Rampy na Mysu Canaveral se vrací do akce 2/2

V minulém díle jsme se zaměřili na využití startovních komplexů, které sloužily pro rakety Titan novými a mladými společnostmi jako jsou Firefly Aerospace, nebo Relativity Space. V dnešním díle se pro změnu zaměříme na rampy pro rakety Atlas, jaké společnosti pro ně našli využití, co plánuje firma Blue Origin a k čemu teď slouží místo, kde původně stával komplex LC-13. Už teď mohu prozradit, že jeden z bývalých komplexů (konkrétně LC-36) aktuálně využívá firma Astra Space pro starty svých raket Rocket 3. Připomeneme si také tragédii, kterou byl požár na palubě kosmické lodi Apollo I, který připravil o život tři astronauty.

Mapa komplexů na Mysu Canaveral

Mapa komplexů na Mysu Canaveral
Zdroj: https://id.wikipedia.org/

Zatímco dvě startovní rampy, které sloužily raketám Titan na severním konci této ikonické řady startovních komplexů, by se mohly znovu probrat k životu, v současné době neexistují žádné plány pro komplexy (ze kterých startovaly Atlasy) na jižním konci řady – alespoň ne ty, které byly historicky používány pro testování raket – na budoucí starty. To však neznamená, že v  budoucnosti amerického vesmírného programu nemají žádnou roli.

První raketa z rodiny Atlas uskutečnila svůj první start 11. června 1957 a startovala z komplexu 14 (Nejsevernější ze čtyř startovacích ramp). Během následujících osmi měsíců odstartovalo z LC-14 a LC-12 celkem osm raket Atlas-A, než v červenci odstartoval z LC-11 Atlas-B. Během několika dalších let budou představeny další varianty této rakety, včetně prototypu Atlas-C a „ostrých” verzí Atlas-D, E a F.

Komplex LC-11 byl použit pro první orbitální start Atlasu-B s nákladem, kterým byla družice SCORE. Tento komplex byl vyřazen z provozu v roce 1964. Celkem odtud odstartovalo 33 raket. Startovní komplex 12 měl hostit první let rakety Atlas-Able, která spojovala první stupeň raket Atlas s horními stupni rakety Vanguard. První start rakety Atlas-Able však skončil nehodou při statickém zážehu na startovní rampě. Bohužel ani jedné raketě se nepovedlo dosáhnout oběžné dráhy.

Nosná raketa Atlas-B na LC-11 před startem s družicí SCORE v prosinci 1958.

Nosná raketa Atlas-B na LC-11 před startem s družicí SCORE v prosinci 1958.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Atlas Agena při startu se sondou Lunar Orbiter.

Atlas Agena při startu se sondou Lunar Orbiter.
Zdroj: https://cs.m.wikipedia.org/

V roce 1961 byla LC-12 předána NASA, která odtud odpalovala rakety Atlas Agena. Ty vypustily devět sond Ranger k Měsíci spolu s misemi Mariner 1, 2 a 5 k Venuši, Mariner 4 k Marsu a sérii vědeckých a technologických demonstračních misí na oběžnou dráhu Země. Byly odtud také provedeny dva suborbitální starty Atlasu-D v rámci programu NASA Flight Investigation Reentry Environment (FIRE). Ten byl zaměřený na testování materiálů na ochranu kosmických lodí při jejich opětovnému vstupu do atmosféry. Poslední start z LC-12 se uskutečnil 5. listopadu 1967. Startovala tehdy raketa Atlas SLV-3 Agena-D a vynášela družici ATS-3 na geostacionární dráhu.

Startovní komplex 13 byl používán výhradně pro testování raket až do února 1962. Stejně jako komplex 12 byl upraven, aby odtud mohly startovat rakety Atlas-Agena. První start této rakety z LC-13 přišel v říjnu 1963 a nákladem byly dvě družice Vela. Kromě armádních startů hostila rampa LC-13 také start sondy Mariner 3, nebo Lunar Orbiter. Komplex LC-13 fungoval až do roku 1978 a startovaly odtud rakety, které vynášely družice pro úřad NRO. Z této rampy startovalo celkem 51 raket.

Start rakety Atlas LV-3B s kosmickou lodí Mercury z LC-14 v únoru 1961.

Start rakety Atlas LV-3B s kosmickou lodí Mercury z LC-14 v únoru 1961.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Nejsevernější komplex sloužící pro rakety Atlas má označení LC-14. Ten je možná nejproslulejší díky své roli v počátečních programech agentury NASA. V roce 1959 z LC-14 odstartovala raketa Atlas-Able a v roce 1960 pár raket Atlas-Agena. Poté začal přecházet z testů raket Atlas-D na starty Atlasu LV-3B, která byla použita v programu Mercury. Po sérii testovacích letů John Glenn v únoru 1962 odstartoval z LC-14 na misi Mercury-Atlas 6 a stal se tak prvním americkým astronautem, který obletěl Zemi. Před koncem programu odstartovaly z LC-14 čtyři mise Mercury-Atlas s posádkou.

Dnes zůstávají komplexy LC-12 a 14 nevyužívány. V komplexu LC-14 je památník připomínající program Mercury a sedm astronautů, kteří se v rámci tohoto programu podívali do vesmíru. Zatím co komplex LC-13 se již nepoužívá ke startům raket, tak slouží k přesnému opaku a tím je jejich přistání. Původní komplex byl srovnán se zemí a místo něj SpaceX postavila dvě přistávací plochy označované jako LZ-1 a LZ-2.

LZ-1 byla poprvé použita v prosinci 2015 na první misi Falconu 9, kdy se měl první stupeň pokusit o přistání na pevnině. První stupeň B1019 úspěšně přistál a SpaceX se tak stala první firmou, která dokázala, že je možné s prvním stupněm orbitální rakety motoricky přistát. Druhá přistávací plocha byla vybudována kousek od LZ-1, aby se usnadnil návrat bočních stupňů Falconu Heavy.

Přistání bočních stupňů Falconu Heavy při premiérové misi.

Přistání bočních stupňů Falconu Heavy při premiérové misi.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Je ještě jedna verze rakety Atlas, o které jsme si neříkali a tou je Atlas-Centaur. Ta přišla s novým druhým stupněm Centaur a startovala z rampy LC-36 (později SLC-36). Z této rampy rakety Atlas startovaly až do roku 2005, kdy byla raketa Atlas III vyřazena a nahrazena větším a silnějším Atlasem V, který startuje z rampy SLC-41. Komplex LC-36 je nyní přestavován firmou Blue Origin, která odtud plánuje vypouštět své rakety New Glenn. Blue Origin také plánuje využít LC-11 pro testování svých motorů.

Vizualizace přestavěné rampy LC-36 s raketou New Glenn.

Vizualizace přestavěné rampy LC-36 s raketou New Glenn.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Komplex 34 byl použit pro testy raket Saturn I a později Saturn IB. Byl také plně vybaven pro lety s posádkou. Bohužel při nácviku na misi Apollo I zde došlo k požáru na palubě a všichni tři astronauti zemřeli. Později odtud odstartoval také první pilotovaný let programu Apollo. Tím byl let Apollo VII.

Stejně jako rakety létající z ikonických ramp na Mysu Canaveral v 50. a 60. letech 20. století pomohly vyvinout americké technologie a průmysl kosmických letů, návrat raket na tyto startovní rampy pomůže podnítit tlak na levnější a pokročilejší nosné rakety v USA v přítomnosti i budoucnosti.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/…2022-03-28-17-08-17-544-1170×852.jpg
https://upload.wikimedia.org…/Canaveral.png/800px-Canaveral.png
https://www.nasaspaceflight.com/…/03/ProjectSCORE-768×860.jpg
https://upload.wikimedia.org/…launching_Lunar_Orbiter_4.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/Mercury-Atlas_2_liftoff-768×1008.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/2022/03/maxresdefault-1.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…Locations_LC36LaunchSite-1920×1080.jpg

 

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.