Raketoplán Endeavour, který je nyní umístěn v kalifornském vědeckém středisku v Los Angeles, může ještě pomoci dovybavit Mezinárodní vesmírnou stanici. 19. srpna byly z jeho útrob vytaženy nádrže na vodu, které pomohou zvýšit zásoby vody na stanici a díky tomu se budou moci astronauté více věnovat vědeckým a technologickým experimentům.
Je to už tři roky, co se vydal na svou poslední cestu Endeavour, aby skončil po docela „zábavné“ cestě ulicemi Los Angeles v California Science Institute. Pojem zábavná je myšlen s ohledem na to, že ne vždy se vám za okny domu pohybuje takový kolos. Navíc americké ulice jsou nezřídka plné drátů elektrického vedení a také semafory představovaly leckdy logistický problém. Nicméně dobrá věc se podařila a raketoplán si mohou prohlížet návštěvníci vědeckého centra. A nakonec se ukazuje, že nejen motory by mohly být ještě užitečné (motory poletí na raketách SLS). NASA nechala vyjmout nádrže na vodu ze spodní paluby raketoplánu a pošle je na ISS v nákladní lodi Cygnus, nebo pomocí HTV.
Technici tedy vyjmuli čtyři nádrže a jak NASA připomíná, pomůže to rozvíjet další vědecké a technické experimenty astronautů. Posádce to zkrátka umožní věnovat se více práci, než jen pořád udržovat dostatečné množství vody ve stávajícím systému. Není třeba připomínat také finanční hledisko, kdy opětovné využití plně funkčních nádrží z raketoplánu je výrazně levnější variantou, než vývoj zcela nového hardware.
Když byl Endeavour ještě v provozu, poskytovaly nádrže nejen jako zdroj pitné vody, ale plnily se z nich také vaky na vodu používané na ISS. Podobné zásobní vaky na vodu se používají na stanici i dnes, když se v nich zadržuje voda z recyklačního systému. Tato voda pochází z moči kosmonautů, potu a dalších zbytků a díky recyklaci je znovu pitná.
Avšak doba, za kterou se tyto vaky naplní, je opravdu dlouhá. Naopak nádrže z Endeavouru dokáží pojmout až 300 litrů a to by vystačilo stanici na 25 až 27 dní. Pro představu, nádrže, které vidíme na obrázku jsou 0,9 metru dlouhé, 0,4 metru široké a prázdné váží 18 kg. V raketoplánu se nacházely pod střední obytnou palubou. Dělníci museli vlézt do raketoplánu stejnými dveřmi, jakými vstupovala i posádka před startem. Tyto dveře jsou normálně při výstavě zavřené, takže není možné se podívat dovnitř. Jak vyplývá z popisu, nádrže byly vyzdviženy na střední palubu v místech, kde obvykle seděl letový specialista.
V současné době bychom asi nebyli nadšeni, kdybychom měli na prohlídku vyčleněny poslední všední dny tohoto týdne, protože hala je pro návštěvníky uzavřena až do pátku, kdy operace končí. Nádrže budou poté dopraveny na Kennedyho vesmírné středisko na Floridě. Kdy a jak přesně budou nádrže na ISS dopraveny není zřejmé, ale jak bylo naznačeno, měly by letět na americké soukromé lodi Cygnus, nebo japonské HTV.
Pokud jste ještě Endeavour v Kalifornii neviděli, mnohem lepší možnost k prohlídce se má naskytnout od roku 2018. Kalifornské vědecké středisko totiž staví Samuel Oschin Air and Space Center, kde bude raketoplán vystaven na výšku, s připojenou poslední zbývající externí nádrží a párem postranních urychlovacích bloků stejně, jako když raketoplán startoval. To bude jistě impozantní výstavní kus.
Přestože si NASA před přemístěním raketoplánu do muzea ještě odmontovala z raketoplánu zmíněné motory, které využije u raket SLS, k odmontování vodních nádrží už musela dostat souhlas muzea, protože raketoplán už není majetkem NASA. Majitel však nezapomněl zmínit, že jim bylo potěšením tyto nádrže poskytnout pro dobrou věc. Nedotčen tak zůstane zatím Discovery, zatímco z Atlantisu, který stále patří NASA, už byly nádrže také vyjmuty.
Samo o sobě to není poprvé, kdy NASA bere nějaké součástky z muzea, aby je znovu využila, ale není to zcela vůbec běžný jev. Pro zajímavost, v roce 2013 si takto vzala dva generátory plynu z motoru F-1 rakety Saturn V ze dvou muzeí, aby je použila při vývoji nového motoru. Po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003 si zase NASA půjčila části prototypu Enterprise, který je nyní na výstavě v New Yorku.
Zdroje informací:
Spaceflightnow.com
Collectspace.com
Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/08/Endeavour-Warter-Tanks1.jpg
http://www.collectspace.com/images/news-081715c-lg.jpg
http://www.collectspace.com/images/news-081715b-lg.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/08/Endeavour-Warter-Tanks14.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/08/Endeavour-Warter-Tanks9.jpg
Je mi jasne, ze tato nadrz na vodu nie je len obycajna nerezova nadoba s kohutikom, preto ma zmysel nieco take „banalne“ vyoperovat z raketoplanu namiesto toho, aby sa to vyrabalo znova. Viem, ze sa podobne znovupouzivali aj palivove nadrze, kde sa riesila zmena pouzitia z rotaciou stabilizovanej sondy na druzicu, alebo nieco podobne.
Zaujimalo by ma ale, ako sa pri tejto nadrzi riesi cerpanie vody do poslednej kvapky. ci je v nadrzi vlozeny elasticky vak, alebo existuje nejaky iny trik ako v mikrokravitacii vycerpat vsetku vodu. Ci vodu drzia relativne pokope vo forme jednej velkej kvapky povrchove sily?
Viděl bych to na nějaký pružný vak ve stylu tlakové nádrže pro domácí vodárnu. Na povrchové napětí bych se nespoléhal, ta kapka by se mohla utvořit i mimo ventil a nádrž by nešla vyčerpat.
Největší problém by byl asi s certifikací, jinak to určitě nebude složité vyrobit. Zvlášť, když mají plány.
Zaujímavé, že ten raketoplán dostatočne neodstrojili predtým, než ho poskytli múzeu. „Na kráse“ by mu to určite neubralo. Inak, je škoda, že na vystavený Endeavour sa nedá pozrieť zhora, len zdola, že nespravili nejakú vyvýšenú plošinu dookola haly.
Možná to řeší problém se skladováním. Nemusí moc přemýšlet na tím co všechno uskladnit (tenhle ventil možná ano, tuhle trubku asi ne…), na takové pak díly vyhradit prostor, katalogizovat je, udržovat…
Nevýhodou je, že jsou (přinejmenším formálně) odkázáni na souhlas současného majitele.
Je to k zamysleni a mozna i trochu smutne, ze dnes nektere technologie cca 30 let stare uz neumime vyrobit (alespon ne tak aby se nemusela rozjizdet cela fabrika). Pevne doufam ze na Discovery opravdu nesahnou a nechaj ho pro dalsi generace, aby za 200 let nemuseli muzejnici koukat do schemat raketoplanu a rikat si. jak to asi fungovalo a jak jim tyhle dva dili mohli licovat k sobe?
Kromě nákladů na samotnou výrobu tu do hry vstoupil ještě jeden moment.
Původní výrobce už zanikl a případný nový (vybraný ve výběrovém řízení) by musel projít novou certifikací schopnosti vyrábět pro kosmický průmysl, potažmo pilotovaný program.
Tohle elegantní řešení tak zabilo víc much jednou ranou (čas, peníze, etc.).
Vždy keď čítam o odstavených raketoplánoch, je mi akosi smutno. Sú mi jasné všetky dôvody, prečo ich dali mimo prevádzku ale aj tak. Podľa mňa potrvá ešte veľmi dlho, kým budeme mať znovu niečo podobné. Držím palce Elonovi Muskovi.