V dnešním světě počítačů je možné zaujmout veřejnost mnoha dříve netušenými způsoby. Vesmírné agentury to dobře vědí a proto čas od času vypustí akci, na které se mohou internetoví uživatelé sami podílet. Vzpomeňme třeba na právě vrcholící projekt Evropské kosmické agentury Wake up, Rosetta!, kde lidé nahrávají videa, jak probouzí sondu Rosetta. Amerika zase již několik let sází na možnost poslat své jméno do vesmíru. Tato velmi populární služba se v těchto dnech dočkala dalšího pokračování.
V září 2016 se na rampě mysu Canaveral zažehnou motory rakety Atlas V 411 a na sedmiletou cestu vesmírem se vydá americká sonda OSIRIS-REx. Jejím úkolem je doletět k pětisetmetrovému asteroidu 101955 Bennu, stráví u něj dva roky a během té doby odebere z jeho povrchu vzorky hornin. NASA předpokládá, že by se mělo jednat minimálně o 60 gramů cenných vzorků. Jedná se tedy o misi velmi podobnou japonskému projektu Hayabusa, respektive Hayabusa 2.
Zdroj: http://www.romsenter.no/
Odebraný materiál se uloží do speciálního pouzdra a sonda se vydá na cestu zpátky k Zemi. Tady se pouzdro oddělí a vstoupí do atmosféry. Díky tomu, že bude vybavené tepelným štítem, tak neshoří, ale měkce přistane na povrchu naší planety, kde se jej ujmou odborníci, aby jej ve sterilní laboratoři otevřeli a prozkoumali odebraný materiál. Samotná sonda OSIRIS-REx Zemi mine a bude kroužit kolem Slunce. Pokud bude v dobré zdravotním stavu, možná by mohla splnit i nějaký sekundární vědecký úkol.
Chcete se také zúčastnit této mise? Není nic snazšího. Navštivte webovou stránku http://planetary.org/bennu. Tady do připraveného formuláře zadáte své jméno, příjmení (systém zvládá i české znaky), stát, ve kterém žijete a mailovou adresu – ta je sice povinná, ale nebojte se, že by přes ni chodil spam – můžete si sami zvolit, zda přes ni chcete dostávat maily s novými informacemi. Pak už stačí jen odkliknout tlačítko Send Your Name a vyběhne Vám vyskakovací okno, přes které mžete stáhnout certifikát ve formátu pdf. To abyste měli na svou účast památku – klidně můžete certifikát vytisknout a pověsit do pracovny.
Zdroj: Archiv autora
Vaše jméno bude spolu se jmény dalších zájemců uloženo na mikročip. Ovšem ne jen na jeden, ale dokonce na dva. Jeden čip se bude nacházet v návratovém pouzdru, které se vrátí na Zemi a druhý čip bychom potom našli v těle samotné sondy, která zůstane i v dalších letech ve vesmíru.
Zdroj: http://mars.nasa.gov/
NASA už má s posíláním jmen do vesmíru bohaté zkušenosti. Internetoví uživatelé se tak mohli zvěčnit v rámci vozítka Curiosity, které na Mars dopravilo čip s více než 1 200 000 jmény z celého světa, jména zájemců letěla i na palubách dvou předposledních misí raketoplánů (STS-133 a STS-134), nebo na palubě americké sondy MAVEN k Marsu. Poslední zmíněná sonda nevyužila mikročipu, ale více než 100 000 jmen bylo uloženo na speciální DVD. Dá se očekávat, že posílání jména do vesmíru neskončí u mise OSIRIS-REx, ale že se této populární záležitosti dočkáme i u dalších misí.
Reálné je, že bychom se podobné akce mohli dočkat v rámci prvního letu rakety SLS, v roce 2017, kdy dopraví kosmickou loď Orion k Měsíci. NASA si určitě nenechá ujít tuto příležitost ani u landeru InSight, nebo nástupce vozítka Curiosity, který je zatím označován jako Rover 2020.
Zdroj: http://3.bp.blogspot.com/
Možná si kladete otázku, proč jsou v poslední době asteroidy tolik atraktivní – věnují se jim nejen nepilotované sondy, ale Američané k nim chtějí posílat i lidské výpravy. Důvody jsou dva. První je ryze vědecký – asteroidy jsou konzervy, které uchovávají nezměněný materiál z dob, kdy se rodila Sluneční soustava. Jejich studiem proto můžeme lépe pochopit procesy, které se odehrály před několika miliardami let.
Druhý důvod je bezpečnostní. To, že dráhu Země křižuje nemálo asteroidů víme už dávno. Čas od času se naše planeta s nějakým kosmickým balvanem i srazí. Ve většině případů jde o drobné kusy s velikostí v řádu metrů, které shoří v atmosféře. Pravděpodobnost je ale neúprosná – čas od času se objeví větší exemplář. Asteroidy se od sebe navzájem liší složením, ale jisté společné vlastnosti se vysledovat dají. Pokud budeme znát přesněji jejich složení, budeme moci vyvinout přesnější metody na jejich odklon z dráhy, abychom zamezili srážce se Zemí. Není totiž otázkou zda se někdy s takovým tělesem dostaneme do kontaktu. Otázkou je pouze, kdy to bude.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://planetary.org/
http://www.nasa.gov/
http://osiris-rex.lpl.arizona.edu
http://mars.nasa.gov/
http://forum.kosmonautix.cz/
Zdroje obrázků:
http://space.skyrocket.de/img_sat/osiris-rex__1.jpg
http://www.romsenter.no/…/osiris-rex/73042-1-nor-NO/OSIRIS-REx_full_site.jpg
http://mars.nasa.gov/msl/images/ChipCloseUptKSC-br.jpg
http://3.bp.blogspot.com/…/AAAAAAAAJ7o/wyWeu8zdvvg/s1600/Maven%2B2.jpg
Dovolil bych si ještě přidat třetí důvod, proč létáme k asteroidům. Zejména v případě pilotovaných misí je let k nim mnohem kratší, energeticky nenáročný a relativně bezpečný v porovnání s letem k Marsu.
Už by bylo konečně načase najít ve vesmíru život, už mě nabaví žít pořád s pocitem že jsme ve vesmíru sami
Ve vesmíru velmi pravděpodobně sami nejsme – pokud uvážíme počty galaxií v nám známém vesmíru a počty hvězd v nich, pak je velmi pravděpodobné, že někde život je. Bohužel nejsme schopni jej na tak ohromné vzdálenosti detekovat.