Čtenáři Kosmonautixu často žádají další a další seriály, což je formát zavazující autory k pravidelné činnosti. Ale protože hlasu čtenářů nasloucháme, tak dnes jeden nový seriál začínáme. Bude trochu specifický: netušíme, kolik přesně bude mít dílů ani to, co v něm bude. Půjde o volnou reportáž z jedné (právě probíhající) cesty za krásami kosmonautiky. Jde o reportáž z cesty do Spojených států, která nemá prakticky nic vytesané do kamene. Reportáž z cesty, která právě začala a ještě chvíli bude probíhat. Reportáž, jejímž středobodem bude floridský kosmodrom a vše v blízkém (někdy i trochu vzdálenějším) okolí.
Foto: Tomáš Přibyl
Z Prahy přes Londýn jsme přiletěli do Miami ve středu 4. února nejhorším letadlem na světě (Airbus A380): ještě před startem nám letuška utrhla lištu u světel nad hlavou (když jsme se dívali na další detaily, tak kabina měla dílenské zpracování patnáct let staré Dacie), pod nohama jsem měl jakousi bednu s klimatizací nebo topením (nebylo to jediné podobně „vylepšené“ místo – na zaoceánský let paráda), opěrka mezi sedadly nejde dát plně nahoru (problém nejen pro nás blahobytnější, ale i děti nebo starší cestovatele)… A když posádka oznámila, že na sedmdesáti stanicích nefunguje palubní zábavní systém (osobně ho nepotřebuji, měl jsem s sebou knihu) a že bude celý server restartovat, zakončila to slovy „Držte nám palce!“ Což je přesně to, co od posádky transoceánského letadla chcete slyšet.
Nějak jsme to dali, co nám zbývalo. Průchod přes pasové bezproblémový. Úředník se jen ptal na to, kdy a jak dlouho jsme byli v USA naposledy. Když jsme v testu odpověděli správně, nechtěl ani otisky prstu a popřál nám šťastný pobyt. Následovalo šťastné shledání s bagáží a rychlé vyzvednutí auta. Pak cesta na hotel, nákup základních potřeb a návrat na hotel.
Zajímavější byl druhý den, čtvrtek 5. února. Přesun z Miami k mysu Canaveral a první krátká obhlídka návštěvnického komplexu Kennedyho kosmického střediska, kde jsme provedli bleskovou inventuru. Co je nového a co je naopak pryč. Pak jsme si přidali rychlou projížďku autobusem po základně (detaily přineseme později), kde jsem se nejvíce těšil na stavbu hangáru Gigabay (výška 116 m, půdorys 110 krát 130 m) se 24 pracovními stavy pro souběžnou práci na stejném počtu raket Starship. A taky na… Ale postupně.
Starship (SpaceX)
Foto: Tomáš Přibyl
Pak jsme si zajeli do Port Canaveral, jestli tam náhodou není nějaký recyklovaný stupeň Falconu 9. Ani jsme nedoufali, ale byl tam! Kus B1095 po svém pátém letu 30. ledna. A přichystal nám parádní podívanou: zrovna mu sklápěli podvozek. To se jen tak nevidí, to je o štěstí!
Chyběly lodě flotily SpaceX Bob a Doug, nechyběly obě přistávací plošiny Just Read The Instructions (toho jména druhá) a A Shortfall of Gravitas. O kus dál byla Jacklyn společnosti Blue Origin, ale protože byl padací most na druhou stranu přístavu zrovna zvednutý, zamířili jsme na hotel. Třeba se sem ještě vrátíme.
Tak tedy: vzhůru (nejen) na kosmodrom, vzhůru (nejen) na Floridu!
Foto: Tomáš Přibyl
Zdroje obrázků:
Foto: Michal Přibyl
Foto: Tomáš Přibyl
budu hádat: stali jste se obětí sebevědomého přístupu NASA, která suverénně tlačila na únorové termíny startu A2, protože se tak nějak všeobecně předpokládalo, že lapálie s únikem vodíku už má po A1 zmáknuté… strašně bych vám přál, aby vám budget vyšel až do března, ale uvidíte… (nakonec budeme ještě rádi za dubnové termíny…) budiž vám útěchou start Crew12
To jo, blbě se to plánuje… Kdybych měl tu ambici u startu A2 být, tak bych po těch optimistických posunech příprav doleva také začal být nervózní, ale popravdě by mě moc nepřekvapilo, kdyby byl start až o prázdninách (nemyslím jarní, ale letní :-)).
Z čeho jste usoudil, že „(NASA)… suverénně (?) tlačila na únorové termíny startu A2…“?
Ne, špatně. Jednak kdybych jel na Artemis II, tak bych dosud nekoupil letenky (když jsem jel na Starship, tak jsme kupovali čtyři dny před startem – a takto daleko se Artemis II nedostala). Jednak je tato cesta plánovaná od loňského června, kdy byl termín startu Artemis II v dubnu 2026. Nezlobili bychom se, kdyby Artemis II letěla, ale NIKDY nebyla cílem cesty.
Děkuji za tento počin a těším se na další díly.
Jsme rádi, že se líbí! A sami jsme zvědaví, o čem další díly budou. Tentokrát jsme si udělali výlet, jehož větší polovina nemá pevně daný scénář. Ale zatím se bavíme dobře.
Paradni, konecne mam chvili cas, tak na to hned jdu.
Jinak – A380 je nejuzasnejsi letadlo, to co je spatne je letecka spolecnost.
Troufnu si tipnout – vzhledem k tomu ze americke aerolinky A380 neprovozuji (co vim, ale muzu se plest) tak jste leteli s BA? To je otresna spolecnost! Mel jsem to „poteseni“ s nima letet SIN-SYD v F(!) a nikdy vice! Tak hlavne drzim palce na ceste zpatky, protoze krome priserne BA Vas ceka znova podle mne jedno z nejhorsich letist LHR 🙂
Ale je to jen cesta, hlavni jsou zazitky!
Souhlasím, že je to subjektivní. Na A380 jsem se těšil, slyšel jsem na něj jen chválu. Proto mě některé věci trochu zklamaly: při mé postavě mi nemožnost zvednout područku mezi sedadly působila nemalé problémy a omezený pohyb by se měl na záoceánských letech rovnou trestat. (Přes LHR jsem letěl několikrát a zatím vždy dobrý. Ale zase: samozřejmě je to subjektivní.)