Kosmotýdeník se bude v hlavním tématu soustředit na oznámení, které definitivně potvrzuje, že změny týkající se rakety SLS budou zahrnovat druhý stupeň Centaur V. Ten nahradí stále se prodražující stupeň EUS a také zmrazí další vývoj SLS. V dalších tématech se podíváme na odlet lodi HTV-X od Mezinárodní kosmické stanice, vývoj nosiče Miura 5, španělské společnosti PLD a havárii japonské rakety KAIROS. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

SLS dostane stupeň Centaur V

NASA oznámila, že oficiálně vybrala horní stupeň Centaur V od United Launch Alliance jako horní stupeň pro raketu Space Launch System. Použit bude počínaje misí Artemis IV, jejíž start je plánován nejdříve na začátek roku 2028. Počítá se s ním i na misi Artemis V. Je tak ukončen vývoj stupně EUS i další vývoj rakety SLS, která skončí napůl cesty mezi verzemi Block 1 a Block 1B. Nově se zakonzervované vývojové verzi se stupněm Centaur V bude říkat „téměř Block 1B“.

Centaur V byl vyvinut jako horní stupeň rakety Vulcan společnosti ULA. Nosná raketa od svého debutu v lednu 2024 vzlétla čtyřikrát a horní stupeň si při všech startech vedl bezchybně. Počátek proměny systému SLS a náhradu horního stupně před týdnem oznámil administrátor NASA Jared Isaacman, který mluvil o standardizaci rakety SLS pro její rychlejší kadenci. V té chvíli však nebylo známo, jaký horní stupeň bude SLS používat. „Myšlenka je, že chceme co nejvíce snížit složitost,“ řekl Isaacman během briefingu v Kennedyho kosmickém středisku 27. února. „Chceme urychlit výrobu, použít vyzkoušený hardware a zvýšit frekvenci startů, což má samozřejmě také přímý vliv na bezpečnost.“

Původně NASA plánovala realizovat první tři mise programu Artemis s využitím prozatímního kryogenního pohonného stupně ICPS (interim cryogenic propulsion stage), což je upravená verze druhého stupně pro rakety Delta 4 od ULA, a poté, počínaje misí Artemis IV, přejít na nový horní stupeň EUS, postavený společností Boeing. NASA se pod Isaacmanovým vedením rozhodla od těchto plánů upustit kvůli překročení nákladů a harmonogramu.

Dlouho před tímto rozhodnutím byl Tory Bruno, tehdejší CEO společnosti ULA, během kulatého stolu s novináři v prosinci 2024 dotázán, jak by společnost zvládla teoretickou změnu architektury rakety SLS. Otázka se objevila měsíc poté, co byl prezident Donald Trump zvolen na druhé funkční období, což vyvolalo diskuse o tom, zda by se tehdejší plány SLS mohly změnit, či nikoli. „EUS je velmi, velmi velký horní stupeň. Je mnohem větší než ICPS, který nyní dodáváme. Je dokonce větší než Centaur V,“ řekl Bruno. „Pokud by vláda chtěla něco změnit v architektuře SLS, řekla by nám to a my bychom jim řekli, co můžeme udělat.“ Ten scénář „co kdyby?“ je nyní realitou.

Ve svém prohlášení o zadávání veřejných zakázek NASA uvedla, že jejím záměrem je uzavřít smlouvu s výhradním dodavatelem. A to se společností ULA, což znamená, že se jedná o jediný horní stupeň, který je zvažován pro tuto novou iteraci rakety SLS. Byl zveřejněn osmistránkový podpůrný dokument z Marshallova centra (MSFC) NASA v Huntsville v Alabamě, který dokumentuje zdůvodnění tohoto rozhodnutí.

Mezi uváděnými důvody je desítky let trvající historie motoru RL10, který v průběhu času dozrál; schopnost stupně Centaur V využívat rozhraní dostupná na mobilní odpalovací plošinu ML1. S tím souvisí i stejné použité pohonné látky jako doposud (kapalný kyslík a kapalný vodík) a zkušenosti týmů ULA s pozemními systémy (EGS) NASA v Kennedyho středisku. Také se ve zprávě píše, že vzhledem k tomu, že horní stupeň Centaur III získal certifikaci pro lety s lidskými posádkami v rámci programu Commercial Crew Program, tak jsou odborníci ohledně certifikace Centauru V pro pilotované lety optimističtí. Nový stupeň totiž sdílí řadu podobných technologií. „Tento přístup využívá stávající podpůrnou infrastrukturu a s relativně malými úpravami použije nový stupeň od ULA,“ uvedla NASA. „Všechna ostatní alternativní řešení nesplňují výkonnostní požadavky, vyžadovala by významné úpravy hardwaru, který je stále ve vývoji, nebo by vyžadovala vývoj nového hardwaru, který v současné době neexistuje.“ NASA také uvedla, že časové omezení tohoto rozhodnutí je přimělo vybrat si ULA jako svou jedinou možnost. „Předpokládá se, že čas potřebný k úpravám na Kennedyho kosmickém středisku, bude devět měsíců před startem,“ uvedla NASA. „Zadání jinému zdroji by způsobilo nepřijatelné zpoždění současných harmonogramů startů. Tato zpoždění by pramenila z procesu zadávání veřejných zakázek, zavádění/ukončování náboru nových dodavatelských pracovníků, potenciální potřeby přepracovaných činností a také z úsilí nezbytného k uspokojení technických a programových požadavků SLS.“

Agentura také oznámila, že není možné využít další stupně ICPS. Ty jsou pozůstatkem programu Delta IV a jejich výrobní linka byla již rozebrána a nová výroba není možná.

Druhým horním stupněm, o kterém se teoreticky uvažovalo, byl ten z rakety New Glenn společnosti Blue Origin. Kromě toho, že z pohledu NASA nenabízel dříve uvedené výhody (palivo například), agentura také vyjádřila obavy ohledně úprav potřebných k přijetí tohoto druhého stupně pro mobilní odpalovací plošinu. „Použití NGUS by vyžadovalo značné úpravy jak stupně, tak infrastruktury EGS. Například použití NGUS by vyžadovalo přemístění přístupového ramene pro posádku na mobilního vypouštěcí plošině a úpravu dalších mechanismů,“ uvedla NASA. „Horní stupeň by bylo možné zkrátit, aby splňoval výšková omezení VAB, ale pro kvalifikaci stupně pro kratší konfiguraci by to vyžadovalo kompletní vývoj a testování. Testování/rekvalifikace v plném rozsahu by vedlo k nepřijatelným dopadům na harmonogram a dodatečným nákladovým rizikům pro program SLS.“

Původní plán použití rakety se stupněm EUS by umožnil to, co NASA nazvala „ambicióznějšími misemi“ na Měsíc, jelikož by umožnil doručit k Měsíci až o 11 tun více hmoty v konfiguraci Block 1B ve srovnání s raketou Block 1 s ICPS. Zpráva Úřadu generálního inspektora NASA z roku 2024 však zjistila, že i přes to, že se SLS Block 1B vyvíjí od roku 2014 a první let byl přesunut z Artemis III na Artemis IV, nadále se zpožďuje, částečně kvůli tomu, co OIG označil za „problémy s kontrolou kvality“ v montážním závodě Michoud (MAF) v Louisianě. „Předpokládáme, že náklady na SLS Block 1B dosáhnou před plánovaným vypuštěním systému v roce 2028 přibližně 5,7 miliardy dolarů,“ uvádí se ve zprávě. „To je o 700 milionů dolarů více, než stanovil základní závazek agentury NASA z roku 2023, který určil základní náklady a harmonogram na téměř 5 miliard dolarů. Vývoj EUS představuje více než polovinu těchto nákladů, které podle našich odhadů vzrostou z počátečních 962 milionů dolarů v roce 2017 na téměř 2,8 miliardy dolarů do roku 2028.“ Zpráva z poloviny roku 2024 rovněž uvádí, že v té době bylo dodání EUS pro NASA „zpožděno z února 2021 na duben 2027“. To způsobilo další zpoždění letu Artemis IV, tehdy plánovaného na září 2028.

Koncem září 2025 hovořil server Spaceflight Now se Sharon Cobb, zástupkyní programové manažerky SLS ve společnosti Boeing, o misi Artemis II a také o pokroku na EUS. „Na EUS jsme pracovali velmi pilně. Minulý týden jsem byla na základně MAF a viděla jsem, jak byla svařena a otestována nádrž na kapalný kyslík,“ řekla Cobb. „Pracujeme tam také na nádržích, které se brzy budou svařovat pro letovou jednotku. Nádrž s kapalným kyslíkem je konstrukčním testovacím prvkem. Takže ve vývoji horního stupně průzkumného modulu děláme opravdu dobrý pokrok.“

NASA se zatím nevyjádřila k tomu, co se stane s již postaveným hardwarem pro EUS a jak s celým programem naloží. Stejně tak nejsou známé další plány ohledně použití stupně Centaur V po misi Artemis V, jelikož se program má vyvíjet dle aktuálního stavu a okolností. Otázkou také zůstává, jak složitá bude implementace nového stupně do architektury rakety. Bude totiž třeba postavit nový mezistupeň. Přitom mezistupeň LVSA, který spojuje první stupeň rakety a stupeň ICPS, byl k návrhu zadán v roce 2014, testovací exemplář byl hotový v roce 2016 a letový kus v roce 2020. Zakázku pro mezistupeň na EUS získala společnost Dynetics v roce 2020 a první testovací kus byl dodán v roce 2024. Uvidíme tedy, jak bude výroba pro Centaur V rychlá nyní.

Kosmický přehled týdne:

Nová japonská nákladní loď HTV-X opustila 6. března Mezinárodní kosmickou stanici. HTV-X je nástupcem japonské nákladní lodě HTV, která v letech 2009 až 2020 devětkrát přepravila náklad na kosmickou stanici. Nová nákladní loď poprvé odstartovala 25. října a k ISS přivezla přibližně 4 080 kilogramů potravin a dalších zásob. 28. října HTV-X1 dosáhla svého cíle, kde ji zachytila Canadarm2 a připevnila k modulu Harmony. Stejné robotické rameno ve čtvrtek (5. března) odpojilo loď od Harmony a umístilo jej do odletové polohy u stanice, kde jej drželo až do 6. března. HTV-X1 nyní zůstane ještě nějakou dobu na oběžné dráze. „Loď HTV-X1 zůstane na oběžné dráze více než tři měsíce a bude sloužit jako vědecká platforma pro experimenty JAXA,“ uvedli představitelé NASA v aktualizaci v pondělí (2. března) s odkazem na JAXA. Poté, co budou experimenty dokončeny, bude k lodi poslán příkaz k deorbitačnímu manévru. Při průchodu atmosférou shoří nejen loď, ale také náklad včetně odpadu ze stanice.

Španělská startupová společnost PLD Space získala v posledním kole financování 180 milionů eur, aby připravila inaugurační let své rakety Miura 5. Nosič má kapacitu zhruba 1 tuny na LEO a jeho první stupeň má být vícenásobně použitelný. „Raketa Miura 5 byla navržena tak, aby řešila zjevnou a rostoucí mezeru v kapacitě na trhu, a tato investiční podpora posiluje naši schopnost přejít do komerčního provozu,“ uvedl Ezequiel Sánchez, výkonný prezident společnosti PLD Space. „Urychluje výstavbu průmyslové a startovací infrastruktury potřebné k zajištění spolehlivého přístupu do kosmu pro rostoucí řadu globálních zákazníků.“ V listopadu 2025 společnost PLD Space uvedla, že jejím cílem je první start rakety Miura 5 v prvním čtvrtletí roku 2026, ale s tímto oznámením o získání finančních prostředků nyní uvádí, že první let proběhne někdy v roce 2026. PLD Space ale zase uvedla, že do roku 2030 plánuje startovat více než třicetkrát ročně.

Přehled z Kosmonautixu:

V této rubrice vás čeká přehled všech článků, které v uplynulém týdnu vyšly na tomto webu. Týden jsme načali rekapitulací měsíce února ve video seriálu Vesmírné výzvy. Věnovali jsme se také udílení Nobelových cen, a to se zájmem, které z Nobelovek souvisely s kosmonautikou. Testy teorií kvantové gravitace byly námětem dalšího z projektů, který podporuje program NASA nazvaný NIAC. Americké sondy EscaPADE aktivovaly své vědecké přístroje a ověřily, že jsou připraveny studovat Mars. Zrcadlo, koncentrovaný paprsek světla a lunární regolit. To by mohl být recept na výrobu kyslíku z povrchového materiálu na Měsíci. Sonda Carruthers Geocorona Observatory od americké agentury NASA zahájila 1. března svou primární misi, která má trvat po dobu 24 měsíců. Hubbleův kosmický teleskop a teleskop Euclid společně pozorovaly mlhovinu Kočičí oko. Struktury kosmických lodí, které se umí jako tkáně samy zahojit, by mohly být již brzy možné díky špičkové kompozitní technologii. Rampa 31/6 na Bajkonoru je dle Roskosmosu úspěšně opravena a mohou se tak obnovit lety ruských nákladních a pilotovaných lodí k Mezinárodní kosmické stanici. Řeky v průběhu roku stoupají a zase klesají, ale jak moc? Možná méně, než se dříve myslelo, jak naznačují nová data z americko-francouzské družice SWOT. Astronomové a pozorovatelé se těšili, ale dalekohled Jamese Webba nakonec dle svých měření vyloučil, že by se planetka 2024 YR4 mohla srazit s Měsícem. Co se stane, když sluneční superbouře zasáhne Mars? Díky sondám Evropské kosmické agentury to už víme. V závěru týdne jsme vás informovali o vzniku nového střediska ESA, které využije umělou inteligenci k pokrokům v družicové konektivitě. Dnes dopoledne jsme Vám ještě nabídli možnost sledovat vývoz rakety SuperHeavy B19 na novou startovní rampu.

Snímek týdne:

Pátého března odstartovala z kosmodromu Mahia raketa Electron společnosti Rocket Lab a vynesla jednu družici BlackSky třetí generace. Její hmotnost byla 138 kilogramů a šlo o třetí start rakety Electron v tomto roce.

Video týdne:

Japonská společnost Space One vypustila svoji čtyřstupňovou raketu KAIROS (Kii-based Advanced and Instant Rocket System) s několika družicemi od zákazníků na palubě. Jednalo se o třetí start rakety po dvou neúspěšných pokusech v roce 2024. Ani tento však statistiku nezlepšil. Na palubě rakety bylo pět družic: TATARA-1 od TerraSpace, SC-Sat1a od Space Cube LLC, HERO od střední školy Hio Gakuen, AETS-1 od ArkEdge Space a NutSat-3 od Tchaj-wanského kosmického střediska/Národní tchajwanské univerzity. Start byl odložen z 25. února a 1. března kvůli špatnému počasí a nakonec proběhl 5. března a byl neúspěšný. Po necelých minutě letu došlo k selhání prvního stupně.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
https://spacenews.com/
https://www.space.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HC0Z2o5bMAE5J62?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HCw5IuibYAAmel1?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HCw-zXOaUAYN4D3?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/Epy60rjXcAEjD6u?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HCv2qCkaUAEtOSD?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/HCuNlImbIAA59uy?format=jpg&name=4096×4096