Současné roky nejsou v kosmonautice typické zrovna tím, že by probíhal nezvykle vysoký počet premiérových startů orbitálních raket. Pokud se tedy dvě takové premiéry sejdou jen v rozestupu méně než hodiny, je to skutečně nezvyklá událost. Ani jedna premiéra v noci na dnešek nedopadla stoprocentně úspěšně, přesto můžeme konstatovat, že jedna raketa si vedla o poznání lépe než druhá. Jako první ve 2:13 vzlétla z brazilské základny Alcântara raketa HANBIT-Nano od jihokorejské firmy Innospace. Několikrát odkládaný premiérový let nakonec trval jen zhruba 70 sekund. Pak raketu zničila zatím neupřesněná anomálie. „Na plánovanou oběžnou dráhu s výškou 350 km a sklonem 45° se tak nedostalo pět technologických družic z Brazílie (PION-BR2, FloripaSat-2A, -2B a Jussara-K) a Indie (olaras S2), a tři experimenty trvale spojené s horním stupněm,“ upřesnil Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Druhá premiéra přišla jen o 47 minut později. Z kosmodromu Jiuquan vzlétla první raketa Dlouhý pochod 12A. Ten dvoustupňový nosič na kapalný kyslík a metan měří na výšku 70 metrů a jeho první stupeň má být znovupoužitelný. Raketa už při svém prvním startu úspěšně dosáhla oběžné dráhy, ale zatím nevíme, zda nesla i nějaký náklad. Čínští inženýři se však rozhodli, že se už při premiérovém startu pokusí o bonus navíc. „První stupeň se pokusil o přistání na betonové ploše v oblasti Min-čchin v provincii Kan-su, přibližně 255 km jihovýchodně od kosmodromu Ťiou-čchüan,“ zmiňuje Michal Václavík a dodává: „Místo se nachází blíže kosmodromu, než je tomu v případě nosné rakety Zhuque-3 (Ču-čchüe). Dnešní pokus o přistání prvního stupně se však nezdařil a ten dopadl asi dva kilometry přistávací plochy.“
Zdroje informací:
https://x.com/
https://x.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/G81vOA7WkAEIr2L?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/G817wCiW4AAZKD2?format=jpg&name=large
Přiznám se, že jsem šel normálně spát, ale byl jsem zvědav, jak se bude dařit zejména raketě od Innospace – přece jen je to úplně jiný typ motoru a to se zase tak často nestává. Škoda, že start probíhal i místního času v noci, takže na záběrech vlastně nic vidět není a není ani zřejmé, jestli to pulsování jasu je způsobeno clonovou automatikou u kamery, nebo bylo hoření paliva nestabilní celou dobu letu. U Čínanů mě nepřestává překvapovat, s jakým klidem nechávají padat první stupně raket do krajiny, která evidentně není prázdná – teď jim to žuchlo nedaleko nějakých větrníků, tak jen doufám, že ta oblast byla alespoň vyklizená. Přece jen bych očekával, že když jsou dva kilometry mimo cílovou oblast, že dojde alespoň k nějaké autodestrukci, ale oni to tam klidně naperou vcelku…
Hybridy mají spoustu problémů.Nemyslím si, že se vyplatí – příliš komplikací kvůli příliš malému zisku výhod.
Ten první stupeň Číňanů stoupal dost pomalu, takže asi slabší motory nebo je pro první start šetřili. Pokus o přistání – nejspíš úspěšně udělali entry burn, ale přistávací nevyšel. Od těch větrníků byly možná deset kilometrů (v poušti), uvědomte si, jak je první stupeň veliký. Určitě mají postup pro přistání – pokud selže brzo, udělají autodestrukci, pokud později, je bezpečnější, aby dopadl do pouště v jednom kuse. V roce 2026 se naučí přistávat nejspíš oba nosiče.
I když autor v článku zmínil „ten dvoustupňový nosič na kapalný kyslík a metan“ a že se jedná o první start rakety Long March 12 A (CZ-12A), je docela možné, že někteří čtenáři, ten rozdíl přehlédnou.
Long March 12 (CZ-12) je dvoustupňová raketa: její první stupeň je poháněn čtyřmi YF-100K 1250 KN motory používající RP-1 a kapalný kyslík zatímco jeho druhý stupeň je poháněn dvěma YF-115 motory 180 kN také využívající RP-1/LOX.
CZ-12 byla vyvinuta Shanghai Academy of Spaceflight Technology (SAST) pod China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC), státem vlastněným hlavním dodavatelem vesmíru v zemi. SAST.
První start rakety CZ-12 se uskutečnil 30. listopadu 2024 zároveň i jako první start z nové komerční rampy Wenchang, LC-2.
Zatím poslední (čtvrtý) start se uskutečnil 11. prosince 2025 a doposud vynesla jeden testovací (WHJSW 5A) a 27 satelitů SatNet LEO (sítě Guowang).
V článku zmiňovaný je první start nové rakety CZ-12A Y1, který byl hned (nečekaně) úspěšný, protože vynesl pravděpodobně jen demonstrátor, nebo byl bez nákladu (podle Jonathana McDowella označen jako 2025-308A, pouze 2.stupeň rakety, který klesá 211/186 kilometrů a během pár dnů zanikne, což je dobrou zprávou pro druhý stupeň s motorem YF-209).
První stupeň CZ-12A se sedmi motory Longyun -70 svoje první přistání samozřejmě nezvládl a dokonce dopadl údajně 2,5 až 4,5 kilometru od původního místa přistání na vybudované přistávací zóně vzdálené od místa startu asi 250 kilometrů (okres Minqin, provincie Gansu).
Přestože první pokus o přistání 1. stupně rakety byl neúspěšný, tak SAST uvedl, že získal zásadní technická data za skutečných letových podmínek, čímž položil důležitý základ pro následné starty a spolehlivé zotavení stupně (podle zprávy).
Následovat bude komplexní přezkum a technické přehodnocení.
Navíc stát využívá i data od komerčních firem ze zkoušek a startů, momentálně od Landscape Zhuque-3 (ZQ-3), jak vyplývá z uzavřené smlouvy.
Tedy i data ze startu rakety Zhuque-3 Y1, která zvládla 3. prosince 2025 start z LC43/96B a 1.let (Demo Flight) úspěšně.
Pokus o přistání 1. stupně skončil neúspěchem, ale Landscape potvrdila, že vyhodnotí data, opraví přistávací plochu (tam dopadl 1. stupeň přesně) a zopakuje start Zhuque-3 v dubnu 2026.
Informace o CZ-12A, motorům Longyun -70 jsem poskládal z příspěvků na fóru nasaspaceflight a jsou neověřené.
Long March 12 A (CZ-12A), první čínská raketa Long March, která používá vyvinutý letecký motor od národního podniku JiuZhou Yunjian (Beijing) Space Technology Co., Ltd.(JZYJ), je přibližně 70 metrů vysoká a má průměr 3,8 metru.
Využívá zralý trup z hliníkové slitiny R219 z Long March 12, ale místo kapalného kyslíku a petroleje používá kapalný kyslík a metan.
První stupeň využívá sedm motorů Longyun -70 od JZYJ, z nichž každý produkuje 70 tun tahu na úrovni moře (80 tun ve vakuu), maximální úhel výkyvu motoru: ± 8 °, rozsah nastavení tahu: 110% -30%, začít vícekrát v jediném úkolu: ≥3 (udává na svých stránkách výrobce, bez „optimalizace“).
Čtyři T-ocasní ploutve jsou namontovány ve spodní části, aby byla zajištěna stabilita letu, a je vybavena čtyřmi přistávacími nohami z titanové slitiny, každá o délce přibližně 5,7 metru.
Mezistupňová sekce obsahuje čtyři segmentová 3 D tištěná žebra a čtyři automatické řídicí systémy s jedním tažným prvkem.
Druhý stupeň využívá jediný motor YF-209 spalující kapalný metan a kapalný kyslík, s tahem 96 tun a dvě automatické řídicí jednotky.
(Tah ve vakuu 825,3 kN, tah na hladině moře 735 kN)
Vzhledem k velké a dlouhé celkové velikosti YF-209 má CZ-12 A velmi znatelné prodloužení a je výrazně delší než typické raketové kapotáže.
Velikost kapotáže může být buď 4,2 metru, nebo 5,2 metru.
CZ-12A vychází z konstrukce CZ-12. Původně SAST předpokládala, že rakety CZ používající motory YF-100 a YF-100K (CZ-6, CZ-6A , CZ-6C, CZ-7, CZ-7A, CZ-8, CZ-8A, CZ-10, CZ-10A, CZ-12 a CZ-12A) budou mít znovupoužitelné 1. stupně, ale při testech zjistila, že to nebude možné.
Pouze motor Longyun -70 od od národního podniku JiuZhou Yunjian (JZYJ) úspěšně dokončil 500 sekundový test statického zážehu s celkem třemi zážehy, což z něj v té době činilo jediný opakovaně použitelný metanový motor s vysokým tahem v Číně.
Přestože jeho jednotkový tah byl pouhých 65 tun, což nebylo nijak zvlášť výjimečné, měl značný potenciál.
Proto po provedení komplexního testování se nakonec Šanghajská akademie vesmírných technologií, rozhodla vybrat Lingyun-70, jako svůj primární motor pro znovupoužitelné 1. stupně.
Další testy „znovupoužitelnosti“ 1. stupně se už týkaly pouze CZ-12A, ale objevily se útržky zpráv o CZ-10A a CZ-10B, bez bližších informací.
Vzhledem k tomu, že Čína začala vynášet první dvě megakonstalace a má v plánu vynést 42 000 satelitů, tak v současné době dokáže vynést maximálně 9 satelitů Guowang (celkem 13 000), nebo 18 satelitů Qianfan (celkem 14 000) a to bez „znovupoužitelnosti“ nebude časově možné.
Je tedy logické, že se pokouší o „znovupoužitelnost“ u nejnovějších a největších raket.
Jiuzhou Yunjian narazil na problém, že během optimalizace motoru Longyun -70 byl schopen „vměstnat“, do prostoru o průměru 3,80 metru pouze sedm motorů Longyun -70.
Do prostoru o průměru 4,2 metru se mu ještě podařilo vměstnat devět motorů Longyun -70, každý o tahu 85 tun, přičemž každý motor vážil méně než 800 kilogramů.
Pokud tedy informace z fóra a ze stránek výrobce poskládáme dohromady, tak při prvním testování při rozhodování ve výběru raketového motoru měl 65 tun tahu, při dokončení 70 tun tahu a hmotnost 880 kg, po úpravách 75 tun tahu a po „optimalizaci“ 85 tun tahu a hmotnost méně než 800 kg (vše pro hladinu moře).
To představuje 45% nárůst vzletového tahu ve srovnání se současným modelem, což je obrovské zlepšení (potom zvýšení ze 75 na 85 tun a navýšení ze 7 na 9 motorů zvýší nárůst tahu o 45 %).
Z pohledu podpory místa startu, není vůbec problém přistavit ke startu raketu o průměru 4,37 metru.
To, jestli a kdy se bude chystat start rakety CZ-12B o průměru 4,2 nebo 4,37 metru se dozvíme, až Čína zveřejní přehled startů raket na rok 2026.
Do jaké míry jsou informace na fóru relevantní nám potvrdí sama Čína, která se pochlubí úspěšným přistáním 1. stupně a zařazením se mezi raketové velmoci, které to dokázaly.
V prvom rade ďakujem za vyčerpávajúce informácie. A v druhom aj za čas a energiu, ktorú si to vyžadovalo. Viem si to predstaviť…