13. říjen 2024 se navždy zapíše do kosmonautické historie. Opět se o to postarala firma SpaceX, která ve 14:25 našeho času spustila divadlo, které si mnozí z nás budou pamatovat po zbytek života. Od teď totiž platí, že největší raketa v historii lidstva nebude přistávat, ale bude se chytat pomocí obřích mechanických ramen. Přesně toto sci-fi se dnes stalo skutečností.
Nejenže pátá sestava Super Heavy Starship tvořená prototypy B12 a S30 znovu úspěšně odstartovala na první pokus bez sebemenšího problému, ale tentokrát i všechny motory Raptor pracovaly naprosto přesně po celou dobu mise a to jak na Super Heavy, tak na Starship. Zcela upřímně je těžké tuto misi v aktuální chvíli popsat. Každopádně to za mě nejlépe udělají fotky a videa, ke kterým se pokusím přidávat svůj komentář.
Liftoff of Starship! pic.twitter.com/WyNRN1fLbd
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
Start proběhl v 07:25 místního času, který byl z hlediska focení a natáčení naprosto dokonalý. Byl již dostatek světla, ale Slunce bylo stále schované za obzorem. Sestava se z rampy opět vznesla na první dobrou a s burácením všech třiatřiceti motorů Raptor zamířila vstříc naprosto čisté ranní obloze. Viditelnost pro dnešní let byla vskutku vynikající, ne-li nejlepší, jaká mohla být. I ostatní aspekty počasí byly naprosto perfektní a předpověď počasí před startem byla 100% GO, což se moc často nevidí.
Po zhruba dvou a půl minutách letu došlo k oddělení stupňů pomocí Hot-stagingu. Došlo tedy k vypnutí 30 motorů na Super Heavy, o pět sekund později se zažehává šest motorů na Starship a uvolňují se svorky, které drží oba stupně pohromadě.
Starship hot-staging separation pic.twitter.com/6tRw2OjtMm
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
O další tři sekundy později se postupně zažehává deset středových Raptorů na Super Heavy B12, která tak mění svůj směr letu zpět na startovní rampu. Po ukončení zpětného zážehu dostáváme potvrzení, že po vyhodnocení situace dal letový ředitel souhlas k návratu nad pevninu.
Po brilantně zvládnutém sestupu přišel na řadu finální přistávací zážeh, při kterém se úspěšně zažehlo všech 13 středových motorů a Super Heavy B12 s naprosto dokonalou precizností nižších desítek centimetrů úspěšně dosedla do ramen systému Mechazilla.
Mechazilla has caught the Super Heavy booster! pic.twitter.com/6R5YatSVJX
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
Multi-cam view. pic.twitter.com/qCeo36Y4zv
— Space Sudoer (@spacesudoer) October 13, 2024
Co se týče Starship S30, ta úspěšně dosáhla plánované transatmosférické dráhy a její primární cíl při tomto letu bylo otestovat, jak si v akci povede vylepšený tepelný štít. Ten si vedl podstatně lépe, než při minulém letu, ovšem pořád ne dost dobře. Znovu se prokázalo, že udělat tepelný štít v místě pantu klapek je velmi, velmi náročný úkol. I tentokrát si horké plazma našlo skulinku skrz něj a začala pomalu ale jistě tavit právě pant přední klapky. K tomu naštěstí došlo o něco později a v menší míře než minule, ale došlo. Zadní klapky tímto problémem naštěstí netrpí. Předpokládá se, že by tento problém mohl být vyřešen s příchodem Starship nové generace (V2), tedy prototypem S33, který má přední pár klapek umístěn víc na závětrné straně a o kousek výš. Zároveň celkové zpracování tepelného štítu je na ní opět o velký kus lepší, než na současných prototypech.
Po přežití průchodu atmosférou Starship úspěšně naprosto přesně kontrolovala svůj závěrečný sestup a na konec jsme se dočkali úspěšného přistávacího zážehu, z kterého bylo tentokrát díky nezašpiněným krycím sklům kamer vidět mnohem více. Ukázalo se také, že SpaceX měla v přistávací oblasti umístěné bojky s kamerami. Teoreticky bychom se tedy mohli dočkat podobných záběrů, jako při přistání Super Heavy B11.
Splashdown confirmed! Congratulations to the entire SpaceX team on an exciting fifth flight test of Starship! pic.twitter.com/FhCGznq9RO
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
No a jak na závěr misi IFT-5 shrnout? Jak jsem psal na začátku, dnešním dnem se firma SpaceX znovu zapisuje do historie a prokazuje svůj obrovský náskok před všemi společnostmi věnující se návrhu a stavbě raket. Super Heavy B12 předčila očekávání většiny lidí, když s naprostou přesností vůbec poprvé dosedla na přes třicet metrů dlouhá mechanická ramena zavěšená na sto čtyřicet metrů vysoké věži. Dnes jsme mohli živě sledovat mistrovské dílo inženýrů ze SpaceX, na němž usilovně pracovali několik let, aby se dostalo do provozu, a které dlouho nebude nikým jiným překonáno. Hranici si bude firma posouvat výš pouze sama.
Zdroje informací:
https://x.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GZxehtyXUBA6lBi?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/GZxaR_WW4AEo3sI?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GZxgCpAXsBE2wta?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GZyW78ObkAAQqgL?format=jpg&name=4096×4096
https://x.com/SpaceX/status/1845210284270682178
https://pbs.twimg.com/media/GZx1oKlXEAcqwNw?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GZxsDR6XIAEsj9o?format=jpg&name=large
..parada.. tak snad vidime B12 znova coskoro v akcii
Pokial som to zachytil spravne, tak konkretne B12 uz nepoleti.
Posluzi na analyzu a potom, mozno, aj v nejakom muzeu.
Rocket garden v KSC, ale jak ji tam dostat?
No ale možná, že by mohla trochu létat. Mají přeci v úmyslu s nimi létat opakovaně….
Na druhou stranu si myslím , že byla poškozena těsně před záchytem nějakým výbuchem a požárem- typoval bych důsledek hydraulických rázů po vypnutí středového prstence motorů ???
Zásadní otázka: kdy poletí příště? Už aby to bylo.
co dodat, zijeme v buducnosti
Dekuji redakci za skvelou podivanou s odbornym komentarem k tomu!!! Vime jakou vahu mel nosic B12 po zachyceni mechazillou?
Moc děkujeme za sledování a za pochvalu.
Oficiální údaje o hmotnosti SH po přistání nemáme. Objevily se sice neoficiální odhady okolo 600 tun, ale to je založeno na poměrně nepřesném odečítání podle úrovně námrazy na stěnách.
Na wiki je suchá hmotnost 160 t. Ale je to údaj z 2021 a známe tvůrčí přístup SX ke změnám. Ale na několikanásobek to asi neulítlo.
Ano, to je suchá hmotnost. Pán se ptal na hmotnost po přistání, takže je nutné připočíst nějaký podíl pohonných látek, což je velká neznámá.
Podle záběrů z místa přistání v Indickém oceánu bych spíše než na bojku (pasivní bóji plavoucí na místě) tipoval na dálkově řízený drone ship. Jednak pro bóji nebude jednoduché hledět konkrétním směrem (pokud nepoužijete široký objektiv). Hlavně mi ale přišlo, že se po přistání kamera k místu spočinutí StarShip blíží.
Předpokládám, že podobný prostředek byl připraven v místě vypočítaného přistání už při předchozí IFT-4, ale tehdy vinou poškození klapek StarShip předpokládané místo přistání minul.
Na jiném webu jsem četl, že těch bójek bylo několik. My Češi říkám sichr je sichr.
V jednom z předchozích startu bylo použito několik bojí, dokonce se objevila fotografie kde jsou položené na zemi, ale toto bylo asi opravdu z nějakého dronu na vodě.
Úžasný zážitek. Nepopsatelné.
Dotaz na větší odborníky. Nebyl start trochu „pomalejší“? Měl jsem pocit, že od zažehu motorů po chvíli, kdy se SH zvedla z rampy, byl delší než při předchozím pokusu. Ale ještě jsem neměl čas kouknout na předchozí starty.
Pozn – vím, že SH a SS jsou obrovské, těžké a start chvíli trvá…
Ano, zdalo sa to dlho, lebo sme vsetci boli prilis napati. 🙂
V takych okamihoch je cas naozaj „relativny“ …
Osobně mívám podobný pocit u všech startů SH/SS.
no tak to vyzera ze FAA nepotrebuje nic investigovat tak snad uz len to bude na SpaceX kedy budu ready . Ze by este jeden let na vianoce? 🙂
NEWS: The FAA said today that „All flight events for both the Starship vehicle and the Super Heavy booster occurred within the scope of planned and authorized activities.” There will be no investigation.
The FAA has already approved Starship test flight 6’s mission profile, so unless SpaceX requests any modifications to the already approved Flight 6 scope of operations, they should be able to launch again very soon.
No otázka je, jestli bude SpaceX chtít opakovat to samé. Protože zatím když se jim něco povedlo alespoň jednou. Tak šli okamžitě o notný kus dále, tak pak uvidíme co na to FAA. Dokonce bych se odvážil tipnout, že tato generace SHS už nepoletí a rovnou přejdou na novou generaci, protože na této už tak nějak vlastně nemají co dalšího získat. Jedině snad orbitu a deorbitační zážeh, ale to mě přijde jako slabý cíl na vypouštění celé sestavy.
Psali, že je odsouhlasený letový profil, o který bylo žádáno. Nemusí jít o opakování stejného testu. Už dopředu mohli poslat ke schválení něco odvážnějšího. Samozřejmě to mohou změnit oběma směry na základě dat z poslední zkoušky, jen by museli znovu žádat o povolení.
Pri citani o tych „paliacich sa pantoch“ mi napadlo, ze by mali byt zakryte presahujucim pokracovanim dosticiek spodnej vrstvy s tym, ze tieto by boli zosilnene a tvarovane na odklon plazmy pozdlz klapky bocnym smerom. Ale to uz urcite napadlo aj ich … 🙂
presne, ono v tomto momente by pre nich bolo najjednoduchsie pred tie panty nieco dat ako ochranu. vystupky, alebo vacsiu vrstvu dosticiek, aby boli panty skryte. lenze chcu to urcite spravit tak, aby nemuseli pridavat ziadne kilo navyse, tym padom mi pride ako najrozumnejsie posunut ich dozadu, ale ze fakt dozadu lode (oni uz vedia, ako sa tam pohybuju teploty vpredu lode a vzadu lode, kam to az mozu dat, kedze samotne klapky budu funkcne aj keby boli tesne pri chrbte lode).
pacil sa mi tiez pristup, ze spomalme lod vo vysokych vrstvach atmostery, kde to este nieje problem – a potom v nizkych vrstvach budeme mat uz omnoho mensiu rychlost – mensi ziar. davam tomu dva tri lety a pridu na to.
Už od minulého (4.) letu, který se potýkal se stejným problémem, se ze SpaceX objevují neoficiální náznaky, že příští generace lodí bude mít klapky posunuté mírně nahoru (při pohledu na ležící Starship), neboli dozadu vůči směru letu při vstupu do atmosféry, aby jejich panty nebyly na nejširším místě průměru lodi, ale mírně schované až za ním (to, co píše mikisocka). Nicméně loď použitá v tomto 5. testu (S30) a také loď pro následující test (S31) jsou ještě z první generace lodí, takže mají zatím původní umístění klapek.
Možná by pomohlo ty nejvíc exponovaná místa chladit vodou, nebo jinou kapalinou, která se odpaří a odnese tak část tepelné energie…. Prostě k tomu místu přivedete trubku- která onu část sprchuje vodou ( nebo něčím jiným, co k tomu bude určeno)zkrze mezery mezi dlaždicemi a tak ty části ochladí.
ja by som povedal, ze definitivne riesenie stit-panty bude, ze Starship pred pristanim dotankuje z depotu a motoricky bude dobrzdovat po nejakej setrnnejsej zostupovej trajektorii.
Lebo zatial to vyzera na rovnaky problem ako s raketoplanom. Stit jedno pristanie prezije, ale je taky prepeceny ze pred dalsim letom sa musi zrepasovat a to odporuje rychlej znovupouzitelnosti.
to Lubo No toto řešení bude zcela jistě fungovat, ale bude to mít stejnou komplikaci jako Cimrmanovo řešení problému s výtahem pro horníky. Ti se dole hromadili, kdežto Vámi navržená cisterna na orbitu bude Furt prázdná a nebude jak ji dotankovat!
hehehe to je pravda.. tanker bude musiet byt nejaky opancierovany special.. no, som zvedavy ako poriesia refueling ekosystem. Ci je dlhodobo mozne urychlovat vsetko to palivo po troskach zo Zeme na orbit, alebo ci nebude efektivnejsie ho nejako syntetizovat na Mesiaci a vozit odtial..
To bylo naprosto kulervoucí. Pouštím si to přistáni pořád dokola. Chci poděkovat Vám a Dušanovi za skvělý, profesionální komentář. Ramena…nemohli bychom říkat pacičky? 😉
Moc děkujeme za sledování i za pochvalu. No … pacičky dlouhé 30 metrů 😀
No pacičky??? když už tak tlapy. to by bylo lepší, ne???
Vďaka za prenos a články k tomuto skúšobnému letu.
Otázka na odborníkov:
Pri pristávacom zážihu bolo z boku Super Heavy B12 vidieť plamene. Vie sa prečo to tak bolo?
mozno vypustali nejake prebytocne palivo z hlavnej nadrze, aby boli pred pristatim lahsi a to sa im vznietilo od ohna z motorov, ktory bol pri lete smerom dolu tlaceny hore. odpoved bude urcite v sumarnom videu od scotta manleyho, on rozobera presne taketo detaily frame by frame.
Příští start bych navrhoval vynesení až na orbitu a pak o oběh nebo dva později zbrzdění a přistání někde u Mysu nebo Boca Chica. Ať konečně sklapnou rejpalové, co pořád tvrdí, že Starship ani jednou nedosáhl orbity.
Mohli by zkusit přistát se Starship na Mechazille. Akorát by museli buď rychle dodělat druhou věž (na čemž pracují) nebo nechat Starship obíhat déle, aby stihli Superheavy uklidit. Myslím, že původní plán byl odložit SH zpět na startovní stůl a přistát se Starship na druhé straně věže. Ale to asi zatím riskovat nebudou.
No já nevím jak moc se současná StarShip liší váhou od S-15 , ale ta přistála na nohy.
Klidně bych to zkusil!
Musím také poděkovat za komentovaný přenos a články. Jsem rád, že mi to neuniklo, jelikož jsem mimo domov a vaše stránky sledují. Původně jsem myslel, že bude jen test, ale zaplaťpánbůh, že jsem se zavčas zorientoval. Přímý přenos je lepší než nějaký záznam, hlavně při takovéto zlomové akci. Ještě jednou děkuji moc.
Úžasné, co lidé ve SpaceX dokáží, ta jejich radost v těch prostřihách. Vůbec nechápu, jak je něco takového možné vymyslet a vyrobit.
Jsem ten start sledovala na vyjížďce na koni a při přistání SH jsem z něj málem spadla, jak jsem radostí omylem popohnala koně a držela palce místo opratí 🙂
Jenom se chci zeptat, jak bude Starship přistávat na Zemi. Také stejně jako SH? A jak bude přistávat na Měsíci, na Marsu či jinde? Bude mít nohy?
zo zaciatku tam ma byt nejaky podvozok, ale dlhodoby plan je postavit na marse (a zrejme aj na mesiaci) vezu s ramenami a chytat to
Díky. V tom přenosu zaznělo, a možná se pletu, byla jsem venku a prd slyším, že na Marsu ze začátku by použili na přistání padáky. Možná je to blbost, ale nedokáži si představit, jak by tam bylo možné jinak přistát, pokud tam nic není.
No padáky zcela jistě na Marsu nepoužijete!! Hlavně proto, že Mars má velmi , ale velmi řídkou atmostéru, jinak by už první sondy na Mars padáky použili. Na Marsu se měkce přistává pomocí raket, protože pokud chcete přistát pomocí padáků, tak to přistání rozhodně nebude měkké….Mars je drsná milenka 🙂
Apropos…. Perseverance měla padák o průměru cca 30m a její rychlost sestupu byla cca 600 m/s !!!!! A to měla hmotnost řádově několik málo tun ( tak 2,5??? samotné vozidlo Perseverance má cca 1a 1/4 tuny plus SkyCrane- Nebeský jeřáb- raketová plošina pro měkké dosednutí)
Na Marsu to v současné době nejde….. Na Venuši naproti tomu by stačil i poměrně malý padák k přistání na povrchu, ale sonda , nebo i loď s posádkou by se stačila uvařit , rozdrtit a zřejmě i z velké části roztavit.
No a na Měsíci by se vám padák ani neotevřel….
Nepoužívejte prosím pozemskou logiku na jiných nebeských tělesech, můžete si rozbít hubu a sklidit posměch.
Zvláště Mars je s tohoto hlediska velmi tvrdý oříšek. Na Měsíci se přistává docela jednoduše- jen v dané vzdálenosti zažehnete raketový motor a měkce přistanete( zpomalení načasujete tak , aby byla nulová rychlost v nulové výšce nad povrchem) . A stejně se to často nepovede.
Marsovská atmosféra je ale k vzteku. Je dost hustá na to, aby v ní mohlo přilétající těleso shořet ( tak jako se to podařilo Mars Climat Orbiteru a NASA za to sklidila posměch- fakt super historka!!!! Doporučuji vyhledat! ) , ale je zároveň příliš řídká na nějaký padák o rozumných rozměrech.
Takže všechny úspěšné sondy používali trojstupňové brždění- 1. tepelný štít ( klasika) 2. padák – trochu zpomalíme ,ale nestačí to, 3. závěrečné brždění- buď raketové motory- Jako Viking, Mars 3 , Phoenix, nebo raketový nebeský jeřáb- Curiosity a Perseverance , nebo přichází v úvahu v podstatě řízená havárie s použitím airbagů asistované brzdnými raketami ve stylu těžkých výsadků…Jiné způsoby se nezdařily- evropský beagle 2 se rozbil a stejně se rozbily i penetrátory….
MěsícTo není moje myšlenka, měla jsem dojem, že to zaznělo v tom přenosu 🙂 ale fakt jsem to mohla slyšet špatně nebo to bylo řečeno v jiném kontextu. Mě to přišlo jako nesmysl.
Takže by Starship měla pro lety na Mars/Měsíc dostat nohy a schopnost přistát v podstatě kdekoliv, kde je to alespoň trochu rovné?
Starship pro přistání na Měsíci (HLS) by měla mít nohy a neměla by mít pohyblivá křidélka (možná vůbec žádná, pokud nejsou vyžadována během startu) ani tepelný štít. Bude to jen transportér mezi Gateway nebo Orionem a povrchem Měsíce. Otázkou je, jestli to budou chtít dál rozvíjet nebo se bude muset přestoupit do lodě specializované pro přistání na konkrétním tělese. Především Měsíc je specifický, na Mars by teoreticky mohla dosednout ta samá, co přistává na Zemi (s extra nohami nebo na věž). Vlastně by mohla přistát i na Měsíci, ale táhla by s sebou spoustu neužitečného zařízení (tepelný štít, křídla, část motorů). Stejně bude třeba ji dotankovat, takže přestup by nemusel být zas takový problém.
Moc díky za vysvětlení
Určitě bude upravená pro specifické potřeby na Marsu. Ale samotné přistání na Marsu s posádkou bude předcházet mnoho (myšleno desítky, ne-li stovky) letů bez posádky. Už jen vyřešit výrobu a natankování metanu vč. kyslíku bude technologicky nesmírně obtížné a složité. Dlouhodobé uskladnění kryogeních látek je problém i na zemi, natož tak na tělesu, kde máte naprosto omezené prostředky. Proto jsem v kolonizaci Marsu naprosto skeptický. Na Marsu se nedá dlouhodobě přežít, leda tak se zahrabat pod zem, což nedokážeme ani na Měsíci, natož tak jinde. V tomto století bych s nějakou kolonizací moc nepočítal. Starship ale určitě přispěje ke zlevnění letů do vesmíru a celkově ke komercializaci nízké oběžné dráhy. Dříve než cesta na Mars vznikne nějaká vesmírná turistika ve větším měřítku, než na kterou jsme zvyklý nyní, ale to je proces také na dekády. Za vším hledejte peníze a cesta na Mars bude jistě jeden z nejdražších projektů, které kdy lidstvo udělalo.
takze len rychle zhrnutie:
padaky na marse zcela jiste nepouzijete.
padaky na marse pouzila perseverance.
Dobrá doplňuji: Padák je na Marsu v současné době nepoužitelný pro MĚKKÉ PŘISTÁNÍ a v podstatě je jedno jak ono měkké přistání definujete. Pokud chcete na Mars házet šrot, není nutné k němu přidávat padák!
Osobně si myslím, že všechny ÚSPĚŠNÉ pokusy o přistání na Marsu využívaly padák jen spíše jako stabilizační a “ ukolmovací“ zařízení, které překlenulo čas mezi brzděním s tepelným štítem a měkkým dosednutím . A jako druhou ( a možná i často hlavní funkcí) zajistilo vertikální sestup v daném konkrétním místě. Což většinou sestup štítem nesplňuje- ten po dosažení podzvukové rychlosti ( v daném médiu ) pokračuje po balistické dráze- které se jen přibližuje ( ale jen velmi zhruba!!! Klidně může pokračovat v odchylce od místní vertikály i o třeba 45 stupňů- “ naštorc“ ) a to může být pro konečné brzdění problém. Padák naproti tomu zajistí v podstatě kolmý sestup nad místem , kde je otevřen. Také zajistí orientaci v kolmici sestupujícího landeru v ose procházející mezi těžištěm landeru a padákovým závěsem. Samozřejmě ,pokud nedojde k snášení větrem, ale tady se zase stává “ řídkost“ atmosféry Marsu výhodou- to skoro vakuum není schopno odfouknout vůbec nic většího než zrnka písku. ( A landery by se písečným bouřím vyhnuly!!! )
To si ale myslíte špatně. Všechny marsovské landery, které používaly padák, jej používaly primárně pro zpomalení (které bylo následované motorickým dobržděním na povrch, protože i terminální rychlost na padáku je ještě dost vysoká). Pro věci, které popisujete, by stačil malý stabilizační padáček, ale marsovské landery měly padáky fakt veliké. Při návrhu misí jsou varianty a) více paliva pro plně motorické přistání nebo b) velký padák + méně paliva pro finální dobrždění, velmi podrobně rozebírány, a ukazuje se, že i velmi řídká marsovská atmosféra vytváří variantu b) jako hmotnostně výhodnější.
Překvapilo mě tepelné namáhání motorové sekce při návratu boosteru, dalo by se to nějak porovnat s Falconem 9? Jak se liší parametry návratu Falconu a boosteru pro Starship? (především rychlost v hustších vrstvách atmosféry) Proč se u Falconu tohle neprojevuje, (včetně deformací trysek) je to dané užším trupem, který při návratu klade menší odpor?
Především je to dané tím, že Super Heavy neprovádí brzdící zážeh, tepelné namáhání je tedy mnohem větší.