sociální sítě

Přímé přenosy

PSLV-XL (Proba-3)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Dlouhý pochod 10

Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.

LM 400

Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.

Teledyne Space Imaging

Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.

Iceye

Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.

Chance Saltzman

Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.

Space ISAC

Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.

Boost!

ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Iontový pohon pro BepiColombo nainstalován

Evropsko-japonská mise BepiColombo se dočkala dalšího velkého posunu vpřed. Do přeletového modulu byly nainstalovány čtyři iontové motory T6, které budou potřeba během šest a půl roku dlouhé cesty k první planetě sluneční soustavy. Přeletový modul bude mít za úkol dopravit k Merkuru evropskou sondu MPO (Mercury Planetary Orbiter) a japonskou MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter). Čtyři iontové motory jsou umístěny na spodní straně tohoto modulu a jejich úkolem bude provádět korekce dráhy, přičemž jednotlivé zážehy budou vzhledem k nízkému tahu iontových motorů trvat i několik měsíců. Iontové motory pracují na principu ionizace paliva, k čemuž potřebují elektrickou energii,o jejíž dodávku se postarají solární panely. Motory T6 díky tomu urychlí misi BepiColombo až 15× efektivněji, než by to zvládly motory na principu chemického spalování. Nevýhodou je naopak nízký tah, který vyžaduje opravdu dlouhé zážehy.

K instalaci motorů do těla přeletového modulu došlo v technologickém středisku Evropské kosmické agentury ESTEC v Nizozemí. Všechny čtyři motory o průměru 22 centimetrů vyrobila britská firma QinetiQ, která se takzvanými elektrickými pohony zabývá již od šedesátých let. Za zmínku stojí, že motory T6 jsou zvětšenou verzí motorů T5 o průměru 10 centimetrů, které bychom našli na evropské sondě GOCE měřící gravitaci Země. Tato sonda letěla kvůli svému účelu na velmi nízké oběžné dráze, kde ji tření o zbytky atmosféry silně zpomalovalo. Iontový motor tak tuto ztrátu neustále kompenzoval.

Ale zpět k BepiColombo. Specialisté již chystají největší vakuovou komoru v Evropě – Large Space Simulator, ve které by měly jednotlivé díly absolvovat zkoušky na konci letošního roku. Z komory bude odčerpán vzduch, aby bylo možné otestovat funkčnost iontových motorů, ale sonda bude zároveň čelit i dalším zkouškám – simulátor umí testovaný exemplář vystavit imitaci slunečního záření s intenzitou až 11 000W/m2.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Mercury_Transfer_Module_with_integrated_ion_thrusters.jpg

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
17 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
trabis
trabis
8 let před

Jen laická otázka: Špekuluju co je energeticky náročnější (z hlediska nebeské mechaniky nikoliv technologicky)? Je to za A sestoupení od Země na nižší orbit kolem slunce, právě například na úroveň Merkuru (či třeba k oněm zde zmíněným nízkým průletům s „plachetnicemi“) , nebo je to B výlet mimo Sluneční soustavu typu Voyager.

Asi jako každému moulovi mi napoprvé připadá intuitivně B správně, ale čím víc o tom přemýšlím… je nějaké jednoduché selské přirovnání typu zrychlení k Marsu je vydanou energií podobné jako „zpomalení“ k Venuši? díky

Dušan Majer
Dušan Majer
8 let před
Odpověď  trabis

Je pravda, že sestoupit blíže ke Slunci je mnohem náročnější, než se může zdát. Sonda musí de facto neustále brzdit, aby snižovala oběžnou dráhu. Takže let k Venuši se dá srovnat s letem k Marsu.

gg
gg
8 let před
Odpověď  trabis

Čistě z hlediska kinetické energie by pád do Slunce a únik od něj měly stát stejně. Už věta o viriálu říká, že ve vázané soustavě N těles je kinetická energie v průměru rovna mínus polovině energie potenciální. Pro jedno těleso na kruhové oběžné dráze to pak platí v každém okamžiku. Ovšem z hlediska delta V to znamená, že únik od Slunce vyžaduje (√2-1)krát tolik „extra“ metrů za sekundu (po opuštění vlivu Země) co pád do Slunce, tedy asi 0.4142krát tolik. Což znamená, že dostat se velice blízko Slunci je v praxi větší problém, než od něj uniknout.

Lukáš
Lukáš
8 let před
Odpověď  gg

To je pravda pokud jde o pád do Slunce, dosažení přibližně kruhové dráhy kolem Slunce o malém poloměru je podstatně náročnější.

Franta
Franta
8 let před

Na tohle existuji takove pekne „metro“ planky… Pouzivam to hlavne v Kerbal space programu 🙂

http://i.imgur.com/AAGJvD1.png

Franta
Franta
8 let před
Odpověď  Franta

z cehoz vlastne vyplyva, ze z LEO zeme je potreba:

+2500m/s na LEO Marsu
a
-3580m/s na LEO Venuse

Franta
Franta
8 let před
Odpověď  Franta

+3210 unikovka z leo od zeme jsem zapomnel.

holubin
holubin
8 let před
Odpověď  Franta

jojoo, DeltaV mapa je hodně užitečná věc, přidávám trochu obsáhlejší verzi z /r/RealSolarSystem – http://i.imgur.com/WGOy3qT.png

Spytihněv
Spytihněv
8 let před

Jaký důvod má to, že japonský MMO je po dobu přeletu kryt sluneční clonou MOSIF (která se po příletu k Merkuru oddělí) a evropský MPO je bez clony? Napadá mě, že MPO již má nějakou ochranu zabudováno přímo ve svém těle a MMO nikoliv, ale vzhledem k tomu, že MMO bude na oběžné dráze poté stejně bez této clony, tak tomu nerozumím.

Dušan Majer
Dušan Majer
8 let před
Odpověď  Spytihněv

Jediné vysvětlení jsem našel na tomto webu.

As the MMO is a spinning spacecraft, it needs to be thermally protected during the interplanetary cruise phase – this is done by the MOSIF (figure above).

Spytihněv
Spytihněv
8 let před
Odpověď  Dušan Majer

Na to jsem taky koukal, ale příliš moudrý z toho nejsem. Právě vzhledem k tomu, že tento štít bude ihned po příletu k Merkuru odhozen…

Trabis
Trabis
8 let před
Odpověď  Spytihněv

Není to tedy spíše myšleno jako štít proti prochladnutí/prehřátí na cestě při neaktivitě- přeci jenom budou systémy této sondy plně aktivované až po oddělení a poté již i lépe sama zvládne termoregulaci.

Spytihněv
Spytihněv
8 let před
Odpověď  Spytihněv

Jo, koukám, že jsme to psali současně. Viz níže 🙂 A v podstatě jsme se shodli.

Spytihněv
Spytihněv
8 let před
Odpověď  Dušan Majer

Teď mě napadá, že důvodem by mohla být absence rotace během přeletu a tím pádem se bude slunce opírat dlouhodobě do některých míst a na oběžné dráze Merkura už rotovat bude a teplo se rozloží.

Jaroslav Alois
Jaroslav Alois
8 let před

Země se pohybuje kolem Slunce rychlostí 30 km/s. Pro pád na Slunce je tedy třeba tuto rychlost zbrzdit min. o 27 km/s. Tuto rychlost musí mít sonda na hranici Hillovy sféry Země. Při startu by tudíž musela dosáhnout rychlosti skoro 40 km/s.Pro let ke hvězdám postačí dosáhnout při startu III. kosmickou rychlost, což je asi 16,5 km/s, na hranici Hillovy sféry z toho zbude cca 5 km/s.
Nepoměr je dán tím, že rychlost Země je v prvém případě ke škodě, v druhém případě k užitku.
Energetické nároky se ovšem v obou případech dají redukovat gravitačními asistencemi, nebo prvém případě neletět ze Země ke Slunci, ale na opačnou stranu po výstřední elipse a někde v prostoru Neptuna zabrzdit.

trabis
trabis
8 let před
Odpověď  Jaroslav Alois

Děkuji všem … nikdy by mě nenapadlo hledat sluneční soustavu ve tvaru metroplánku – jak jednoduché 🙂 . A ostatní odpovědi jsou o to zajímavější, že s pomocí jiných slov a vstupních veličin popisují totožný jev – moc dobré pro laika k rozšíření „slovní zásoby“ a i k ukázce uvažování od obecné teorie k reálným číslům z praxe.

Franta
Franta
8 let před
Odpověď  trabis

Doporucuji zahrat si KSP, z toho mi teprve presne doslo, jak nebeska mechanika funguje, jak funguje aerobraking atp 😉

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.