S odletem Leonida Kizima a Vladimira Solovjova stanice Saljut 7 osaměla. S připojeným Kosmosem-1686 vykružovala orbit za orbitem a čekala na svůj další osud. Mezitím na Zemi probíhalo velké rozhodování. Bylo evidentní, že k dlouhodobým expedicím už Saljut není způsobilý, navíc tady byla nová stanice Mir. Nemělo příliš smysl držet obě stanice na oběžné dráze. Zprvu tak převládal názor, že by bylo bývalo nejlepší poslat Saljut/Kosmos co nejdříve do atmosféry. Ovšem byl tady i druhý názor: možná by nebylo od věci přizvednout Saljut pomocí motorů Kosmosu na vysokou dráhu a učit se na neobydlené stanici, jak vlastně tak komplexní stroj ve vesmíru stárne. Nesmělé pokusy na toto téma už byly vykonány se Saljutem 4 a Saljutem 6, ovšem Saljut 7 se pomalu blížil dlouhověkosti svého předchůdce a vidina možnosti detailního sledování postupné degradace systémů stanice po dobu dejme tomu dvojnásobně delší oproti Saljutu 6 byla velmi lákavá. Nakonec právě tento názor převážil a na Saljut čekal nový život – život pokusného objektu, který napoví svým tvůrcům, jak připravovat budoucí kosmické stroje tak, aby byla co nejdéle zachována jejich funkčnost. Realita však nakonec, jak už to bývá, revidovala velké plány zainteresovaných…
Ohnivá tečka za programem Saljut
Saljut se tedy prozatím mohl těšit na další měsíce a roky fungování, byť bez lidské posádky. Kosmos-1686 se už poněkolikáté proměnil v kosmický tahač, tentokrát ovšem musel napnout síly trochu více, než v předešlých případech. Během čtyř dní od 19. do 22. srpna 1986 zvednul orbitu komplexu na 492 x 474 km. Takováto dráha měla teoreticky zajistit setrvání Saljutu na orbitu přibližně 8-10 let.
Komplex byl následně uveden do polohy, kdy se o stabilizaci postaral gravitační gradient a Kosmos-1686 se postaral o pomalou rotaci okolo podélné osy pro zajištění termálních podmínek. Tento běh na dlouhou trať ovšem nemohl vázat drahocenné prostředky ve Středisku řízení letů v Kaliningradu u Moskvy, jež byly nutné pro provoz Miru a pilotovaných letů. Péče o komplex Saljut 7/Kosmos-1686 proto převzalo staré středisko řízení letů v Jevpatorii na Krymu (stejné středisko, jež zajišťovalo až do roku 1973 všechny mise pilotovaných i nepilotovaných letů SSSR).
Převedení Saljutu na vysokou dráhu ovšem neznamenalo, že by konstruktéři a odpovědní činitelé definitivně rezignovali na opětovnou návštěvu kosmonautů, byť krátkodobou. Předpokládalo se, že kosmonauti vstoupí nejen do nitra stanice, ale vykonají také minimálně jeden výstup do volného prostoru. Ten byl nutný pro získání vzorků solárních panelů, jejichž degradace dělala výzkumníkům velké vrásky na čele už dříve. Krom článků solárních panelů měli kosmonauti na Zem přivézt také vzorky kabeláže, tkanin, těsnění a dalších komponentů.
Návštěvy kosmonautů měly být realizovány prostřednictvím jednoho z nejslavnějších kosmických projektů, který se stal pomníčkem velikášství sovětského kosmického programu. Od konce sedmdesátých let probíhal vývoj sovětského ekvivalentu Space Shuttlu – raketoplánu Buran. To, zda byl tento program a zejména jeho náklady opodstatněné, se vedou diskuse dodnes, nicméně z hlediska Saljutu mohl Buran znamenat docela zajímavou příležitost. V první řadě by pro Buran nemělo být problémem pohybovat se bezpečně na vyšší orbitě, v řadě druhé pak rozměry jeho nákladového prostoru sváděly k myšlenkám na záchranu některých velkých částí konstrukce Saljutu i Kosmosu. Současně měl mít Buran možnost opět zvýšit dráhu komplexu tak, aby soulodí Saljut/Kosmos na orbitu vydrželo až do roku 2000.
Ovšem realizace projektu Buran se v průběhu osmdesátých let začala neúměrně protahovat. A jak se blížil konec osmdesátých let, začínalo být stále více jasné, že návštěva kosmonautů na Saljutu začíná být spíše akademickou otázkou. Plány hovořily o tom, že k návštěvě by mohlo dojít mezi lety 1995 a 2000, ovšem ekonomická situace SSSR byla stále více nestabilní. Nakonec Buran vykonal v roce 1988 jediný bezpilotní let a na počátku devadesátých let „vyšuměl“ do ztracena.
Ještě předtím však dvě okolnosti definitivně pohřbily veškeré naděje na další využití Saljutu. První z nich bylo vyčerpání paliva v nádržích Kosmosu. Druhou byla porucha v energetickém systému, jež způsobila, že se Kosmos odmlčel. Od toho okamžiku už se operátoři stali pouhými pasivními pozorovateli, kteří mohli pouze sledovat, jak komplex pomalu klesá k hustým vrstvám atmosféry. A do toho všeho se přidal nečekaný faktor: Slunce.
V průběhu roku 1989 solární aktivita výrazně vzrostla a naše mateřská hvězda se ani v dalším období evidentně nehodlala zklidnit. Bouřlivé Slunce „načechralo“ atmosféru a Saljut začal klesat k Zemi mnohem rychleji, než bylo původně očekáváno. Do značné míry se situace podobala posledním měsícům letu americké stanice Skylab, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát nebylo možné Saljut nijak ovládat a maximem možného bylo neustálé sledování jeho dráhy a průběžné zpřesňování odhadu místa, kam dopadnou trosky komplexu po průletu atmosférou.
Byť nebylo možné nijakým způsobem ovlivnit, kam trosky stanice dopadnou, predikci oné oblasti bylo věnováno poměrně hodně péče. Sovětům se rozhodně nechtělo podstoupit další skandál, jaký vyvolal například pád družice Kosmos-954 nebo Kosmos-1402. U toho prvního dopadly trosky naštěstí na neobydlené území, nicméně fakt, že se jednalo o části jaderného reaktoru, vyvolal mezinárodní pozdvižení. U druhého satelitu zase úlomky (včetně částí reaktoru) dopadly do moře, bylo však štěstím, že se tak nestalo o pár minut dříve, kdy by úlomky s největší pravděpodobností dopadly na hustě osídlenou střední Evropu.
Na palubě Saljutu žádný reaktor nebyl, nicméně hrozba, že někomu spadne kus stanice na hlavu, byla reálná. Pro detailní sledování dráhy klesající stanice byla ministrem všeobecného strojírenství ustavena speciální operativní skupina, kterou vedl ministerský náměstek Jurij Koptěv (budoucí šéf Ruské kosmické agentury, dnešního Roskosmosu). Skupina zahrnovala také představitele ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany a Státní komise pro mimořádné situace. Hlavními postavami však byli operátoři a balistikové, jež monitorovali let Saljutu.
Docela těžkou hlavu zainteresovaným činil Kosmos-1686 připojený k Saljutu. Na jeho špici se nacházel návratový modul VA, ve kterém byl umístěn opticko-laserový komplex Pion-K. Přestože byla z modulu odstraněna většina tepelného štítu, podle tehdejších úvah hrozilo reálné nebezpečí, že poměrně silná konstrukce modulu vydrží průlet atmosférou bez ztráty integrity. Pád dvoutunového kusu mohl na Zemi natropit velmi významné škody a ohrozit životy lidí. Předpokládalo se, že pozůstatky komplexu by měly dopadnout v oblasti široké 200 km a dlouhé 9 000 km.
Sluneční aktivita v průběhu roku 1990 nepřestávala mít bouřlivý nádech a všichni si uvědomovali, že konec stanice se neodvratně blíží. Atmosféra byla stále načechrána a brzdila stanici stále více. Řídicí středisko uskutečnilo poslední pokus o oddálení pádu komplexu – s využitím posledních kapek paliva v orientačním systému Saljutu komplex natočili podélnou osou po směru letu. Nicméně v této poloze se komplex nezdržel dlouho a na další korekce polohy již nezbývalo vůbec žádné palivo.
Na počátku roku 1991 už byl pokles stanice velmi rapidní, Saljut klesal zhruba o 6-8 km za den. Podle předpokladů z konce ledna měla stanice vstoupit do atmosféry někdy kolem 8. února, poslední predikce nakonec předpověděla zánik Saljutu o dva dny dříve.
7. února 1991 přibližně ve tři čtvrtě na jednu ráno místního času mohli náhodní svědci nad chilsko-argentinským pomezím pozorovat matnou hvězdu, pohybující se rychle od jihozápadu noční oblohou. Hvězda poznenáhlu zvyšovala svůj jas a po několika okamžicích začala měnit barvu na oranžovou. Zůstávala za ní ohnivá stopa. Po několika desítkách sekund se onen zářící předmět rozpadl na sedm nebo osm částí, jejichž záře postupně slábla. Komplex Saljut 7/Kosmos-1686 právě ukončil svoji vesmírnou pouť.
V následujících hodinách přicházely z různých míst hlášení o pádu hořících fragmentů, naštěstí se jednalo o poměrně malé úlomky a vesměs dopadly na nezastavěné území. Nejvíce úlomků bylo nalezeno kolem argentinského města Capitán Bermúdez, asi 400 km od Buenos Aires, nálezy však byly hlášeny například z měst San Juan, Perito Moreno nebo například Puerto Madryn, kde hořící úlomek zapálil místní skládku. Zřejmě nejproslulejšími kousky bývalé orbitální stanice je nádrž na hydrazin, která dopadla v pozoruhodně dobrém stavu právě u města Capitán Bermúdez, a příklop průlezu, žuchnuvší do pole u vesnice El Chañar. Nádrž je nyní k vidění v muzeu města Victoria v provincii Entre Rios, příklop je zase umístěn u observatoře městečka Oro Verde nedaleko Paraná.
Svůj „příděl“ úlomků Saljutu obdrželo také Chile, kde stojí za zmínku nález kovové trubky o délce 2 metry a průměru několik centimetrů. Tato část dopadla na území ranče La Sumbre. Majitel ranče trubku dopravil na tamní policejní stanici, nicméně policisté se záležitostí odmítli zabývat s tím, že trubka „nikomu nespadla na hlavu“. Zájem neprojevila ani NASA, ani sovětská ambasáda v Chile. Nálezce si tedy trubku odnesl zpět na ranč, aby si z kusu stroje, jenž ještě před pár dny létal pětadvacetkrát rychleji než zvuk stovky kilometrů nad Zemí, vyrobil „úžasný krb“. Sic transit gloria mundi…
Saljut 7 uskutečnil 50 201 obletů Země během 8 let, 9 měsíců a 18 dní, přičemž 816 dní na jeho palubě pobývali lidé. Na palubě stanice se vystřídalo 21 kosmonautů, z toho dva příslušníci cizích států (Francie, Indie). Poprvé na palubě orbitální stanice pobývala také žena, Světlaně Savické se to poštěstilo rovnou dvakrát. A Světlana Savickaja se současně stala první ženou, jež uskutečnila výstup do volného prostoru. Celkově se z paluby Saljutu 7 uskutečnilo 13 výstupů do volného prostoru, přičemž zejména rekordních šest výstupů Kizima a Solovjova během náročné opravy pohonného systému stanice budí respekt ještě dnes. Na stanici bylo za dobu jejího fungování provedeno více než 2 500 experimentů prováděných pomocí 175 přístrojů a aparatur. Na Zemi se vrátilo přes půl tuny vzorků, filmů a dalších materiálů získaných během experimentů. Poprvé se také podařilo spojení s nekooperujícím tělesem a Džanibekov se Savinychem dokázali, že člověk může i na orbitu krátkodobě pracovat v naprosto otřesných podmínkách.
Stanicí Saljut 7 skončil program, jenž se přes své mnohé problémy a dokonce i přes jednu tragédii stal základním kamenem pro trvalou lidskou přítomnost ve vesmíru. Jestliže se dnes díváme na život a práci kosmonautů a astronautů na stanici ISS, je dobré si uvědomit, že tato relativně všední realita by zřejmě vypadala jinak, nebýt sovětských zkušeností v rámci programu Saljut/Almaz. Dnešní pilotovaný program stojí na ramenou titánů, jimiž byly právě Saljuty. Na palubách strojů DOS a OPS jsme se učili, jak koexistovat s náročnou a vrtkavou dámou jménem mikrogravitace, jak vydržet dlouhé měsíce v malém uzavřeném prostoru daleko od svých blízkých, jak svůj vesmírný dům udržovat, opravovat. Výměny posádek, výměny transportních lodí, nákladní lodě, dlouhodobá pozorování a experimenty, instalace dovezených aparatur přímo na orbitu, opravy a údržba – to vše proběhlo na stanicích Saljut poprvé nebo alespoň na danou dobu v nevídaném měřítku. Díky těmto stanicím jsme mohli začít považovat oblast nízkého orbitu za nový domov.
Svým způsobem jsme se na palubách Saljutů, Almazů a posléze také na Miru vlastně učili „kosmickou abecedu“. Slova a věty kosmického věku jsou už v režii mužů a žen na ISS. Vesmírné romány pak, doufejme, budou psát příští generace cestovatelů na Mars a dál. Název Saljut však bude už navždy symbolem našich prvních pokusů o evoluci lidského rodu z člověka rozumného do člověka vesmírného…
Zdroje informací:
D. M. Harland „The Story of Space Station Mir“
D. S. F. Porttree „Mir Hardware Heritage“
D. S. F. Portree, R. C. Treviño „Walking to Olympus: An EVA Chronology“
kol. aut. „Мировая пилотируемая космонавтика: История. Техника. Люди“
kol. aut. „Salyut: Soviet Steps Toward Permanent Human Presence in Space“
Ю. Н. Глазков, Ю. Н. Колесников „В открытом космосе“
К. П. Феоктистов „Траектория жизни: Между вчера и завтра“
A. A. Siddiqi „Challenge to Apollo: the Soviet Union and the space race, 1945-1974“
B. Je. Čertok „Rockets and People, Volume IV: The Moon Race“
P. I. Klimuk „Ve stavu beztíže (Z kosmického zápisníku)“
D. R. Scott, A. A. Leonov „Two Sides of the Moon: Our Story of the Cold War Space Race“
R. D. Hall, D. J. Shayler „Soyuz: A Universal Spacecraft“
G. S. Ivanovich „Salyut – The First Space Station: Triumph and Tragedy“
I. P. Abramov, A. I. Skoog „Russian Spacesuits“
B. Evans „Foothold in the Heavens: The Seventies“
B. Evans „At Home in Space: The Late Seventies into the Eighties“
B. Evans „Tragedy and Triumph: The Eighties and Early Nineties“
Г. M. Гречко „Старт в неизвестность“
В. B. Рюмин „Год вне Земли: Дневник космонавта“
А. С. Елисеев „Жизнь – капля в море“
В. В. Лебедев „Мое измерение: Дневник космонавта“
В. П. Савиных „Записки с мертвой станции“
В. В. Коваленок „Родина крылья дала“
В. С. Лесников „Рядом с космонавтами“
kol. aut. „Ракетно-космическая корпорация энергия имении С. П. Королева“
kol. aut. „Космонавтика: Энциклопедия“
časopis „Пилотируемые полёты в космос (Научный журнал)“
časopis „Земля и Вселенная“
wikipedia.org
svengrahn.pp.se
nasa.gov
russianspaceweb.com
zarya.info
epizodsspace.narod.ru
airbase.ru
spacenet.h1.ru
astronautix.com
space.skyrocket.de
libma.ru
space-architect.com
space.kursknet.ru
e-vid.ru
airspacemag.com
arstechnica.com
nytimes.com
latimes.com
youtube.com
Zdroje obrázků:
http://www.spacefacts.de/graph/drawing/drawings/soyuz-t-14_salyut.jpg (kredit: Spacefacts)
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Buran.jpg
https://c1.staticflickr.com/7/6226/6355103175_c525168aa9_b.jpg (zdroj: Flickr)
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Salyut_7_%26_Cosmos_1686.gif
http://www.visionovni.com.ar/wp-content/uploads/images/img5367725cc1ad0.jpg
http://astroentrerios.com.ar/web/wp-content/uploads/2015/08/11018778_924754600880091_2092627051800477640_n.jpg
Ondrej, musím uznať, tešil som sa každý utorok na toto skvelé čítanie. Pôvodne som si myslel ze ste niekde našiel nejakú knižku a preložil ste ju, ale teraz keď vidím to množstvo zdrojov informácií, je mi jasné že ste si dal záležať a toto vaše dielo je proste fenomenálne…táto vaša práca bola naoozaj skvelá a naozaj..klobúk dole. Úžasná robota..
Aj keď som videl ze sa to tu už riešilo..ale takýto projekt aký ste vytvoril by si zaslúžil aj knižnej podoby. Je to úžasné. Neviem ako dlho ste na tom pracoval, ale je mi jasné že to museli byť hodiny, dni a týždne.. Ďakujem za veľmi pútavý príbeh a zaujímavé čítanie. Keď sa budete nudiť, určite by ste sa mohol pustiť aj do miru a iss. Lebo nejaké dokumenty v Sk/CZ jazyku poriadne niesu.. Držím palce. Ešte raz… GOOD JOB !!!!!
Díky, moc si vážím Vaší pochvaly. Byla to sice trochu piplačka, ale bavilo mě to. 🙂
Co se knihy týká, obávám se, že by to neklaplo. Náš trh je dost malý na tak poměrně specializovanou věc a svépomocí to vydávat určitě nebudu – na to nemám peníze ani čas. Takže se budete muset spokojit se současnou podobou.
A ten Mir a ISS? Uvidíme… 😉
Tak prelozit do anglictiny. Nebo neco obdobneho jiz existuje?
Tak na to si netroufám a ani netuším, jak by to bylo náročně z hlediska financí, proma a distribuce…
1) Velké díky za perfektně shrnutá data o legendární průkopnické orbitální stanici. Byla to radost číst.
2) Takový trochu přidrzlý nápad.
Vzhledem k tomu, že se rád vracím k různým informacím a článkům a vždy mám největší problém je hlavně najít (pamatovat si kde to bylo na netu…hrůza), tak to řeším tak, že si text, který mne zaujal převedu do formátu ebooku a šoupnu do čtečky. Mám to tak kdykoliv k nahlédnutí, obzvláště, když si nemohu vybavit určitá fakta a data ( v mém věku to už bohužel začíná být nutností).
Po ukončení tohoto seriálu jsem si ho převedl do mobi formátu pro moji čtečku Kindle. Není to ještě moc ideální, obrázky mají různou velikost, neměl jsem čas to doladit. Pro mne osobně je nejdůležitější text s fakty a to ebook splňuje mírou vrchovatou. Papírová kniha by byla samozřejmně „jiná liga“, ale kvalita dochovaných fotografií je mnohdy dost bídná, takže by to na „kříďáku“ nevypadalo moc profi.
A teď k mému návrhu. Pokud by si to chtěl někdo uchovat v tomto formátu, tak to milerád poskytnu. Nechci ale nijak autora omezovat v jeho aut. právech a jen to tak někam hodit. Pokud by jste to Ondřeji chtěl nějak mít pod kontrolou, tak vám to pošlu mailem a nechám na vás, kam dáte odkaz. Samozřejmě se ten můj neumělý výtvor se dá dále učesat (mnou nebo kýmkoliv ochotným).
Ještě jednou díky za perfektní seriál a přeji mnoho tvůrčí invence do dalších článků.
Pokud by se autor nezlobil, ja bych rozhodne zajem o tu verzi mel. A tak nejak nejspis ani nebudu sam, to bych si dovolil tvrdit;-) Nabidnout Dusanovi, at to nekde vystavi?
Předně díky za pochvalu!
Co se týká mobi verze, asi bych to nikam nějak okatě nevystavoval, ale v zásadě je mi jedno, pokud to mezi lidmi bude kolovat. A když už jsme u toho, docela by mě zajímalo, jak to v tomto formtu vypadá. Jestli můžu poprosit o zaslání na můj redakční mail, díky předem! 😉
Technet by ten seriál nevzal – byť zřejmě ve zkrácené podobě ?
To netuším, a abych pravdu řekl, ani jsem nad tím neuvažoval. Pokud jde o online verzi, není k tomu důvod a ohledně ebooku pochybuji, že by se Technet angažoval v seriálu, který nebyl psán exkluzivně pro ně.
Občas Technet převzal seriál i z blogu – například o dinosaurech.
Ja si ze Saljutu ve Wordu udelal knizku. Format upravil protoze word to podelal, obrazky pekne popsal a nechal jsem si to svazat. Krasnych 80 stran. 😀
Mockrat dekuji.
Rádo se stalo! 😉
Děkuji Vám za velmi zajímavou a informacemi nabitou sérii článků, byl bych rád kdybychom se takové série dočkali i v případě MIRu.
Díky moc! Mir, jak už jsem psal, nevylučuju, ale nejdřív si dám prázdniny, protože mi z té azbuky už trochu kape na karbid… 😀
Pane Šamárku, úžasné dílo. Díky moc! Přeji klidné a psaním nerušené prázdniny. I když Vás budou zdejší sobci 🙂 tlačit k pokračování Mirem.
Děkuji, ty prádniny si hodlám užít z plna hrdla. 😀
Velké díky, celá série byla skvělé počtení!
Díky, to jsem moc rád!
Děkuji pane Šamárku,
bylo to dvacet úžasně dobrodružných týdnů…
… a pak že čtení nemůže být návykové 😉
Díky, jsem moc rád, že se Vám seriál líbil. 😉
A naaramne som zvedavý na ten ruský film saljut 7. Čo to bude mať spoločne z realitou..ale trailer vyzeral veľmi dobre
Bojím se, že s realitou to bude mít společného pramálo. Právě trailer napovídá, že z toho Rusové chtějí udělat druhý Armageddon. I na ruských diskusních fórech se tamní uživatelé dost rozčilují…
Škoda, kdyby to bylo ve stylu Apolla 13, tak bych si to nechal líbit. Bohužel ti Rusové, kterým se to nelíbí (tedy nejspíš ti, kteří o tom něco vědí), budou asi v menšině a spektakulární akčňák bude oblíbenější a finančně úspěšnější. Hollywood v tom rozhodně není lepší, ale občas z něj něco slušného vypadne.
Nu, díky autorovi za skvělý seriál. Četl se skvěle. A mimochodem, první serial tady, který sem chytl aspoň z poloviny přimo ve fázi tvorby.
Samozřejmě patřím k sobcům, co by chtěli navázat Mirem, ano, patřím, a raději to budu psát autorovi, kterého si vážím, a který dle mého názoru píše fakt dobře, než někomu jinému. Na druhou stranu, naprosto ho chápu, že to naplánoval tak, aby to mohl zakončit před prázdninama, přes léto si odpočine, po prázdninách se na to trošičku zapomene, a bude mít pohodu:-).
Prosím, všechno míněno jen dobře a v nejlepším. A hlavně, seriál má úžasnou výhodu, že se dá čist I podruhé, potřetí, a pořád je skvělý (klinicky a dobrovolně otestováno).
Třebas se přiznám, že na Rjumina mi autor opravil trošku názor, po přednášce T. Přibyla o Kotrmelcích vesmírné spolupráce sem na něj byl no řekněme, že jsem získal lehce jiný názor (samozřejmě, že Rjumin v 70 a v 90 letech byl asi dost výrazný rozdíl).
Blíž už ten smajlík k těm „sobcům“ dát nešel. 🙂 Mimochodem, než jsem přečetl článek a napsal komentář, tak už se dva „sobci“ projevili. Aby bylo jasno, patřím k nim také.
Rudolfe, když mě se to tvé slovo „sobec“ tak moc líbilo, že mi to nedalo a musel jsem ho použít taktéž 🙂
To je jiná, měl jsem strach, že se cítíte dotčen. 🙂
Rudolfe, v žádném případě. Mě se tvé příspěvky vždy líbí, a dost často píšeš věci, se kterými souhlasím 🙂
No, abych pravdu řekl, já to ukončení těsně před prázdninami neplánoval, prostě to tak vyšlo. Neříkám ovšem, že nejsem rád. 🙂
A ohledně sobectví – to je v pořádku, u jistých autorů jsem sobec také a také bych si přál, aby se vykašlali na život, stali se mnichy a psali furt pryč. To samé i u některých muzikantů. Takže mě to pobízení vůbec nevadí, navíc už jsem párkrát právě z podobných komentářů získal inspiraci pro další články nebo seriály.
Z hlediska sobectvi mi prisel nejlepsi autor A.Asimov, miloval psani, psal kdykoliv, bez okna, do svych knih se kdykoliv rad zacetl, alespon to tvrdil ve svem zivotopisu, ktery je uzasny.
Skvělé, díky za celou ságu.
Díky! 😉
Taky bych chtěl poděkovat za úžasné čtení o těchto průkopnických misích. Bylo to skvělé krácení cesty busem. A fakt, že se to skutečně odehrávalo nad našimi hlavami (teda nad mojí tehdá ještě ne…) znamená, že to pro mě bylo zajímavější než jakákoliv fikce. Bylo to jako sci-fi, které nebylo -fi.
Díky! A jsem rád, že nejsem sám, kdo celou věc vidí tímto způsobem…
Prečo k Saljutu 7 neposlali Progres alebo TKS aby ho vyniesol vyššie? Alebo trochu riskantne preparkovať ho niekam blízko k MIRu a nejakým nosníkom, ramenom ich spojiť aby sa pri EVA dalo prebehnúť a skúmať vzorky priebežne.
A na čo bol na tom kosmose VA bez štítu?
Trochu OT ako dlho trvá výroba Sojuzu? Viem že sa plánuje roky vopred.
Predpokladam, ze problemov tam bolo niekolko. Jednak by asi nikto nepodpisal sek za vynesenie lode triedy Progress/TKS len preto, aby menila obeznu drahu Saljutu. Keby aj ano, tak na zadnom stykovacom uzle bol zadokovany mrtvy TKS. K prednemu uzlu slo pripojit asi len Progress a ten neviem, ci by mal dost sil na to s tak velkou zostavou nieco spravit.
A dokovat Saljut k Miru by bol podla mna cisty nezmysel. Zmena drahy tak zasadna by vyzadovala obrovske mnozstva energie a/alebo casu + by to bolo dobrovolne vystavenie sa riziku, ze stara odpisana stanica narazi do zbrusu novej.
Myslím, že tam byl problém s kompatibilitou stykovacích uzlů, pokud se nepletu, bylo třeba speciální přípravek na stykovací uzel Saljutu, aby k němu bylo možné TKS připojit (mimochodem – TKS byl připojen k přednímu portu stanice, nikolii k zadnímu).
K Miru nebylo připojení Saljutu reálné, když odhlédneme od energetické náročnosti , míra rizika poškození Miru při vzájemné kolizi by byla příliš vysoká.
VA byl použit jako platforma pro Pion.
Děkuji moc za skvělý seriál. Potě co jsem hltal seriál o stanici Skylab jsem tajně doufal, že přijdou na řadu i Saljuty a mé přání se splnilo. Jsem zvědavý co přijde dál, protože úterní rána bez Saljutu nějak nebudou to pravé.
Díky moc!
A ohledně těch úterních rán – na blogu je pořád něco zajímavého ke čtení! 😉
Ondro, nemám slov, abych vypsal díky a pochvaly. Neskutečně si vážím Tvé práce, kterou pro nás všechny děláš. To je nedocenitelné počtení a poklad pro všechny kosmofanoušky. Moje pocity vyjadřuje asi nejlépe Gene Cernan, když v píše ve své knize – „Slovo děkuji se mi zdá velmi málo…“
Evžen111
Moc Ti děkuju, ani nevím, co na to mám říct. Obrovsky si vážím toho, že píšu pro tak prima lidi!
I já se připojuji s velkým díkem, napínavé čtení.
A nejvýraznější pro mne z celého seriálu je slůvko „žuchnuvší“ 😀
Těším se na další Vaše práce!
Díky! To slovo se mi automaticky vybavilo, když jsem si danou stuaci představil… 😀
Děkuji za naprosto skvělé čtení a smekám před autorem!
Díky moc, ale klidně je možno nechat na hlavě. Pro zdejší čtenářstvo je radost psát!
Moc děkuji, výtečný seriál!!!
Díky, to mě moc těší!
Bylo to velice poutavé čtení. Gratuluji! 🙂
Děkuji, jsem rád, že se Vám seriál líbil! 😉
Opravdu skvělé čtení! Díky moc.
Díky, to mě těší! 😉
Dobrý den,
díky za Váš seriál, byla velká radost ho číst. Koupil jsem si i Vaši knihu, kterou jsem přečetl jedním dechem. Paráda. Přeji Vám hodně chuti a sil k dalším podobným počinům.
To je skvělé, díky moc!
Luxusní seriál. Od zítra ho začínám číst znovu.
Můj hlubokosklon a obdiv.
Děkuji
Snad se Vám bude líbit i napodruhé. 😉
Pripajam sa k standing ovation. Nielen za tento serial, ale za cely obsah a sluzby webu kosmonautix.cz! Takto dlhodobo a putavo prinasat hodnotne a zaujimave informacie a pribehy z minulost, sucasnosti i buducnost kozmonautiky dokaze fakt len partia nadsencov s tuzbou v srdci podelit sa s tym co nas nekonecne kozmicky presahuje. Co vsetko dokazu urobit s clovekom a ludstvom tajomstva hviezdneho neba… Kosmonautix je velmi vynimocny web a my – citatelia si toho velmi vazime. Naozaj!
Díky. My si stejně tak vážíme našich čtenářů, Vy jste ten důvod, proč to děláme.
Tiež sa pripájam k poďakovaniu za skvelý seriál.
Pokiaľ sa niekedy v budúcnosti pustíte do Miru, verím, že o úspech seriálu bude určite postarané. 😉
Díky moc! Ale ohledně toho úspěchu bych nestahoval kalhoty ještě před brodem! 😉
Ďakujem za vyborný seriál.
Díky, rádo se stalo! 😉
Kde je paypal, poslem aspon 2 euro na pivo.
Paypal nemáme, nicméně jako by se stalo. A po těch dnešních vedrech není to pivo vůbec špatný nápad! 😀
Vím, že se tomu šéfredaktor brání, ale měli byste mít (dárcovský účet). Byla by možnost vyjádřit vděčnost redakci. Domluva s konkrétním autorem o sponzorském daru mi nepřijde úplně vhodná. S drobným příspěvkem se člověk nebude chtít vnucovat a s případným větším darem může mít autor pocit zavázanosti. P.S. Kde máte to vedro? Na západě Česka prší. 🙂
Tady asi přenechám odpvěď na Dušanovi…
Vedro hlásím z Opavy, máme teď poradu a je tu na padnutí…
S těmi penězi je to složité. Web vytváří mnoho lidí – každý měsíc napíše alespoň jeden článek více než pět autorů. Představme si situaci, že by nějaký takový účet byl a chodily by na něj finance. Jakým klíčem by se měly peníze dělit? Podle počtu vydaných článků, podle toho, jak byly články oblíbené, nebo podle něčeho jiného? Každá metoda má slabiny a některé metody mají slabiny dokonce výrazné. Mám strach, že jakmile se začnou do celé věci zapojovat peníze, tak riskujeme hned několik věcí – jednak bychom byli čtenářům zavázáni (což jsme už nyní), ale pak by to bylo oficiální, dále by pak hrozilo, že se z celé činnosti vytratí to současné zlato. Všichni autoři píší proto, že je to baví. Pokud by z toho plynuly finanční výhody, už by to mohlo být o něčem jiném. Navíc by při zapojení peněz vzrostla zodpovědnost a s tím by byly spojené starosti a nervy.
Upřímně říkám, že zatím se mi do finanční podpory jít nechce, protože současný systém funguje už několik let. Na druhou stranu neříkám, že tento stav bude trvat věčně. Po roce, po dvou letech (nebo možná po půl roce – těžko říct) třeba změním názor a budu některým řešením otevřenější.
Naprosto souhlasím, bylo by skvělé, kdyby čtenáři měli možnost vyjádřit svou vděčnost a přispět na dobrou věc. Pokud se snad redakce a autoři brání „osobnímu prospěchu“, třeba by šlo sponzorské dary použít alespoň na redakční výdaje, provoz serveru, apod. Nebo na přístup ke zpoplatněným informacím a materiálům, což by ve finále bylo přínosem právě pro čtenáře…
Náklady na provoz webu jsou minimální. Jde o stovky korun ročně, takže to bez problémů utáhnu ze svého rozpočtu. U zaplacení přístupu k informacím (např. L2 na NSF) je jeden obrovský problém. Ty informace, které jsou v uzavřené sekci jsou z nejrůznějších důvodů „tajné“, nebo říkejme raději neveřejné. Ony dříve či později zoficiální, ale do té doby se nesmí šířit ven. Už několik kamarádů mi nabízelo, že mi k narozeninám či Vánocům zaplatí přístup na L2, ale já nechci. Když píšu článek, často je to jen překlad originálu,ale jindy do článku přidávám další informace, které jsem někde četl, byť nevím kde přesně. Tím, že bych měl přístup do uzavřené sekce, by se mohlo stát, že nedopatřením do článku zanesu i nějakou neveřejnou informaci. NSF to poměrně důkladně kontroluje a sleduje, odkud pochází informační úniky. Takže z toho, že bych měl přístup na L2 by čtenáři neměli nic navíc, protože bych to nemohl předávat dál a já bych z toho měl jen o starost víc, abych náhodou nezveřejnil něco, co je zatím citlivé.
Jak jsem už psal dříve – Pokud nás chce někdo podpořit, může kontaktovat jednotlivé autory – kontakty jsou v sekci Redakce. Zatím nechci zavádět redakční účet, PayPal, nebo Patreon. Myslím, že to jde i bez toho. Tím ale neříkám, že časem nezměním názor, ale zatím ne.
To pane Majere chápu, já si nikdy nepamatuju kde jsem kterou informaci vzal.
Pane Šamárku, Vaše psaná čeština se velmi lahodně čte a příběhy, které jsou Vámi zpracované mají „glanc a šťávu“, zkrátka „poutavě napínavé“.
Gratuluji za krásný seriál, který dle zdejších reakcí udělal radost nejednomu fandovy kosmonautiky.
P.S.: I já jsem SOBEC :-)!!!!
To je pro mě ohromná pocta. Díky!
Ahoj Ondro,
I když jsem teď hoodně dlouho mlčel, četl jsem všechny tvoje články tady na Kosmonautixu. Ono se nedá furt dokola opakovat, jak je to úžasný a skvělý, i chvála se snadno přejí 🙂 Určitě mi rozumíš…
Jak už tu psali mnozí přede mnou a psal jsem to i já, je to naprosto vynikající práce. A nejen v českém měřítku fenomenální. Přidám se k ostatním… Bude i Mir a ISS? Moc bych si to přál, od autora jako jsi ty, se čtou články jedním dechem a znovu opakuji, bez nadsázky jsi můj nejoblíbenější autor.
Doufám, že ten Mir a ISS nezapadnou a budeš je realizovat 🙂 Hodně zdaru tvé vynikající práci!
Díky, cením si každé pochvaly i kritiky a o to víc mě těší Tvůj ohlas.
Co se týče Miru – jednou se na něj dostane, stran ISS – to je ještě v hodně daleké budoucnosti…
Taaak. A ted si to dam vsech 20dilu za sebou. Ondreji, skvela prace. Skoda, ze jedna etapa konci.
Tak to hodně štěstí, snad se Vám neočtou oči. :-)))))
A díky!
Tak mě nezbývá nic jiného,než se přidat k děkovným a obdivným komentářům k tomuto seriálu!I když jsem toto období prožil a pamatuji si(což se sám divím!)stanice Saljut,lety k nim a všechno to okolo,tak jen z tehdejšího tisku,několika později vydaných knížek,časopisu L+K,tak musím rád přiznat,že spoustu věcí a zákulisních událostí jsem vůbec nevěděl,net tehdy nebyl,anglicky neumím,takže jsem tohle Vaše dílo doslova vychutnával a přijměte moje poděkování a hlubokou poklonu!!!
P:S Jsem rovněž SOBEC!!
Děkuji, je moc fajn, že seriál zpříjemnil úterky tolika lidem!
A koukám, že sobci během dneška docela masivně posílili svoje řady. Jen tak cvičně se jdu kouknout, jaké zdroje o Miru mám k dispozici. Ale, jak říkám, zatím jenom cvičně. 😉
Sobci vše potichu sledují 😀
Tak Ondro! Aj ja ti ďakujem za výborný seriál o orbitálnych staniciach Saljut.
A nie len o nich.
Ešte dve poznámky.
Daj si oddych taký dlhý aký chceš a nikam sa neponáhľaj:).
V diskusii to zaznelo len raz a ja to rád zopakujem – tvoje články (seriály) sú jedinečné nie len tým koľko a akých informácii prinášajú ale aj tým že sú napísané veľmi pútavo (skoro beletristickým štýlom). A to je pri takomto type článkov unikum. Máš obrovský talent. Takže ešte raz ďakujem.
Děkuju Ti, moc si vážím Tvé pochvaly!
Děkuji za tento seriál ,další Vaše perla v náhdelníku jménem kosmonautix .Jsem též sobec a přeji příjenmé rázdniny a v září MIR ???
Díky moc! Mir? Možná, ale zatím těžko říci kdy.
Bylo to skvělé a poutavé čtení. Díky moc!Těším se na MIR:-)
Díky, to jsem moc rád!
Tak …
A teraz si to mozem precitat bez cakania.
Najednou? Tak to bych asi ani já sám nedal. Nějakých 90 normostran a 55 tisíc slov – to by mě zřejmě totálně uspalo… 😀
Výborné. Opravdu výborné. Jak už tu zaznělo, tak nejen Vaše znalosti, ale i Váš styl psaní je úžasný. Díky. Těším se na další
Díky moc! S těmi znalostmi to ovšem nijak oslnivé není. Docela dost jsem se při psaní přiučil…
Nevydržel jsem to a e-book jsem si udělal taky a svůj. Sobec Jirka 🙂
Milý sobče, ať se dobře čte! 😀
Přidávám se k poděkování, byl to jeden z nejlepších (pokud ne vůbec nejlepší)“seriálů“ co tu kdy byl, užil jsem si každý řádek
Zaujimave ako tu viaceri piseme, ze to bol najlepsi serial. Zamyslam sa cim to je? Lebo aj Skylab aj Historicke osudy aj Kriticke momenty su skvele serialy. Zeby to bolo tym, ze sovietske oficialne informacie boli typu – „Sojuz vyletel, Progres vyletel, Saljut vyletel. Saljut leti a kozmonauti plnia program na 120%…“ A zrazu tu clovek cita, co vsetko sa dialo… Plus velmi putavo a napinavo napisany text…
Já vlastně tu historii Saljutů už četl v knížce Karla Pacnera – Souboj o stanice. Ale tady to bylo ještě pečlivěji rozebráno a popsáno. A Skylab byl fajn, jen by to chtělo (toto není chyba autora, letěli tam jen 3 posádky) delší text. Takhle to byla jen malinko delší novela. A Kritické momenty byly průšvihy z celého období, tady si mohl sledovat krůček za krůčkem pozvolný vývoj.
Jinak s tebou Martine souhlasím. Plus navíc, pro spoustu lidí to bude určitě I tím, že po roce 1968 nechovali k sovětskému svazu bůhvíjakou náklonnost. A v sovětském vesmírném programu viděli jen $@@$#%##.. Takže až když to „strávili“ tak byli ochotni si zjistit co se děje. Opět uvádím příklad svého otce, který je vzal na milost, až když viděl v Praze Remkovu návratovou kabinu, a to bylo před pár lety.
Díky, moc si toho vážím! 😉
Diky za serial a hlavne za technicke podrobnosti v nem. Netechnicke informace se clovek casto dozvi i jinde (a tim ted nemyslim zrovna o Saljutu, ale obecne o kosmonautice), ale napsat a nezmrvit techicke veci se novinarum az prilis casto nepodari. A me se mnohem lepe cte serial s technickymi detaily, ktere me zajimaji.
Slovo „zuchnout“ me v textu docela prekvapilo (neurazilo), ale vim, co je za problem napsat neco, aby clovek nemel pocit, ze ma to same slovo v odstavci uz popate.
Za MIR se samozrejme primlouvam take :-).
Prekvapuje me, ze se v kosmonautice tak malo recykluje. Kdyz vynest 1kg stoji okolo $2000 i s Falconem, ktery je bezkonkurencne nejlevnejsi, proc nepouzit starou stanici? Je jasne, ze nikdo nechce riskovat poruchu po skonceni zivotnosti nejakeho kritickeho systemu. Ale ma to cenu i kdyby se mela pouzit jenom jako stineni nove stanice. A stale tam jsou systemy, ktere mohou zastat nejakou nekritickou ulohu. Kabely, vypinace, ventily, trubky, svetla, nadrze a dalsi nahradni dily.
Treba druhy (treti, paty) blok nadrzi na palivo, ktere se budou doplnovat transportnimi lodemi umozni delsi setrvani na orbite bez privezeni paliva a v pripade poruchy se nic moc nedeje (pokud nebude palivo hypergolicke a nekde se nesmicha).
Puvodni nadrze na vodu jdou pouzit na recyklovanou vodu z moci. Ta se da za pomoci prebytecne energie ze solarnich panelu (kdyz je) rozkladat elektrolyzou (ano, neprilis efektivne – ale energie neni draha, draha je reaction mass) na vodik a kyslik, coz je zase raketove palivo (otazka je, jak rozumne a efektivne skladovat vodik).
Puvodni blok stanice se muze naplnit atmosferou a pestovat v nem zeleninu. Pokud dojde k poskozeni, znici to experiment a kosmonauti nebudou mit cerstvy salat, coz je smutne, ale lepsi, nez byt bez salatu automaticky. A recyklovat lidske exkrementy na jidlo stale jeste neumime jinak, nez za pomoci rostlin a fotosyntezy. Uz na cestu k Marsu po Hohmanove draze by se nam to podle me velmi hodilo umet. Muj odhad je, ze rostliny, co se pestuji na zemi snadno pujdou spatne (protoze potrebuji neco specialniho i kdyz na zemi samozrejmeho) a nektere z rostlin, se kterymi jsou na zemi problemy, pujdou snadno, protoze teplota, tlak, vlhkost a delka osvitu jsou zrovna veci, ktere se na stanici reguluji nejjednoduseji (narozdil od pole).
Kov jde pretavit v solarni peci a v „ochranne atmosfere“ kvalitniho vakua. Zakladmi metalurgii (i kdyby slo jen o odliti stineni a pripadne nejakyh hrubych nosniku) se take budeme muset naucit, pokud chceme dosahnout in situ resource utilization (pouzivani mistniho materialu – mineno na Mesici/Marsu/asteroidech).
„Kabely, vypinace“
Zrovna tyto díly ze Saljutu bych, jsem se velmi obával použít nějak dále. Podle právě tohoto seriálu stála kabeláž – tedy její izolace poškozená vlhkostí zřejmě za řadou problémů.
Též přestane být záruka na těsnění – únik atmosféry ze stanice bude proto zcela reálný – i pomalý neopravitelný únik atmosféry udělá stanici nepoužitelnou.
Jedním z důvodů je i to, že stanice byla na konci své životnosti plná plísní – to bylo na MIR a měl to být jeden z hlavních důvodů, proč nebyli přetaženi na ISS některé její moduly.
On ten stav té stanice navíc mohl být mnohem horší než co je známo – SSSR spoustu potíží prostě utajovalo. Třeba až z tohoto seriálu jsem se dozvěděl, že vyhořel komunikační blok a spojení se stanicí vypadlo najednou. A nikoliv až postupně vybitím baterií.
Předně díky za pochvalu! 😉
Ohledně té recyklace – problém je v tom, že vyjde levněji vypustit novou stanici, než brakovat starou. Úpravy, které popisujete, by si žádaly asi docela velké zásahy, ne-li přestavbu stanice. Když odhlédneme od rizika (na Saljutu byla nejen plíseň, ale i známky koroze, dokonce i na hermetickém obalu), testování a demontáž použitelných součástí by byly pracné a zdlouhavé. Navíc mnoho systémů bylo konstruováno tak, že je nebylo možné jen tak jednoduše pomocí několika šroubů odmontovat. Pokud by tedy pokus o něco podobného proběhl, znamenalo by to práci pro posádku (ale spíše více posádek) na pěkně dlouhou dobu. Z ekonomického hlediska je to prostě neudržitelné, dokonce i dnes.
Úžasná práce! Pane Šamárku, děkuji že jste mě tam vzal…protože Vaše články jsou tak úžasné nejen po stránce obsahové, ale i příběhové, že mám opravdu pocit, jako bych to zažil. Díky, díky, díky.
Téma případného dalšího seriálu vyberte podle toho co Vás bude bavit a na co budete mít chuť, pak to bude bavit i mě a věřím že i všechny ostatní Vaše pravidelné čtenáře. Možnost, že to, co budete chtít zpracovat náhodou bude Mir, je samozřejmě ta nejlákavější.
Díky, Vaše pochvala mě moc potěšila!
A nebojte, na Mir určitě dojde. Chce to jen trochu trpělivosti. 😉
Jsem rocnik ’68 a vyrustal jsem ve zlatych dobach ABC, Vzpoury mozku, sci-fi, dobach, kdy se verilo, ze lidstvo se bude nekam posouvat a bude to smerem do vesmiru. Kosmonautika me tedy docela zajimala. Casem jsem se posunul vic k letectvu a pak jeste jinam, jen obcas jsem v mediich neco zaznamenal (zejmena ohledne peripetii s raketoplany). Nedavno jsem nahodou pri brouzdani po webu narazil na serial o Skylabech, ten me dovedl na tento web a ted si chrochtam u Saljutu. Jako bych se trochu vratil v case, zase citim ten uzas nad onim ohromnym dobrodruzstvim, kterym kosmonautika je. Je to skvele napsano, urcite bych se nebal prirovnani k nejlepsim popularizatorum, treba Hubackovi. Moc dekuji.
P.S.: Co rikate na ten Saturn V od Lego? Kdybych to mel kam dat, zacal bych vazne uvazovat, jestli jsem byl dost hodny.
Díky moc, to přirovnání je trochu příliš, jen dělám, co mě baví. A pokud to baví i Vás, je to o to více fajn.
Já jsem vyrůstal taky v dobách, kdy až na výjimky proběhlo novinami „start proběhl“, „let pokračuje podle plánu“, „kosmická loď přistála“. Naštěstí tady byli pánové Pacner, Toufar a spol. a ti tomu dodávali lidskou tvář a zajímavé detaily…
A ten Saturn – uvažuju o něm, ale nevím, co na to řeknou doma. 😀
Moc díky za skvělé čtení!
Rádo se stalo, jsem rád, že Vám seriál šel k duhu! 😉
Děkuji za fantastický seriál. Jsem velký fanda kosmonautiky od malička (kdysi jsem si dělal nástěnku s výročími letů do vesmíru a dodnes bych někde našel obkreslené fotky kosmonautů, které jsem na ni špendlil 😀 ) Ve výčtu literatury jsem marně hledal knihu Milana Codra „O kosmických dnech a nocích“ – mnoho z příhod na Saljutech jsem vyčetl už v ní jako kluk. Pochopitelně je poplatná době, jako všechny Codrovy knihy, ale její informační hodnota byla obrovská a u nás v knihovně na začátku 90 let nic jiného nebylo. Já vyrostl na Codrovi, Pacnerovi a spol… (100 hvězdných kapitánů, O kosmických dnech a nocích, kosmonauti 20. stol. apod) Četl jste ji? Těším se na další seriál a ještě jednou veliká poklona pro pana autora.
Díky moc za chválu!
Codrovy „100 hvězdných kapitánů“ a „O kosmických dnech a nocích“ jsem měl v záloze, ale nakonec jsem je nemusel použít. Samozřejmě je v knihovně mám, byť už v pokročilém sádiu rozkladu. Je fakt, že byly totálně poplatné době a některá tvrzení jsem nechápal už jako malý kluk (například důvod, proč se Sojuz-10 musel předčasně vrátit). Ale jako zdroj historek nejsou vůbec špatné…
Naprosto perfektní seriál. Saljut je můj kosmický oblíbenec hned za LM a tento seriál jsem si prostě musel vytisknout a svázat. Právě vydávaný Mir perfektním a důstojným pokračováním. Opravdu smekám! Děkuji!
Velmi opožděně, ale i tak – děkuji! 😉
Pán Šamárek, z Vášho kvalitného seriálu som si spravil jednoduchú PDF knihu.
Výber obrázkov je selektovaný, robil som ju hlavne kvôli textu, ktorý sa lepšie číta na papieri ako na monitore.
Chcel som sa spýtať, či ju môžem zverejniť s Vašim dovolením na stránke kosmonautix.cz?
Totiž viac krát som v komentároch čítal, že by to ľudia mali radi aj v papierovej forme, ale robiť tlačenú knihu sa neoplatí. A PDF sa dá vytlačiť celkom lacno na domácej tlačiarni.
Prosím, dajte vedieť, či s publikovaním súhlasíte, PDF Vám môžem poslať aj najprv súkromne, ale nemám na Vás kontakt.
Předně moc děkuji za chválu!
Co se týče toho zveřejňování, asi bych byl spíše proti. Pokud si někdo udělá doma pro sebe dokument vhodný do čtečky, je to jen dobře. Pokud by to nějaké nakladatelství chtělo vydat v papíru (byť tomu moc nevěřím), byly by s tím problémy ohledně autorských práv. Vím, o čem mluvím, jak v případě Kritických momentů, tak hlavně Vesmírných osudů to byla občas docela bitva o to, aby seriál vůbec zůstal na tomto webu. Nakladatelé pak žehrají na to, že ten, kdo má možnost přečíst si to na webu, knihu si nemá potřebu koupit. V případě předpřipraveného pdf to platí o to více.
Vím, že Vás asi zklamu, ale pokud mohu prosit, zatím to nevyvěšujte veřejně. Díky moc!
Vďaka za odpoveď.
Chápem Vaše argumenty a rešpektujem Váš názor, samozrejme.
Ale myslím si, že je to škoda, vzhľadom originalitu a spracovanie témy a záujem v komentároch.
Viem, že by ste nechceli do sveta pustiť nekvalitu, ale podľa mňa aj skromné vydanie by si našlo svojich čitateľov.
Ale dobre, necháme to tak, ako to je 🙂
PS: Veľa chuti do ďalšieho písania!