Astronaut a astmatik spolu mají společného více než jen první tři písmena. Na našem webu se snažíme čas od času věnovat vědeckému přínosu, který kosmonautika má. Jenže v mnoha případech může být složité si průběh experimentu představit a proto velmi oceňujeme videa Evropské kosmické agentury s německým astronautem Alexanderem Gerstem. Ve videích jsou rozhovory natočené ještě před startem, kdy astronaut popisuje daný experiment a obrazovou složku tvoří reálné záznamy z paluby ISS, kde Alexander daný experiment provádí. Dnes se podíváme na pokus zvaný Airway monitoring, který by mohl pomoci milionům lidí s astmatem.
Během tohoto pokusu astronaut vydechuje obsah svých plic a citlivé senzory měří koncentrace oxidů dusíku, což pomáhá sledovat zdravotní stav jejich plic a dýchacích cest. Jedná se totiž o jeden z ukazatelů zánětů dýchacích cest. Zjistilo se totiž, že astronauti ve vesmíru jsou vystaveni podmínkám, při kterých jejich plíce reagují podobně jako plíce lidí, kteří trpí astmatem. Ve vesmíru se totiž prach nikdy neusadí a jeho drobné částečky dráždí sliznice. U astronautů je rozdíl jen drobný, ale měřitelný. Výhodou je navíc to, že se pohybují ve velmi kontrolovaném prostředí, tudíž mají měření velkou váhu. Hlavním cílem celého projektu je vyvinout malé zařízení, které by bylo schopné provádět rychlou analýzu vydechovaného vzduchu, čímž by pomohlo milionům lidí na Zemi.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Horizons_science_airway_monitoring_video_production_full.png
https://www.nasa.gov/…/image/iss049e045997a_1.jpg?itok=jTSKhBLb
Pekný večer,viem,že je to mimo temu,ale chcem sa spýtat ako to postupuje v texase na ich novej rampe….diki
Postupně se buduje. Pokud máte zájem o aktuality, doporučím toto vlákno na našem fóru.
dakujem
Analýza vydechovaného vzduchu nemůže astma ani léčit, natož vyléčit, maximálně může signalizovat blízkost, či reálné nebezpečí záchvatu. Záchvaty u drtivé většiny astmatiků jsou občasné a záleží na mnoha okolnostech, zejména na výskytu tzv. spouštěčů, které mohou být nejrůznějšího typu. Aby astmatik účinně předcházel záchvatu, musel by analýzovat vydechovaný vzduch v krátkých intervalech , prakticky neustále, což není reálné.
„Kosmonautika je obor lidské činnosti, který je na špici vývoje a měl by směřovat k nedosaženému a nepoznanému.“
Víte, čí jsou to slova? 🙂
To pobavilo 😀
Zásah. Loď dehermetizována:p
U některých typů astmatu se stav postupně zhoršuje a nejde ani tak o záchvaty jako o dlouhotrvající těžké dýchání. Předpokládám, že půjde o obdobu toho, čím trpí astronauti. Analýza vydechovaných plynů se používá k diagnostice a umožňuje zvolit správný druh léčby. Nevím, jestli to pomůže astmatikům na zemi (podobné testy jsou rutinní záležitost), ale pro dlouhodobý pobyt v kosmu je to určitě důležité.
Nepatřilo tam místo oxidů dusíku (NOx) slůvko „noxa“ (=škodlivá látka)?
Odpovím si sám, nepatřilo. Snad by se dalo upřesnit, že to co měří je stopové množství oxidu dusnatého, což je látka, která se nepatrně uvolňuje při zánětlivých procesech, mj. na plicích. Záchvatu astmatu to může předcházet tak, že při určitém koncentraci NO to doporučí začít užívat léky.
Podrobněji na https://www.nasa.gov/mission_pages/station/research/benefits/asthma.html
A ještě se sám doplním – tato metoda je ve zdravotnictví naprosto standardně používána, říkají tomu, že se měří FeNO (Frakce vydechovaného NO) a obvyklé hodnoty jsou asi do 25ppb (25 molekul NO na miliardu molekul vzduchu). Nad 50ppb už lékař zpozorní.
Spíš by se dalo říct, než že by kosmonauti pomáhali astmatikům, využívají kosmonauti diagnostiku, která se rozšířila díky astmatikům.
Na tom videu jsem si připomenul starou zásadu: „Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos“. Myslím, že tam musí být hodně inteligentní.
Je fakt že velká část vrcholových cyklistů, atletů, biatlonistů a jiných sportovců trpí astmatem, tak je to určitě hrozně důležitý výzkum. 🙂
Na podobné články si vždycky vzpomenu, když se mě někdo zeptá k čemu je ISS. Vzpomenu si hlavně proto, abych se o nich omylem nezmínil. Ještě bych si mohl vzpomenout na ten sextant, co měl A. Gerst v ruce při nouzové astronavigaci a byl bych úplně za …
Jak chcete řešit navigaci v lodi, které třeba selže navigační počítač. Mít zálohu v podobě neelektrického zařízení se vždy hodí. A poznámku o sportovcích jsem v této souvislosti nepochopil.
Uf! Oceňuji váš zápal a nadšení, tak se nebudu smát a pokusím se to vysvětlit.
Sextant je pomůcka na měření úhlových vzdáleností (slunce, hvězd, planet od horizontu Země). Od naměřených úhlů k určení polohy vede poměrně dlouhá cesta. A je to bolestivá cesta plná matematiky a fyziky. Bez navigačního počítače, který vám to přepočítá, to dnes už nedokáže skoro nikdo. Těch pár nadšenců, co se na Zemi obejdou bez navigačního počítače bude potřebovat navigační tabulky a spoustu času. A ty tabulky pro vesmír neexistují.
A to jsem úplně vynechal kapitolu: „znám polohu a rychlost a potřebuji spočítat trajektorii a případné korekce“.
Jinými slovy, při výpadku navigačního počítače vám bude sextant platný asi tak stejně jako vesla. A obzvláště model „kapitán Nemo“ který nám A. Gerst tak pěkně předvedl.
Jiný Honza: Určení polohy pomocí sextantu na Zemi jste sice popsal dobře, to nerozporuju, ale zbytek už kulhá. Např. v cislunárním prostoru je poměrně snadné určit polohu vůči Zemi a Měsíci prostým změřením úhlového rozměru těchto dvou těles. Z úhlového rozměru se elementárním výpočtem dostane vzdálenost od tělesa, a ze dvou vzdáleností od obou těles je cesta k určení polohy už také celkem přímočará. Každopádně nejen k těmto, ale i dalším výpočtům polohy pomocí měření sextantu není třeba navigační počítač – tu úlohu dnes zvládne obyčejný tablet (a že zrovna na ISS jich je…)
Nicméně pointa je ještě někde jinde. Představa, že v lodi selže navigační počítač a posádka najednou neví, kde se nachází, po jaké dráze letí a má to zjistit pomocí sextantu, je samozřejmě nesmyslná. Už od dob Apolla se létá tak, že existuje nějaká předem předpočítaná „nominální“ dráha. A dále předem předpočítané korekce, které je třeba provádět ve stanovených časech, v případě, že se dráha z nějakého důvodu od nominální odlišuje (a o kolik). A v tom případě je použití sextantu celkem přímočaré. Máme-li danou nominální dráhu, není problém předpočítat tabulky úhlů mezi objekty pro sadu předem definovaných časů. A obdobné tabulky pro různé odchylky od této dráhy. (A ty tabulky samozřejmě mohou být v tabletu, ne na papíře). Takže sextant lze v případě výpadku navigačního počítače použít a) k ověření, zda jsou opravdu na nominální dráze b) k rozhodnutí, kterou z předpočítaných korekcí dráhy je případně třeba provést.
Sextant, který měl A. Gerst je typ Astra III Professional – kvalitní, moderní, a především velice „user friendly“ sextant používaný na moři dodnes.
Ty naměřené údaje přece astronauti mohou hlasově sdělit pozemnímu středisku, které udělá všechny výpočty.
Tak pokud je spojení se pozemním střediskem, mohou jim tu polohu snad říct rovnou, ne? Nebo spíš harmonogram korekčních manévrů.
Mám pocit, že řídící středisko by potřebovalo zjistit údaje přímo z paluby lodi. Ale to už se dostáváme do poměrně velkých detailů, protože každá závada může být jiná a v každém případě může být potřeba něco trochu jiného.
Když už je řeč o navigaci, tak by mne velice zajímalo, jak se lodě Spacex navigují. Jde o zcela inerciální navigaci (gyroskopy jako letadla) nebo mají i dodatečné údaje z radarů. A pak zejména, jak se první stupně navigují na přistávací plošinu – GPS, radar z plošiny, vizuálně na nakreslený terč či ještě jinal?
Jsou o tom někde nějaké informace?
Dík
Poměrně dobře to před rokem a půl shrnul v tomto článku kolega Miroslav Pospíšil.