O současné situaci v americké agentuře NASA se toho napsalo již dost. Skoro by se dalo říci, že každý, kdo umí psát a aspoň trochu zavadil o kosmonautiku už vyjádřil svůj názor. Tyto názory se přitom často pohybují v extrémech, ať už na jednu či druhou stranu. Můžeme se setkat s tvrzeními, že NASA končí, je zbytečná, měla by být zrušena a stejně všechno převálcuje Čína, ale naopak i s názory, že se vůbec nic neděje, všechno je v pořádku a šlape tak, jak má. Je asi jasné, že pravda není ani u jednoho z těchto extrémů. Pojďme se dnes společně podívat na krizi NASA trochu více do hloubky.

Zdůrazňuji ovšem, že dnes nebudeme až tak rozebírat pilotovaný program Artemis, stanici Gateway, Mezinárodní kosmickou stanici a spolupráci s Ruskem či další podobné projekty. Od toho tu jsou jiní kolegové, ať už Dušan Majer, Jiří Hošek či Lukáš Houška. Jak dobře víte, já se věnuji vědě, a proto bych si dovolil se v dnešním článku zaměřit převážně právě na tuto část činnosti NASA. Část, kterou někteří považují za postradatelnou či dokonce zcela zbytečnou, ale tak jednoduché to opravdu není.

Na úvod ještě zdůrazňuji, že článek reflektuje a reprezentuje pohled na krizi NASA mé osoby jakožto vědce a člověka s určitými názory, které se nemusí každému líbit. Rozhodně nejde o vyjádření názoru celé redakce Kosmonautix nebo někoho z jiných členů této redakce. Kdyby na mém místě byl kdokoli z kolegů, na 99,99 % by článek vypadal úplně jinak. Ostatně, můžete si přečíst starší články zabývající se těmito tématy. Jejich autory jsou například Dušan Majer a Lukáš Houška. Pokud tedy budete mým pohledem rozezleni, vyřiďte si to prosím přímo se mnou osobně, kolegové z redakce za to nenesou žádnou odpovědnost.

Kdo za to může?

Na úvod si položme jednoduchou otázku. Kdo může za současný stav NASA? Lidé mají velmi rádi, když můžou ukázat prstem na jasného viníka. Dokonce to rádi dělají i v situacích, kdy je viníků více, o vině existují důvodné pochyby, či kdy žádný viník není známý nebo dokonce ani neexistuje a nešťastná událost se stala shodou neovlivnitelných nebo jen těžko ovlivnitelných náhod.

Ano, bylo by velmi jednoduché ukázat prstem na staronového prezidenta Trumpa a říci, že právě on je tím viníkem. Ale to by bylo nepřesné. Donald Trump není (alespoň prozatím) všemocný vládce. Ostatně uvažujte se mnou. Kdyby ze dne na den Trump přestal být prezidentem, ať už z důvodu úmrtí, či jeho odstoupení (to je za současné situace nepředstavitelné, ale jde jen o myšlenkové cvičení), myslíte, že by se situace v NASA ze dne na den zázračně zlepšila? Dost o tom pochybuji, a to i když souhlasím, že Trump je rozhodně jedním z větších viníků současné nepříjemné situace. Ano, v případě, že by Trump nebyl u vesla, mohla by se situace zlepšit, ale rozhodně by to nebylo ze dne na den.

Prezident Trump má v administrativě celou řadu dalších více či méně loajálních lidí, kteří se také k NASA a její potřebnosti vyjadřují. Nebo těch, kteří se vyjadřují k potřebě jednotlivých projektů, jako například viceprezident Vance, nebo někteří ministři. Nejvíce typickým příkladem by ovšem mohl být Elon Musk, s nímž se Trump nejdříve měl rád, pak se ovšem hodně rozhádali, jen aby se vzápětí opět usmířili.

Ale osobní spory stranou, je asi jasné a i logické, byť se nám to nemusí líbit, že Musk jakožto podnikatel chce získat co nejvíce zakázek pro své firmy. V tomto případě Space X. Takže právě Musk se ke kosmonautice v USA a k NASA nepřekvapivě vyjadřuje hodně. Ostatně, existují názory, že by se měl zrušit projekt superrakety SLS a návrat lidí na Měsíc v rámci programu Artemis s tím, že by absolutní přednost získal Musk se svým projektem SuperHeavy-Starship.

Tyto názory se objevují poměrně často i na českém internetu, mnohdy i na webu Kosmonautix. A nutno podotknout, že jsou poněkud krátkozraké. Ano, mohou vypadat rozumně, ale zamysleme se nad tím objektivně. Soustava SuperHeavy/Starship má za sebou už pěknou řádku testů, ale zatím se dostala maximálně na transatmosférickou dráhu. Jinými slovy, zatím se nedostala ani na oběžnou dráhu Země. Možná, že jednou bude fungovat perfektně, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta a zřejmě řada let práce a mnoha testovacích letů. Je tedy nesmysl v tuto chvíli utnout fungující a otestovanou raketu a kosmickou loď.

Ostatně, lunární misi Artemis III hrozí zdržení právě kvůli nepřipravenosti Starship. Jsou i názory, že SuperHeavy/Starship nebude fungovat nikdy, popřípadě, že nikdy nebude dostatečně úspěšná pro komerční použití. S tím tak docela nesouhlasím, ale současně si nemyslím, že by v tuto chvíli bylo zrušení programu Artemis ta správná cesta. Ale to jsem odbočil od původního tématu.

Takže kdo za to může? Část viny na současné situaci nese i celá řada běžných republikánských politiků, poradců či jiných lidí dosazených do určených funkcí, kteří současný režim buď přímo podporují, nebo alespoň tolerují. Nicméně, abych nebyl špatně pochopen. Donalda Trumpa a Elona Muska rozhodně nechci vyvinut. Oba mají na současném stavu svůj díl viny, Trump určitě větší než Musk. Oba jsou to velmi vlivní a bohatí lidé, kteří mají své vlastní zájmy a jde jim o víc moci a větší prospěch. A význam NASA bohužel dohlédnout nedokáží. A zvláště pak Trump, který věří různým konspiracím (nebo je minimálně šíří), které NASA přímo svými výzkumy vyvrací. Takže není divu, že si s NASA moc nerozumí.

Svým postojem nicméně doslova kálí na hlavu (velmi se omlouvám všem citlivým lidem, ale jinak to vyjádřit nelze) svému heslu „Make America Great Again“, na jehož základě se v republikánské straně kolem osoby Donalda Trumpa vytvořilo hnutí MAGA, které tuto stranu kompletně ovládlo. Nevím jak vy, ale když se řekne „Great America“, představím si Spojené státy, které poslílají lidi k Měsíci, vypouštějí raketoplány, posílají do kosmu Hubbleův nebo Webbův teleskop. Zkrátka si představím USA jako dominantního hráče na světě z hlediska vědy a technologií. A to samozřejmě nejen z hlediska kosmonautiky. Představím si i špičkové univerzity, fyzikální laboratoře jako je LIGO, Fermilab či Brookhaven nebo vývoj vakcín a léčiv. Ale zjevně bohužel toto mé přesvědčení všichni nesdílejí.

Každopádně doufejme, že se situace brzy vyřeší a NASA bude moci zase normálně fungovat. Už teď se totiž dějí jen těžko opravitelné škody, které se dále prohlubují. Přitom se mohlo zdát, že prezident bude NASA, aspoň v nějaké míře podporovat, vzhledem k jeho touze porazit Čínu by se to nabízelo. Ale bohužel.

Přežije NASA?

Místo hledání viníků bude lepší, když se posuneme dále a řekneme si, zda NASA tuto krizi přežije. A tady je odpověď jednoduchá. Ano, NASA téměř jistě přežije. Jen těžko si lze představit scénář, kdy by NASA byla úplně a nenávratně zrušena. Je ovšem samozřejmě otázka, v jaké kondici za pár let bude a v jaké podobě tuto éru přežije.

Nicméně, než propadnete přílišnému pesimismu, povězme si, že toto není první krize v historii NASA a jistě to nebude ani krize poslední. Vzpomeňme na minulá období. NASA totiž už prošla několika velmi vážnými obdobími. Ať už to byly divoké začátky nebo krize po konci projektu Apollu a období, kdy několik let Američané neměli pilotovaný kosmický prostředek, až do nástupu raketoplánů v roce 1981. Ostatně, znalcům historie asi nemusím říkat komu se přezdívalo „hrobník americké kosmonautiky.

A když už jsme u raketoplánů, nesmíme vážné krize NASA po ztrátě dvou raketoplánů Challenger a Columbia v letech 1986, respektive 2003. Po konci programu Space Shuttle navíc USA neměly dlouhých devět let vlastní pilotovanou kosmickou loď. A to je něco, co nebylo ani americkou veřejností přijato dobře. Navíc to bylo i terčem kritiky zahraničních partnerů a terčem posměchu Ruska a některých internetových diskutérů.

Ale jak jsme si řekli, já bych se dnes rád věnoval hlavně vědě. A zde přišla největší krize v roce 2011 v prvním volebním období demokratického, velmi rozporuplně přijímaného, prezidenta Baracka Obamy. V té době USA ustoupily od mnoha velkých vědeckých projektů, a to bohužel včetně několika mezinárodních. Z těch kosmických jmenujme zejména projekt ExoMars a gravitační observatoř LISA.

Jak víme, oba projekty stále běží. ExoMars se totiž ESA rozhodla udělat s Ruskem. Jenže projekt se stále zdržoval, až nakonec v roce 2022 poté, co Rusko zahájilo nevyprovokovanou a nespravedlivou agresi vůči Ukrajině, evropská strana ze spolupráce vycouvala. ExoMars se tak opět zdrží a uskutečnit by se měl ve spolupráci právě s americkou NASA, která má s přistáváním na Marsu bohaté zkušenosti.

Podobná je i situace u projektu gravitační observatoře LISA. Tu se nakonec ESA rozhodla udělat sama. Návrh neprošel prvním kolem výběrového řízení, ale dalším už ano a začal se připravovat pod názvem NGO. Jenže v roce 2015 americké observatoře LIGO poprvé přímo detekovaly gravitační vlny a Američané se poté do projektu vrátili. Mise byla přejmenována, opět je z ní LISA, a byla také technicky upravena, startovat by měla roku 2037.

Jak to ale bude dál se ještě uvidí, a ještě se k této otázce vrátíme v dalších kapitolách. Mimochodem, v roce 2011 hrozilo zrušení i teleskopu Jamese Webba. Ten se ale nakonec podařilo zachránit, a tak mohl v roce 2021 úspěšně odstartovat do kosmického prostoru. Nicméně bylo to tehdy těsné a JWST prošel fází klinické smrti.

Už na začátku kapitoly jsem řekl, že NASA i tuto krizi za vlády prezidenta Trumpa pravděpodobně přežije. O tom pochyb být nemůže. Je nicméně oprávněné se ptát, jak bude NASA vypadat a za jak dlouho a zda vůbec se jí podaří vzpamatovat. A jak velké budou škody a jak složitá jejich náprava.

Jaká bude NASA?

Přiznejme si to otevřeně. Administrativa Donalda Trumpa není vědě příliš nakloněna, a to říkám ještě velmi mírně. Nebo přinejmenším tak až dosud vůbec nepůsobí. Kromě mnoha jiných projektů to vážně zasáhlo a zasáhne i NASA. Prezident a jeho lidé chtějí rozpočet NASA výrazně snížit, měl by být vůbec nejnižší za mnoho desetiletí. Ještě vážnější a více alarmující je, že prezidentova administrativa chce rozpočet na vědu snížit o 47 %!

Je pravda, že některé projekty a oblasti mohou na současné situaci dokonce i vydělat. Například uveďme průzkum vesmíru, zejména lety k Měsíci, a především ty s lidmi. Tato oblast by na tom mohla být stále velmi dobře. Že jde o oblast, která zajímá Elona Muska? Částečně ano, proto v tom někteří lidé vidí záměr, zvláště poté, kdy Musk a Trump urovnali své spory a vypadají, že jsou opět přátelé. Nebo minimálně své případné rozepře již nedávají najevo veřejně. Nezapomínejme ale, že pro tuto verzi nemáme žádný přímý důkaz, a naopak proti ní hovoří to, že Falcony 9 létají s náklady NASA poměr často a Musk tedy NASA jako zákazníka v podstatě potřebuje.

Ať tak či onak, průzkum celou NASA nezachrání. Zkrátka NASA bohužel je aktuálně v krizi a popírání na tomto zjevném faktu nic nezmění. A tato krize se bohužel dotýká především (ale nejen) vědy. Což, jak asi tušíte, mě jakožto vědce obzvláště mrzí a rozčiluje. NASA jako taková toto situaci téměř určitě ustojí, ale dlouho budované vědecké programy a projekty mohou skončit. A náprava tohoto stavu může trvat desítky let, pokud k ní vůbec dojde. Původní projekty už nemusí být obnoveny nikdy, a než najdou důstojné nástupce, může být klidně polovina století pryč. A to ještě za předpokladu, že se v USA politická situace nějak stabilizuje a zlepší.

NASA budoucnosti tak může NASA z minulých let a dekád připomínat jen velmi vzdáleně. Může jít o organizaci zajišťující lety astronautů ke kosmickým stanicím či k Měsíci, ale současně o organizaci, kde věda bude zcela upozaděna a NASA tak bude jen stínem organizace, která vypracovala v minulosti mnoho skvělých a přelomových projektů.

Někteří spoléhají na soukromý sektor. A je pravda, že sonda k Venuši Venus Life Finder od společnosti RocketLab dává mírnou naději. Ale nečekejme nic zásadního, motivace soukromých firem provádět základní výzkum, který obvykle nepřináší finanční zisk v krátkém časovém horizontu není příliš vysoká teď a asi nebude vysoká ani v budoucnu.

Krize NASA

Aktuální stav je neveselý. Federální rozpočet nebyl schválen, tudíž nebyl schválen ani rozpočet NASA a americká vesmírná agentura proto prochází tzv. shutdownem. Ten už navíc ve své délce překonal předchozí rekord, který mimochodem vytvořila Trumpova první vláda. Co pro NASA shutdown znamená? To, že většina pracovníků zůstává doma a je na nucené dovolené. Do práce chodí pouze pracovníci, kteří jsou nezbytní pro zajištění bezpečnosti provozů. Nicméně ti sice do práce chodí, ale nedostávají plat, mzda jim bude uhrazena až zpětně.

Ke dnu, kdy píšu tuto část článku (12. 11.) shutdown stále trvá. Ale i kdyby byl tento stav zažehnán, NASA má i tak dost problémů. Plány Trumpovy administrativy se hojně propíraly na veřejnosti. Mluvilo se o škrtnutí projektu SLS, což už jsme probírali na začátku textu, nejvíc zasažená je ale věda. Pod vědou si ale prosím nepředstavujte jen meziplanetární sondy nebo průzkum hlubokého vesmíru.

Lidé kolem Donalda Trumpa zpochybňují změny klimatu, respektive přesněji řečeno zpochybňují vliv člověka na globální oteplování. Jenže klimatická věda je v tomto neúprosná, důkazy jsou jasné a vědecký koncenzus mezi klimatology je zdrcující. A to se pánům a dámám kolem prezidenta samozřejmě nelíbí. Klimatology podplatit nebo ovlivnit nemohou, tak proti nim vytáhli do boje a snaží se jim co nejvíce znepříjemnit život. Protože pravdu nebo fakta potřebovat nemohou. S tím souvisí i hrozba zrušení misí pro pozorování Země a významné omezení financí této části činnosti NASA.

Ostatně, pokud situaci v USA sledujete pozorně, jistě víte, že klimatologie není jediná věda pod útokem. Nejinak je na tom i lékařství. U něj už došlo ke škrtnutí rozvojové pomoci, k omezení financí na boj proti některým nemocem, například ebole. A reálně hrozí zastavení vývoje některých léčiv či vakcín, které mají potenciál významně pomoci a zachránit miliony životů. Místo toho se zřejmě budou vyhazovat peníze za zbytečné až potenciálně škodlivé výzkumy typu, zda očkování způsobuje autismus, což už dávno víme na spoustě studií, že nezpůsobuje.

Ale zpět k NASA. Tragikomicky působí i třenice kolem nového administrátora. Původním nominantem prezidenta Trumpa byl soukromý astronaut a velitel misí Inspiration4 a Polaris Dawn Jared Isaacman. To nebylo přijato u části české odborné komunity úplně příznivě, ale případné schválení nominace by slibovalo alespoň určitou stabilitu organizace.

Jenže pak se začaly kupit problémy. Možná si ještě vzpomenete na poněkud trapné slyšení před Kongresem, kde Isaacman odpovídal velmi vyhýbavě a asi desetkrát neodpověděl na otázku, zda byl při jeho jednání s Donaldem Trumpem přítomen i Elon Musk. Uniklé video by bylo vlastně vtipné, kdyby to nebylo ve skutečnosti tragické. Navíc se Isaacman a Trump neshodli na důležitých věcech a nominace Isaacmana tak byla odvlána.

Agenturu tak vede prozatímní šéf Sean Duffy, který se u vědecké veřejnosti nezapsal příliš dobře. V srpnu vydal zprávu, z níž vyplývá, že se NASA vzdává svých závazků v široké škále vědeckých aktivit, včetně průzkumu Země. Což, jak si asi umíte představit, nepřijala odborná veřejnost právě s nadšením. Vědecký výzkum byl vždy jeden z hlavních cílů a smyslů existence NASA, jak je ostatně uvedeno i v její zakládací chartě. NASA by tak tímto porušila své vlastní zásady, k nimž se před několika desítkami let přihlásila a jimiž se zavázala se řídit.

I když si pod NASA možná většina lidí představí hlavně pilotované lety do vesmíru, hned jako první bod v zákonu z roku 1958 se uvádí, že hlavním cílem nově vzniklé NASA je: „Rozšíření lidských znalostí o jevech v atmosféře a vesmíru.“ Úřadující administrátor NASA přitom říká „Veškerou klimatologii a všechny další priority, které měla v NASA minulá administrativa, odsuneme stranou a veškerá věda, kterou děláme, bude zaměřena na průzkum, což je posláním NASA… Proto máme NASA – je to průzkum, ne dělání všech těchto věd o Zemi.“ Tím jednoznačně porušuje chartu NASA, o níž se předchozích 67 let nediskutovalo.

K 13. 11. NASA stále nového stálého administrátora nemá. Trump nikoho dalšího nenominoval až donedávna, kdy navrhl nového kandidáta. Nebo přesněji bychom měli říci spíše staronového, neboť je jím opět Isaacman. Připadá vám to bizarní? Nejste sami. Trump a Isaacman zřejmě urovnali své spory a astronaut by tak NASA přece jen mohl vést. V tuto chvíli jde hlavně o to umenšit už tak obří škody. Isaacman asi není ideální volba, ale přece jen jistou stabilitu a normalizaci poměrů by přinést mohl.

Jenže, jak jsem řekl, škody už vznikly značné. Část zaměstnanců už prostě nechtěla čekat, došla jim trpělivost a z NASA odešli. A to jsou většinou vysoce odborní pracovníci, kteří přešli do soukromého sektoru, popřípadě do zahraničí, do Kanady či do Evropy. Jinými slovy se jedná o lidi, které NASA už pravděpodobně zpět nezíská, i kdyby byl Isaacman zítra jmenován administrátorem, rozpočet byl NASA zvýšen a všechny projekty byly obnoveny. Tudíž škody zejména (ale nejen) na vědeckých projektech by se i v případě umenšení škod napravovaly v nejlepším případě roky. Navíc, tím, že Trump a Isaacman své spory urovnali, je pravděpodobné, že Isaacman pochopil, že chce-li funkci v NASA, neměl by dělat moc problémů. Čili nějaký velký boj proti vládnoucí administrativě a protesty proti škrtům u něj bohužel asi čekat nelze.

Meziplanetární sondy

Ještě větší bouři než SLS nebo pozorování Země vyvolaly mezi fyzikální komunitou zprávy týkající se omezení financí na meziplanetární výzkum a kosmické observatoře, což by mohlo znamenat konec některých misí. Popravdě, v plánech, co dělat s touto částí činnosti NASA se už málokdo orientuje. V průběhu letošního roku už byly totiž zveřejněny asi čtyři zprávy o tom, kterých misí se bude zrušení týkat. Přitom tyto zprávy nejsou vzájemně konzistentní, takže zatímco podle jedné hrozí misi X zrušení, podle jiné je v bezpečí. Musíme tak vyčkat na finální rozhodnutí.

Jak jsou na tom tedy jednotlivé sondy? No, žádná sláva to upřímně řečeno není. Zprávy, které pronikly ven jsou alarmující. Vezměme si například sondy Voyger. Ty měly být podle některých informací vypnuty a jejich mise ukončena. Mohli byste si říct, že to přece nevadí, protože Voyagery jsou už stejně staré sondy, na konci života, ty hlavní úkoly splnily, a tak se s nimi v klidu můžeme rozloučit.

No ano, hlavní cíle byly splněny. Ale přesto by jejich vypnutí byla obrovská škoda. Musíme si totiž uvědomit, že Voyagery jsou jediné sondy v této vzdálenosti od Slunce a dost možná na dlouhou dobu i poslední. Prolétají tedy zcela novými neprobádanými oblastmi. Mohou nám tak přinést zcela zásadní informace. Ano, šetří se u nich energie, kde může, postupně se vypínají další přístroje, ale přesto jsou Voyagery nyní pro vědu mimořádně cenné. Navíc se na ně už ani nevydává příliš mnoho peněz. Jejich vypnutí by tak neušetřilo téměř nic, jen by to ukázalo na to, jak mimo je současný americký režim.

Říkáte si, že by do podobné vzdálenosti mohla za několik desítek let doletět mise New Horizons, která zkoumala Pluto? No, mohla by. Jenže problém je v tom, že i u sondy New Horizons se uvažuje o vypnutí. Opět splnila už svůj hlavní úkol, prozkoumala trpasličí planetu Pluto, a navíc prozkoumala i další objekt Kuiperova pásu Arrokoth. Jenže podobně jako u Voyagerů by konec mise byl velká škoda. Uvažovalo se o průzkumu dalšího objektu Kuiperova pásu, navíc je New Horizons daleko, v místech, kde moc sond nebylo. A díky splnění hlavní mise už dnes také její provoz příliš nezatěžuje rozpočet.

Ale problémy se týkají i misí v bližších částech Sluneční soustavy. Vezměme si třeba sondy VERITAS a DAVINCI+, díky nimž se mají Američané konečně po letech vrátit k Venuši. Tato planeta je obecně oproti třeba Marsu trochu zanedbaná a když už to vypadalo, že by konečně mohla dostat další sondy, přijde rána od nové administrativy USA. VERITAS by měla být oběžná sonda, která by Venuši zkoumala pomocí radaru, DAVINCI+ zase sonda, která by pronikla do atmosféry Venuše. Ale co s těmito sondami teď bude nevíme.

Přitom by nové mise k Venuši byly velmi potřeba, vzpomeňme třeba na to, že se občas mluví o možnosti života v oblačné vrstvě této planety, nebo na to, že stále nevíme úplně jistě, zda v tuto chvíli má Venuše stále aktivní vulkanismus. A vědce by i moc zajímalo, proč se Venuše, která je hmotností a průměrem mimořádně podobná Zemi vyvíjela tak moc odlišným způsobem.

Ohrožen je i návrat vzorků z Marsu, těch vzorků, které připravuje a odhazuje vozítko Perseverance. Návrat vzorků z Marsu do pozemní laboratoře je jakýmsi svatým grálem planetárních věd. Je pravda, že se mnohokrát měnila koncepce a mise se x krát prodražila. Přesto je její vědecký přínos enormní. Průzkum vzorku z Marsu na Zemi by byl mnohem cennější, než je průzkum na místě. Ano, máme marsovské meteority, ale u nich nevíme odkud přesně pocházejí, navíc jsou ovlivněny pozemským prostředím. A pokud neuskuteční misi NASA, Čína si připíše další cenné prvenství.

Jinou sondou, u níž se minimálně navrhovalo zrušení je OSIRIS-REx, přesněji řečeno její nástavbovou misi OSIRIS-APEX. Původní úkol už totiž sonda splnila, odebrala vzorky z planetky Bennu a dopravila je zpět na Zemi. Jako prodloužení mise byl navržen průzkum planetky Apophis, která v roce 2029 proletí velmi blízko Zemi, blíže než družice na geostacionární dráze. I této mise by byla obrovská škoda, navíc se v tomto případě USA střílí do vlastní nohy. Sonda by totiž mohla velmi pomoci planetární obraně, tedy způsobům, jak potenciálně zamezit srážce s nebezpečnou planetkou.

Nakonec jsem si nechal sondu Juno, která zkoumá systém největší planety naší soustavy, Jupiteru. Juno měla oficiálně skončit v září 2025 a být navedena do atmosféry Jupiteru, aby neohrožovala případný budoucí průzkum zajímavých měsíců jako je Europa. K tomu ale kvůli shutdownu nedošlo, Juno stále Jupiter obíhá. A co s Juno dál? To je otázka. Některé zdroje tvrdí, že ukončení mise je stejně otázka času, protože sondě dochází palivo, jiné zase tvrdí, že jde o zbytečný krok a NASA vypne sondu bezdůvodně, což povede k přerušení kontinuity výzkumu planety, k níž mají počátkem 30. let dorazit sondy JUICE a Europa Clipper. Jak to je ve skutečnosti bohužel nevím jistě.

Kosmické observatoře

V jeden čas se dokonce mluvilo i o tom, že by měly být v ohrožení největší teleskopy, jako jsou Hubble Space Telescope či James Webb Space Telescope, popřípadě teprve připravovaný Nancy Grace Roman Space Telescope. Nakonec se naštěstí ukázalo, že šlo o prvotní nepřesné zprávy. Zdá se, že tyto velké observatoře jsou, alespoň prozatím, v bezpečí. To je jistě dobrá zpráva, že? Ano, to nepochybně. Přesto ale to vyvolává jisté obavy.

Rozhodně nechci zpochybňovat přínos velkých, na širší spektrum vědy zaměřených teleskopů. Jenže úplně stejně potřebné a užitečné jsou i specializované mise, které se věnují výzkumu jediného konkrétního tématu. U nich totiž na rozdíl od HST či JWST neprobíhá tvrdý boj o pozorovací čas a nepozorují každou chvíli něco jiného. Třeba JWST se jistě může podívat na gama záblesk nebo exoplanetu a získat zde i zajímavé výsledky. Ale to neznamená, že nepotřebujeme specializovanou misi, která bude exoplanety či gama záblesky studovat dlouhodobě.

A i takových misí se má zrušit hned několik. Například se navrhuje zrušení lovce exoplanet TESS. Tento teleskop je nástupcem teleskopu Kepler a měl by najít tisíce nebo možná desetitisíce nových planet, pokud mu v tom tedy nezabrání nová americká administrativa. Přitom svůj potenciál již začíná naplňovat. Jistě, dočkáme se evropského hledače planet PLATO, který by měl fungovat na podobném principu, ale vždy je lepší mít více observatoří, jednak kvůli tomu, že každá může koukat trochu jinam a je citlivá na trochu něco jiného, jednak kvůli nezávislému ověření výsledků.

Zrušení hrozí i nejúspěšnější observatoři v detekci a pozorování gama záblesků, teleskopu Swift. Právě Swiftu by byla neskutečná škoda, protože nám dlouhodobě prozrazuje nové informace o extrémních prostředích v kosmu, o tom, jak vznikají nové chemické prvky, jak a kde se urychlují částice, jak vybuchují supernovy a mnoho dalšího. Swift je jedna z těch observatoří, u nichž je poměr ceny a výkonu mimořádně výhodný a taky ta observatoř, která je téměř neznámá, a přitom by měla být extrémně známá.

Dalším adeptem na zrušení je rentgenová observatoř Chandra, jedna z původních čtyř velkých observatoří NASA. I jí by byla věčná škoda. Ano, pracuje již 25 let, ale je stále velmi užitečná a její objevy jsou působivé. A netýkají se jen přímo rentgenové astronomie, ale třeba i částicové fyziky. Výborným způsobem spolupracuje s Hubbleovým či Webbovým teleskopem na společných pozorováních. Zkrátka, Chandra zatím válí a byla by hrozná škoda nyní její působení ukončit.

Pokud jsem o Swiftu mluvil jako o observatoři, která by měla být více známá, totéž platí i o gama observatoři Fermi, která má také obrovské zásluhy, a přitom ji řada lidí nezná. Objevila třeba záhadné Fermiho bubliny, pozorovala gama záblesky či záření ze Slunce. A šla by využít například i k hledání gravitačních vln. Ano, i Fermiho observatoř by bylo dobré zachránit, protože ji může čekat ještě řada let kvalitního a velmi užitečného pozorování.

A co mezinárodní projekty?

Odstoupí NASA i od mezinárodních projektů? Občas zazní informace, že výjimka bude platit pro mezinárodní projekty, v nichž by si NASA mohla účast zachovat. Zda to bude ale platit nevíme. Každopádně, i když by zachování účasti na evropských či japonských projektech bylo super, ještě lepší by bylo ponechat v provozu či nerušit sondy a observatoře americké. Zvlášť u některých misí Evropy či Japonska se dá předpokládat, že by je mezinárodní partneři zvládli financovat a obsluhovat i sami. Byť nejlepší by samozřejmě bylo nerušit nic.

Jakým projektům s mezinárodní účastí tedy hrozí ze strany USA stopnutí financí? Tak třeba to jsou astrobiologická mise ExoMars na rudou planetu a hledač gravitačních vln LISA. Už zase, říkáte si? Ano, bohužel, už zase. NASA se může v tomto případě ukázat jako extrémně nespolehlivý partner, Jak jsme si uvedli výše. NASA od obou misí ustoupila, pak se do nich vrátila a teď hrozí, že znovu vystoupí. No, ostuda jak klika od blázince a pošramocená pověst pro případné budoucí spolupráce jsou jistotou. Byť vzhledem k tomu, jak dlouho se obě mise připravují, zřejmě by je uskutečnila i ESA sama. Nicméně by to znamenalo nepříjemné komplikace a zdržení.

Stejně tak NASA hrozí, že odstřihne financování své části projektu i u průzkumníka exoplanet ARIEL. Tento teleskop, na rozdíl třeba od observatoří PLATO či TESS, nebude hledat nové exoplanety, byť nelze zcela vyloučit, že nějakou novou planetu také najde. Jeho hlavním úkolem je zkoumat již známé exoplanety, zejména tedy jejich atmosféry. A potenciálně pátrat po biosignaturách. Tato mise s českou účastí bude mimořádně zajímavá, protože však jde hlavně o misi ESA, neměl by případný krok NASA zásadním způsobem ovlivnit její přípravu.

Podobně by nemělo případné vystoupení NASA z projektu zásadně ovlivnit ani teleskop Euclid, další misi v režii ESA. Tento teleskop zkoumá především temnou hmotu a temnou energii, ale také se zaměřuje na průzkum kosmologických parametrů našeho vesmíru. Kromě toho umí dělat třeba i pěkné snímky galaxií a dalších objektů. Američtí vědci zde mají určitý podíl, ale případný konec podpory ze strany vlády bude znamenat spíše problém pro ně než pro teleskop samotný a jeho výzkumný fyzikální program.

Třetím evropským projektem, na němž se možná přestanou Američané podílet je rentgenový teleskop XMM-Newton, jakási evropská obdoba teleskopu Chandra. Tento teleskop je také v režii ESA, takže ani zde by případný ústup Američanů neměl znamenat existenční problém.

A konečně hrozí konec také u japonského rentgenového teleskopu XRISM, který JAXA provozuje ve spolupráci s NASA a ESA. Vystoupení NASA z projektu by jistě nebylo milé, ale ani zde by snad nebylo fatální, neboť jde o projekt Japonska a jeden z partnerů, ESA, by v projektu setrval. Takže by se mohlo vesele pozorovat dál rentgenové zdroje.

Co je už ovšem podstatně méně veselé je to, že si NASA zadělává na problémy na celá desetiletí dopředu. I kdyby administrativa Trumpa změnila pozice o 180 stupňů, nebo by nastoupila jiná administrativa, přesto by současná krize jen tak neustoupila. Rozdělané projekty jsou přímo existenčně ohroženy. A pokud jde o mezinárodní projekty, pak i když třeba nehrozí konec mise poté, co by Američané z projektu vycouvali, jde o problém reputační.

Američané ze sebe dělají velmi nespolehlivého partnera a ostatní agentury, ať už JAXA či ESA si příště budou více rozmýšlet, zda vstoupit s USA do spolupráce na nějakém důležitějším projektu, či na projektu, kde by třeba podíl USA měl být vyšší. Američané tak ve finále škodí nejvíce sami sobě. Partneři budou mít problém jim věřit, a kromě toho se z pozice jednoznačného lídra na poli vědy stahují a přepouštějí místo Číně.

Potřebujeme základní výzkum?

Proč je to ale takový problém? Potřebujeme vůbec základní výzkum? Vždyť se docela často objevují argumenty, že je základní výzkum k ničemu a měl by se podporovat a financovat jen výzkum aplikovaný. Jenže tento pohled je velmi naivní, hloupý a řekl bych až nebezpečný. A to nemám nic proti aplikovanému výzkumu. Jenže bez toho základního se zkrátka neobejdeme. Jsou věci a vědy, které je nutné zkoumat a které nenabízejí rychlou aplikaci a využití v praxi. A přesto je jejich výzkum potřebný.

Hezky se to ilustruje například na fyzice. Einsteinovy teorie – speciální a obecná relativita – mohly ve své době působit jen jako zajímavá a důležitá teoretická práce, která je důležitá pro fundamentální fyziku, avšak uplatnění v praxi nemá. A vidíte, kdybychom tyto teorie neměly, nemohly by dnes fungovat GPS přijímače. Respektive fungovat by mohly, ale taková GPSka by za den měla chybu několik kilometrů oproti skutečné poloze, což by, jak jistě uznáte, znamenalo velký problém pro záchranáře, hasiče, lékaře, námořníky, piloty a další profese, které GPSky běžně využívají.

Nebo druhá zásadní fyzikální teorie 20. století, kvantová mechanika. Ta vznikla původně pro popis chování záření absolutně černého tělesa a následně se úspěšně uplatnila pro řadu situací v mikrosvětě. Dnes díky této teorii mohou fungovat lasery, mobilní telefony, počítače a celá řada dalších vynálezů, bez nichž si nedovedeme představit v dnešním světě žít.

A přitom, když Albert Einstein tvořil obecnou relativitu, vůbec si nemyslel a nemohl ani domyslet, že jednou bude její využívání nezbytné při satelitních navigacích. Aby také mohl, když první družice byla vypuštěna 42 let po publikaci obecné relativity. A stejně tak, Planck, Heisenberg, Bohr či Dirac těžko mohli uvažovat o tom, že by se jejich kvantová teorie někdy používala v laserech nebo mobilních telefonech. A přesto tomu tak je.

Základní výzkum má totiž tu vlastnost, že nikdy nedokážeme určit, který objev bude bez aplikací a jen doplní teorie, nebo dokonce bude úplně k ničemu a který naopak využití najde. V tomto kontextu lze i snadno pochopit výrok jistého popularizátora vědy, který na otázku, k čemu jeho výzkum bude odpověděl: „To nevím, ale zato vím, proč je tato otázka nesmyslná.“ Což je jistá parafráze na odpověď Michaela Faradaye tehdejšímu britskému premiérovi Benjaminu Disraelimu, který se jej ptal, k čemu jeho výzkum bude a Faraday odvětil: „To bohužel nevím, pane. Zato jsem si ale naprosto jistý, že jednou z toho budete vybírat nehorázně vysoké daně.“

Základní výzkum totiž nemá a ani nemůže mít praktické uplatnění v krátkém časovém horizontu. Vyčítat mu to tedy je nesmysl. To je jeho prokletí a současně i velká výhoda. Nikdy totiž nevíme, zda nějaká myšlenka, která se nám v danou chvíli zdá jako čistě teoretická nebude třeba o 100 let později klíčová pro využití nějaké zcela zásadní aplikace. I v nejlepším případě se totiž plody základního výzkumu dostanou do praxe za 10-20 let. Ale přesto má smysl tento druh výzkumu podporovat, a naopak jeho zatracování je krátkozraké a je to velká chyba. Peníze vložené do vědy se totiž státu mnohonásobně vrátí.

Závěr

Dneska jsme si představili krizi v NASA z, na Kosmonautixu jiného a poněkud neobvyklého úhlu, z pohledu vědy. Nebudu přitom zastírat, že mě současná situace nesmírně mrzí, velmi rozčiluje a mimořádně irituje. Snažil jsem se to v textu nedávat moc najevo, ale je tomu tak. Nezbývá než doufat v brzké zlepšení, které je ale přitom velmi daleko a nelze s ním příliš počítat. Uvidíme, jak to půjde v NASA s vědou dál. Bojím se, že od desíti k pěti, ale musíme doufat v to nejlepší.

Zdroje obrázků

• https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/05/smd-master-fleet-07-29-2024.jpg
• https://bidenwhitehouse.archives.gov/wp-content/uploads/2021/01/45_donald_trump_w-1250.jpg
• https://talkstar-photos.s3.amazonaws.com/uploads/4f1a09bf-6f64-4d33-8290-f4f59d2d81bd/ElonMusk_2017-stageshot.jpg
• https://progressive.org/downloads/22076/download/StandUpForScienceProtest.jpg?cb=3ea6c3a38cdc59f31e7da834c875d6f4
• https://www.history.com/…/image-placeholder-title.jpg
• https://www.aei.mpg.de/782254/original-1651572960.jpg
• https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/NQRzVz58E3xE3i4Jvopew5-1200-80.jpg
• https://www.thespacereview.com/archive/5007a.jpg
• https://www.thespacereview.com/archive/5007e.jpg
• https://dq0hsqwjhea1.cloudfront.net/nasa_science_divisions_quad_plot_fy2026_threat.webp
• https://www.thespacereview.com/archive/5007b.jpg
• https://payloadspace.com/wp-content/uploads/2025/03/Jared-Isaacman-Polaris-Dawn-copy.jpg
• https://earthsky.org/upl/2025/05/science-fleet-proposed-cuts-Paul-Byrne-NASAs-Goddard-Space-Flight-Center-e1748713006375.jpg
• https://planetary.s3.amazonaws.com/assets/charts/fy2026_directorate_cuts_desktop.png
• https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t39.30808-6/502580927_1217818963721142_5120645548137590136_n.jpg?stp=dst-jpg_s960x960_tt6&_nc_cat=107&ccb=1-7&_nc_sid=127cfc&_nc_ohc=KQ0PjM1tO_wQ7kNvwGi9Bcl&_nc_oc=AdnYxv7qnnIIAOfGyw2qA82LLg-Ic3fnxtzQWxAbDdNye_hYFOpB2xER8yCyO7PtSJw&_nc_zt=23&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&_nc_gid=q2_bT3e1gnnfMJqGeAmh-w&oh=00_Aflx4FYB6CsDaItgocGXs4DClMFFctkg—DrzxzDYYudA&oe=69444676
• https://media.licdn.com/dms/image/v2/D4E22AQFQ8oiDyKv9EA/feedshare-shrink_800/B4EZcpWmsMHIAg-/0/1748745481587?e=2147483647&v=beta&t=Q_imukar5lgg7fIbh4t8T4QU-F9tFC7tqRF7MmP3uAA
• https://www.reddit.com/media?url=https%3A%2F%2Fpreview.redd.it%2Fproposed-nasa-budget-astrophysics-fleet-v0-12khtfm87d4f1.jpeg%3Fwidth%3D1080%26crop%3Dsmart%26auto%3Dwebp%26s%3Db3d461811646f284ca37cb520663b019d2974c51
• https://media.licdn.com/dms/image/v2/D5622AQHLoR-XqJI9dw/feedshare-shrink_800/B56Zcl6wV0GoAg-/0/1748687849779?e=2147483647&v=beta&t=MOBRNll9v_W87v5G6GvViLcblYSHser9ColFoiTnjuw
• https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/zyHbzuyAWMsWotMWw7QAqn.jpg
• https://www.esa.int/%E2%80%A6/exomars_rover/16873157-4-eng-GB/ExoMars_rover.jpg
• https://heasarc.gsfc.nasa.gov/Images/xrism/xrism_4k_web.jpg
• https://images.squarespace-cdn.com/content/v1/5730d93fab48dea767dd73c1/1487799140534-8SWBX28T01F1IJPGOKJI/image-asset.png
• https://cds.cern.ch/images/CERN-GE-9407011-31/file?size=large