Týden se nachýlil, a tak je čas si připomenout, co vše nám přinesla kosmonautika. V hlavním tématu se Kosmotýdeník věnuje absolutnímu rekordu v jízdě po jiném kosmickém tělese. Rekordmanem je americké vozítko Perseverance, které rekordu navíc dosáhlo v docela krátkém čase. V dalších tématech nás čekají závěrečné přípravné práce na start japonské mise MMX, rozšíření startovních kapacit pro rakety New Glenn či nácvik chůze po osmi měsících na palubě ISS. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Perseverance zlomilo vzdálenostní rekord všech kosmických vozítek

Šestikolový kosmický geolog překonal za necelých šest let rekord, který stanovilo vozítko Opportunity, jež zkoumalo rudou planetu téměř 15 let. Marsovské vozítko Perseverance od NASA ujelo delší vzdálenost než jakýkoli jiný rover na povrchu jiného kosmického tělesa než Země. Dne 11. října ukazoval jeho tachometr 45,22 kilometru, čímž překonalo dosavadní rekord 45,16 kilometru, který drželo vozítko Opportunity. Odolný rover zkoumal Mars v letech 2004 až 2018. Vozítko Perseverance dosáhlo tohoto milníku během 2006. marsovského dne své mise. Za pět a půl roku tak nový rover urazil vzdálenost, na kterou Opportunity potřebovala téměř 15 let.

K překonání rekordu došlo během cesty Perseverance do oblasti nazývané „Idubi“, která vede přes region přezdívaný „Lac de Charmes“ za západním okrajem kráteru Jezero. Vozítko zde zkoumá terén, který může patřit k nejstarším oblastem, jaké kdy byly ve Sluneční soustavě prozkoumány. Horniny a terén oblasti Lac de Charmes jsou natolik staré, že jejich pozemské protějšky byly již dávno zničeny erozí a deskovou tektonikou (je dobré připomenout, že Mars deskovou tektoniku nemá). Právě v oblasti Idubi vědecký tým doufá v nalezení stop dávných hydrotermálních systémů.

Velkou zásluhu na vzniku rekordu má schopnost Perseverance samostatně řídit svou jízdu. Vozítko využívá autonomní navigační systém AutoNav, který během pohybu pořizuje snímky okolního terénu, vytváří trojrozměrnou mapu překážek a plánuje trasu mezi orientačními body, které předem vybrali operátoři na Zemi. Perseverance dokáže všechny tyto činnosti vykonávat i při své maximální rychlosti a během jediného solu může urazit až 412 metrů.

Šestikolová vědecká laboratoř absolvovala více než 90 % své celkové trasy s využitím systému AutoNav. Pro srovnání, první marsovská verze systému AutoNav, kterou používala vozítka Opportunity a jeho dvojče Spirit, byla využívána přibližně při 5 % jejich jízd. Zatímco první marsovské vozítko NASA, Sojourner, vyhodnocovalo cestu před sebou pomocí 20 měřicích bodů, Perseverance při každém pohledu zpracovává 600 000 bodů. „Je pro mě ctí pracovat na projektu Perseverance v době, kdy technologie pokročily natolik, že jsou podobné jízdy již běžnou záležitostí,“ uvedl Steven Lee, projektový manažer vozítek Curiosity a Perseverance z JPL. „Původní plán mise počítal s ujetím maximálně dvaceti kilometrů. Tuto vzdálenost jsme již výrazně překonali. Vzhledem k tomu, že všechny systémy zajišťující pohyb vozítka jsou plně funkční a výsledky testů jeho prodloužené životnosti na povrchu jsou příznivé, očekáváme, že Perseverance bude tento rekord navyšovat ještě mnoho dalších let.“ NASA nedávno schválila první prodloužení mise, které začalo v říjnu a umožní Perseverance pokračovat v průzkumu okraje kráteru přibližně do konce roku 2028.

Rekord Perseverance představuje vyvrcholení téměř tří desetiletí provozu několika vozítek od NASA na Marsu. Každá následující mise přitom dokázala urazit větší vzdálenost a disponovala pokročilejšími schopnostmi než její předchůdci. Malé vozítko Sojourner urazilo během své mise v roce 1997, která trvala 83 solů, přibližně 100 metrů. Dvojčata Spirit a Opportunity, která byla o něco větší, dorazila na Mars v roce 2004. Jejich základní mise byly naplánovány na 90 solů. Spirit ujel 7,7 kilometru, než v roce 2010 podlehl kruté marsovské zimě. Opportunity pokračoval v jízdě celkem 5 111 solů, v roce 2015 dokončil první mimozemský maraton a stanovil rekord, který nyní Perseverance překonala. Vozítko Curiosity, které přistálo v kráteru Gale v roce 2012 a dodnes pokračuje ve výzkumu, má na svém kontě více než 38,07 kilometru. „Vozítko, které tento rekord překonalo, toho dosáhlo díky tomu, že se samo rozhodovalo o své trase. Díky možnosti samostatně se pohybovat je Perseverance dnes lepším řidičem, než byla v okamžiku přistání. A ještě jsme neskončili,“ uvedl Mark Maimone, zástupce vedoucího týmu robotických operací mise Perseverance. „Náš nejnovější software učí Perseverance méně zatáčet a více se pohybovat vpřed. Zároveň jí umožňuje během jízdy kontrolovat vlastní polohu porovnáváním s mapami vytvořenými z oběžné dráhy. Další výzvou je samotné sluneční světlo. Odlesky v navigačních kamerách jsou důvodem, proč při jízdě směrem ke Slunci zastavujeme již v polovině odpoledne. Pokud dokážeme vozítko naučit, aby tyto obrazové artefakty nevnímalo, získají všechna následující vozítka delší pracovní den.“

Rekord v jízdě mimozemským terénem se však netýká pouze Marsu. Již dříve Perseverance překonala také rekordy stanovené na Měsíci. Například vzdálenost 35,7 kilometru, kterou v roce 1972 ujeli astronauti Eugene Cernan a Harrison Schmitt během mise Apollo 17, i 39 kilometrů, které v roce 1973 urazilo sovětské vozítko Lunochod 2.

Stanovování rekordů v ujeté vzdálenosti je však pouze příjemným bonusem. Vytrvalost a schopnost absolvovat delší přesuny umožňují vozítku rychleji dosahovat geologicky rozmanitějších oblastí. Díky tomu může prozkoumat více skalních výchozů a přečíst z hornin další kapitoly historie rudé planety. Právě tyto schopnosti umožnily Perseverance postupovat od dna dávného jezera přes pozůstatky říčního systému, kde vozítko v hornině nazvané „Cheyava Falls“ objevilo potenciální biologickou signaturu, až k okraji kráteru. Zde na něj může čekat zcela odlišný typ dávného prostředí vhodného pro život – hydrotermální prostředí.

Perseverance dosud odebrala 29 vzorků hornin a regolitu z různých oblastí, včetně dna kráteru, deltového vějíře vytvořeného dávno zaniklou řekou a nyní také z okraje kráteru. V posledně jmenované oblasti zkoumá horniny vzniklé v souvislosti s impaktem, jejichž stáří dosahuje přibližně čtyř miliard let. Pocházejí tedy z období planetární historie, jehož stopy byly na Zemi téměř úplně zahlazeny. Po dokončení průzkumu oblasti Lac de Charmes bude vozítko pokračovat podél okraje kráteru a během prodloužené mise zamíří na jih k lokalitě Rainbow Falls. Jedná se o přibližně 100 metrů široký blok dávné planetární kůry, který byl vyzdvižen při impaktu, jenž vytvořil kráter Jezero.

Perseverance has set a new off-world record! 🏅

On Oct. 11, the rover’s odometer hit 28.10 miles (45.22 kilometers), eclipsing the distance record set by NASA’s Opportunity rover. 1/2 https://t.co/IThlI7dl2z

— NASA Mars (@NASAMars) October 12, 2026

Kosmický přehled týdne:

Japonská mise MMX (Martian Moons eXploration) úspěšně postupuje posledními přípravami před startem. Sonda již byla uzavřena do aerodynamického krytu rakety a předána k integraci s celým nosičem, což již také proběhlo. Cílem mise je prozkoumat marsovské měsíce Phobos a Deimos a z Phobosu dokonce odebrat vzorky a dopravit je na Zemi. Evropa má na palubě vozítko Idefix, které by mělo být také vysazeno na Phobos. Původ marsovských měsíců zatím není zcela jasný. Někteří vědci si myslí, že jde o planetky zachycené gravitací Marsu, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že jde o pozůstatky srážky mezi Marsem a jiným objektem. Studium vzorků, které má MMX doručit na Zemi, nám snad tuto otázku zodpoví a pomohou nám pochopit, jak se tvořila Sluneční soustava. Start mise MMX na nosné raketě H3 je naplánován na 19. října 2026, 21:41 SELČ. MMX má k Marsu dorazit v srpnu 2027, přičemž odběr vzorků nebude dříve než v prosinci 2028 a ty se pak vrátí na Zemi v roce 2031.

nom-nom-nom! 🍽️ Spacecraft-fairing integration is complete 💪 MMX has been handed over to the launch vehicle team & connected to the PAF (Payload Attach Fitting) / PSS (Payload Support Structure). Given the spacecraft size, the team watched with bated breath 😮 #MMXLIFTOFF 10.20 https://t.co/6LHYk8DhEU

— Martian Moons @JAXA (@mmx_jaxa_en) October 18, 2026

Federální letecký úřad USA (FAA) je zrovna v polovině posudkového procesu na rozšíření aktivit společnosti Blue Origin na Floridě. Ta plánuje stavět další rampy pro rakety New Glenn a také výrazně zvýšit jejich kadenci. Z aktuálně dvanácti povolených startů ročně až na 50! Návrh počítá také se stavbou dvou dalších námořních lodí, které budou složit jako přistávací plocha pro první stupně. V současnosti přitom urychleně přestavuje rampu LC-36, která byla poškozena při explozi New Glennu na začátku roku. Stále platí, že by rampu rádi uvedli do provozu do konce roku. Mezitím se také rozběhly plány na stavbu rampy LC-36B, která je rovnou připravována pro silnější verzi nosiče. Na straně výroby investuje Blue Origin 330 milionů dolarů do expanze ve svém areálu Rocket Park na podporu výroby horních stupňů pro rakety New Glenn 9×4. Očekává se, že rozsáhlý výrobní komplex bude dokončen do léta 2027. Jedná se také o stavbě rampy na západním pobřeží USA na kosmodromu Vandenberg.

Přehled z Kosmonautixu:

Aby byl váš přehled o kosmonautickém dění úplný, pojďme si ještě připomenout, kterým tématům jsme se věnovali v článcích na tomto webu. Německý startup HyImpulse odložil druhý let své suborbitální rakety SR75 na jaro 2027. Stará sovětská družice se na nízké oběžné dráze kolem Země rozpadla na mnoho úlomků. Živě a česky jsme sledovali start rakety Falcon 9, která vynášela nákladní loď Dragon 2. Sonda Solar Orbiter, jejíž misi vede Evropská kosmická agentura, prolétla tzv. magnetickou kličkou (anglicky switchback), tedy esovitým záhybem magnetických siločar ve slunečním větru. Evropská komise prodloužila termín projektu SALTO zaměřeného na znovupoužitelný nosič až do konce roku 2026. NASA testuje tepelné štíty, které mohou ochránit astronauty při návratu z misí k Měsíci i Marsu, a využívá přitom nezvyklý postup – vynášení odpadků. Italská kosmická agentura ASI zkoumá možnosti vývoje specializované orbitální platformy schopné vytvářet umělou gravitaci pro potřeby vědeckého výzkumu a technologického vývoje. Komerční lander, který má sehrát významnou roli ve snahách NASA o vybudování první lidské měsíční základny Moon Base, prošel sérií kriticky důležitých zkoušek v JPL. Další Živě a česky komentovaný přenos sledoval start rakety Falcon 9 s utajeným nákladem. Pozemní tým zodpovědný za teleskop Nancy Grace Roman od agentury NASA dokončil maraton aktivit spojených s jemným laděním zraku observatoře a pokračuje v přípravách hlavního vědeckého přístroje na rutinní provoz. Společnost Arianespace oznámila, že příští let její rakety Ariane 6 neproběhne dříve než 23. listopadu. Pečlivá analýza a porovnání tepelných šítů z Artemis I a II ukázala, že štít je dobře navržený a splňuje potřebné parametry. Řekli jsme si také, že první evropský plně komerční lunární rover už má zajištěný kontrakt pro dopravu na Měsíc.

Snímek týdne:

Kosmická loď Starship S40 od SpaceX, která absolvovala třináctý zkušební let systému Super Heavy Starship byla po neočekávaném přežití přistání na hladině Indického oceánu úspěšně doručena zpět do Starbase v Texasu. Zde byla převezena do integrační budovy a vztyčena. Může tak proběhnout její komplexní analýza. SpaceX stále zajímá zejména její tepelný štít.

Video týdne:

Americká astronautka Jessica Meir ukázala své první kroky v pozemské gravitaci (po skončení mise Crew-12). A sama k tomu píše: „Nic mi nezabrání v tom, abych pokračovala (možná kromě gravitace!). Tady je malý náhled na naše první setkání zaměřené na sběr dat po letu na ISS, které proběhlo hned po přistání vrtulníku po našem přistání na vodě s Dragonem minulý čtvrtek. Chůze po špičkách a patách s otevřenýma očima šla, ale když mě nechali to zopakovat se zavřenýma očima (jak je vidět tady), poněkud jsem ztratila rovnováhu. Už druhý den byl výkon exponenciálně lepší, je to opravdu zajímavý proces zotavení!“

Ain’t nothing gonna break my stride (except for maybe gravity!). Here’s a peek into our first @Space_Station post-flight data collection session, immediately after landing in the helicopter after our @SpaceX Dragon splashdown last Thursday. The heel toe walk with eyes open was doable, but definitely off my balance game once they had me repeat with eyes closed (shown here). Exponentially better performance even just the next day, such an interesting recovery process! Stay tuned for the week’s recap of science and rehabilitation.

— Jessica Meir (@Astro_Jessica) October 14, 2026

Zdroje informací:
https://www.jpl.nasa.gov/
https://spacepolicyonline.com/
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HPiYjIwWgAANXV3?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HNTjEy4bkAAgtrS?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HUispKnWUAANUAB?format=jpg&name=4096×4096
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/images/JPL_DrivingDistanceRecord_GraphicRecreation_A.width-1320.png
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/e1_-_PIA26812_-_NAVCAM_record.png