dotkne Slunce. Přepravní kontejner se sondou již dorazil na kosmodrom, kde je již vše připraveno na závěrečné předstartovní přípravy. Pokud se nic nepokazí, měli bychom se dočkat startu na raketě Delta IV Heavy už 31. července letošního roku.
Zdroj: http://parkersolarprobe.jhuapl.edu
Goddardovo středisko bylo v noci na 2. dubna svědkem citlivého přesunu. Na nedalekou Joint Base Andrews se totiž přesouval konvoj vozidel, která doprovázela tahač vezoucí kontejner se sondou Parker Solar Probe. Zde si náklad převzala 436. letka amerického letectva, která se postarala o přesun z Marylandu na Floridu. V 10:40 místního času transportní letoun C-17 přistál na Space Coast Regional Airport v Titusville. Odsud byla sonda převezena do nedalekého objektu Astrotech Space Operations v Titusville.
V Astrotechu byl kontejner převezen do čisté místnosti, kde jej bylo možné otevřít a 4. dubna byla sonda vyjmuta ven. V první řadě bylo potřeba zjistit, zda se se sondou něco nestalo během cesty. V dalších měsících na sondu čekají velmi komplexní zkoušky, které naposledy ověří správnou funkci palubních systémů. Když se nenajde žádný problém, dojde k naplnění nádrží palivem a bude možné přistoupit k instalaci klíčového prvku celé sondy – tepelného štítu, který bude sondu chránit před pekelným žárem v okolí Slunce. Pouze díky jeho inovativní technologii se bude moci sonda přiblížit k povrchu Slunce na vzdálenost šesti milionů kilometrů. Tepelný štít byl k sondě připojen jen jednou v rámci zkoušek a od té doby se oba díly přepravovaly odděleně.
Zdroj: http://parkersolarprobe.jhuapl.edu
Zdroj: http://parkersolarprobe.jhuapl.edu
„Na Parker Solar Probe čeká ještě mnoho milníků. Její tým tvoří muži a ženy, kteří neúnavně pracují na svých úkolech, aby se tato mise stala skutečností,“ popisoval po příletu družice na Floridu Andy Driesman, projektový manažer Parker Solar Probe project z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory ve městě Laurel, stát Maryland a dodal: „Instalace tepelného štítu bude posledním velkým krokem před uzavřením hotové sondy pod aerodynamický kryt, po kterém bude následovat integrace s nosnou raketou.“
Ke startu má dojít z odpalovacího komplexu číslo 37 na Kennedyho středisku. Dvouhodinové startovní okno se poprvé otevře 31. července ve 4 hodiny ráno místního času, tedy v deset hodin dopoledne středoevropského letního času. Pokud by se v tento den start nestihl, nic se neděje, startovní okno se bude otevírat každý další den (v trochu jiné časy) až do 19. srpna.
Zdroj: http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/
Parker Solar Probe je unikátní mise. V celé historii lidstva nenajdeme sondu, která by se podívala tak blízko ke Slunci. Její oběžná dráha totiž povede přímo skrz sluneční atmosféru, takzvanou korónu, kde bude čelit nejen spalujícímu žáru, ale i brutální radiaci. Pokud se vše podaří, měla by její měření prozradit základní informace o tom, jak vzniká sluneční vítr a co pohání tento mechanismus. Sluneční vítr má přitom neustálý vliv na formování atmosfér planet a ovlivňuje i kosmické počasí v okolí Země.
Tyto otázky pálí astrofyziky již desítky let a právě díky Parker Solar Probe bychom na ně měli najít odpověď. Její měření se kromě toho využijí i pro zlepšení našich předpovědí velkých slunečních erupcí a následujících projevů kosmického počasí, které mohou zasáhnout i Zemi a družice v jejím okolí. Parker Solar Probe je první misí v historii NASA, která dostala jméno po žijící osobnosti – Eugene N. Parker totiž jako první definoval základy astrofyziky a zabýval se otázkami, které má řešit sonda pojmenovaná po něm.
Zdroj: http://parkersolarprobe.jhuapl.edu
Celá mise je realizována v rámci dlouhodobého programu Living With a Star, tedy volně přeloženo „Život s hvězdou“, který vede Goddardovo středisko a ředitelství vědeckých misí NASA. Návrh a stavbu obstarala Johns Hopkins APL a vědecké přístroje pochází z University of California v Berkeley, z University of Michigan v Ann Arbor, z Naval Research Laboratory ve Washingtonu D.C., z Princeton University v New Jersey a ze Smithsonian Astrophysics Observatory v Cambridge, stát Massachusetts.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/
Zdroje obrázků:
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/1-0.jpg
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/4-0.jpg
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/7.jpg
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/12.jpg
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/15.jpg
http://parkersolarprobe.jhuapl.edu/News-Center/admin/Press-Releases/images/articles/16.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/observingsunposter.jpg
By me zajimalo jak velke pro ni slunce bude v porovnani s tim jak je slunce velke pro nas.
Pokud správně počítám, tak sonda by měla Slunce ze vzdálenosti 6 milionů km od povrchu „vidět“ pod úhlem 12 stupňů. Ze Země je Slunce vidět pod úhlem něco přes půl stupně (32 minut). Slunce se tedy bude jevit pro sondu více než 22x větší.
Tak jednoduše a trochu exaktněji to je 149,597870 / 6 = 24,93 x větší
Z článku jsem pochopil, že sonda bude nejblíže 6 milonů km od povrchu. Ve skutečnosti to je 6 milionů km od středu Slunce (tedy asi 5,3 milionů km od povrchu). Proto bude Slunce zabírat zorný úhel 2*arcsin(0,7/6)=13,4 stupně. A tedy bude téměř přesně 25x větší, než při pohledu ze Země.
Osobně se domnívám, že je to 6 mil km od povrchu. Viz článek na webu NASA: … to survive the temperatures in the Sun’s corona, just 3.8 million miles from the surface of our star. 3,8 milionu mil je cca. 6,1 milionu km.
Máte pravdu, vycházel jsem z tabulky na anglické Wikipedii, kde je uvedené perihélium (tedy vzdálenost od středu) 6.0 milónů km. Takže platí můj úplně první komentář 🙂
Martin Jílek> ad perihelium – ISS má perigeum cca 409 km, a přesto neobíhá v jádře Země. 😀 Pozor – apsidy počítejte od povrchu, poloosy od středu.
Pro sondu bude Slunce opticky 25× větší, bude tedy zabírat zorný úhel cca 12 stupňů.
Při každém snížení perihelu bude proveden blízký průlet u Venuše, zajímalo by mne, zda bude sonda zkoumat i Venuši. Dík.