Na 19. října bylo naplánováno nejen přistání evropského pouzdra EDM na Marsu, ale i brzdící zážeh sondy Juno. Tento manévr měl za úkol zkrátit dobu oběhu ze současných 53,5 dne na 14 dní. Jelikož je brzdící zážeh důležitý, prováděly pozemní týmy sérii příprav již několik dní předtím, než se měl motor zapálit. Při jedné ze zkoušek se ale ventily v palivovém systému zachovaly jinak, než měly. Zkouška spočívala v jejich otevření na několik sekund, jenže analýza telemetrických dat ze sondy ukázala, že ventily zůstaly otevřené několik minut.
Je jasné, že podobné chyby by mohly být při ostrém zážehu kritické. Záleží na tom, o jaké ventily se přesně jedná, ale v krajním případě by taková závada mohla způsobit, že by zážeh trval déle, než by měl. To by pochopitelně ovlivnilo dosaženou oběžnou dráhu.
Pozemní týmy se rozhodly raději neriskovat. Tento zážeh není tak důležitý, jako byl ten na začátku prázdnin, kdy Juno vstupovala na oběžnou dráhu a měla pouze jeden pokus. V současné době je usazena na stabilní oběžné dráze kolem plynného giganta a na korekci dráhy je dostatek času. Po konzultaci s výrobcem (společností Lockheed Martin) se NASA rozhodla, že korekci oběžné dráhy odloží na další možnost. Juno by tedy měla svůj motor zažehnout při dlaší návštěvě nejnižšího bodu dráhy, tedy 11. prosince.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://nasvesmir.cz/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia19639_main.jpg
Ty jo, myslel jsem, že už je na 14ti denní orbitê…Sakra, tak držím pěsti!
No ještě štěstí, že to prověřili předem. Raději mít družici Jupitera s extrémně výstřední dráhou, než mohutně přepálit zážeh a poslat Juno do atmosféry.
mám otázku kolik stojí jeden start rakety: Ariane 5,Proton,Sojuz,Falcon Heavy a Atlas 5 verze 421? Děkuji za odpověď. Ať už ty havárie a odklady startů přestanou.
Jak už Vám psal kolega Šamárek. Většina Vašich dotazů je zcela mimo téma článků. Pokud chcete, zkuste se zaregistrovat na diskuzní fórum, ve vlákně „Otázky“ vám určitě někdo odpoví na (téměř) každou otázku.
Tady najdete dobrý přehled nosičů a ceny:
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Comparison_of_orbital_launch_systems&oldid=590182048
Příště se pokuste psát k tématu prosím. Děkuji za pochopení.
Odklady tu budou stále, je to součást bezpečnostních procedur.
Co se cen týče, tak třeba u Protonu, nebo Sojuzu se to příliš neví, jelikož Rusové tyto informace moc nezveřejňují. Ariane stojí okolo 200 milionů USD, Falcon Heavy má stát 90 milionů USD, Atlas V stojí různě, ale cena se pohybuje také kolem 200 milionů USD.
Tohle je důvod, proč bych nikdy nesedl do meziplanetární vesmírné lodi. Při banálním problému při zážehu to raketa pošle do atmosféry deseti násobky rychlosti zvuku nebo bude na věky kroužit kolem Slunce a nikdo s tím nic neudělá. V Kerbal Space Program mám takových chudáků hromadu 🙂
Naštěstí k takovým chybám ve skutečnosti nedochází. 🙂
Pokud jsou v lodi kosmonauti, tak jsou velice dobře v obraze a takovéto zážehy si kontrolují se stopkama v rukách. A pokud automat udělá cokoliv blbě, okamžitě přebírají řízení na manuál a provedou korekce. Pokud to třeba přepálili, tak jsou schopni otočit loď a provést korekční zážeh. Hodně věcí se dá napravit, pokud tam jste.
A jak vám pomůžou nějaké stopky při problému s ventilem? Počítače si nedělají, co chtějí; pracují deterministicky, a tudíž vydat povel na otevření něčeho a po nějaké předem dané době zase vydat povel na jeho zavření je jedna z těch nejjednodušších věcí, co dokážou. A pokud ventil nerespektuje příkaz počítače, proč by měl respektovat váš (který tak jako tak půjde tím počítačem)?
Rozumím o čem mluvíte, jen jste si to pro vaší představu zjednodušil.
Příklad manuálního vypnutí ventilu u Apolla: Astronaut mačká spínač manuálního odpojení, zareaguje spínací relé, ale má poruchu a ventil nereaguje. Astronaut to zkusí během další vteřiny znovu (prdelní senzor mu totiž okamžitě dá vědět, že to není ok) a zas nic, proto astronaut nelení a spínač promačkává cca 5x vetší silou na doraz a vybavuje nouzový silový okruh, který vede přímo k ventilu a pouští do něj o fous větší napětí než je nominál. Ventil reaguje. Od počátku problému neuplynulo ani 5 sekund.
Mimochodem si dokážu představit situaci, kdy nejdůležitější věci jsou nouzově ovládany čistě mechanicky (např. astrounaut zvedne blokační závoru a vytáhne páku, kterou oddělí stupně od sebe tahem své síly.
Takže prosím do vaší úvahy zařaďte podobná řešení.
Ale přesně totéž může udělat i automat, a to i lépe (rychleji). A přitom všechny tyhle nouzové okruhy stojí docela dost hmotnosti navíc, takže rozhodně nebývají pravidlem. Přemýšlím, kdy takový mechanický link byl naposledy přítomen třeba i v pilotované lodi.
Přesně chápu co tím chcete naznačit,a doba od apolla postoupila a že by problém vyřešila síla, nebo opakovaní už moc neplatí. Docela bych se divil, kdyby takový ovládací ventil neměl nějakou formu diagnostiky co se mu stalo a ovládal se pouze datově s trvale připojeným silovým napájením. Tak je to třeba ve zvyku u letadel a ta kosmická technika se tam dost inspiruje.
Jelikož se tu dva lidé obávali, že by Juno skončilo v atmosféře, tak bych k tomu rád poznamenal, že si to nemyslím.
Juno nemá o mnoho víc paliva, než na plánovaný zážeh – protože už ho po tom zážehu nebude mnoho potřebovat. V krajním případě – kdyby zážeh trval až do spotřeboání paliva – by se dostalo na kratší elipsu, ale i to by bylo dost nepříjemné. Zásadně by to poznamenalo celou misi.
Pokud byste chtěli Juno poslat do atmosféry, tak je třeba brzdit přesně na opačném konci elipsy.
Pokud by dostatecne dlouho brzdili v perijoviu, tak muzou zdrahu nejen zakulatit, ale udelat z nej apojovium a nove perijovium snizit do atmosfery.
Kolik ma paliva nevim, ale hadam, ze bude mit neco na korekce drahu a toho nemusi byt zrovna malo, kdyz uvazime, ze korekce delaji i telekomunikacni druzice na geostacionarnu draze a Jupiter ma mnohem vic mesicu (gravitacni ruseni) a druzice je vedecka.
To by asi vyžadovalo desítky km/s.
V perijovu by na zpomalení o potřebných 17 km/s byl nutný zážeh 16 hodin.
Já klidně, když se rozhodneš do něčeho takového jít, musíš mít srovnáno, že už se nikdy nemusíš vrátit, prostě umřeš a nahradí tě někdo další stejně se tak musí nakonec stát – žít* věčně nebudeš. Při takové misi máš s sebou skafandr, pokud by vše selhalo (je mnoho možností jak SW i HW daný problém obejít), tak máš natrénovány výstupy a pokusíš se s konzultací ze Země (oni mají vždy modul / sondu / loď identickou na Zemi) provést takovou opravu, která jim chodí. Výhoda pilotované mise, automat dnes nemá takové možnosti jako člověk.
> Další věcí je, že člověk se na místě může v reálném čase podívat, zda je chyba v senzoru, případně skutečně na součástce. Může při chybě okamžitě reagovat není tam x-minutové zpoždění.
_
* Před narozením jsi také nebyl a řekni, vadilo ti to?