Přesnější mapy založené na datech z americko-francouzské mise SWOT mohou zlepšit podvodní navigaci a zlepšit znalosti o tom, jak se ve světovém oceánu pohybuje teplo i život. Mapy Měsíce mají vyšší kvalitu, než mapy mořského dna a výzkumníci se už desítky let snaží to změnit. V rámci dlouhodobých snah nedávno tým s podporou agentury NASA publikoval jednu z nejdetailnějších map oceánského dna, k jejímuž vytvoření použil data z družice SWOT, kterou společně provozují americká (NASA) a francouzská (CNES) kosmická agentura.

Lodě vybavené sonary mohou provádět přímá a mimořádně přesná měření oceánského dna. Ovšem doposud bylo tímto způsobem zmapováno pouze 25 % dna oceánu. K vytvoření globálního přehledu mořského dna se vědci rozhodli vsadit na družicová data. Přesnější mapy oceánského dna jsou klíčové pro široké spektrum oceánských aktivit včetně navigace a nebo pokládání podmořských komunikačních kabelů. „Mapování mořského dna je klíčem jak pro zavedené, tak i nově vznikající ekonomické příležitosti, včetně těžby vzácných minerálů na mořském dně, optimalizace lodních tras, detekce nebezpečí a vojenských operací na mořském dně,“ vypočítává Nadya Vinogradova Shiffer, šéfka fyzikálně-oceánografických programů v centrále NASA ve Washingtonu.

Přesné mapy mořského dna jsou také důležité ke zlepšení chápání hlubokomořských proudů a slapových jevů, které ovlivňují život v propastech, ale i geologické procesy včetně deskové tektoniky. Podmořské hory a další útvary oceánského dna, jako jsou jejich menší příbuzné, propastné kopce, ovlivňují pohyb tepla a živin v hlubokém moři a mohou přitahovat život. Účinky těchto fyzikálních prvků se mohou projevit i na hladině, protože ovlivňují ekosystémy, na nichž jsou závislá lidská společenství.

Mapování mořského dna není primárním úkolem družice SWOT. Ta odstartovala v prosinci 2022 a má měřit výšku vody na téměř celé Zeměkouli – od oceánů, přes jezera, zásobníky a řeky. Vědci mohou využít tyto rozdíly ve výšce k vytvoření něčeho na způsob topografické mapy povrchu sladkých i slaných vod. Tato data mohou být využita například pro vyhodnocování změn mořského ledu, či ke sledování, jak se povodeň šíří říčním korytem. „Družice SWOT byla obrovským skokem vpřed v našich schopnostech mapovat mořské dno,“ přiznává David Sandwell, geofyzik z Cripps Institution of Oceanography v kalifornském La Jolla. Právě on používal od 90. let minulého století družicová data ke zmapování mořského dna. Stal se tak jedním z výzkumníků, kteří jsou zodpovědní za mapování dna oceánů z dat od družice SWOT. Jejich práce byla v prosinci 2024 publikována ve vědeckém časopise Science.

Autoři studie vycházeli z toho, že geologické útvary, jako jsou podmořské hory a propastné kopce, mají větší hmotnost než jejich okolí, a proto na ně působí o něco silnější gravitační síla, která vytváří malé, ale měřitelné nerovnosti na mořské hladině nad nimi. Tyto jemné gravitační stopy pomáhají vědcům předpovědět, jaký druh prvku mořského dna je vytvořil. Díky opakovaným pozorováním (SWOT pokryje každých 21 dní přibližně 90% Zeměkoule) je družice dostatečně citlivá, aby s centimetrovou přesností zachytila tyto drobné rozdíly ve výšce mořské hladiny způsobené níže položenými prvky. Sandwell a jeho kolegové použili roční data ze SWOT a zaměřili se na podmořské hory, propastné kopce a podmořské kontinentální okraje, kde se kontinentální kůra stýká s oceánskou.

Předešlé družice pro pozorování oceánů detekovaly masivní druhy těchto útvarů na dně – třeba podmořské hory vysoké přes jeden kilometr. Ovšem SWOT dokáže zachytit i mořské hory o poloviční výšce, čímž zvýšil počet známých mořských hor z 44 000 na 100 000. Tyto podmořské hory ovlivňují hlubokomořské proudy. Na jejich svazích se tak mohou koncentrovat živiny, které přitahují organismy a vytvářejí oázy na jinak pustých místech mořského dna.

Data z družice SWOT ale nabízejí vědcům i možnost nahlédnout do geologické historie naší planety. „Propastné kopce jsou nejrozšířenějším útvarem pevniny na Zemi, pokrývají asi 70 % oceánského dna,“ říká Yao Yu, oceánograf ze Scripps Institution of Oceanograph a hlavní autor zmíněného vědeckého článku a dodává: „Tyto kopce jsou jen pár kilometrů široké, kvůli čemuž jsou těžko pozorovatelné z kosmického prostoru. Byli jsme překvapeni, že je SWOT viděl tak dobře.“ Hlubinné kopce se tvoří v paralelních pásech, podobně jako hřbety na desce, kde se tektonické desky rozestupují. Orientace a rozsah těchto pásem může odhalit, jak se tektonické desky v průběhu času pohybovaly. Tyto kopce také interagují s přílivem a odlivem a hlubokomořskými proudy způsobem, kterému vědci zatím plně nerozumějí.

Vědci již získali téměř všechny informace o vlastnostech mořského dna, které očekávali, že najdou při měřeních ze SWOT. Nyní se zaměřují na zpřesnění obrazu oceánského dna výpočtem hloubky pozorovaných prvků. Práce doplňuje snahu mezinárodní vědecké komunity zmapovat do roku 2030 celé mořské dno pomocí lodních sonarů. „Do té doby nebude dokončeno mapování pouze z lodí,“ říká Sandwell a dodává: „Ovšem SWOT nám pomůže zaplnit tyto mezery a přiblíží nás ke splnění tohoto cíle před rokem 2030.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/03/e2a-global-seafloor-graphic-16×9-1.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/03/e2b-seamount-graphic-16×9-1.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/03/e2c-abyssal-hill-graphic-16×9-1.jpg