Druhý týden výcviku v EAC byl úplně jiný než ten první. Byl zaměřen především na komunikační dovednosti a mediální trénink. Téměř každý den tak obsahoval dvě tříhodinová školení pod vedením externích odborníků. Výjimkou byla středa. Ta byla věnována astrobiologii, dvouhodinovému povídání s šéfem ESA Directorate of Human and Robotic Exploration (D-HRE) a praktickému cvičení z dozimetrie.

Týden 2
Pondělí 4. listopadu
Týden začal prvním z několika tříhodinových cyklů, tentokrát na téma „Spoken Communication“, což není nic jiného než trocha teorie a spousta praktických cvičení o tom, jak přednášet předem napsaný projev, jak komunikovat s publikem, nebo jak improvizovat. Hned od začátku bylo jasné, že Jamie, který první dva dny školení vedl, ví, o čem mluví, a že s komunikací má letité a bohaté zkušenosti. Odpoledním tématem bylo „Presentation Principles“, tedy zásady prezentací, většinou jen s použitím heslovitých poznámek a klíčových bodů namísto celého, předem připraveného projevu.
Na závěr dne byl pro nás nachystán skupinový trénink v místním gymu pod vedením jednoho z profesionálních trenérů EAC. Takže skákání přes švihadlo, cvičení s vlastní vahou (dřepy, kliky, sedy lehy) a kruhový trénink. Po celém dni stráveném v zasedačce, to bylo celkem dobré zpestření.
Úterý 5. listopadu
Druhý den se nesl v podobném duchu jako ten první – jen bez toho cvičení večer. Takže opět tři hodiny komunikace dopoledne na téma „Tactics“ a další blok odpoledne zaměřený na „Visuals and Q&A”. Tedy využití vizuálních pomůcek při prezentacích (slidů v powerpointu nebo třeba grafiky v televizních pořadech o počasí). Potom taky zásady při odpovídání na otázky publika, příprava prezentací atd. U všeho nechyběla řada negativních i pozitivních příkladů. Nechyběla samozřejmě ani praktická cvičení, jak improvizovaných projevů, tak připravených prezentací. Nejhorší často bývají ty improvizované – hlavně na náhodná témata, která člověk vůbec nečeká (třeba “špagety” nebo “fotbal”) a čas na přípravu není žádný. Nebo třeba vytvořit zajímavý příběh na základě jediné fotky…

Středa 6. listopadu
Středa byla v tomhle týdnu poněkud výjimečný den, protože komunikaci nebyla věnována jediná minuta, což mi po dvou dnech strávených procvičováním mluveného projevu nijak zvlášť nevadilo. Dopoledne patřilo velice zajímavé přednášce o astrobiologii, což je disciplína, která se zabývá studiem podmínek pro vznik života a jeho hledáním mimo naši planetu. Jinými slovy, hledáním odpovědi na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami (což pravděpodobně nejsme) a kde ve vesmíru bychom případné formy života mohli najít. Přednáška začala zajímavým vyprávěním o vzniku života na Zemi a pokračovala podmínkami nutnými pro vznik biologického života na jiných tělesech Sluneční soustavy – zejména na Marsu a ledových měsících Saturnu a Jupiteru. Dále pokračovala povídáním o exoplanetách a extremofilech. To jsou organizmy, které jsou schopné přežít v podmínkách tak extrémních, že ještě donedávna jsme to považovali za nemožné – například různé breberky, které žijí v okolí tzv. „Black Smokers“ – hydrotermálních pramenů hluboko v oceánu. Jedná se většinou o bakterie a jiné primitivní organizmy. Poměrně známé je ale extremofilní, na pohled velice odpudivé, zvířátko tardigrade (česky želvuška), které by možná bylo schopné přežít i v extrémních podmínkách jinde ve Sluneční soustavě, možná právě na některém z ledových měsíců. Paní přednášející věděla, o čem mluví, neboť k Black Smokeru se sama byla podívat ponorkou v rámci výzkumné mise. Závěr přednášky patřil povídání o astrobiologických experimentech, které se provádí nejen na Zemi, ale především i na ISS.

Další část středečního programu zahrnovala velice inspirativní povídání s Danielem Neuenschwanderem, šéfem již zmíněného D-HRE, do jehož působnosti spadá celý evropský program průzkumu vesmíru (Space Exploration). Tedy toho lidského i robotického, zahrnujícího zejména aktivity na nízké oběžné dráze (Low Earth Orbit, LEO), v cis-lunárním prostoru (okolo Měsíce), na měsíčním povrchu, a v delším časovém horizontu pak i na Marsu a jeho oběžné dráze. Zajímavé bylo pochopitelně povídání o nejbližší budoucnosti – tedy o zbývajících letech provozu ISS a o naprosto zásadní evropské iniciativě vyvinout vlastní prostředek schopný dopravit náklad (a později i lidskou posádku) na oběžnou dráhu a provést řízený návrat do atmosféry.
Odpoledne následovalo praktické cvičení v dozimetrii, kdy jsme měli příležitosti si vyzkoušet práci s celou řadou různých senzorů pro měření radiace, tedy především kosmického záření. Hlavně jsme se ale mohli seznámit se skutečným výzkumným hardwarem, který se nedávno vrátil z vesmíru, a který je nyní v laboratořích DLR k analýze. Bylo celkem neuvěřitelné, že to, co člověk držel v ruce, ještě nedávno bylo skoro půl milionu kilometrů vzdálené od Země… Nicméně ve zdejším výzkumném centru DLR takové věci nejsou ničím neobvyklým. Příjemné bylo i setkání s jedním z mála Čechů, kteří zde pracují.

Závěr dne patřil opět cvičení v gymu, tentokrát zaměřenému na aerobní trénink. Takže dvacet minut na kole, dvacet minut na běhátku, dalších dvacet na eliptickém trenažéru a nakonec čtvrthodinový strečink.

Čtvrtek 7. listopadu
Čtvrtek a pátek byl věnován mediálnímu tréninku. Opět pod vedením externího týmu – tedy profesionální reportérky Estelle a kameramana Joe. Estelle nám dělala velmi rychlé školení už před dvěma lety, těsně před vyhlášením výsledků výběru astronautů v Paříži, a už tehdy bylo evidentní, že je to člověk na svém místě. Praktické rady a techniky střídala praktická cvičení včetně interview. Odpoledne jsme pracovali na projektu tříminutového videa, které má za cíl přiblížit náš výcvik v EAC širšímu publiku. Měli jsme za úkol sestavit scénář, ujmout se režie a samozřejmě i svých rolí. Joe byl naším kameramanem, Estelle dohlížela na celý proces a namluvila i některé pasáže. Oba pak celé video do druhého dne sestříhali.
Pátek 8. listopadu
V pátek nám Estelle a Joe pustili finální produkt našeho snažení ze čtvrtečního odpoledne. Musím říct, že se výsledek docela povedl. Doufám, že se na něj budete moci co nejdříve podívat i vy… Poté následoval feedback k našim interview a školení o krizové komunikaci, opět s praktickým cvičením. Závěr patřil seznámení s některými technologiemi používanými v médiích, které jsme si opět mohli vyzkoušet. Celé je to vlastně taková škola hrou. Velice zajímavá byla pro mě zkušenost s teleprompterem (neboli autocue) – tedy s čtecími zařízeními běžně používanými například televizními moderátory ve zprávách. Na závěr týdne jsme dostali poměrně sympatickou informaci, že na míru ušité modré kombinézy ESA jsou už pro nás připravené…
Fotogalerie ze druhého týdne výcviku
Děkuji Alešovi a redakci za opět velmi poutavý souhrn a mám otázku.
Byly při výběru astronautů jedním z kritérií i komunikační dovednosti nebo to byl spíše bonus?
Mám pocit, že zejména v posledních fázích výběru to hrálo celkem důležitou roli.
Díky za článek. Myslím že máte drobnou chybu u vzorku materiálu z kosmu, půl miliónu kilometrů od Země – vzorek vypadá jako z palety na ISS, tedy 420 km od Země. Nebo jde o část některé americké návratové sondy (Osiris-rex nebo Stardust), případně japonské? Pak by byly z mnohem větší vzdálenosti. Evropa ještě neměla misi s návratem vzorků.
Tím vzorkem byl myšlen radiační senzor (taková ta placatá hliníková věc co držím v ruce na fotce) v Orionu při misi Artemis I a taky figuríny Helga a Zohar, které rovněž letěli okolo Měsíce na stejné misi a sloužily k měření dávek záření v jednotlivých orgánech lidského těla (byly plné miniaturních krystalů pro pasivní měření radiace).
Pan Svoboda drzel v rukach casti experimentu MARE a ESA-EAD.
https://www.dlr.de/de/me/forschung-und-transfer/projekte/mare
https://blogs.esa.int/orion/2022/08/18/sensors-ready-for-radiation-ride-to-the-moon/
ktere byly na zatim posledni (nepilotovane) misi Artemis I. Byly nepilotovane pouze, pokud nepovazujeme figuriny Helga, Zohar a Moonikin Campos za „astronauty“ 🙂