Je nedělní poledne a vy správně očekáváte pravidelný týdenní souhrn událostí v kosmonautice. Tentokrát se Kosmotýdeník zaměří v hlavním tématu na hurikán Dorian a jeho dopady na Kennedyho kosmodrom na Floridě. Podíváme se také na bohužel neúspěšné přistání indického landeru Vikram na Měsíci a nevynecháme ani další dění. Zavedeme vás třeba k místu přistání Sojuzu MS-14, který se v automatickém režimu vrátil na Zemi. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.
Dorian KSC neublížil
Celý předminulý a minulý týden jsme sledovali postup a následky hurikánu Dorian, který postupoval přes Karibik, Bahamy a měl zamířit k Floridě. Nyní je čas tento příběh uzavřít. Budeme se věnovat dopadům hurikánu pouze na zařízení kosmodromu. Je však nutné zmínit, že Dorian napáchal škodu zejména na Bahamách, kde jsou desítky lidských obětí a pravděpodobně bude jejich počet ještě stoupat. Dorian se totiž nad Bahamami zastavil a zuřil zde několik dní. Nicméně pojďme se přesunout na Kennedyho kosmodrom.
Na rozdíl od Baham přichází z Floridy samé pozitivní zprávy. Ačkoli se příchod hurikánu očekával již v noci z neděle na pondělí, nakonec se jeho postup výrazně zpomalil a Floridu zasáhl jen jeho okraj během úterý a středy. Zařízení celého kosmodromu, včetně ramp, hangárů a provozních budov tak vyvázlo bez vážných škod a došlo pouze k drobným poškozením. Podstatné je, že podle NASA nebyl poškozen žádný hardware určený k letům do vesmíru.
„Pracovníci a úředníci kosmodromu zjistili, že kosmodrom prodělal jen drobná poškození, spojená s průnikem vody do některých budov a zařízení. Došlo také k mírné erozi pobřeží a pobřežních valů, způsobené vyššími vlnami. Naštěstí jsou všechny škody podstatně menšího rozsahu, než se očekávalo.“ uvedla NASA ve svém prohlášení. Podle Patricie Sanders, předsedkyně Aeropace Safety Advisory Panel, přišly jednotlivé kosmické projekty a jejich příprava zhruba o týden času. Dohnání takové ztráty nebude náročné.
Hurikán Dorian se během úterý a středy v podstatě zastavil nad ostrovem Grand Bahama a následně se stočil na severozápad. Oko hurikánu prošlo asi 130 kilometrů od pobřeží Floridy. Podle mluvčího Kennedyho kosmodromu dosáhl vítr během přechodu bouře na kosmodromu maximální rychlosti 114 km/h v oblasti ramp, které jsou blízko pobřeží. U budovy VAB pak rychlost dosahovala maximálních hodnot zhruba 98 km/h.
Kosmodrom byl na příchod hurikánu připravován již minulý týden a nejviditelnějším opatřením byl přerušený test mobilní odpalovací plošiny pro raketu SLS. Konstrukce vypouštěcí věže má na výšku 108 metrů a v hurikánu by byla velmi náchylná. Plošina a rampa 39B podstupovaly integrační a provozní testy a pro plošinu musel předčasně dojet velký pásový dopravník a převézt ji do budovy VAB. Proces přesunu mobilní odpalovací plošiny byl ukončen 30. srpna. Mluvčí NASA tento pátek prohlásil, že byly zahájeny práce na návrat plošiny zpět na rampu. Testy byly ve chvíli příchodu hurikánu dokončeny zhruba z 80% a nyní budou pokračovat.
Během testů mobilní odpalovací plošiny bylo v plánu prakticky kompletní otestování všech systémů. Do konce září by se snad mělo stihnout ještě vyklopení a sklopení všech obslužných ramen tak, aby se navodily podmínky podobné těm, které budou panovat při vypuštění rakety SLS. Má dojít také k čerpání tekutého vodíku a kyslíku skrz rozvody plošiny, což se stane vůbec poprvé. V předchozích týdnech pak byly například provedeny testy vodního systému, který má snižovat akustické vibrace během zapálení všech motorů.
Mezi další práce, kterých se Dorian na kosmodromu dotkl, patřilo například přerušení úprav původního hangáru pro zpracování raketoplánů, kde v současnosti pracuje Boeing na úpravách, které bude využívat pilotovaná loď Starliner. V budově Kennedy’s Operations and Checkout Building zase byly přerušeny práce na přípravě kabiny lodi Orion, která poletí na raketě SLS. Na kosmodromu se nachází také zařízení a rakety společnosti ULA a SpaceX. Od nich nebyly zaznamenány žádné zprávy o poškození ani žádného z jejich hardwaru.
Celkově je hodnocení dopadu hurikánu na kosmodrom příznivé. Aktuální zprávy hovoří o minimálním dopadu na probíhající práce a takřka nulové škody. Došlo pouze k poškození oken, dveří, střechy, rozvodů elektřiny a klimatizačních jednotek na některých budovách.
Kosmický přehled týdne:
V pátek kolem půl jedenácté došlo ke ztrátě landeru Vikram, který vyslala indická kosmická agentura ISRO k historicky prvnímu indickému pokusu o přistání na Měsíci. Zhruba dva kilometry nad povrchem došlo ke ztrátě signálu a lander se zřejmě zřítil na povrch. Přesné příčiny zatím známé nejsou. Diskutuje se o přílišné dopředné rychlosti, nebo o faktu, že lander, jehož některé části v době startu exspirovaly, jelikož byl start posunut zhruba o rok, měl nějakou únavovou závadu. Na výsledky šetření si budeme muset počkat. Indie má cennou zkušenost a naštěstí stále aktivní orbiter Chandrayaan 2, který nese řadu cenných vědeckých přístrojů a je ve výborném stavu. Neúspěch oznámil nad sobotním ránem indický premiér Modi, který byl při celém pokusu o přistání přítomen v řídicím středisku ISRO. Hodně sil a poděkování za odvahu poslal Indům i Jim Bridenstine z NASA.
Na sibiřském kosmodromu Vostočnyj, který buduje Rusko, pokračují práce na stavbě místní druhé rampy, která bude určená pro starty raket rodiny Angara. Ty by z této rampy měly poprvé vzlétnout v roce 2023.
Během pátečního neúspěšného indického pokusu o přistání na Měsíci, se děly i věci úspěšné. Ruská nepilotovaná loď Sojuz MS-14 úspěšně přistála v kazašské stepi a ukončila tak zkušební a certifikační let. Sojuz MS-14 totiž startoval jako certifikační na nově vylepšené raketě Sojuz 2-1A, která by do budoucna měla vynášet všechny ruské pilotované Sojuzy. Na palubě Sojuzu byl jen jediný cestující, kterým byl humanoidní robot Skybot F-850. Minulé dva týdny zmíněný robot procházel testy, které měly odhalit jeho schopnosti a mezery, které bude nutné vylepšit. Kosmonauti se v ruské sekci učili s robotem operovat pomocí vzdáleného ovládání, nebo jej nechali provádět rutinní práce. Skybot F-850 měří na výšku téměř 1,8 metru a váží asi 160 kilogramů. Jedná se o jeden z exemplářů vývojové řady ruských robotů FEDOR, které inženýři původně vyvinuli pro záchranné operace. Videa z pozemního testování ukázala, že roboti FEDOR dokáží střílet, zvedat závaží anebo řídí auto.
Přehled z Kosmonautixu:
Na webu Kosmonautix vychází každý den minimálně dva články věnované kosmonautice. Na tomto místě si tradičně shrneme vše, co se za těch sedm dní u nás vydalo. Začali jsme s vozítkem Mars Rover 2020, jehož jméno snad brzy bude změněno na něco zapamatovatelnějšího. Aktuálně byla v USA vyhlášena soutěž na pojmenování tohoto nástupce vozítka Curiosity. Dočkali jste se také pravidelného měsíčního video souhrnu, tedy našeho pořadu Vesmírné výzvy. Hned poté jsme navázali stálicí úterních rán, naším seriálem Svět nad planetou. Tento týden se o svůj třetí letošní pokus o start, pokusili Íránci, ale i tentokrát jejich raketa Safir havarovala. Na sociálních sítích a v medicích rezonovalo prohlášení ESA o tom, že její družice Aeolus musela uhnout jedné z družic Starlink. Podívali jsme se na to, jak to skutečně bylo. Ve Spojených státech se snaží vyvinout zařízení, které by z měsíčního regolitu separovalo kyslík. Velmi cenný stroj pro případnou měsíční základnu. Netradičně jsme také zamířili k našim východním sousedům. Slovensko se totiž podílí na výzkumu záření atmosféry. Od ESA přišla také pozitivní zpráva o přípravě nové environmentální družice Sentinel 6A. Ačkoli přípravy na vypuštění první oficiálně velké evropské mise JUICE stále probíhají na Zemi, její kamera už nyní spatřila svůj cíl. V rámci psaného přenosu jsme živě sledovali bohužel neúspěšný pokus Indie o přistání na povrchu Měsíce. Podívali jsme se také na vyšetřování první nehody evropské malé rakety Vega. Ta se bohužel do služby nevrátí dříve než v roce 2020. Na závěr jsme se podívali na slíbenou podrobnou topografickou mapu planetky Bennu.
Snímek týdne:
Na internetu se v tomto týdnu živě diskutovala informace o tom, že americká sonda MRO, která obíhá Mars, vyfotografovala místa, která mají sloužit pro přistání lodí Starship od SpaceX. Míst má být vytipováno celkem devět a níže vidíte mozaiku šesti z nich. Obrázek ukazuje, jak vypadá jejich povrch vyfotografovaný z oběžné dráhy. Místa jsou vybrána tak, aby měla dostatek přirozeného osvětlení kvůli výrobě energie a dostatek vody ve formě ledu pod povrchem. To jsou dvě důležité ingredience pro výrobu paliva, které plánuje SpaceX na Marsu realizovat. Je to také jeden z důkazů o úzké a vážně míněné spolupráci s NASA na záměru letu k Marsu. Místa byla vybírána i v době, kdy SpaceX plánovala vyslat na Mars loď Red Dragon, nyní jsou určená pro lodě Starship.
Video týdne:
Video týdne by mohlo být labutí písní indického landeru Vikram, který se pokusil neúspěšně přistát na Měsíci. Jeho ideální a kýžený let, si tak můžeme připomenout alespoň zdařilou animací.
Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
https://spaceflightnow.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://www.teslarati.com/…/Starship-landing-sites-summer-2019-JPL-HiRISE-mosaic-1-c.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/westernhemisphere_geos_2019246_lrg.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/2019/09/48688304612_5cdbedc843_k.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2019/09/ms14departure.jpg
https://cdn.vox-cdn.com/…/chorus_image/image/65143436/jsc2009e143035_orig.0.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/09/NSF-2019-09-03-14-59-41-265.jpg
http://www.itsastrangeworld.com/wp-content/uploads/2018/09/mars-alpha.jpg
Podíval jsem se do historie na TV z přistávání na Měsíci.
Prvý přímý přenos z přistání na Měsíci vysílala veřejná americká televize 20.2.1965. Nejednalo se ovšem o přistání v pravém slova smyslu, ale o dopad plnou rychlostí bez přistávacích operací. Ani televize to nebyla, jen nepřetržitý sled jednotlivých snímků až do dopadu. V oné době to ovšem byla senzace prvého řádu.
Další sondy, americké Surveyory a ruské Luny posílaly obrázky až po přistání.
Nezdařený pokus o přistání, letos již druhý, umocňuje úspěch Číny které se podařilo dopravit na povrch Měsíce dvě sondy bez problémů.
Jsem zvědav jak bude pokračovat – či nepokračovat Indie, zda bude misi opakovat.
Příští rok by měl letět americký soukromník, to se stihnout nedá, ale Japonce v roce 2021 by mohli “ udělat „.
Libil se mi primy prenos vcetne toho co cekaji v animaci i toho jak to nakonec dopadlo.Myslím, ze je to u nich jen otazka kratkeho casu, kdy budou cele uspesni.
Jak se z ledu vyrobí palivo. Na Marsu přistálo dost věci ale nikdo nevyrobil palivo a neodletěl zpátky. Jak dlouho bude trvat než vyrobí dostatek paliva pro návrat. Taky bude potřeba to palivo zkapalnit…
Led je důležitý pro získání vody, palivo (metan) se vyrobí tzv. Sabatierovou reakcí. Délka výroby potřebného množství závisí na mnoha faktorech – od velikosti výrobní linky až po množství energie, které bude mít k dispozici.
To, že žádná z dosavadních misí nevyráběla palivo a neletěla zpět neznamená, že to nejde. Prostě to ty mise nepotřebovaly.
Vzhledem k tomu, ze reakce je exotermni a musi ji jeste predchazet elektrolyza vody pro ziskani vodiku a nasledne se metan i kyslik musi zkapalnit, je nejkritictejsim prvkem procesu dostatek energie. Jaderny reaktor na palube Starship je zpocatku asi jedina realna moznost, kdyz solarni panely by musely mit hektar plochy. V posledni dobe jsem nezachytil zadne novinky v tehle oblasti, jen ze se SpaceX o tuto variantu “zajima”…snad se neco vic brzy dozvime na Starship prezentaci. Skoda, ze design Kilopower neni o rad nebo dva silnejsi, bylo by to idealni reseni.
Poté, co se Kilopower osvědčí, má přijít o řád výkonnější varianta Megapower, ale o té je zatím jen velmi málo informací. Co se fotovoltaiky týče, tak by to zpočátku nemuselo být tak hrozné. Linka sice bude strádat a vyrábět málo, ale když se nejprve pošle technika a třeba za dva roky lidé, bude dost času na výrobu dostatečného množství materiálu i při malém množství dostupné energie.
Podle mne bude muset předcházet vysazení provozní jednotky pro výrobu metanu a kyslíku důkladnější geologický průzkum a vyslání poloprovozní zkušební jednotky. Základní problém bude získání vody z podpovrchového ledu resp. horniny. Led musí být co nejblíže povrchu – to bude pravděpodobně v blízkosti pólů, led nebude čistý (bude obsahovat značné množství písku) a bude velmi tvrdý a tedy obtížně těžitelný. Bude nutno posoudit možnost mechanické těžby – rypadla, nebo ohřevem – čím?. Jak rozvineme solární panely a budeme udržovat jejich čistotu? I získání CO2 z atmosféry nebude snadné – nízký tlak, znečištění pískem, nutnost oddělení nízkoteplotní rafinací. Pak bude vše nutno zkapalnit. Velký problémem bude obsluha celého zařízení jak poloprovozního tak provozního. I výkonnější jaderný zdroj nebude bez problému – mezi jiným bude vyžadovat s ohledem na nízkou účinnost dosti velké chladící panely.
Nevěřím, že to vše půjde bez lidské obsluhy, jen s roboty. To by však znamenalo, že na povrchu Marsu bude muset stát raketa vybavená palivem pro návrat obsluhy bez ohledu na zdar výroby paliva a taky přechodné ubytování apod.
Tím neříkám, že to nepůjde, bude to však velmi náročné na čas na peníze.
V tomto kontextu by mne zajímalo, kolik paliva by loď o hmotnosti a výkonu Starship, potřebovala ke startu z Marsu a bezpečnému návratu na Zemi. Pokud by v nádržích po přistání zbyl dostatek paliva na start z povrchu na LMO, což nepředpokládám, nabízela by se ještě možnost až zvládnou doplnění paliva z tankerů na LEO, poslat tankery k Marsu, došlo by k úspoře oproti jejich přistání na povrchu.
Pokud uvažujeme tanker na LMO, tak by ho bylo možné využít i před přistáním. Sice na zakotvení na LMO je třeba nějaké palivo na rozdíl od přímého vstupu do atmosféry, ale mohlo by to vyjít lépe.
Starship by na LMO doplnila palivo z tankeru a až potom by přistála na Marsu a měla dost paliva na návrat minimálně na LMO, kde by z tankeru (třeba druhého, kdyby v prvním už nebylo dost) nabrala palivo potřebné k návratu na Zem.
Otázkou je, jestli natankovaná Starship dokáže přistát, ale v Marsovské gravitaci by to jít mohlo.
Po přistání pilotované Starship při rychlé dráze nezůstane v jejich nádržích žádné palivo.
Podle mých výpočtů bude energeticky podstatně výhodnější tankování na povrchu Marsu než na jeho orbitě, poněvadž pro přechod na orbitu Marsu z příletové dráhy je zapotřebí delta v cca 2,1 km/s. Zůstatek paliva ve verzi s přechodem na orbitu u Marsu bude cca 206 tun, ve verzi s přistáním na Marsu (aerodynamickým brzděním) bude cca 394 tun (pro vlastní přistávací manévr na Marsu počítám z 30 tunami paliva). Takže pro plné natankování paliva na Marsu bude zapotřebí cca 3 tankovací rakety. Nutno však připomenout, že to bude stačit jen pro pomalou návratovou dráhu na Zem s dobou letu cca 8,5 měsíce. Pro rychlejší návratovou dráhu bude ještě zapotřebí doplnění paliva na oběžné dráze u Marsu asi 2 raketami. Celé to však bude energetický horor, když počítám potřebné tankování Starshipu u Země.
To je otázka, na kterou zatím neznáme odpověď. Už za pár týdnů by měl mít Musk tiskovku s novými informacemi, tak třeba se něčeho dočkáme.