Na přelomu února a března byly do kabiny Orionu pro misi Artemis II nainstalovány zbývající boxy avioniky, demontované z Orionu z mise Artemis I. Tím byl splněn milník, který představoval velkou časovou nejistotu. Před půl rokem jsme zmínili zprávu Úřadu vládní odpovědnosti GAO, podle níž bude NASA kvůli opětovnému použití avioniky a následujícím integračním aktivitám potřebovat mezi oběma starty minimálně 27 měsíců času. V minulém dílu jsme napsali, že představitelé NASA stále věří, že by mohl existovat prostor pro urychlení časové osy, aby vedla ke startu v roce 2024. Díky včasnému dokončení instalace avioniky mohli zástupci NASA na telekonferenci 7. března sdělit, že stále sledují časovou osu vedoucí ke startovní připravenosti v listopadu 2024. Nastal čas na jmenování posádky….

Posádka

Už v prosinci 2020 byla zveřejněna jména osmnácti astronautů a astronautek vybraných pro budoucí lety kosmických lodí Orion a pilotovaných lunárních landerů. V srpnu 2022 však šéf kanceláře astronautů Gregory Reid Wiseman rozhodnutí vybírat posádky misí z osmnáctičlenného „týmu Artemis“ zrušil. Místo toho Wiseman rozšířil skupinu kandidátů na všech 41 aktivních astronautů NASA. „Jak se na to dívám, každý z našich aktivních astronautů je způsobilý pro misi Artemis“, řekl tehdy Wiseman. „Chceme jen sestavit správný tým pro tuto misi“.

Prestižní post šéfa byl historicky spjat s právem výběru posádek pro jednotlivé mise. Má ale jeden háček – šéf není způsobilý být sám nominován do posádky. I když o práci šéfa stojí jen málo astronautů, přináší jednu velkou uznávanou výhodu. Odstoupením z funkce a reaktivací se šéf stává žhavým kandidátem na nějaké důležité místo v lodi pro budoucí kosmický let, který dokáže přitáhnout pozornost širší veřejnosti.

Wiseman proto v listopadu pověsil ředitelování na hřebíček a z funkce šéfa odstoupil, aby se vrátil do skupiny astronautů způsobilých pro letové úkoly. Jeho záměrem bylo obsadit jedno z aktuálně nejprestižnějších volných sedadel současnosti – velitelské sedadlo pro let Artemis II. Cílem mise je letět dál než kdokoli jiný od programu Apollo a obletět Měsíc v rámci generální zkoušky před návratem na Měsíc, plánovaným pro misi Artemis III.

V pondělí 3. dubna 2023 NASA učinila jedno z největších oznámení jmen posádky kosmické lodi v poslední době. Dosud tajná posádka mise Artemis II byla představena veřejnosti. Jakkoli je mise Artemis II propagována, proces výběru její posádky dosud zůstával záhadou i pro mnohé uvnitř NASA. Kromě oznámení národností astronautů – tří Američanů a jednoho Kanaďana – NASA veřejně nesdělila téměř nic o tom, kdo bude vybrán. Největší rozruch v NASA generoval nejen Wiseman, ale i některá další jména.

NASA má nyní mnohem rozmanitější skupinu astronautů než během programu Apollo, kdy všichni astronauti byli muži. Více než třetina ze současných 41 astronautů jsou ženy a téměř třetina jsou lidé jiné barvy pleti. Řady astronautů NASA jsou také profesně různorodé. Pouze šestnáct z nich jsou piloti. Ostatní jsou specialisté se zkušenostmi například v geologii, geografii, oceánografii, biologii, lékařství a inženýrství. NASA od začátku zdůrazňovala, že je potřeba, aby i program Artemis, pojmenovaný po Apollónově sestře, měl posádky genderově, rasově a profesně rozmanité.

Rozhodnutí o tom, kdo se dostane do blízkosti Měsíce, učinili tři klíčoví lidé v Johnsonově vesmírném středisku. První osobou v rozhodovacím procesu byl šéf kanceláře astronautů, kterým je Wisemanův nástupce, Joe Acaba. Ten předal doporučení řediteli letového provozu Normu Knightovi a poté ředitelce JSC Vanesse Wyche, která je zodpovědná za podpis rozhodnutí o výběru posádky. Administrátor NASA Bill Nelson neměl v tomto procesu žádnou roli. To potvrdil už v lednu, když řekl, že washingtonské vedení kosmické agentury zůstane při výběru posádky stranou.

47letý Wiseman pochází z Baltimoru v Marylandu. Má bakalářský titul z polytechnického institutu v oboru výpočetní techniky a systémového inženýrství a magisterský titul ze Školy zkušebních pilotů námořnictva (U.S. Naval Test Pilot School). Stal se zkušebním pilotem námořnictva a jako stíhací pilot byl dvakrát nasazen na Střední východ. V době své kariéry v námořnictvu přistál se stíhačkami na letadlových lodích více než 500krát.

Do týmu astronautů NASA byl vybrán v roce 2009. V roce 2014 pobýval během 165denního letu jako palubní inženýr na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Na stanici absolvoval dva výstupy do volného kosmu. V roce 2016 velel podmořské simulované kosmické misi NEEMO 21. V květnu 2020 mu na rakovinu zemřela manželka Carol, s níž má dvě děti a v prosinci téhož roku nastoupil jako šéf úřadu astronautů. V této funkci sloužil do listopadu 2022. Na misi Artemis II byl vybrán jako velitel. Bude to jeho druhý kosmický let.

Protože půjde o zkušební let k Měsíci, první od programu Apollo, očekávalo se, že do posádky bude jmenováno několik zkušebních pilotů se zkušeností s kosmickým letem. Pokud byl vybrán Wiseman, znamenalo to, že mezi dalšími členy posádky bude téměř jistě alespoň jedna žena a alespoň jedna osoba jiné barvy pleti. To favorizovalo několik dalších kandidátů, mezi nimi Victora Glovera, 46letého námořního pilota.

Victor Glover se narodil v Pomoně v Kalifornii. Bakalářský titul získal v oboru všeobecného inženýrství a poté získal tři inženýrské magisterské tituly v oborech inženýrství letových testů, systémového inženýrství a vojenských operací. Pracoval jako velitel amerického námořnictva a během kariéry zkušebního pilota nalétal 3000 hodin na více než čtyřiceti různých letadlech. Má za sebou více než 400 přistání na letadlové lodi a 24 bojových misí.

Mezi astronauty byl vybrán v roce 2013. Při 168denní kosmické misi v letech 2020 a 2021 pilotoval Dragon Resilience Crew-1 a pracoval na Mezinárodní kosmické stanici. Jako palubní inženýr se podílel na vědeckých výzkumech, technologických demonstracích a zúčastnil se čtyř kosmických vycházek. Mise Artemis II bude jeho druhým kosmickým letem. Glover byl vybrán jako pilot. Victor Glover je ženatý, s manželkou Dionnou má čtyři děti.

44letá astronautka Christina Hammock Koch byla jednou z kandidátek, o jejichž vysokých šancích pro Artemis II se spekulovalo. Vyrůstala v Jacksonville v Severní Karolíně a získala bakalářský titul z elektrotechniky a fyziky a magisterský titul z elektrotechniky. Pracovala jako elektroinženýrka v Goddardově kosmickém středisku NASA a v Laboratoři aplikované fyziky Univerzity Johna Hopkinse, kde se podílela na vývoji kosmických přístrojů pro několik robotických misí NASA. Jako výzkumný pracovník amerického antarktického programu a terénní pracovník Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA vykonávala vědeckou práci v odlehlých místech, jako je Antarktida, Grónsko a severní oblasti Aljašky.

Do oddílu astronautů NASA byla vybrána v roce 2013. Při pobytu na Mezinárodní kosmické stanici, během něhož pracovala v letech 2019 a 2020 jako palubní inženýr, šestkrát vystoupila do kosmického prostoru. Společně s Jessicou Meir provedla tři čistě ženské výstupy. Díky tomuto 328dennímu letu je Koch také držitelkou rekordu v nejdelším ženském kosmickém letu. Mise Artemis II, na které bude sloužit jako letový specialista, bude jejím druhým kosmickým letem. Christina Hammock Koch je vdaná za Roberta Kocha.

Poslední místo v posádce obsadí na pozici letového specialisty 47letý stíhací pilot a astronaut Kanadské vesmírné agentury Jeremy Hansen. Účast kanadského astronauta v posádce byla zakotvena v mezinárodní smlouvě z roku 2020 a Hansen byl nejžhavějším kandidátem. Narodil se v městě London v kanadské provincii Ontario. Bakalářský titul získal v oboru kosmických věd a magisterský titul z fyziky. V letech 2004 až 2009 sloužil jako stíhací pilot Královského kanadského letectva.

V roce 2009 byl při třetí kanadské náborové kampani vybrán do týmu astronautů CSA. Od dokončení výcviku v roce 2011 čekal na svůj první kosmický let a sloužil na mnoha pozicích podporujících pilotované kosmické lety. Mimo jiné sloužil jako CAPCOM v řídicím středisku mise v Johnsonově vesmírném středisku. V roce 2017 se stal prvním Kanaďanem, který byl pověřen vedením třídy astronautů NASA a výcvikem kandidátů na astronauty ze Spojených států a Kanady. Jeremy Hansen je ženatý s manželkou Catherine a má tři děti.

Všichni vybraní astronauti jsou vysoce kvalifikovanými odborníky na vrcholu své kariéry. Být v posádce Artemis II je pro ně zvláštní a jedinečná příležitost. Budou startovat na raketě, která má za sebou pouze jeden úspěšný zkušební let a poletí v kosmické lodi, která dosud nebyla odzkoušena v pilotovaném režimu. Misi Artemis II rozhodně nelze považovat za snadnou.

Komunikátorem s kosmickou lodí (CAPCOM) v řídicím středisku mise bude astronaut Stan Love.

Kosmická loď Orion

Jak bylo napsáno v úvodu, na přelomu února a března byly v budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku do kabiny Orionu nainstalovány zbývající boxy avioniky, demontované z Orionu z mise Artemis I. Šlo o směrové antény, přijímače GPS, jednotky zpracování obrazu a inerciální měřicí jednotky. V elektricky oživené kabině následně proběhly jejich funkční testy, zaměřené na interpretaci příkazů a na komunikaci s využitím letového softwaru. Na jaro je naplánována instalace padáků a nafukovacích balónů v horní části modulu, připojení dveří bočního vstupního průlezu, bočních panelů tepelné ochrany a předního krytu na horní část kabiny. V květnu má být připojen tepelný štít. Modul má poté podstoupit testování tepelného cyklu, po kterém budou následovat závěrečné funkční testy.

Servisní modul byl 13. ledna v téže budově přesunut na pracovní stanoviště umožňující práci v dostatečné výšce, aby byla na spodní část modulu připojena tryska hlavního motoru. Tryska byla připojena 16. ledna a později byl otestován její pohyb. V polovině února byl modul usazen na kuželový adaptér Spacecraft Adapter, který chrání trysky modulu. Na boční část modulu budou připojeny čtyři sedmimetrové panely solárních baterií. Úkolem servisního modulu bude zajištění pohonu kosmické lodi, zásobování kabiny Orionu vodou, elektřinou a kyslíkem, a také regulace teploty.

Jak modul pro posádku, tak i servisní modul mají na jaře projít dalšími samostatnými testy. Pro akustické testy budou obklopeny velkými reproduktory. Tyto reproduktory jsou mobilní verzí akustické komory. V průběhu akustických testů budou moduly vystaveny zvukům simulujícím start a let nosné rakety v úrovních od 128 do 140 decibelů. Během testů budou na moduly připojeny mikrofony, tenzometry a akcelerometry. Senzory budou registrovat vibrace konstrukce pro ověření, že moduly přežijí vibrace, kterým budou vystaveny během startu.

Servisní modul by měl být dokončen v polovině května, modul pro posádku v polovině června. Poté budou oba moduly přemístěny do buňky FAST (Final Assembly System Test), v níž budou připraveny na vzájemné pevné spojení čtyřmi pyrotechnicky oddělitelnými šrouby do kompletní 7,3 metru vysoké kosmické lodi. K tomu by mělo dojít na konci června. Za povšimnutí stojí, že v minulém dílu jsme psali o termínu spojení obou modulů na konci listopadu. Pokud by se tento pětiměsíční předstih prací skutečně podařil, bude to kromě urychlení termínu startu o tři měsíce současně znamenat příležitost k zabudování dvouměsíční rezervy do zbývajícího plánu.

Po spojení obou modulů budou propojeny potrubí a kabely, které budou následně zakrytovány bočním krytem.

Integrovaný Orion má projít několikaměsíčním testováním v budově O&C. Během komplexních funkčních testů budou zapnuty systémy kosmické lodi. Součástí zkoušek bude i vakuové testování Orionu. Kosmická loď projde v samostatných testovacích buňkách postupně testem tepelného cyklu a testem ve vakuové komoře. Výšková vakuová komora v budově O&C v současnosti prochází modernizací.

Následovat má finální dokončení montáže Orionu. To zahrnuje instalaci sedadel pro posádku, systému pro ohřev a rehydrataci jídla a lékařského a cvičebního vybavení.

Záchranný systém LAS je dokončený z 90 %. Odhazovací motor byl připojen k únikovému motoru a přední mezistupeň byl připojen k motoru pro řízení polohy. Zbývající práce zahrnují instalaci a testování elektrických a vývojových letových přístrojových vybavení, krytů, panelů a testy motoru pro řízení polohy.

Mobilní vypouštěcí plošina a nosná raketa SLS

Mobilní vypouštěcí plošina byla 11. ledna přemístěna na parkoviště severně od montážní budovy VAB. Zde prochází úpravami pro misi Artemis II. Kromě oprav poškození utrpěného během startu mise Artemis I je instalován únikový systém pro posádku. Tato změna spočívá v přidání lan a čtyř evakuačních košů. V létě má být plošina vyvezena na startovní rampu 39B pro ověřovací zkoušky. Testování má zahrnovat ověřování a vyhodnocení schopnosti nouzového opuštění Orionu přes bílou místnost, přístupové rameno a věž plošiny k nouzovým transportním vozidlům připraveným u rampy, a dále do bezpečného útočiště.

Na startovním komplexu 39B je také dokončován nový zásobník kapalného vodíku, který umožní zkrátit dobu mezi pokusy o start. Testování zásobníku má být zahájeno v letošním roce.

Ve výrobním závodě společnosti Northrop Grumman v Promontory ve státě Utah je uskladněno všech deset renovovaných motorových segmentů bočních vzletových stupňů SRB naplněných palivem. Segmenty jsou připraveny k železniční přepravě do Kennedyho vesmírného střediska. Rozhodnutí o jejich odeslání bude vydáno na základě aktuálního celkového stavu připravenosti k misi. V současnosti NASA očekává, že budou na kosmodrom přepraveny v červenci.

Po příjezdu železniční soupravy s deseti segmenty SRB na Kennedyho vesmírné středisko zajedou postupně dva železniční vozy s oběma spodními segmenty do budovy RPSF. V budově bude provedena inspekce paliva a kovového povrchu segmentů. Poté budou segmenty vyloženy z vozů, otočeny do vertikální polohy a usazeny na pracovní místa, ve kterých budou spojeny se spodními lemy a spodními výstupními kužely. Nakonec pracovníci připojí obruč pro budoucí připevnění k centrálnímu stupni a nainstalují tepelnou clonu a senzory.

Zbývající segmenty SRB budou po příjezdu vlaku odesílány na přepravních paletách do skladovací budovy, nacházející se nedaleko RPSF. Zde budou zkontrolovány a uloženy.

V pronajatém montážním závodě NASA Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans provádí Boeing závěrečné montážní práce na centrálním stupni pro raketu SLS. Na začátku února byly v prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103 v MAF dokončeny funkční hydraulické testy motorové sekce. Během testů byly systematicky aktivovány všechny komponenty, například senzory, počítače, energetické jednotky, vektorování tahu, hydraulické a pneumatické systémy a ventily k čerpadlům.

Po dokončení testů byla motorová sekce přemístěna do výškové budovy 110. Zde byl k její horní části přišroubován dočasný, 6 tun těžký a 8,5 metru dlouhý příhradový balast sloužící ke změně těžiště motorové sekce. Díky němu byla motorová sekce 11. února otočena s pomocí dvou mostových jeřábů do horizontální polohy. Po otočení a uložení na kolový dopravník byl příhradový balast uvolněn. Dne 22. února byla motorová sekce přesunuta zpět do oblasti 47/48 budovy 103 k zadní přírubě vodíkové nádrže centrálního stupně. Připojení a přišroubování motorové sekce k centrálnímu stupni bylo dokončeno 17. března.

Dalším krokem bude připojení čtyř motorů RS-25. Dva motory dříve létaly na misích raketoplánů (E2047 patnáctkrát, E2059 pětkrát), další dva (E2062, E2063) jsou nové, ale obsahují některé letěné díly. Po strukturálním spojení, udržujícím motory v bezpečné konfiguraci, bude nutné dokončit zbývající spojení motorů se stupněm a odstranit pozemní podpůrná zařízení.

#Artemis II will be the first crewed @NASAArtemis mission, sending four astronauts around the Moon and back home to Earth.

Watch as teams at #NASAMichoud unbox the engines for NASA’s Space Launch System – the rocket that will help launch them on their journey! pic.twitter.com/sQ0EeluwsN

— NASA_SLS (@NASA_SLS) March 22, 2023

Následovat mají kontroly těsnosti připojení motorů pomocí helia a dokončení připojení dvou vnějších přívodních potrubí kapalného kyslíku, které povedou ze spodní části kyslíkové nádrže po vnější stěně stupně až do motorové sekce.

Souběžně s propojováním vnějších potrubí kapalného kyslíku začnou další pracovníci uvnitř motorové sekce propojovat potrubí kapalného vodíku. Čtyři ventily rozdělovacího potrubí na spodní části vodíkové nádrže budou připojeny ke čtyřem protilehlým potrubím v motorové sekci, které vedou k jednotlivým motorům RS-25. Po zkoušce těsnosti potrubí bude na příruby nastříkána tepelně izolační pěna. Bude dokončena i instalace plnicího a vypouštěcího potrubí, hadic s malým průměrem a souvisejících elektrických propojení.

Spoj mezi motorovou sekcí a vodíkovou nádrží bude zakryt pěnovou izolací a na vnějším povrchu centrálního stupně bude dokončen i systémový tunel. Jde o vnější kabelový žlab, který povede od horní části centrálního stupně až k motorové sekci a bude obsahovat silové a datové kabely pro připojení senzorů, elektroniky, boxů avioniky a počítačů. Část tunelu již byla připojena ke kyslíkové nádrži. Další, delší úsek je připravován pro připojení k vodíkové nádrži. Vše se následně zakryje krycími deskami.

Po dokončení montáže budou obě nádrže natlakovány, bude zapnut systémový tunel a bude proveden integrovaný funkční test FIFT. Test bude trvat přibližně měsíc. Půjde o sérii testovacích případů různých systémů centrálního stupně. Tyto případy budou spočívat v zadání příkazu a přijetí výsledku činnosti. Takto bude otestována komunikace mezi všemi systémy, například mezi avionickými boxy umístěnými v horní části stupně a komponentami v motorové sekci, mezi simulovaným vypnutím motorů a reakcí letových počítačů a podobně. V rámci FIFT budou také testovány nádrže a stav baterií.

Test FIFT bude součástí řady oficiálních auditů dokumentace a kontrol stupně, které budou předcházet jeho převzetí agenturou od výrobce.

V červnu nebo v červenci má být centrální stupeň o délce 64,6 metru převezen pomocí kolových dopravníků z MAF k nedalekému přístavišti. Zde již bude čekat člun Pegasus. Po naložení bude stupeň přepraven do přístaviště v Kennedyho vesmírném středisku v blízkosti montážní budovy VAB. V budově bude stupeň na několik měsíců uložen ve vodorovné poloze v prostorné centrální chodbě.

U severní stěny v sekci High Bay 2 budovy VAB, kde byly v minulosti skladovány vnější nádrže raketoplánu, bude vytvořen skladovací prostor pro vertikální uskladnění dokončeného centrálního stupně. Jakmile bude modernizován jeřáb a dokončena nová skladovací buňka, je v plánu zvednout centrální stupeň, otočit ho do svislé polohy a umístit do buňky. K tomu by snad mohlo dojít ve třetím čtvrtletí letošního roku.

V Marshallově středisku v Huntsville je uskladněn dokončený adaptér LVSA, který bude spojovat centrální stupeň s horním stupněm ICPS. Horní stupeň ICPS je uskladněný v jedné z budov ULA na Mysu Canaveral. Adaptér OSA, který bude spojovat horní stupeň s Orionem, je uskladněný v Huntsville.

Sestavování rakety na mobilní vypouštěcí plošině v hale VAB by podle aktuálního harmonogramu mělo být zahájeno v prvním čtvrtletí příštího roku. Integrační práce by měly být dokončeny v červnu nebo červenci 2024.

Bezpečnost mise

Cílem mise Artemis II je vyslání pilotované kosmické lodi do blízkosti Měsíce poprvé po padesáti dvou letech. Při přibližně desetidenní misi má čtyřčlenná posádka Orionu vytvořit rekord v největší vzdálenosti za odvrácenou stranou Měsíce – 10 300 kilometrů nad jeho povrchem.

Nejvyšší prioritou je bezpečnost posádky. Letový plán zohledňuje skutečnost, že na rozdíl od Apolla 8 půjde v případě Orionu o první let s posádkou. Trajektorie byla navržena podle míry rizika, které jsou manažeři NASA ochotni přijmout. Jedním z důvodů je systém podpory životních podmínek. Bude to poprvé, kdy bude tento nově vyvinutý systém použit v Orionu v kompletní podobě.

Ještě předtím, než se Orion vydá k Měsíci, vykoná dva oběhy kolem Země. Nejprve bude naveden na parkovací eliptickou oběžnou dráhu Země ve výšce 185 × 2 900 kilometrů s dobou oběhu přibližně 90 minut. Pokud by bylo v systémech lodi cokoli špatně, bude možné po dokončení oběhu kosmický let ukončit návratem do atmosféry Země a přistáním v Tichém oceánu. Půjde-li vše dobře, bude na prvním oběhu dvakrát zažehnut stupeň ICPS. Prvním zážehem, provedeným v apogeu zhruba 40 minut po startu, bude zvýšeno perigeum a po dokončení prvního oběhu i apogeum. Tím se Orion dostane na vysokou eliptickou oběžnou dráhu Země s parametry přibližně 320 × 109 435 kilometrů a dobou oběhu přibližně 42 hodin. Na této dráze vykoná svůj druhý oběh Země.

Po dosažení dráhy se Orion od stupně ICPS odpojí a posádka využije stupeň jako cíl pro demonstraci přibližovacích operací. Astronauti budou v manuálním režimu řídit orientaci Orionu a přibližování k ICPS. S využitím palubních kamer v kombinaci s výhledem z oken vyrovnají dráhu Orionu s ICPS, přiblíží se a provedou manévry znázorněné v infografice výše. Smyslem demonstrace je ověření schopností řízení Orionu. Získané provozní zkušenosti a data budou zúročeny při přípravě na setkávací, přibližovací, spojovací a odpojovací operace, které budou čekat posádku mise Artemis III. Po dokončení demonstrace bude ICPS naveden do zemské atmosféry k likvidaci.

Přibližovací operace budou současně testem systémů lodi. V případě kladného výsledku bude rozhodnuto o dalším pokračování mise, naopak v případě neodstranitelné závady o návratu na Zemi po dokončení druhého oběhu.

Po demonstraci přibližovacích operací posádka předá řízení zpět do řídicího střediska. Astronauti svléknou skafandry OCSS (Orion Crew Survival System) a zbytek kosmické mise stráví v obyčejných oblecích. Nejbližší činností, která bude posádku na vysoce eliptické oběžné dráze Země čekat, bude ověřování výkonu systému podpory života. Ten je nezbytný pro odstraňování oxidu uhličitého a vodní páry a pro dodávku dýchatelného vzduchu. Přechod z režimu skafandru do režimu kabiny je součástí přípravy na další část mise, která zahrnuje průlet kolem Měsíce. Skafandry si astronauti znovu obléknou až v závěru mise v rámci přípravy na vstup do zemské atmosféry.

Po dokončení oběhu Země na vysoce eliptické oběžné dráze bude zážehem hlavního motoru servisního modulu Orionu vykonán manévr TLI. Zážeh bude současně testem Orionu pro scénář poruchy horního stupně, kdy je další zážeh proveden motorem servisního modulu.

Manévr vyšle Orion na přibližně čtyřdenní odletovou dráhu za odvrácenou stranu Měsíce s trajektorií volného návratu, která zajistí další čtyřdenní cestu zpět domů již bez nutnosti zážehu. Stejně jako u předchozích dvou oběhů Země, i o trajektorii volného návratu bez zážehu motoru OMS v blízkosti Měsíce bylo rozhodnuto z důvodu minimalizace rizika spojeného s misí.

Když skončila mise Artemis I, inženýři prověřili letová data, aby zajistili, že plně rozumí každému aspektu systémů Orionu, nosné rakety i pozemního zařízení. Analýzy ukázaly, že raketa SLS letěla precizně a splnila, v mnoha případech dokonce překonala výkonnostní očekávání. I Orion splnil všechny testovací cíle. Například evropský servisní modul vygeneroval o 20 % více energie, než se původně očekávalo, a spotřeboval asi o 25 % méně energie, než se předpokládalo.

Při poletové kontrole tepelného štítu Orionu z mise Artemis I se ukázalo, že ablativní materiál Avcoat se opotřebovával jinak, než se předpokládalo. Během návratu bylo oproti počítačovým modelům uvolněno více zuhelnatělého materiálu. Inženýři porovnali snímky a videa ze sestupu atmosférou se soubory dat ze stovek senzorů, aby tento jev pochopili. Na tepelném štítu ale zůstala dostatečná rezerva materiálu, takže jeho neočekávané chování nepředstavovalo pro Orion žádné riziko. NASA chce vylepšit své modelování tohoto chování, aby měla dobrý přehled o tom, co lze očekávat během mise Artemis II.

Bezpečností mise Artemis II se ve své výroční zprávě z 23. ledna 2023 zabýval i Bezpečnostní poradní panel NASA. Panel ASAP ve svém hodnocení mise Artemis I pogratuloval NASA k úspěšné misi. „Historický start a přistání Artemis I je jasný úspěch. Panel gratuluje NASA k dosažení toho, co je jednoznačně obrovským počinem“. Současně ale panel uvedl, že má obavy ohledně kultury bezpečnosti a pracovní síly NASA v její přípravě na let Artemis II s posádkou.

Panel se intenzivně zabýval zjištěními spojenými s únikem vodíku během zrušeného pokusu o start 3. září 2022 a nápravnými opatřeními, které považuje za nezbytné ke snížení rizik před misí Artemis II. K úniku vodíku došlo lidskou chybou, chybným ručním příkazem vydaným z řídicího střediska, v jehož důsledku bylo neúmyslně přetlakováno přívodní vedení. Panel zjistil, že informace o chybě byla předána ředitelce startu v reálném čase, ale jiným způsobem než otevřenou komunikací a transparentností ohledně chyb, na což byli zaměstnanci proškoleni.

Podle schváleného postupu každý, kdo udělá chybu, ji může okamžitě nahlásit kvůli usnadnění nápravy a řízení rizik. A každý, kdo má informace týkající se rizik spojených s rozhodnutím, musí tyto informace okamžitě sdělit a může tak učinit bez obav z obviňování.

Panel proto upozornil, že pro vštípení základních hodnot v kultuře bezpečnosti NASA nestačí školení, ale že otevřenou komunikaci, diskusi a transparentnost, včetně podpory kontroly rozhodování a hlášení vlastních chyb, je nutné pravidelně modelovat a podporovat.

NASA musí oživit kulturu odvahy, kterou začala budovat po tragické ztrátě Columbie. Vedoucí představitelé NASA musí odměňovat své zaměstnance za to, že otevřeně čelí chybám, a musí explicitně modelovat správné jednání s hlášením chyb, diskusí nad nimi a zkoumáním jejich základních příčin. Musí podporovat instinkt napadnout rozhodnutí, která vytvářejí riziko. Musí zastavit obavy z osočování, které souvisí se strachem z připisování slabostí a chyb. Kultura NASA musí posilovat psychologickou bezpečnost, mařit organizační ticho a podporovat schopnost všech mluvit pravdu tak, jak ji chápou, ve snaze o bezpečné fungování. Přijetí takového postoje je zásadní, pokud má NASA uspět a vybudovat si odolnost vůči riziku a neúspěchu.

Panel dále vyjádřil znepokojení nad možností významného snížení rezidentní znalostní základny, tedy počtu a úrovně zkušeností pracovní síly po dokončení mise Artemis I. Jde o kombinaci odchodů zkušených pracovníků do důchodu a dalších společenských trendů a jevů.

Zpráva zmiňuje bezprecedentní dostupnost práce z domova na trhu práce i nyní, tři roky po pandemii COVID-19. Mnoho kvalifikovaných pracovníků se může zdráhat pracovat u zaměstnavatele, který vyžaduje práci na místě, když mohou snadno najít zaměstnání u mnoha jiných zaměstnavatelů, kteří jim stále umožňují pracovat na dálku. Dokonce i různá střediska NASA používají různé přístupy.

A konečně, podle amerického Úřadu pro statistiku práce dosáhla míra zaměstnanců, kteří za poslední rok dobrovolně opustili svá zaměstnání ve Spojených státech, nových maxim. Zpráva zmiňuje současný trend práce zaměstnanců, kteří jsou ochotni plnit pouze minimální požadavky uvedené v popisu práce, což ovlivňuje jejich produktivitu a efektivitu. NASA ale kvůli řízení rizik a bezpečnostním postupům přirozeně zaměstnává pracovníky s vysokou morálkou, kteří často jdou nad rámec požadavků. Panel proto doporučuje, že by NASA měla nový fenomén sledovat.

Zdroje informací:
https://edition.cnn.com/
https://twitter.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://spacenews.com/
https://oiir.hq.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016431_alt/jsc2023e016431_alt~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016453/jsc2023e016453~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016428/jsc2023e016428~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016426/jsc2023e016426~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016422/jsc2023e016422~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2023e016424_alt/jsc2023e016424_alt~medium.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/osm_for_artemis_ii_01-25-23.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20230221-PH-KLS03_0028~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FmXoyNlXkAcp9R5?format=jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/189155_01_0.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20230211_CS2_ESbreakover03~medium.jpg
https://nasasitebuilder.nasawestprime.com/…/02/MAF_20230222_CS2_ES-MoveIn_03.jpg
https://www.nasa.gov/…/artemis_ii_mission_map_updated_032023.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/12/artemis1-192.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52518189065_226a914a43_c_d.jpg
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/ksc-20230202-ph-kls01_0024.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52510627166_18f5f984bd_c_d.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52515108242_8cdebc304f_c_d.jpg