Pokud nás čtete už nějaký ten čas, tak jistě víte, že každý rok navštěvujeme nizozemské centrum pro kosmický výzkum a technologie ESTEC, kde se koná tradiční den otevřených dveří. Návštěvníci mají jedinečnou možnost nahlédnout do místností, kde se testují a zkoušejí skutečné sondy a jiný hardware. Krom toho tu vědci a pracovníci prezentují své mise a jsou vždy připraveni ochotně zodpovědět většinu dotazů. Ve výjimečných případech je k vidění také letová družice, či sonda. V předchozích letech tak například někteří z redakce viděli sondu Bepi-Colombo, ještě předtím než započala svou cestu k planetě Merkur a letos jsme mohli obdivovat další z technických kousků produkce ESA a to velmi zblízka.

Do muzea po ranveji

Letošní rok byl však ve znamení změn. Už registrace nutná k návštěvě, byla spuštěna poměrně pozdě oproti minulým rokům. Po lístcích se jen zaprášilo a po dvou týdnech už nebyly dostupné. Zájem veřejnosti tedy je a to je jistě potěšující. Další změnou byla samotná cesta do Nizozemí. Po menších „předstartovních“ komplikacích s autem jsme poprvé nevyrazili směrem do technického muzea ve Špýru, jak bylo dlouholetou tradicí, ale rozhodli jsme se zvolit jinou cestu a vyrazit rovnou do Holandska navštívit jedno zajímavé muzeum. Cesta vedla přes letiště v Lipsku, kde mají své místo transportní letouny Antonov An-124 (Ruslan) ve službách NATO, které si je pronajímá od společností Antonov Airlines a Volga-Dněpr. Stejné stroje přepravují i družice a jiné části týkající se kosmonautiky. Pohled na tyto obry stojící jen kousek od dálnice, byť jen na chvilku, se nenaskýtá každý den a je to zážitek. 

U nás již léta platí, že i cesta je vlastně cíl a tak necelých 10 hodin v autě uteče vždy jako nic. Okolo 10 hodiny ranní už vystupujeme u leteckého a kosmického muzea Nationaal Luchtvaart-Themapark Aviodrome ve městě  Lelystad, které leží u jezera Ijselské moře. Přístupová cesta je zmenšená ranvej včetně osvětlení a hned u dveří nás vítá inženýrský model raketového letadla Lynx a my víme, že jsme na správném místě, kde se nudit rozhodně nebudeme. Suborbitální raketový letoun vyvíjela společnost Xcore Aerospace, která měla svou pobočku i v Holandsku nedaleko Amsterdamu. To samozřejmě nebyl jediný parádní exponát, další poklady na nás čekaly uvnitř.

Skromná, ale zajímavá

Expozice začíná kosmonautikou, což nám vůbec nevadilo. Cestu tu mají parádně značenou a člověk se velmi dobře orientuje. Co do počtu, tak jde spíše o skromnější muzeum, ale i tak se tu nachází dostatek zajímavých kousků, které nejsou k vidění nikde jinde. Dominantou kosmické sekce je mezistupeň rakety Vega. Žádný model, ale výrobní kus. Na obrázku jsem vyznačil, o jakou část na raketě se konkrétně jedná.

Hodně exponátů je tu nenápadných, ale stačí si přečíst, o co se jedná a člověk žasne, jako třeba když stojí před plastovou baterkou, která byla součástí mise Sojuz-23 mířící na stanici Saljut-5. Používal ji kosmonaut Valerij Rožděstvenskij, který ji poté i podepsal. Spolu se svým kolegou se však na stanici nepodívali. Nepovedlo se jim zadokovat poté, co selhalo automatické přiblížení. Po dvou dnech se tedy vrátili zpět na Zem.

Logicky je celá expozice muzea nejvíce zaměřená na Holandsko a tak i většina exponátů byla nějak s touto zemí spjatá. Jako třeba záložní letový kus první holandské vědecké družice ANS. Jen je škoda, že popisky u exponátů byly převážně jen v nizozemštině. Mnohdy by se hodil anglický překlad. Byl to však jen malý kaz. Ve vesmírné sekci pak dále byly k vidění třeba originální gyroskopy z rakety Ariane-1, detektory hvězd z družice Cluster, respektive to, co z nich zbylo, protože startovaly na první misi rakety Ariane-5, která skončila „velkým třeskem“. Zaujal i zmenšený hliníkový model sestupového pouzdra Huygens sloužící k testům. Není snad třeba připomínat, že bylo součástí slavné mise Cassini, v rámci které proběhl výsadek na měsíc Titan. Evropské sestupové pouzdro Huygens poskytlo vědcům velmi cenná data. Dále je zde řada ze stropu visících modelů některých dalších družic.

Letectví na prvním místě

Redaktor Vítězslav Škorpík pak obdivoval malý model legendárního Hubbleova teleskopu, taktéž visící ze stropu hangáru. Sám o výsledcích z tohoto dalekohledu naše čtenáře informuje, jako například v tomto nedávném článku: Hubble – nový test obecné relativity. Zajímavostí je, že kosmický úsek muzea vznikl ze soukromé sbírky Henka van Wezela. V roce 1997 bylo pro širokou veřejnost otevřeno malé muzeum v Lelystadu. Kvůli omezenému prostoru však  nemohly být vystaveny větší exponáty, jako je třeba tréninková kabina kosmické lodě Gemini. Možnost přestěhovat exponáty do muzea Aviodrom umožnilo realizovat výstavu ve větším měřítku a v důstojnějším prostředí. Muzeum je ovšem více zaměřené na letectví a letadla. K vidění je přes 100 letadel a helikoptér, včetně různých kluzáků a artefaktů z letectví. K největším lákadlům pak patří Boeing 747 v barvách KLM, pod kterým se lze procházet a samozřejmostí je i přístup do interiéru. Další raritou je třeba kráska DC-2. Samotný Aviodrom leží prakticky na fungujícím letišti a tak je k vidění i provoz na tamní dráze. Všichni jsme se se shodli na tom, že návštěva rozhodně stála za to. Samozřejmě dvojici obrovských muzeí v Německu ve Špýru a Sinsheimu to konkurovat nemůže, ale bylo příjemné poznat zase jiné místo spjaté s letectvím a kosmonautikou.

Vodní svět

Navíc jsme spojili návštěvu i s prohlídkou města Lelystad, které je zajímavé hned z několika důvodů. Jde o jedno z nejmladších nizozemských měst a dobře ukazuje nekončící boj tohoto národa s vodou. Město totiž vzniklo na původně zatopené ploše. Název je odvozen od otce projektu odvodňování Cornelise Lelyho. V neposlední řadě je zde k vidění replika plachetnice Batavia ze 17. století stojící u muzejní loděnice. Sobotní den jsme zakončili jízdou po nedaleké hrázi obklopeni vodou a přírodou. Podobné výlety v minulých letech nebyly možné kvůli absenci času. Obě varianty však mají opodstatnění a sám jsem zvědav, jaký program bude na některém z příštích ročníků. 

Ve znamení Hery

To hlavní nás čekalo samozřejmě v neděli a změny nebyly jen z naší strany, ale i pořadatelé v ESTECu se rozhodli, že nás letos nemile překvapí. Největší změnou bylo parkování, protože přímo v ESTECu se autem zaparkovat nedá. K našemu velkému údivu tradiční parkovací místo, odkud jsme vždy dále pokračovali rozvozovým autobusem, bylo prázdné a po autobusu ani vidu ani slechu. Pomohl internet, kde jsme se dozvěděli, že letos jsou parkovací místa až nedaleko komplexu ESTEC. Musím podotknout za nás všechny, že to nebylo organizačně zvládnuté dobře. V místě se tvořily velké fronty a čekání na vjezd bylo odhadem klidně i hodinové. Nám se podařilo najít místo v jedné z ulic a do centra jsme došli pěšky.

U hlavní budovy, která je pro ESTEC typická, roste nová konferenční budova a bylo nám řečeno, že příští rok už bude hotová. Následovala prohlídka tradičních „stolů“ jednotlivých misí. Své zastoupení tu měla například sonda Gaia, Teleskop Jamese Webba, sonda Juice, BepiColombo, Athena a další. Všiml jsem si, že tu bylo poprvé větší zaměření na budoucí mise související s programem Artemis a stanicí Gateway a návratu lidí na Měsíc všeobecně. Byl tu k vidění například model měsíčního landeru a u stanoviště věnované stanici Gateway jsme si popovídali v češtině s panem Markem Procházkou, pracovníkem ESA. Je příjemné vědět, že v takto prestižních programech pracují i lidé z naší země. Nebudu lhát, když přiznám, že jsem byl hrdý. Přibyl také sektor věnovaný budoucím misím k Marsu týkajících se návratu vzorků z této fascinující planety.

Změn dostálo oproti minulým rokům i stanoviště mise Exomars, kde byl k vidění model vozítka Rosalind Franklin. Jak víme, tato mise byla posunuta kvůli ruské invazi na Ukrajinu a ESA přišla o lander, nosnou raketu a přístroj na vozítku. Ten bude však nahrazen ekvivalentem z Velké Británie a přistávací platformu si ESA postaví sama. Naopak nově se spolupracuje s USA, které zřejmě nabídne nosnou raketu a své zkušenosti. Uvažuje se o raketách Falcon Heavy a Vulcan. Největším lákadlem letošního roku byla sonda Hera, která byla k vidění již téměř v kompletním stavu. Tato mise zamíří k binárnímu systému planetek Didymos a Dimorphos. Jistě si pamatujete, že k těmto planetkám doletěla nedávno i sonda DART od NASA a svým tělem „bombardovala“ asteroid Dimorphos. Hera bude těleso a jeho okolí dále zkoumat. Součástí mise je i dvojice CubeSatů Milani a Juventas. Prohlížet si exponáty v muzeích je jedna věc, ale stát doslova na pět metrů od sondy, kterou čeká cesta do vesmíru, je věc zcela jiná a nedá se ani dost dobře popsat. Pro mě to byl rozhodně nejsilnější zážitek z letošního ročníku. 

Letos jsme sice netradičně výlet začali, ale zato tradičně ukončili návštěvou muzea SpaceExpo, které sousedí s ESTECem. Zde je vždy něco nového k vidění a to mě na tomto místě zkrátka baví. Tentokrát byly k vidění například obří, ale opravdu obří, solární panely nebo pouzdro Schiaparelli EDM, respektive jeho testovací kus. Naopak jsou tu i tradiční exponáty, které jsme popisovali už mnohokrát v minulých letech. Čas rychle utekl a pokud nám to bude přáno, tak určitě navštívíme den otevřených dveří v ESTECu i v dalších letech. Přeci jen, takovou příležitost nakouknout přímo do centra dění a dozvědět se nové věci, nemá člověk každý den. Na úplný závěr bych touto cestou rád poděkoval za společnost všem účastníkům zájezdu a ročníku 2023. Jmenovitě se zúčastnil: Dušan Majer, Tomáš Kohout, Vítězslav Škorpík, Roman Heger a má maličkost.

Muzeum Nationaal Luchtvaart-Themapark Aviodrome
Vstup dospělí: 18.95 eur
Vstup děti od 2 do 12 let: 16,95 eur

Kompletní galerie je k dispozici na tomto odkazu:  https://uloz.to