Další týden utekl jako voda a my Vám můžeme přinést souhrn novinek, které přineslo uplynutých sedm dní. Většinu témat jsme již pokryli v samostatných článcích, ale i přesto jsou některá, na která se nedostalo. Abyste tedy měli informační servis kompletní, přinášíme Vám Kosmotýdeník, který si na všechny události posvítí na jednom místě. Hlavním tématem bude pětileté výročí vozítka Curiosity na Marsu, ale podíváme se také na test rakety Vector-R, nebo na zkoušku turistické suborbitální lodi SpaceShipTwo.

Pět let od nervy drásajícího přistání na Marsu
Vzpomínáte si, co jste dělali 6. srpna 2012 kolem sedmé hodiny ráno? Velká část našich čtenářů zřejmě odpoví, že seděli u internetu a na dálku sledovali, co se děje na 248 milionů kilometrů vzdáleném Marsu. Není se co divit, přesně před pěti lety totiž na rudé planetě přistávala největší pohyblivá laboratoř, jakou jsme kdy dopravili na povrch cizí planety – americké vozítko Curiosity.

Když pak řídící středisko Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně potvrdilo příjem signálu z povrchu, mohlo se začít slavit. Toužebně očekávaný projekt se dostal přes kritickou fázi, ve které musel celé komplikované přistání zvládnout úplně sám. Z Marsu začaly za několik desítek minut přicházet první fotky a v tu chvíli byla radost ještě větší.

Na prvních fotkách jsme toho zase až tak moc neviděli, ale jejich význam byl spíše symbolický – měly nám sdělit, že přístroje pracují. Na snímcích z kamer HazCam jsme ale mohli celkem jednoznačně rozeznat tvar hory Mount Sharp (Aeolis Mons), která se nachází uprostřed obřího kráteru Gale, který má Curiosity prozkoumat.

Vozítko se po kontrole systémů vydalo vstříc této hoře a hlavní úkol své mise splnilo ani ne rok po přistání, ještě než k ní dojelo. Analýzou odvrtaného materiálu rover potvrdil, že jezdí po dně dávného jezera, které v době své existence poskytovalo podmínky vhodné pro život. Curiosity neletěla na Mars kvůli hledání stop života. Jejím úkolem bylo potvrdit, zda na Marsu byly podmínky, které by jeho vznik umožňovaly.

Od té doby rover studoval mnoho míst, která formovala voda spolu s větrem, provedl analýzu hornin na 180 výškových metrech, kde sledoval stopy dávného jezera a později i spodní vody. Díky tomu mohli odborníci na Zemi získat dostatek údajů, aby si dokázali mnohem lépe představit podmínky na dávném Marsu. Dnes již víme, že podmínky vhodné pro život trvaly nejméně několik milionů let. Jak Curiosity stoupá vzhůru, může sledovat, jak se podmínky měnily v průběhu věků.

Věřme tedy, že Curiosity ještě neřekla poslední vědecké slovo a že bude sloužit minimálně dalších pět let. V současné době již má splněné úkoly své mise, překonala základní projektovanou dobu, ujela téměř 19 kilometrů a my se můžeme těšit na další objevy, které nám přinese.

Velmi dobře celou pět let starou událost popsal Miroslav Pospíšil na našem fóru:

Dnes 6.8. kolem 5:17 UTC, ovšem před 5 lety, sympatická blondýnka Jody Davis (na snímku druhá zprava) zahlásila v „EDL War Roomu“ do intercomu „Tango-Delta-Nominal“. V ten moment jen úzký tým inženýrů, mající na starost EDL sekvenci letu, věděl, co to přesně znamená. Tango Delta podle anglické letecké hláskovaci abecedy znamená TD, v přeneseném významu TouchDown – přistání. Tango delta nominal znamenalo, že senzory zrychlení v IMU (Inercial Measurement Unit) roveru udávaly ve všech třech osách nulové hodnoty a sestupový stupeň (někdy chybně označovaný SkyCrane) byl odpojen a odletěl pryč od místa dosednutí. Pak bylo třeba počkat pár sekund na další hlášku „RIMU Stable“ jež identifikovala že hodnoty z IMU roveru jsou stabilní, tj. že se rover po přistání nepřevrátil a nekutálí se někam po srázu dolů. Poslední ujištění přišlo od komunikačního inženýra, který ohlásil „UHF is good, strong“, znamenající příjem silného a nepřerušovaného signálu od roveru. Po této hlášce už ale bylo vše jasné – přistání roveru Curiosity se zdařilo.
Až potom dal nervózně přešlapující Adam Steltzner „capcomu“ nenápadný signál rukou, aby ohlásil úspěch pro všechny v sále řídicího střediska JPL a taky celému světu „touchdown confirmed, Curiosity has landed!“

Kosmický přehled týdne:

Pokud bychom hledali nějaké slovo, které by bylo pro tento týden typické, zřejmě by to bylo „suborbitální“ v průběhu týdne totiž došlo hned ke dvěma startům, které byly zajímavé i přesto, že nemířily na oběžnou dráhu. Jako první se o slovo přihlásila raketa Vector-R od soukromé firmy Vector Space Systems. Ta ke svému startu využila odpalovací rampu na kosmodromu Camden v Georgii. Nosič poháněný směsí propylenu a kapalného kyslíku by měl v budoucnu mířit na oběžnou dráhu z floridské rampy 46. Na nízkou oběžnou dráhu má za 2 – 3 miliony dolarů vynést náklad o hmotnosti 50 kilogramů.

Druhým suborbitálním letem se pochlubila firma Virgin Galactic, která v pátek 4. srpna provedla desátou letovou zkoušku svého suborbitálního „miniraketoplánu“ SpaceShipTwo VSS Unity. Pro nosný letoun VMS Eve šlo již o prakticky rutinní zkoušku s pořadovým číslem 234. Na této zkoušce bylo ale něco poprvé – nová loď Unity vyrobená po havárii prvního exempláře poprvé absolvovala let s plně natankovanou nádrží s okysličovadlem (oxid dusný) – nádrž s tlakovacím heliem byla testována už při minulých letech. V zadní části ale byla pořád přítomné balastní nádrž s vodou simulující pohonné hmoty – ta se tentokrát neodhazovala, testovaly se vlastnosti během přistání s vyšší hmotností. Při letu samotném loď zkoušela stabilitu a chování při změnách směru a vyšším přetížení. Pro VSS Unity šlo o šestý test spojený s plachtěním a můžeme jej chápat jako kvalifikační zkoušku pro lety se zapnutým motorem, které by mohly přijít již relativně brzy.

Na rampě 39A pokračuje rozebírání otočné konstrukce na servisní věži. Ta dříve sloužila raketoplánům, ale poté, co tyto stroje odešly do důchodu a rampu provozuje SpaceX, už konstrukce ztratila význam. Na fotce pořízené 4. srpna je dobře vidět, jak pohyblivá část (vpravo) prořídla. SpaceX evidentně využívá několikatýdenní odstávky floridského kosmodromu k urychlení těchto prací. Pevná část věže se odstraňovat nebude, pouze se lehce upraví – dostane třeba lávku, po které budou astronauti nastupovat do lodi Crew Dragon. Statický zážeh dalšího Falconu je plánovaný už na 9. srpna, takže poté zřejmě pracovní tempo rozebírání trochu poklesne.

Raketa Vega odstartovala 2. srpna ráno našeho času na svou desátou misi, při které vynesla rovnou dvě družice. Jejich popisu jsme se věnovali v samostatném článku, ale dnes Vám přinášíme ještě dvě povedené fotky ze startu této nejslabší evropské rakety.

Přehled z Kosmonautixu:

Frekvenci minimálně dvou článků denně jsme udrželi i tento týden a jako obvykle Vám přinášíme jejich souhrn. Pokud Vám tedy nějaké téma uteklo, můžete se k němu snadno dostat. Na začátku jsme se podívali na pokrok ve stavbě nádrží pro raketu SLS, představili jsme si tříčlennou posádku Sojuzu MS-05, která pochází ze tří států a nabídli jsme Vám 360° video z animace průletu nad známou světlou skvrnou na Ceres. Na návštěvě u Saturnova měsíce Titanu jsme se podívali na objev akrylonitrilu, který by mohl hrát roli při vzniku života. V živém přenosu jsme Vám nabídli start evropské rakety Vega a podívali jsme se i na křehkou krásu polárních září na Saturnu. Ničivá síla vzdušné masy supertajfunu Noru je vidět i z vesmíru a na Floridě se pilně pracuje, aby mohla být mobilní startovní rampa připravena pro raketu SLS. Sonda Parker Solar Probe sice poletí až příští rok v létě, ale už nyní začínají na kosmodrom přijíždět díly pro raketu Delta IV Heavy. Jakými důležitými momenty prošla známá firma SpaceX od svého vývoje, na to jsme si posvítili v letním seriálu TOP5. Sonda Cassini se pomalu blíží ke konci své mise – už má za sebou i poslední korekční manévr. Nová americká raketa SLS se o slovo přihlásila ještě jednou, když inženýři změnili její design. Posledním článkem, který jsme Vám přinesli, byla tradiční rekapitulace uplynulého měsíce v podobě pořadu Vesmírné výzvy.

Snímek týdne:

Dnes Vám jako snímek týdne přinášíme fotku z ISS. Americký astronaut Randolph Bresnik ji zveřejnil poté, co navštívil nafukovací modul BEAM. Ten je momentálně za polovinou své roční služby a aktuálně jsou v něm aktivní především dva přístroje, které v reálném čase sledují úroveň radiace. Právě to, jak stěny nafukovacího modulu zvládají tlumit radiaci, teď inženýry zajímá nejvíce. Modul už dříve prokázal, že je teplotně stabilní, dokáže přežít nárazy mikrometeoritů a neuniká z něj plyn.

Video týdne:

V této rubrice se ještě jednou vrátíme k tématu, kterému jsme se věnovali na začátku. Pracovníci z Jet Propulsion Laboratory vzali snímky z kamer HazCam, které rover pořídil během pěti let a vybrali z nich ty, kde se rover pohybuje. Vznikl tak povedený časosběr, který navíc doplnili aktuálními informacemi o průběhu cesty a velmi užitečnou mapkou.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://curiositymsl.com/
http://spacenews.com/
http://www.virgingalactic.com/
http://forum.kosmonautix.cz/
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
http://i.huffpost.com/gen/1283142/images/o-MARS-CURIOSITY-facebook.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DGgJky1XsAEO9Yp?format=jpg&name=large
http://www.spaceflightinsider.com/…/10334-vector_r_viewing_event-vikash_mahadeo.jpg
http://www.virgingalactic.com/assets/uploads/2017/08/VG07-MK-1-Web.jpg
http://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=41015.0;attach=1441505;image
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/…/2017/08/03193608/Decollage-plan-large_123.jpg
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/…/20476505_1522704041101272_8924934442280231289_n.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss052e023354.jpg