Náš program přelomu roku je u svého konce. Po shrnutí událostí, které nás čekají v roce 2022, rekapitulaci událostí pilotované kosmonautiky i statistik našeho portálu přichází čas na poslední článek. Ten dnešní se bude zabývat zhodnocením roku 2021 na poli nepilotované kosmonautiky. Nejprve si zopakujeme ty nejdůležitější momenty uplynulých 12 měsíců a poté se zaměříme na statistiky startů, které proběhly právě ve skončeném roce. Není potřeba chodit kolem horké kaše – rok 2021 doslova překypoval starty, ostatně jen v prosinci proběhlo na celém světě 23 pokusů o dosažení oběžné dráhy!

Perseverance přistává na Marsu
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Když bychom dění v bezpilotní kosmonautice roku 2021 extrémně zjednodušili, dalo by se říct, že tento rok měl dva vrcholy – jeden přišel na jeho začátku, druhý pak na úplném konci. Řeč je samozřejmě o přistání roveru Perseverance na Marsu 18. února a o startu Dalekohledu Jamese Webba 25. prosince. Když ale zůstaneme u Marsu, sluší se připomenout, že k němu kromě Persevernace (s vrtulníkem Ingenuity) přiletěla také sonda Al Amal ze Spojených arabských Emirátů a Tianwen-1 z Číny. V obou případech se jednalo o premiérové výpravy těchto států do meziplanetárního prostoru a obě byly úspěšné. Čína navíc na povrch 14. května vysadila i lander s vozítkem Zhurong. Zmíněný americký vrtulník Ingenuity se stal prvním vrtulovým strojem, který létal v atmosféře jiné planety a z technologického demonstrátoru, kterému bylo přisouzeno jen pět vzletů se stal plnohodnotným pomocníkem roveru Perseverance a aktuálně má za sebou 18 vzletů.

Snímek JWST usazeného na Ariane 5.
Zdroj: https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/

Možnosti astronomů zase rozšířily dva teleskopy vypuštěné v prosinci – nejprve vzlétl na Falconu 9 malý rentgenový IXPE, který je společným dílem americké a italské agentury a následoval jej již zmíněný Dalekohled Jamese Webba. Největší, nejdokonalejší a nejdražší kosmická mise je momentálně na cestě do libračního bodu L2 systému Slunce – Země. Na první start roku 2021 mimo zemské gravitační pole jsme museli čekat až do podzimu, ale pak jsme se dočkali startů hned dvou amerických sond k planetkám. Zatímco 16. října vypuštěná Lucy má studovat Trojány Jupiteru (planetky, které s planetou sdílí oběžnou dráhu kolem Slunce), 24. listopadu startující DART má v letošním roce narazit do dvojplanetky Didymos – konkrétně do její menší složky Dimorphos. Ze sond, které fungují již několik let, se sluší připomenout Juno u Jupiteru, která začala v rámci nadstavbové mise studovat i největší měsíce Jupiteru, čínský rover Yutu-2 ve zdraví překonal úctyhodný milník 1000 pozemských dní na povrchu Měsíce. Sonda OSIRIS-REx i se vzorky v návratovém pouzdru opustila planetku Bennu, BepiColombo poprvé prolétla kolem svého cíle, planety Merkur a Parker Solar Probe poprvé vstoupila do sluneční atmosféry.

Raketa Alpha od firmy Firefly Aerospace.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Ačkoliv jsme v roce 2021 očekávali premiéru mnoha nových raket, tak nám všechny sklouzly na rok 2022. Nevyšla SLS, Super Heavy, Vulcan, ani H3. V roce 2021 tak přišly premiérové starty pouze dvou raket. Tou první byla Alpha od firmy Firefly Aerospace a druhou jihokorejská Nuri, přičemž ani jedna z nich nedosáhla oběžné dráhy. Rocket 3 od firmy Astra sice v roce 2021 neletěla poprvé, ale zato se v tomto roce poprvé dostala na oběžnou dráhu a to se také počítá. Naposledy naopak v roce 2021 startovala japonská raketa H-IIA ve verzi 204. Pravidelnou součástí roku 2021 bylo i sledování dění na základně Boca Chica. Prototypy Starship SN-9, SN-10 a SN-11 při svých letových testech více či méně neuspěly a teprve až Starship SN-15, první zástupce vylepšené verze se stovkami dílčích změn, se dočkala úspěchu. V roce 2021 byla také na několik desítek minut poprvé Starship S20 spojena se Super Heavy B4. Vznikl tak nejvyšší nosič v historii kosmonautiky.

Grafy počtů startů v jednotlivých letech. Rok 2021 byl rekordní nejen v celkovém počtu orbitálních startů, ale i v počtu úspěšných orbitálních startů.
Zdroj dat: https://en.wikipedia.org/

Tolik tedy opravdu jen velmi stručný souhrn dění v roce 2021 na poli bezpilotní kosmonautiky. Nyní se dostáváme do sekce statistik. Jak ukazuje přiložený graf, byl právě skončený rok skutečně rekordní. Na celém světě totiž proběhlo 134 úspěšných orbitálních letů. Až doposud tento rekord držel rok 1983, ve kterém proběhlo 126 úspěšných startů.

Když k nadílce úspěšných startů v roce 2021 připočteme ještě 10 neúspěšných pokusů o dosažení oběžné dráhy a jeden částečný neúspěch (dosažení jiné než plánované oběžné dráhy), dostaneme se na celkový počet 145 orbitálních startů, což je také historický rekord. V žádném dosavadním roce nebyly kosmické agentury ani soukromé firmy podobně aktivní. Průměrně to vychází na jeden start mířící na oběžnou dráhu každých 2,5 dne!

Počty startů v roce 2021 podle jednotlivých států.
Autor: Dušan Majer

Stejně jako v minulých letech se i tentokrát Číně podařilo vypustit nejvíce raket, které mířily na oběžnou dráhu. Celkově Čína v roce 2021 provedla 55 pokusů o dosažení oběžné dráhy, z čehož pouze tři pokusy skončily neúspěšně. Druhé místo obsadily Spojené státy, které provedly 51 startů, z čehož byly opět tři neúspěšné. Tady se ještě sluší poznamenat, že mezi americké starty se počítají i starty raket Electron z Nového Zélandu, jelikož společnost RocketLab je americká.

Třetí místo v počtu startů za rok 2021 patří Rusku, které provedlo 24 kosmických startů a pouze jeden z nich skončil částečným neúspěchem – vyloženou havárii neměli Rusové ani jednu. Pro úplnost dodejme, že rakety Sojuz startující z Francouzské Guyany nejsou započítávány mezi ruské, ale evropské starty. Evropa v roce 2021 provedla 7 kosmických startů a všechny byly úspěšné.

Tři způsoby, jak lze pomocí různých typů grafů demonstrovat stejná data. Na všech grafech vidíme počty orbitálních startů v režii různých států v roce 2021. Každý z nich ale ukazuje data v jiném formátu.
Autor: Dušan Majer

Japonsko startovalo třikrát a bylo také stoprocentně úspěšné. O dva starty se v roce 2021 pokusila Indie, ta však uspěla pouze v jednom případě. Ještě horší bilanci si však odnáší Írán. Ten se sice také pokusil o dva starty, ale ani v jednom případě neuspěl. Jediný pokus o let na oběžnou dráhu měla v roce 2021 Jižní Korea, ale ten neskončil dosažením oběžné dráhy.

V roce 2021 jsme zažili selhání celkem 10 orbitálních startů a jedno částečné selhání. Tři havárie si připsala Čína (1. února Hyperbola-1, 3. srpna opět Hyperbola-1 a 15. prosince Kuaizhou 1A). Tři havárie zažili také Američané (15. května Electron, 28. srpna Rocket 3.3 a 3. září Alpha). Již výše byly zmíněny dvě íránská selhání (12. května Simorgh a 30. prosince opět Simorgh) Jednu nehodu zažila Indie (12. srpna GSLV Mk II) a jednu Jižní Korea (21. října Nuri). Jediné částečné selhání roku 2021 má na svém kontě Rusko (27. prosince Angara A5/Persej).

Na levé straně vidíme tři grafy, které vizualizují stejná data – počty pokusů o dosažení oběžné dráhy v roce 2021 podle států. Zatímco první graf se lépe hodí pro srovnávání absolutních hodnot úspěšných, neúspěšných a částečně úspěšných startů jednotlivých států, druhý je zase vhodnější pro srovnání celkové aktivity států, protože všechny starty daného státu jsou srovnány do jednoho sloupce. Třetí graf zase přehledně ukazuje relativní spolehlivost startů raket z daného státu.

Statistiky orbitálních startů v roce 2021 rodin nosných raket.
Autor: Dušan Majer

Předešlé odstavce se věnovaly letům na oběžnou dráhu z hlediska států. Nyní se ještě podíváme, jak vypadá přímé srovnání rodin nosných raket. Jednoznačné prvenství v tomto souboji patří čínským nosným raketám z rodiny Dlouhý pochod. Ty startovaly v roce 2021 celkem 49× a ani jednou neselhaly. Plně tak potvrdily, že tvoří páteř čínské kosmonautiky. Druhou nejaktivnější rodinu zastupovaly nosiče Falcon. Ty letěly 31× a také se stoprocentní úspěšností. Rakety od SpaceX tak výrazně Spojeným státům pomohly držet tempo počtu startů s Čínou. Pomyslný bronz pak berou osvědčené rakety Sojuz, které nasbíraly dohromady 22 startů. Můžeme tedy říci, že rakety ze tří nejvyužívanějších rodin patřily v roce 2021 i mezi nejspolehlivější.

Pod pomyslnými stupni vítězů následuje razantní odstup. Čtvrté místo obsadily rakety z rodiny Electron, které ze šesti startů jednou selhaly. Páté místo patří rodině Atlas, která měla čtyři úspěšné starty. Nosiče z rodiny Kuaizhou startovaly také čtyřikrát, ale zaznamenaly jednu havárii. Rodiny evropských raket Vega a Ariane si v roce 2021 připsaly shodně tři úspěšné starty. Dva úspěšné starty zaznamenaly v roce 2021 rakety z rodin Antares, Astra, LauncherOne, a UR. Dva starty s jedním selháním zaznamenala rodina SLV, dva neúspěšné starty pak měly nosiče z rodiny Simorgh a Hyperbola. Jediný úspěšný start si připsaly rodiny Ceres, Delta, Epsilon, Minotaur a Pegasus. Jeden částečný neúspěch zaznamenala rodina Angara a jediný start, který však nebyl úspěšný, měly rodiny Firefly a Nuri.

Využívání jednotlivých kosmodromů v roce 2021
Autor: Dušan Majer

Soubor statistik se nyní blíží ke konci – čeká nás přehled využívanosti jednotlivých kosmodromů. Nejvíce se v roce 2021 létalo z čínského kosmodromu Jiuquan (22 startů), ale jen v těsném závěsu byla základna na Mysu Canaveral (19 startů). Bronzový Xichang příliš nezaostával (16 startů). Na tzv. bednu se nedostal Bajkonur (14 startů) ani Kennedyho středisko či Taiyuan (shodně 12 startů). Kourou a Vandenbergova základna měly shodně po 7 startech, Mahia zažila 6 startů, ruský Pleseck 5, stejně jako Vostočnyj a Wenchang. Tři starty čekaly na kosmodrom MARS ve Virginii, dvakrát se startovalo z aljašského PSCA a dvakrát z Boeingu 747 – ten v obou případech vzlétl ze základny Mojave. Dva starty mají na svém kontě také kosmodromy Šríharikota, Semnán a Tanegašima. Po jednom startu si pak připsaly Naro a Učinoura.

Graf zobrazující počty orbitálních misí, které odstartovaly v roce 2021 na různé dráhy.
Autor: Dušan Majer

Dnešní článek zakončíme rekapitulací cílových oběžných drah a vezmeme to systematicky od nejnižší po nejvyšší. Nejvíce startů (112, tedy více než tři čtvrtiny) mířilo na nízkou oběžnou dráhu, kam se řadí i stanice ISS a Tiangong. Druhou nejčastější destinací byly dráhy geostacionární, geosynchronní, či přechodové ke dráze geostacionární – na ně v roce 2021 mířilo 26 startů. Střední oběžné dráha a dráha Molnija byly cílem ve třech případech, vysoká oběžná dráha byla dosažena v jednom případě a na heliocentrickou či únikovou dráhu se v roce 2021 letělo třikrát.

Je však potřeba upozornit, že v některých statistikách se můžete setkat s tvrzením, že startů roku 2021 bylo o jeden více, než kolik zde uvádím. 27. července totiž odstartovala pravděpodobně raketa Dlouhý pochod 2C, která měla vynést testovací hypersonický kluzák. O startu je však jen velmi málo informací. Anglická wiki tento start řadí do kategorie transatmosférických startů, což naznačuje, že cílem nebylo dosáhnout oběžné dráhy. Šlo by tedy o plánovaný suborbitální let a tudíž není v našich statistikách uveden, byť k němu byla použita raketa schopná letu na oběžnou dráhu.

Vážení čtenáři, chtěl bych Vám poděkovat za přízeň, kterou jste našemu webu věnovali v roce 2021. Vážíme si Vašeho zájmu i toho, že se k nám pravidelně vracíte.  Bylo pro nás ctí, že jsme s Vámi mohli zažít všechny výše uvedené (a pochopitelně i mnohé další) události. O tom, že se ani v roce 2022 nebudeme nudit, nelze pochybovat. Už nyní se těšíme na všechny úžasné zážitky, které nám nový rok připraví.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://www.space.com/
https://www.france24.com/
https://spacewatch.global/

Zdroje obrázků:
https://storage.googleapis.com/…021-2022-podnikani-scaled.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Eum6fRMVIAENjK1?format=jpg&name=large
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…HYFFwpyjIfaSDj54HrAL7t7lR4w&oe=61C255B6
https://pbs.twimg.com/media/E91F419WUAEQogN?format=jpg&name=large