Evropsko-americká sonda Solar orbiter zaznamenala největší sluneční protuberanci, která kdy byla zachycena na jediném snímku i s celým slunečním diskem. Protuberance jsou obří struktury propletených siločar magnetického pole, které udržují hustou koncentraci slunečního plazmatu rozptýleného nad povrchem Slunce. Někdy mohou mít podobu klenutých oblouků. Často jsou spojeny s výrony koronální hmoty, které (pokud jsou vyvrženy přímo k Zemi) mohou ohrozit naše technologie i každodenní život. Ke zmíněnému pozorování došlo 15. února a protuberance se rozšířila do vzdálenosti několika milionů kilometrů. Výron koronální hmoty nemířil k Zemi, ale spíše opačným směrem. Sluneční disk viditelný ze sondy (která se aktuálně blíží ke spojnici Slunce-Země) nenese žádné známky erupce. To znamená, že protuberance musela mít původ na straně Slunce, kterou aktuálně nevidíme.
Zmíněné snímky pořídil snímač FSI (Full Sun Imager), který je součástí přístroje EUI (Extreme Ultraviolet Imager). FSI má za úkol sledovat celý sluneční disk dokonce i při blízkých přiblíženích sondy Solar orbiter ke Slunci. Třeba až se sonda 26. března dostane do nejbližšího bodu své dráhy ke Slunci, bude se od naší hvězdy nacházet 0,3 AU daleko a sluneční disk pochopitelně zabere mnohem větší část zorného pole FSI. Zatím je ale na snímcích z FSI dostatek volného prostoru kolem Slunce, takže bylo možné zachytit fascinující detaily útvaru, který sahal do vzdálenosti 5 slunečních poloměrů (cca 3,5 milionu kilometrů).
Sluneční aktivitu sledují i další sondy, ale jsou buďto blíže ke Slunci, nebo dále. Velmi často využívají stínítko, které blokuje odlesky slunečního disku a umožňuje tak detailní snímky samotné koróny. Díky tomu se protuberance pozorovaná Solar orbiterem stala největší událostí svého druhu zachycenou v jediném zorném poli spolu se slunečním diskem. To otevírá nové možnosti, jak sledovat podobné jevy, které mají vazby na sluneční povrch. Evropsko-americká sonda SOHO zase může tato pozorování doplnit pohledy z ještě větší vzdálenosti. Pozorování protuberance neuniklo ani americké Parker Solar Probe. Ta by měla ostatně příští týden provést společné pozorování se Solar orbiterem, zatímco bude prolétávat perihelem.
Erupci pocítily dokonce i sondy, které nemají studovat Slunce. Evropsko-japonská mise BepiColombo (aktuálně v blízkosti oběžné dráhy Merkuru) zaznamenala prostřednictvím radiačního monitoru masivní navýšení detekovaných elektronů, protonů a těžkých iontů. Oblak nabitých částic sice tentokrát nemířil k Zemi, ale i přesto jde o důležitou připomínku, jak nečekaně se naše Slunce může chovat. Opět se ukazuje důležitost lepšího porozumění a sledování jeho procesů. I díky připravované evropské misi Vigil (dříve Lagrange), která má poskytnout jedinečné pohledy na podobné události, budeme moci lépe ochránit naši planetu před následky slunečních erupcí.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/22072869-2-eng-GB/Solar_Orbiter_reaches_first_perihelion_pillars.jpg
https://www.esa.int/…/23971620-1-eng-GB/Solar_Orbiter_captures_giant_solar_eruption.jpg
Co by se stalo, kdyby taková protuberance ty sondy zasáhla? Přežily by?
Obávám se, že pro každou z uvedených sond by byla fatální již přítomnost ve vzdálenosti 3,5 milionu km od Slunce, protuberance neprotuberance. Dále od Slunce se už dostanou „jen“ částice slunečního větru, na což sondy určitě stavěné jsou – patrně bude nenulové riziko, že dojde např. k vyřazení řídicího počítače, ale myslím, že to nebude riziko velké.
Dnes další vyron koronarní hmoty…
https://twitter.com/erikapal/status/1494875630638223366?t=gWOpZR9DNvPMNxUVeSPzLA&s=19
Slunce zlobí.