Druhý závod o dosažení Měsíce lidskou posádkou je odlišný od prvního. Na jedné straně se změnil hráč. Už jím není Sovětský svaz, ale Čína, jejíž technologické a vědecké schopnosti se dostaly na světovou špičku. Nejbližší mise kosmických lodí USA a Číny, které jsou součástí pilotovaných lunárních programů, však budou mířit na nízkou oběžnou dráhu Země. Obě mise budou mít do jisté míry podobné testovací cíle. Zatímco posádka mise Artemis III zahájila ve výcvikové maketě Orionu v Johnsonově vesmírném středisku nácvik běžných denních činností, o připravovaném letu čínské kosmické lodi Mengzhou-1 je jen málo informací.

Artemis III

Mise Artemis III měla být původně prvním přistáním lidí na Měsíci v programu Artemis. NASA v prosinci 2024 oznámila, že mise by měla proběhnout v polovině roku 2027 za předpokladu úspěchu Artemis II v dubnu 2026.

V říjnu 2025 oznámil tehdejší úřadující administrátor NASA Sean Duffy, že dosavadní cíl přistát s posádkou na Měsíci v roce 2027 je z důvodu nepřipravenosti lunárního landeru Starship zcela neudržitelný. Ačkoli byl cílový časový rámec pro Artemis III odložen na rok 2028, schopnost SLS a Orionu podpořit Artemis III v roce 2027 nebyla nikdy oficiálně zpochybněna.

Nový administrátor Jared Isaacman oznámil letos v únoru nový plán. Mise Artemis III byla změněna na testy prototypů landerů na oběžné dráze Země s termínem realizace v polovině roku 2027. Přistání na Měsíci bylo odloženo na misi Artemis IV.

Nová administrativa učinila nejvyšší prioritou tempo startů. A to tak, že NASA dokonce upřednostnila let Artemis III v roce 2027 před čekáním na plně funkční landery. Bylo rozhodnuto, že se poletí s tím, co bude v příštím roce připraveno. Testovací demonstrátory landerů budou mít v době startu jen podmnožinu funkčnosti, které by byly schopny, kdyby se let uskutečnil později. Demonstrátor od Blue Origin bude postrádat hlavní motory a pohonné systémy landeru, demonstrátor od SpaceX nebude mít žádné lunární systémy.

Nevyzrálé demonstrátory neumožní při misi Artemis III provést podobné integrované letové testy jako v roce 1969 během letu Apollo 9 nebo dokonce Apollo 10. Tehdy byly lunární moduly vysoce věrnými letovými stroji se stejným provedením a funkcemi jako lunární modul, který přistál na Měsíci při letu Apollo 11.

Mise Artemis III je plánována na oběžné dráze ve výšce pod 463 km, možná kolem 425 km nad Zemí. Jako první bude vynesen demonstrátor landeru Blue Moon MK2 a poté Orion. Demonstrátor nebude mít kryogenní pohonný systém s motory BE-7 a nádržemi na kapalný vodík a kapalný kyslík pro provádění rozsáhlých manévrů. Místo toho bude mít manévrovací systém RCS pracující se skladovatelnými pohonnými látkami, který může na oběžné dráze provádět menší manévry.

Výhodou je, že demonstrátor bude kompatibilnější s jinými nosnými raketami, jejichž startovní komplexy nejsou vybaveny infrastrukturou pro kryogenní systémy rakety a vynášeného nákladu. Otázka možnosti vynesení demonstrátoru alternativní raketou vyvstala po květnové explozi rakety New Glenn během zkoušky zážehu motorů. New Glenn však nadále zůstává primární nosnou raketou.

Orion a demonstrátor MK2 mají zůstat spojené po dobu přibližně dvou dnů. Během této doby posádka vyrovná tlak, otevře poklopy a vstoupí do demonstrátoru, který bude mít vlastní systém podpory života. V demonstrátoru se má nacházet prototyp skafandru AxEMU. Zatímco skutečný skafandr má být v roce 2027 testován na ISS, v demonstrátoru bude testovací kus, který nebude mít všechny funkce skutečného skafandru. Astronauti mají vyzkoušet oblékání a svlékání tohoto nefunkčního skafandru. Po zkouškách uvnitř demonstrátoru MK2 se posádka vrátí do Orionu, zavře poklopy a obě tělesa se odpojí.

Poté má odstartovat Starship. Zatím nebylo veřejně specifikováno, která loď bude provádět přibližovací manévry jako aktivní. Orion a Starship mají být spojené asi den, ale nebude možné vstoupit do Starship. Tímto demonstrátorem totiž bude standardní Starship V3 bez hermetizované kabiny, zkompletovaná na současné výrobní lince a doplněná o spojovací adaptér. To by mohlo naznačovat, že vyrobit kabinu pro vynesení v polovině roku 2027 zřejmě nebylo vyhodnoceno jako realistické. NASA zatím není připravena mluvit o tom, zda je v plánu vyzkoušet zážeh motoru Raptor na Starship V3 s připojeným Orionem.

V minulém dílu jsme popsali plánovaný harmonogram přípravy nosné rakety SLS pro Artemis III. Podle harmonogramu mají být segmenty boosterů naskládány na mobilní vypouštěcí plošině ML-1 v budově VAB letos v létě. Vzhledem k tomu, že dvojici pětisegmentových boosterů pro Artemis II se podařilo sestavit v průběhu tří měsíců, bylo zřejmé, že pro Artemis III musí skládání začít usazením spodních segmentů SRB na upevňovací patky v úrovni podlahy mobilní vypouštěcí plošiny už na začátku léta.

Několik hodin po vydání našeho článku zveřejnil Eric Berger svůj rozhovor s Jeremym Parsonsem, manažerem programu Artemis. Parsons v rozhovoru upřesnil, že NASA plánuje zahájit sestavování bočních stupňů SRB pro Artemis III v červenci.

Začátek července byl proto spojený s očekáváním zpráv z NASA. Dne 6. července byl z budovy RPSF přepraven do budovy VAB spodní segment pro levý booster. O tři dny později, 9. července, byl segment umístěn na plošinu ML-1.

Ve stejný den, tedy 9. července, dorazil do budovy VAB spodní segment pro pravý booster. Ani jeho usazení na ML-1 na sebe nenechá dlouho čekat.

NASA plánuje na letošní léto i instalaci čtyř motorů RS-25 na centrální stupeň CS-3 rakety SLS. Motory jsou postupně odesílány ze skladu ve Stennisově středisku do místnosti pro přípravu motorů v nízké části budovy VAB. Tato místnost dříve sloužila pro přípravu motorů SSME pro kosmické raketoplány.

Motory RS-25 pro Artemis I a Artemis II byly na centrální stupně CS-1 a CS-2 instalovány ve výrobním zařízení MAF v New Orleans. Pro Artemis III se dosavadní praxe mění a motory budou instalovány v budově VAB. První ze čtyř motorů RS-25 pro Artemis III byl ve VAB vyložen z přepravního kontejneru 16. června. Druhý motor byl vyložen 23. června. Zbývající motory budou brzy následovat.

Centrální stupeň je kompletován ve vertikální integrační buňce CSVIC v sekci High Bay 2 budovy VAB. Fotografie pořízené 11. června potvrdily, že v té době ještě nebyla na vnější straně centrálního stupně dokončena montáž přívodního potrubí kapalného kyslíku. Na stupni byly i další nedodělky, například nedokončená aplikace tepelně izolační pěny na spojích mezi jednotlivými díly nebo chybějící přístupová dvířka do intertanku.

Otázkou tedy je, do jaké míry je příprava centrálního stupně v souladu s harmonogramem, případně jak moc zaostává. Podobná otázka vyvstává i u přípravy Orionu. V tomto ohledu není NASA moc sdílná. Připojením druhých segmentů boosterů na již usazené spodní segmenty bude zahájen běh certifikačního limitu SRB a NASA si v té době musí být jistá tím, že všechny předstartovní přípravy stihne včas.

V případě Artemis I začal limit naskládaných segmentů běžet v lednu 2021, kdy do startu zbývalo 22 měsíců. V případě Artemis II začal limit běžet v prosinci 2024, přibližně 15 měsíců před startem.

Připojení tepelného štítu pod modul pro posádku Orionu bylo v budově O&C dokončeno 6. července 2026. Stejná instalace pro Artemis II byla provedena 22. června 2023. Aktuální časový odstup v přípravě je tedy 36 měsíců. A jak jsme ukázali v minulém dílu, stejný časový odstup 36 měsíců je i u servisního modulu Orionu.

Po připojení tepelného štítu podstoupí modul pro posádku sérii akustických testů DFAT. Modul pro Artemis II prošel těmito testy v srpnu 2023, přičemž poslední test byl dokončen 13. srpna 2023.

Po dokončení testů DFAT bude modul pro Artemis III přesunut zpět na pracovní stanici, kde týmy provedou několik testů, aby se ujistily, že je připraven na spojení se servisním modulem. Teprve po dokončení testů bude možné oba moduly spojit v montážní buňce FAST (Final Assembly and System Testing). Opět pro porovnání, vzájemné sešroubování obou modulů pro Artemis II proběhlo 19. října 2023. Podle zprávy NASA z 9. června 2026 mají být oba moduly Orionu pro Artemis III sešroubovány letos v létě. Dodejme, že léto skončí 22. září.

Artemis IV

NASA ponechává Artemis III v roce 2027 díky částečné funkčnosti demonstrátorů landerů. Současně však agentura tvrdí, že už v roce 2028 budou dokončené a připravené lunární landery pro posádku mise Artemis IV. Podle interního plánu SpaceX z listopadu 2025 se demonstrační bezpilotní přistání landeru Starship na Měsíci mělo uskutečnit v červnu 2027. To už teď neplatí. Na mediální akci konané 9. června a po jejím skončení bylo upřesněno, že SpaceX i Blue Origin počítají s bezpilotním přistáním svých landerů na Měsíci v roce 2028 a v témže roce i s pilotovaným přistáním v rámci mise Artemis IV.

Ačkoli termín bezpilotního přistání Starship na Měsíci sklouzl minimálně o sedm měsíců, NASA se stále snaží čelit obrovskému tlaku, aby splnila Trumpův příkaz dostat americké astronauty na Měsíc do konce jeho druhého funkčního období. Pro Artemis IV, na rozdíl od Artemis III, však bude bezpodmínečně nutné upřednostnit plnou funkčnost a spolehlivost landerů před harmonogramem. Otázka tedy zní: Jakou důvěryhodnost má pilotované přistání v roce 2028?

NASA tvrdí, že pro Artemis IV vybere lander, který bude připraven dřív – buď Starship od SpaceX, nebo Blue Moon MK2 od Blue Origin. Nových informací o přípravě landerů je poskrovnu, 6. července však na konferenci Spacetide v Tokiu představil senior viceprezident společnosti Blue Origin John Couluris nový design lunárního landeru Blue Moon MK2. Blue Origin dospěla k tomuto designu landeru pro Artemis IV poté, co NASA zrušila podmínku spojení s Orionem na lunární oběžné dráze NRHO.

Couluris na konferenci nesdělil parametry aktualizované oběžné dráhy Měsíce. NASA se však už několik let zajímá o oběžnou dráhu Elliptical Polar Orbit with Coplanar Line of Apsides (Eliptická polární dráha s koplanární linií apsid), zkráceně EPO/CoLA. Orion je schopný dráhy EPO/CoLA dosáhnout, současně tato dráha klade nižší nároky na lander než vysoká oběžná dráha NRHO.

Nejnižší bod oběžné dráhy EPO/CoLA se nachází pouhých 100 kilometrů nad povrchem Měsíce, zatímco nejvzdálenější bod dosahuje výšky zhruba 6500 kilometrů. Oba body na této polární dráze jsou v úrovni rovníku Měsíce. Doba oběhu Měsíce je přibližně 9 hodin.

Pozitivní zpráva přišla z výrobního zařízení MAF v New Orleans, kde Boeing připravuje díly pro centrální stupeň CS-4 rakety SLS pro misi Artemis IV. Po vodíkové nádrži, která byla svařena v listopadu 2025, je nyní svařená i kyslíková nádrž.

Dne 11. května jsme psali, že ke kyslíkové nádrži zbývá přivařit spodní kupoli, tedy její dno. Shodou okolností bylo dno téhož dne vloženo do svařovacího zařízení VAC v budově 110. Pracovníci se pustili do provedení obvodového svaru, nutného pro připojení dna k nádrži. Po dokončení svaru byla nádrž 26. května vyjmuta ze svařovacího zařízení. K vyjmutí nádrže z VAC došlo 28 měsíců po vyjmutí kyslíkové nádrže pro CS-3, tedy předchozí nádrže pro Artemis III.

Kyslíková nádrž pro CS-4 byla po vyjmutí z VAC přemístěna do buňky D v téže budově. Po zabezpečení nádrže byly v buňce provedeny její rozměrové skeny za účelem podrobného zdokumentování rozměrů a výšky povrchu svarů.

11. června byla nádrž vyjmuta z buňky, otočena do vodorovné polohy, umístěna na přepravní konstrukci a převezena do výrobní oblasti 6 v budově 103. Tato informace od NASA umožnila zařadit stav výroby CS-4 do širších souvislostí.

Už v listopadu 2025 byla v zařízení VAC svařena vodíková nádrž. Po svaření byla přemístěna do buňky A, nacházející se hned vedle VAC, pro provedení rozměrových skenů nádrže. Dne 6. března 2026 byla vodíková nádrž přemístěna do výrobní oblasti 6 budovy 103. Zde byla připravována na sérii nedestruktivních hodnotících testů, které budou provedeny v budově 451.

Příprava v oblasti 6 spočívala hlavně v instalaci záslepek na obou otevřených koncích kupolí a v připojení části přívodního potrubí s ventily. Při veřejně přístupné prohlídce MAF dne 20. dubna byla vodíková nádrž stále v oblasti 6. V tomto pracovišti však není dostatek místa pro obě nádrže současně. Dne 11. června, když sem byla přepravována kyslíková nádrž, byla oblast 6 prázdná. Pravděpodobným vysvětlením je, že vodíková nádrž byla mezitím převezena do testovací budovy 451.

Budova 451 je od ostatních budov vzdálená téměř kilometr. První činností v budově je připojení senzorů pro měření namáhání během ověřovacích tlakových zkoušek těsnosti a pevnosti svarů. Po natlakování vodíkové nádrže plynným dusíkem je zde prováděna série zkušebních případů s přenosem zatížení do konstrukce nádrže pomocí hydraulického zařízení. Účelem testů je získání jistoty, že je nádrž konstrukčně zdravá. Po dokončení testů bude nádrž vrácena do oblasti 6 pro rentgenovou kontrolu svarů. Návrat do oblasti 6 lze očekávat přibližně tři měsíce po jejím opuštění.

Technici v oblasti 6 mezitím připraví kyslíkovou nádrž na další fázi příprav. Stejně jako na jaře u vodíkové nádrže, bude příprava kyslíkové nádrže spočívat v instalaci záslepek na obou otevřených koncích kupolí a v připojení části přívodního a odvodního potrubí s ventily.

Poté bude kyslíková nádrž vrácena do budovy 110. V tamní buňce F bude proveden hydrostatický test těsnosti a pevnosti svarů. Půjde o obdobu testů, které jsou prováděny na vodíkové nádrži v budově 451. Kyslíková nádrž však nebude natlakována plynným dusíkem, nýbrž naplněna vodou. Naplněna bude nejen nádrž, ale i potrubí nad ní, které vede až na střechu budovy 110. Hmotnost vody v potrubí bude simulovat síly, které působí na konstrukci plné nádrže během startu rakety.

Do další fáze příprav vstoupil i intertank, který bude v konfiguraci stupně CS-4 mezi oběma nádržemi. Tento díl byl 29. května přesunut do výrobní buňky G. V buňce je na intertank automatizovaným procesem aplikována vnější vrstva tepelně izolační pěny.

Mengzhou-1, pozemní simulátor Lanyue

Ve spolupráci s čínským letectvem byl nedávno proveden zkušební shoz návratové kabiny lodi Mengzhou z nákladového prostoru strategického dopravního letounu Y-20. Shoz byl součástí příprav na bezpilotní orbitální let nové čínské kosmické lodi Mengzhou-1.

Kosmický let je plánován na konec letošního roku a má sloužit k ověření technologií před budoucími pilotovanými lety, které Čína plánuje v rámci lunárního programu. Po vynesení raketou CZ-10A se má Mengzhou-1 připojit k čínské kosmické stanici. Loď by měla být připojena ke spodnímu stykovacímu uzlu základního modulu Tianhe, tedy kolmo na jeho podélnou osu. Hlavním cílem je ověření provozního stavu lodi a jako možný termín se uvádí listopad 2026.

V říjnu nebo na začátku listopadu má být vynesena pilotovaná loď Shenzhou-24, takže Mengzhou-1 by se zřejmě připojila až v době činnosti nové posádky. Vzhledem ke krátkodobému týdennímu pobytu astronauta z Pákistánu bude členem nové posádky stanice i jeden z členů nynější expedice, jehož let bude prodloužen na roční.

Klíčovou součástí pilotovaného letu na Měsíc bude i lander Lanyue. Pozemní výcvikový simulátor je umístěn na šesti pístech simulujících orientaci landeru při sestupu a vzletu. V simulátoru procházejí čínští astronauti výcvikem a trénují různé scénáře letu. Výcvik pomáhá inženýrům iterovat vývoj landeru.

Jedním z účelů testů je zdokonalení softwaru pro sestup a vzlet. Simulátor ovšem umožňuje i manuální řízení letu. To je v kontrastu s vyvíjeným americkým landerem Starship, u něhož nedávno upozornil Úřad generálního inspektora na záměr SpaceX minimalizovat možnosti manuálního řízení.

Naváděcí a další systémy simulátoru Lanyue jsou propojeny redundantním optickým kabelem s řídicím střediskem, aby bylo možné průběžně porozumět povelům, které vydávají počítače simulátoru. Současně má simulátor kanál pro vysokorychlostní nahrávání a stahování dat a druhý kanál pro nízkorychlostní nahrávání a stahování dat.

Zdroje informací:
https://arstechnica.com/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
https://x.com/
https://jatan.space/
https://www.china-in-space.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HLGixxlXEAAv5Lb?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260611-PH-AJN01_0671/KSC-20260611-PH-AJN01_0671~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260611-PH-AJN01_0733/KSC-20260611-PH-AJN01_0733~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260622-PH-AJN01_0037/KSC-20260622-PH-AJN01_0037~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260709-PH-JBS01_0011/KSC-20260709-PH-JBS01_0011~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260623-PH-CSH01-0033/KSC-20260623-PH-CSH01-0033~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260706-PH-KLS01_0007/KSC-20260706-PH-KLS01_0007~medium.jpg
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2026/07/mk2alpha.jpeg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260611_CS4_LOX_VABtoA6_MJP-07/MAF_20260611_CS4_LOX_VABtoA6_MJP-07~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_18/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_18~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260529_CS4_ITtoCellG15/MAF_20260529_CS4_ITtoCellG15~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HL44pJzWAAEcGlv?format=jpg
https://jatan.space/content/images/2026/03/lanyue-lunar-lander-and-landing-simulator-1.jpeg