Vážení čtenáři, chtěl bych Vás jménem celé naší redakce co možná nejsrdečněji přivítat v novém roce 2022. V minulých dnech jsme Vás ve dvou článcích seznámili s nejočekávanějšími momenty, které nás mají v roce 2022 potkat a nyní přichází čas na rekapitulaci roku právě skončeného. Také tentokrát téma rozdělíme do dvou samostatných článků – první, který vychází dnes, bude zaměřen na kosmonautiku pilotovanou, druhý, který nás čeká v pondělí, zrekapituluje kosmonautiku nepilotovanou. V obou okruzích se toho stalo opravdu mnoho a proto v článcích nebudou chybět statistiky či grafy, které dokáží jednoduše vystihnout stav popisovaného tématu.
Pravidelní čtenáři již vědí, že do tématu pilotované kosmonautiky řadíme i nepilotované mise, které však mají přímou vazbu na pilotované výpravy – konkrétně jde o nákladní lodě pro kosmické stanice či přílety nových modulů. Dnešní článek proto začneme právě zde. K Mezinárodní kosmické stanici se v roce 2021 vypravilo osm nákladních lodí. Konkrétně šlo o tři nákladní lodě Progress (MS-16, MS-17 a MS-18), tři lodě Dragon 2 (mise CRS-22, CRS-23 a CRS-24) a dvě lodě Cygnus (NG-15 a NG-16). K ISS však dorazil i čtvrtý Progress, který se však do nákladních lodí započítávat nedá. Šlo o upravenou verzi kosmického tahače Progress M-UM pro dopravu uzlového modulu Pričal. V jeho útrobách se mimochodem na stanici dostalo několik set kilogramů nákladu, takže svým způsobem to byla i zásobovací mise. Výčet bezpilotních misí k ISS ještě doplňuje významné rozšíření ruského segmentu stanice v podobě připojení víceúčelového modulu Nauka. Ten však přidělal pozemním operátorům mnoho vrásek na čele, když jej během cesty k ISS i po připojení ke stanici potkalo několik problémů. Nyní však již jeho oživování probíhá optimálně.
ISS však není jedinou kosmickou stanicí. V dubnu byl na oběžnou dráhu vypuštěn modul Tianhe, který se stane základem čínské modulární kosmické stanice. V roce 2021 se k tomuto základnímu bloku nepřipojil žádný nový modul, pouze nákladní lodě Tianzhou a pilotované lodě Shenzhou – na ty ale dojde čas až za chvilku. Nákladní Tianzhou 2 startovala v květnu a Tianzhou 3 ji následovala v září. V jednu chvíli byly k zárodku stanice připojeny obě lodě Tianzhou.
Po krátkém rozehřívacím kole na pomezí pilotované a nepilotované kosmonautiky se nyní můžeme rovnýma nohama vrhnout do skutečné pilotované kosmonautiky. Začít můžeme výčtem pilotovaných misí k Mezinárodní kosmické stanici. K největšímu orbitálnímu komplexu v roce 2021 vyrazilo celkem pět pilotovaných kosmických lodí. Jednalo se celkem o tři kosmické lodě Sojuz (MS-18, MS-19 a MS-20) a dvě lodě Crew Dragon (Crew-2 a Crew-3). Všechny letěly plně obsazené – Sojuzy pokaždé svezly tříčlennou posádku, Crew Dragony čtyřčlennou. To znamená, že Sojuzy dopravily na ISS v roce 2021 celkem 9 osob, Crew Dragony pak přidaly dalších osm.
Když máme hotové stručné shrnutí, můžeme se zaměřit na posádky jednotlivých misí. V Sojuzu MS-18 letěli Rusové Oleg Novický, Pjotr Dubrov a Mark Vande Hei, přičemž poslední dva zmínění si svůj pobyt na stanici protáhli na téměř rok. Sojuz MS-19 byl výjimečný. Šlo o první čistě ruskou posádku lodi Sojuz od mise Sojuzu TM-30 v roce 2000. Na palubě byl profesionální kosmonaut Anton Škaplerov, režisér Klim Šipenko a herečka Julila Peresild, kteří na ISS natáčeli film. Zatímco filmaři se vrátili po pár dnech v Sojuzu MS-18 s Olegem Novickým, Škaplerov se vrátí až za půl roku s Dubrovem a Vande Heiem. Ani poslední Sojuz roku 2021 nebyl obyčejný. Mise Sojuz MS-21 totiž byla turistická. Profesionálního kosmonauta Alexandra Misurkina z Ruska doprovázeli dva japonští turisté – Jusaku Maezawa (který zaplatil za obě křesla) a Jozo Hirano. Tato trojice nebyla součástí dlouhodobé expedice na ISS, tvořila pouze 20. návštěvnickou expedici. Posádka se ve stejném složení vrátila po 12 dnech zpět na Zemi. Crew Dragon na misi Crew-2 vynesl dva Američany (Robert Kimbrough a Megan McArthur), jednoho Japonce (Akihiko Hošide) a jednoho Francouze (Thomas Pesquet). V následující misi Crew-3 byli celkem tři Američané (Raja Chari, Thomas Marshburn a Kayla Barron) a jeden Němec (Matthias Maurer).
Pokud vyjdeme z výčtu v předchozím odstavci, vyjde nám, že na ISS v roce 2021 zamířilo celkem 6 Američanů, 6 Rusů, 3 Japonci, 1 Francouz a 1 Němec. Celkem ve třech případech šlo o ženy, ve 14 případech o muže. Ze 17 lidí, kteří se v roce 2021 podívali na ISS, bylo 13 profesionálních kosmonautů, dva patřili mezi kosmické turisty, kteří za let na ISS zaplatili a zbývající dva byli účastníci kosmického letu, kteří nebyli profesionálními kosmonauty.
Lidé však zamířili také na stanici Tiangong. V obou případech byla využita osvědčená loď Shenzhou. V červnu odstartovala loď Shenzhou 12 a v říjnu ji následovala Shenzhou 13. Obě lodě využily plnou kapacitu, takže celkem dostaly na oběžnou dráhu šest občanů Číny. V lodi Shenzhou 12 letěli Nie Haisheng, Liu Boming a Tang Hongbo, v lodi Shenzhou 13 pak Zhai Zhigang, Wang Yaping a Ye Gangfu. Mezi touto šestkou nalezneme pouze jedinou ženu.
Tím bychom měli vyřešené pilotované lety na kosmické stanice, ale ještě nám zbývá kategorie, kterou jsme v posledních letech nemuseli vůbec řešit – volně letící pilotované kosmické lodě. V této kategorii nám rok 2021 nabídl jen jediného zástupce, který však byl vpravdě jedinečný. V září vyrazila loď Crew Dragon na misi Inspiration4, která dopravila na oběžnou dráhu čtyři amatéry. Vůbec poprvé v historii nebyl na palubě pilotované lodi ani jeden profesionální kosmonaut. Této historické mise se zúčastnili Jared Isaacman, Sian Proctor, Hayley Arceneaux a Chris Sembroski. Dva muži a dvě ženy byli ve všech případech občany USA. Jejich turistická výprava, která vedla ve větší výšce, než kde obíhá ISS, měla za úkol vybrat peníze na dětskou nemocnici, což se podařilo. Ikonickým prvkem mise byla průhledná kupole ze tří vrstev organického skla. Hayley Arceneaux se navíc stala nejmladším občanem USA na oběžné dráze a také prvním člověkem s protézou na oběžné dráze.
Pokud tedy sečteme všechny výše uvedené pilotované lety, vyjde nám následující statistika: 3 lodě Sojuz, 3 lodě Crew Dragon a 2 lodě Shenzhou dopravily v roce 2021 na oběžnou dráhu celkem 27 lidí. Konkrétně šlo o 10 Američanů, 6 Rusů, 6 Číňanů, 3 Japonci, 1 Francouz a 1 Němec. V šesti případech šlo o kosmické turisty, 2 byli účastníky kosmického letu a zbývajících 19 lidí byli profesionálové. Ze zmíněných 27 lidí bylo 6 žen, zbytek tvořili muži.
Než opustíme oběžnou dráhu, musíme si ještě připomenout výstupy do volného kosmického prostoru, které jsou významnou součástí pilotovaných kosmických misí. Na ISS proběhlo celkem 13 výstupů do volného prostoru! Celých deset výstupů proběhlo z amerického segmentu, zbývající tři pak z ruského. Celková doba trvání všech 13 výstupů roku 2021 z ISS je 89 hodin a 35 minut. Victor Glover se zúčastnil čtyř výstupů, Thomas Pesquet také čtyř, Michael Hopkins tří, Robert Kimbrough také tří, Oleg Novický tří, Pjotr Dubrov tří, Kathleen Rubins dvou, Sojči Noguči jednoho, Akihiko Hošide jednoho, Thomas Marshburn jednoho a Kayla Barron také jednoho. Na stanici Tiangong proběhly v roce 2021 celkem čtyři výstupy do volného prostoru. Liu Boming se zúčastnil dvou, stejně jako Zhai Zhigang, po jednom výstupu pak mají Tang Hongbo, Nie Haisheng, Wang Yaping a Ye Gangfu. Dá se tedy říci, že všichni Číňané, kteří v roce 2021 letěli na oběžnou dráhu, zažili výstup do volného prostoru. Celkově jejich výstupy trvaly 26 hodin a 6 minut.
Pokud bychom sečetli všechny výstupy do volného kosmického prostoru, došli bychom k celkovému počtu 17 vycházek o celkové době 115 hodin a 41 minut – největší porci (68 hodin, 57 minut) mají na svém kontě astronauti ze západního segmentu ISS), druhou příčku nakonec obsadili Číňané (26 hodin, 6 minut) a třetí místo obsadili Rusové (22 hodin, 38 minut). Výstupů se v roce 2021 zúčastnilo 16 lidí – nejvíce (6) bylo Američanů a Číňanů. Na druhém místě jsou Rusové se dvěma muži ve volném prostoru, přičemž tuto pozici sdílí s Japonskem. Francie měla v roce 2021 jediného člověka ve volném kosmickém prostoru..
Nyní můžeme opustit oběžnou dráhu a v závěru článku si připomenout dění v pilotované suborbitální kosmonautice. Ta se totiž v roce 2021 po mnoha letech odkladů konečně rozběhla. Jako první odstartovala v červenci mise VSS Unity 22, při které se piloti David Mackay, Michael Masucci a cestující Sirisha Bandla, Colin Bennett, Beth Moses a Richard Branson (všechno zaměstnanci firmy Virgin Galactic) dostali do výšky 86 kilometrů. U této mise nedošlo k překonání mezinárodně uznávané hranice kosmického prostoru – miniraketoplán překonal pouze americkou definici kosmického prostoru.
Firma Blue Origin sice s první posádkou (Jeff Bezos, Mark Bezos, Wally Funk (všichni USA) a Oliver Daemen-NED) letěla až o týden později, ale kabina New Shepardu při misi NS-16 vystoupala do výšky 107 kilometrů, čímž došlo k překonání mezinárodně uznávané hranice kosmického prostoru. V říjnu následovala mise MS-17 (Chris Boshuizen-AUT, Glen de Vries, William Shatner-CAN a Audrey Powers) a v prosinci NS-19 (Lane Bess, Cameron Bess, Evan Dick, Laura Shepard Churchley, Michael Strahan, a Dylan Taylor).
Pokud bychom byli striktní a brali pouze mezinárodně uznávanou hranici kosmického prostoru, pak se v roce 2021 při suborbitálním skoku dostalo do kosmického prostoru 14 lidí při třech misích New Shepard. Z těchto 14 lidí šlo ve 2 případech o ženy. V 11 případech letěli Američané, Austrálie, Kanada a Nizozemí si připsaly po jednom zástupci. Pokud bychom přivřeli oči a započítali i skok SpaceShipTwo, která překonala pouze americkou definici kosmického prostoru, pak se v roce 2021 při suborbitálním skoku dostalo do kosmického prostoru 20 lidí při třech misích New Shepard a jedné misi SpaceShipTwo. Z těchto 20 lidí šlo ve 4 případech o ženy. V 17 případech letěli Američané, Austrálie, Kanada a Nizozemí si připsaly po jednom zástupci.
Zdroje informací:
https://twitter.com/
https://blogs.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://naht.org.uk/…/2021-22%20389×259.jpg?ver=2021-07-23-111457-023
https://pbs.twimg.com/media/E7hxlcHXIAET8wH?format=jpg&name=4096×4096
https://live.staticflickr.com/65535/51747957380_851a02fd68_k_d.jpg
https://pbs.twimg.com/media/E_d_qlCWEAYsnxR?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/E-YkHUGXIAcDqD4?format=jpg&name=medium
https://www.flickr.com/photos/thom_astro/51272740195/
Lidé strávili na oběžné dráze v roce 2021 celkem 3197 dní, což je nový rekord a překonání 2190 dní z roku 2010. Národní rekordy si vytvořily USA (1497 dní) i Čína (508 dní), Rusko pak lehce nadprůměrných 793 dnů. Ostatní byli v kosmu 398 dní, což je druhý nejdelší čas v historii
Na grafech je krásně vidět jak Evropa zaostává za což především může to, že nemá vlastní pilotovaný program. Ale zase místo toho máme dotace na všechno možné a hordy politiků, kteří nám ze života dělají peklo. 🙁
ESA se raději věnuje užitečným vědeckým misím. Při svém rozpočtu je rozumné, že se nevěnuje vlastnímu pilotovanému programu. Je chytré zaměřit se na menší počet misí, které jsou však špičkové a v piltoované kosmoanutice je tu účast na americké lodi Orion, což evropany dostane až k Měsíci.
Věřím, že brzo ESA vyhlásí výběrové řízení na dopravu svých kosmonautů na ISS na krátkodobé mise. Vždyť tam můžou létat stejně jako se chystá Axiom. A dokonce by na palubě nemusel být ani nikdo z NASA.
Favorit by byl jistě Dragon, ale v té době už bude funkční i Starliner a třeba i Dreamchaser a za miliardu euro by mohlo být třeba i 30 či 40 letenek.