Letos v létě sklidil mezi našimi čtenáři velký úspěch díl seriálu TOP5 věnovaný nejočekávanějším projektům Evropské kosmické agentury. Rozhodli jsme se tedy, že dnes přineseme podobný článek, jen s tím rozdílem, že bude zaměřený na společnost, která zcela právem zajímá velké množství lidí. Z našich statistik víme, že články o firmě SpaceX jsou hodně čtené, což ukazuje, že mezi lidmi je velký hlad po informacích o této společnosti. Pokusíme se Vám tedy dnes naservírovat pětichodové menu těch nejvybranějších lahůdek.
Při řazení témat jsme se rozhodli vsadit na časovou posloupnost. Začneme u projektů, které jsou na spadnutí a skončíme těmi, které mají realizaci naplánovanou v delším časovém horizontu. Je sice pravda, že u SpaceX je potřeba u všech avizovaných termínů započítat tzv. Muskův koeficient, abychom se dostali k reálnému údaji, ale i tak nesmíme zapomínat, že SpaceX dokázala realizovat drtivou většinu věcí, které slíbila – byť často s několikaletými odklady. Ale dost už bylo slov, pojďme na pět nejočekávanějších projektů z dílny SpaceX.
5) Znovupoužitelnost prvních stupňů raket Falcon 9
Díky SpaceX se do slovníku kosmonautických fandů už několik let vkrádá poměrně dlouhé české slovo znovupoužitelnost, které je některými mluvčími nahrazováno kratším anglickým ekvivalentem reusability. Právě znovupoužitelnost je jakousi mantrou, která charakterizuje snažení společnosti SpaceX v posledních letech. Právě díky této snaze se o SpaceX dozvědělo i mnoho lidí, které kosmonautika nezajímala.
Základní myšlenka je jednoduchá – Palivo tvoří při startu jen zlomek ceny, nejdražší součástí hardwaru jsou motory. Pokud by někdo dokázal tyto motory zachránit a používat opakovaně, mohlo by dojít ke snížení nákladů na start. Jelikož raketa Falcon 9 disponuje devíti motory Merlin, byla by úspora opravdu žádaná. Neznáme sice přesnou cenu jedné pohonné jednotky, ale důvěryhodné odhady hovoří zhruba o dvou milionech dolarů za motor.
Zdroj: http://img.gawkerassets.com/
Prvním krokem ke znovupoužitelnosti bylo testovací zařízení Grasshopper, které na základně McGregor v Texasu zkoušelo krátké vzlety a motorická přistání. Zkušenosti se následně uplatnily ve druhé verzi testovacího zařízení F9R Dev, které už více připomínalo první stupeň Falconu 9 a na kterém se zkoušela třeba roštová kormidla.
SpaceX se následně začala pokoušet o přistání prvních stupňů svých skutečných raket. Firma využila velké části startů s nákladem pro platícího zákazníka a první stupeň po oddělení zkoušela zachránit. První kroky byly nesmělé – testovalo se chování systému při brzdících zážezích a sedalo se na otevřené moře. V této fázi ještě nešlo o záchranu jako takovou, ale jen o nabrání zkušeností.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
V další fázi se firma pokoušela o přistání na plošinu ASDS, přičemž zpočátku šlo o velmi tvrdé nárazy. Na konci prosince loňského roku nastoupila do služby vylepšená verze Falcon 9 v1.2, která létá dodnes a hned při prvním startu se SpaceX rozhodla pro přistání prvního stupně na pevnině a hned byla úspěšná. V letošním roce se podařilo hned třikrát v řadě přistát i na plovoucí plošině v moři a jednou na pevnině. Od prvního poskočení Grasshopperu do výšky 1,8 metru do přistání prvního stupně na pevnině uplynuly jen tři roky a tři měsíce.
Firma SpaceX momentálně disponuje pěti zachráněnými prvními stupni, což je 45 motorů Merlin. Cesta ke znovupoužitelnosti ale obsahuje ještě několik důležitých kroků. Firma chce důkladně ověřit, zda jsou první stupně po přistání spolehlivé a proto poslala ten nejpoškozenější na důkladné testování. Na konci července podstoupil první stupeň, který vynášel družici JCASAT-14 hned tři statické zážehy za tři dny.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Internetovým éterem momentálně rezonuje otázka, kdy se konečně dočkáme prvního opakovaného použití prvního stupně. Přesnou odpověď zatím neznáme, ale mohlo by to být ještě letos na podzim. SpaceX prý získala zákazníka, který by souhlasil s použitím již jednou letěného stupně. Zatím to vypadá, že by se mělo jednat o stupeň, který vynášel loď Dragon a jako první přistál na mořské plošině. Tématu znovupoužitelnosti jsme se věnovali i v našem nepravidelném seriálu FAQ, kde jsme odpověděli na 15 nejčastějších dotazů ohledně tohoto tématu včetně evergreenu „Proč raději nepřistávají na padácích?“.
A na závěr tohoto bodu ještě malá zajímavost – ačkoliv se o znovupoužitelnosti v souvislosti se SpaceX mluví většinou jen o prvních stupních raket Falcon 9, neměli bychom zapomínat ani na další součásti. SpaceX třeba uvažuje o záchraně aerodynamických krytů, které chrání vynášené družice před třením o husté vrstvy atmosféry. Jsou tu i lodě Dragon – NASA původně žádala na každou misi novou loď, ale ledy nyní tají a možná už na misi SpX CRS-12 bychom se mohli dočkat startu Dragona, který by měl opakovaně použitou přetlakovou kabinu.
Zdroj: http://spacex.com/
4) Falcon Heavy
Tuhle raketu vyhlížíme už několik let a stále marně. SpaceX oznámila bližší detaily o Falconu Heavy na tiskové konferenci v dubnu 2011 – tehdy se hovořilo o tom, že by k premiérovému startu mohlo dojít na přelomu let 2012 a 2013. Očekávání jsou velká – má jít o nejsilnější nosič současnosti, který by mohl poprvé startovat letos v prosinci. V podstatě se jedná o klasickou raketu Falcon, která má na prvním stupni připojené dva urychlovací bloky, což jsou ve skutečnosti klasické, jen drobně upravené první stupně.
Zdroj: http://i.ytimg.com/
Při startu se zapálí jak centrální stupeň, tak i postranní bloky a raketa se vydá k obloze. Centrální stupeň však stáhne výkon a tím bude šetřit palivo. Postranní bloky po oddělení zamíří nad pevninu, kde by měly přistát téměř souběžně. Centrální stupeň pak naběhne na plný výkon a za několik desítek sekund se oddělí od horního stupně a přistane pravděpodobně na mořské plošině – tři přistání od sebe bude dělati jen pár minut a SpaceX zachrání 27 motorů Merlin.
Dřívější návrhy počítaly s tím, že Falcon Heavy dostane do vínku takzvanou funkci crossfeed, při které by postranní bloky neživily jen svých 9 motorů, ale i tři postranní motory na centrálním stupni. SpaceX nyní s crosfeedem nepočítá – minimálně u prvních verzí FH. Jelikož rakety Falcon prošly velkým pokrokem vpřed (účinnější motory, podchlazené palivo …), nemusela by absence crossfeedu mít vliv na nosnost rakety.
Zdroj: https://scontent-vie.xx.fbcdn.net
Několikaletý odklad startu Falconu Heavy ale raketě ve výsledku prospěl. Raketa Falcon 9 prošla několika úpravami, které zvýšily její výkon, SpaceX vychytala „dětské nemoci“ a zvládla i motorické přistávání prvních stupňů. Po technologické stránce tak má Falcon Heavy ozkoušené všechny klíčové technologie a čeká se vlastně jen na samotný start.
Nosnost Falconu Heavy závisí na tom, zda se budou první stupně zachraňovat, nebo nikoliv. Pokud se všechno palivo použije na urychlení nákladu a první stupně se nebudou zachraňovat, mohl by Falcon Heavy dosáhnout nosnosti až 50 tun na nízkou oběžnou dráhu. Při zachraňování prvního stupně a postranních bloků klesne nosnost minimálně o třetinu, ale i tak bude úctyhodná.
Zdroj: http://cdn.geekwire.com/
3) Crew Dragon
Zásobovací loď Dragon se v květnu roku 2012 stala prvním soukromou lodí, která se připojila k Mezinárodní vesmírné stanici. Od té doby sem dopravila už několik tun nákladu včetně nafukovacího modulu BEAM, dokovacího adaptéru IDA, nebo bezpočtu vědeckých přístrojů. SpaceX se ale přihlásila i do výběrového řízení na dopravu astronautů na ISS. V něm nakonec SpaceX uspěla společně se společností Boeing, která chystá loď Starliner.
SpaceX připravila kosmickou loď, která se nejprve označovala jako Dragon V2, což objektivně vzato není úplně šťastný název. Postupem času se začalo používat označení Dragon 2 a její pilotované verzi se říká Crew Dragon. Podle všeho se ale ani označení Dragon 2 nezemřelo. SpaceX chystá druhou generaci lodí Dragon, přičemž Crew Dragon by mohl být pilotovanou verzí Dragonu 2. Dragon 2 by tak nahradil současné nepilotované Dragony a vozil by zásoby na ISS.
Co je na Crew Dragonu atraktivní? Už na první pohled je vidět, že se SpaceX při návrhu nedržela zkrátka a design tu nehraje podřadnou roli. Loď je na první pohled „sexy“, ale na druhou stranu její vzhled není na úkor užitkovosti. Každá část lodi byla vypilována k dokonalosti, aby správně fungovala a navíc dobře vypadala. Uvnitř kabiny, která by byla schopná pojmout až sedm osob zajmou kromě anatomicky tvarovaných křesel i futuristicky vypadající ovládací panely.
Zdroj: http://i.imgur.com/
Asi nejzajímavějším konstrukčním prvkem Crew Dragonu je ale systém jeho motorů SuperDraco. Ty mohou fungovat jako motory záchranné věžičky, která by v případě havárie rakety včas odnesla loď do bezpečné vzdálenosti, ale zároveň by měly umožnit i motorické přistávání lodi na relativně přesně vymezeném prostoru. Z důvodu bezpečnosti bude loď disponovat i malým padákem, který se vystřelí, pokud krátkodobý zážeh motorů odhalí špatnou funkci některých z nich. Pak by funkční motory pomáhaly padáku s měkkým přistáním.
Zdroj: http://i.stack.imgur.com/
Loď ale disponuje i mnoha dalšími zajímavými konstrukčními prvky – za zmínku stojí například zadní nákladový prostor, zvaný trunk, pokrytý solárními panely, nebo odklopný kryt předního průlezu. Krásnou ukázkou spojení estetiky a techniky jsou „ploutve“ vystupující z těla trunku – ty mají za úkol při aktivaci záchranného systému stabilizovat loď při odletu.
Lodě Crew Dragon a Starlienr jsou pro americkou kosmonautiku důležité, protože zbaví Američany závislosti na lodích Sojuz. Ovšem to neznamená, že by Američané přestali létat v Sojuzech. Podle moudrosti našich předků, kteří říkali: „Nedávej všechna vajíčka do jednoho košíku“. Celou situaci detailně v nedávném Kosmotýdeníku popsal kolega Lukáš Houška, kterého si dovolím citovat: „ … pro případné kritické situace, kdy by například na palubě stanice došlo k nehodě a posádka by musela využít tu záchrannou loď, se kterou zrovna nepřiletěla, musí astronauti umět ovládat obě technologie. Proto bude v posádce vždy jeden Rus a jeden Američan, kteří navzájem budou schopni létat s oběma typy lodí v té době připojených ke stanici. V posádkách soukromých lodí se tak časem objeví i Rusové. Stejně tak v Sojuzech nadále budou létat Američané.“
Zdroj: http://www.imagehosting.cz/
Poměrně častou otázkou je, kdy se Crew Dragon poprvé podívá do vesmíru. Odpověď jsme dostali před pár dny, kdy Bill Gerstenmaier z NASA prezentoval aktuální časovou osu příprav na nasazení soukromých pilotovaných lodí do služby. Podle níže přiložené grafiky by měl Crew Dragon už příští rok v květnu vyrazit v nepilotované verzi k ISS, přičemž první posádku by sem mohl dopravit v srpnu 2017.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
2) Red Dragon
Tohle téma velmi úzce souvisí s minulými body. V hlavní roli je zde kosmická loď Crew Dragon, která by se měla vydat k Marsu pomocí rakety Falcon Heavy a pomocí motorů SuperDraco zde přistát. K první misi by mohlo dojít už v roce 2018 a od té doby by SpaceX ráda využila každé startovní okno k Marsu, které přichází každých 26 měsíců.
Tento projekt zaujal i NASA, která začala se SpaceX spolupracovat. Státní agentura se v programu nebude angažovat finanční pomocí, ale spíše formou konzultace kritických fází mise – sestavení programu, přeletová fáze, řízení lodi a podobně. NASA navíc zajistí komunikaci s lodí pomocí systému antén DSN, nebo poradí se sterilizačními procesy proti zavlečení pozemských mikroorganismů. Celková pomoc ze strany NASA bude mít hodnotu zhruba 30 milionů dolarů.
Zdroj: spaceflight101.com/
Na oplátku SpaceX poskytne státní agentuře informace o průběhu motorického brzdícího manévru. Red Dragon o váze okolo třinácti tun totiž bude bezkonkurenčně nejtěžším objektem, jaký se na Rudé planetě pokusí přistát. Nikdo zatím neví, jak bude probíhat brzdící zážeh v řídké atmosféře Marsu a třetinové gravitaci. NASA o tyto informace stojí, protože u své zvažované mise k Marsu mění strategii – místo nafukovacích štítů by ráda vsadila na motorické přistávání. A Red Dragon je ideálním prostředkem, jak získat potřebné údaje.
První Red Dragon by měl k Marsu letět ještě bez vnitřního vybavení a bude sloužit pouze jako testovací objekt. Další mise by ale už mohly uvnitř lodi ukrývat až jednu tunu vědeckého vybavení. Specialisté z NASA již vytipovali hned tři oblasti, kde by mohl být Red Dragon užitečný a všechno jsou to mimořádně zajímavé projekty, uznejte sami.
- Zapojení do projektu MSR (Mars sAmple Return): Red Dragon by na Mars dopravil malou raketu Mars Ascent Vehicle, která by dopravila vzorky z Marsu
- Doprava jedné, nebo více hloubkových vrtných souprav i s vědeckou laboratoří, která by analyzovala vyvrtané vzorky
- Dragon by mohl na Mars dopravit aparaturu pro demonstraci výroby pohonných hmot z místních zdrojů, tedy technologie ISRU.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
A aby toho nebylo málo, tak Elon Musk tvrdí, že Crew Dragon je koncipován tak, aby dokázal přistát kdekoliv ve sluneční soustavě a Mars můžeme chápat jen jako první mimozemské těleso.
Zdroj: http://neowin.s3.amazonaws.com/
1) Pilotovaná výprava k Marsu
Ultimátní cíl, ke kterému SpaceX od začátku směřuje a které připomíná v mnoha prohlášeních. Není daleko od pravdy, že všechno, co SpaceX dělá, má nějakou souvislost s letem k Marsu. Například při přistávání prvních stupňů dochází k zážehu pro vstup do atmosféry. Tento zážeh probíhá v podmínkách, které jsou velmi podobné atmosféře na Marsu. SpaceX tak nepřímo při každém pokusu o záchranu prvního stupně sbírá cenné zkušenosti pro let k Marsu, který by se ve výsledku měl stát naším druhým domovem.
Tento plán je natolik smělý, že mnoha lidem splývá se sci-fi. SpaceX ale o něm evidentně zcela reálně uvažuje. Prozatím máme k dispozici jen velmi málo informací, ale už 27. září na International Astronautical Congress v Mexiku vystoupí Elon Musk a měl by představit bližší detaily. Už nyní Vám mohu slíbit, že z celého vystoupení budeme dělat psaný online přenos, abychom Vám přinesli aktuální zprávy.
Zdroj: http://planete-mars.com/
Co ale již víme: Ke startu by se měla používat raketa označovaná jako BFR. Ta má být dvoustupňová, přičemž oba stupně mají být znovupoužitelné. Zatímco u Falconu se snaha o záchranu horního stupně nevyplácí, u BFR tomu už bude jinak. Tato raketa má mít průměr více než deset metrů a podle některých indicií by měla být tak velká, že se bude skládat přímo na startovní rampě. SpaceX bude chtít v maximální možné míře využít startovní okna k Marsu a tak se očekává, že by každý den mohlo startovat i několik raket BFR. Jejích nosnost je zatím ve hvězdách stejně jako další technické parametry. Snad budeme na konci září moudřejší.
Lety k Marsu má zajišťovat loď MCT s kapacitou několika desítek míst. Celý systém má využívat jako palivo zkapalněný metan, který má jasnou výhodu – Dá se získat z atmosféry Marsu, nebo je možné jej vyrobit. Každopádně ale bude možné nádrže dotankovat pro zpáteční let. Zda se někdy takové mise dočkáme je zatím ve hvězdách, ale SpaceX má evidentně jasný cíl, za kterým jde. Už mnohokrát ukázala pochybovačům, že se nevyplácí podceňovat její plány, byť se na začátku zdají neuvěřitelné a leckdo si při nich klepe na čelo.
Zdroje informací:
http://www.spacex.com/
https://en.wikipedia.org/
http://spacenews.com/
http://qz.com/658285/
https://www.technologyreview.com/
http://www.spacex.com/
https://spaceflightnow.com/
http://spaceflight101.com/
http://www.universetoday.com/
http://www.spacex.com/
http://www.spacex.com/
https://en.wikipedia.org/
http://www.popsci.com/
https://en.wikipedia.org/
http://www.space.com/
http://spacenews.com/
http://www.nasa.gov/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://ntrs.nasa.gov/archive/
http://www.nas.nasa.gov/
https://spaceflightnow.com/
https://en.wikipedia.org/
http://spaceflight101.com/
http://www.spaceflightinsider.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://i.ytimg.com/vi/L0bMeDj76ig/maxresdefault.jpg
https://i.imgur.com/dpPAh6U.jpg
http://img.gawkerassets.com/img/1930164rscwwvjpg/k-bigpic.jpg
https://pbs.twimg.com/media/CfjG1c0VIAQtRBk.jpg
https://pbs.twimg.com/media/CoiPZomUEAIb04K.jpg
http://www.spacex.com/sites/spacex/files/fheavy_product_page1.jpg
http://i.ytimg.com/vi/4Ca6x4QbpoM/maxresdefault.jpg
https://scontent-vie.xx.fbcdn.net/…7260f969e49a08b72eccd240bbb57df5&oe=55BA298D
http://cdn.geekwire.com/wp-content/uploads/2015/11/151120-spacex-620×387.jpg
http://i.imgur.com/X64SUFD.jpg
http://i.stack.imgur.com/hjiNV.png
http://www.imagehosting.cz/images/imagejzoz.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/04/21424800115_b916921705_k.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/04/21236738100_f92ab00102_o.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/07/21236949258_b9b916f54f_k-3.jpg
http://neowin.s3.amazonaws.com/…a330626ef281f4c0ba83220e2cf9d8e9.jpg
http://planete-mars.com/wp-content/uploads/2014/11/MCT_Freinage12.jpg
Skvělé shrnutí starších informací, skvělý popis výhledů, skvělý článek. Díky. Tady to fakt žije.
P.S.
Snad se té BFR dočkám, pamatuju Gagarina a s Muskovým koeficientem se těžko smiřuju. 🙂
Skvělý článek, díky moc.
Muskův koeficient, to mě pobavilo. A taky jeho tvrzení, že Crew Dragon může přistát kdekoliv.
No, kdekoliv. Omezil to na tělesa s pevným povrchem kromě Venuše. Navíc řekl přistát a ne doletět tam. Z tohoto výběru je totiž nejtěžší přistát právě na Zemi, která má největší gravitaci, takže zbytek nemusí být takový problém. Na drobná tělesa jako planetky a menší měsíce by přistával nejspíš pomocí manévrovacích motorů Draco jako při dokování k ISS, na větší podobně jako na Zemi. Otázkou je, jak by mu vadila radiace Jupitera (asi dost), protože některé jeho měsíce obíhají přímo v radiačních pásech, ke kterým má i pancéřovaná JUNO velký respekt.
No a otázka „doletět tam“, je také dost složitá. Už k Marsu možná nebudou stačit solární panely nalepené na trunku a budou muset přidat „křidýlka“. Dál než k Jupiteru to chce radioizotopový generátor (který SpaceX nemá) a také silnou brzdnou raketu, aby vůbec mohl před vlastním přistáním zpomalit na rozumnou rychlost. Poslední je Merkur, kde by mohl přistát na noční straně, ale během přeletu by potřeboval sluneční štít a speciální solární panely.
Osobně bych uvítal, kdyby jednu z marsovských misí využili nikoliv k přistání na Marsu, ale k odebrání vzorků z jednoho z měsíců a návratu na Zem. Případně, že by před přistáním na Marsu zkusili ty měsíce (pak zabalit a dolů na Mars). Tady je otázka, jestli umí zaparkovat na orbitě nebo bude brzdit s asistencí motorů rovnou o atmosféru.
RTG – aj keby ho SpX mala, tak rozumne velke RTG vygeneruje na pociatku svojej zivotnosti radovo stovky Wattov az maximalne jednotky kW. To je na prevadzku lode s enviromentalnym systemom prilis malo.
Akceleracia a brzdenie na velke vzdialenosti – tu by sa iontovymi motormi teoreticky dali zabit 2 muchy jednou ranou. Jednak by pocas preletovej fazy umoznovali zrychlovanie / spomalovanie a jednak by tato konstantna akceleracia mohla poskytnut aspon aku-taku „gravitaciu“. Samozrejme by to na cesty za orbitu marsu chcelo obludne velke panely, ale aj na poli panelov sa crtaju nejake vylepsenia.
Pri vsetkych tych misiach este samozrejme netreba zabudnut na nas vlastny Mesiac 🙂 V kozmickych meritkach je sice za rohom, ale este stale sme ho nedobili (OK uznavam, ze to je zle slovo, sme predsa mierumilovni, nie?). Len sme tam boli na navsteve.
Na co environmentální systém u nepilotované sondy?
Co se přistání samotného týče, tak Venuše je poměrně jednoduchá díky husté atmosféře. Něco jiného je tam chvíli vydržet 🙂
Perfektní článek 🙂 Aspoň je na co se těšit 🙂
Takže NASA opouští koncept nafukovacích štítů LDSD a začíná preferovat „novinku“. Motorické přistávání i na tělese s atmosférou, které je už nějakých 70 let standardní součástí sci-fi literatury i filmů. Musk to pochopil rychle. Tohle mě moc baví 🙂
Tepelný štít a motorické přistávání se nevylučují. Ostatně Curiosity to využila také navíc s celkem komplikovaným SkyCraneem. Navíc Red Dragon bude mít i tepelný štít. Jen slabší, který na čistě atmosférické brzdění nebude stačit, ale určitě ho využije.
Spíš jde o to, jestli k prvotnímu zpomalení použít štít nebo palivo. Palivo je univerzálnější, protože jde využít i u těles bez atmosféry a lépe se reguluje. Otázkou je hlavně hmotnost a složitost konstrukce. Hmotnost bude asi ve prospěch štítu, konstrukce ve prospěch motorů, protože tam musí být tak jako tak pro manévrování a měkké dosednutí.
Otazka, ci pouzit stit podla mna nie je prakticka, ale fakticka. Pri vstupe do atmosfery Marsu byt z obeznej drahy bude mat akykolvek objekt tak velku rychlost, ze stit proste potrebuje, inac v atmosfere zhori.
Ablativne stity ma SpaceX „darom“ od Nasa v ramci letov posadok na ISS a uz ho tusim stihli vo vlastnej rezii vylepsit.
Falcony stity nepouzivaju, pretoze este nemaju dostatocnu rychlost na to, aby ich potrebovali. Druhe stupne by ich uz ale asi potrebovali a to je dovod, preco sa s ich zachranou neuvazuje (asi znacny nepomer navysenia nakladov za stit v pomere k tomu, kolko sa usetri na motore(motoroch?)).
No a SkyCrane principialne nie je zly, len jeho nosnost je niekde okolo jednej tony +-. A zrejme sa hodne zle skaluje.
Také předpokládám, že tepelný štít se při přistávání na Marsu bude používat stále. Alespoň slabší. Z důvodu ochrany přistávajícího objektu a úspory paliva na brždění. Ale zdá se, že s možnou preferencí motorického přistávání (a to i velmi těžkých objektů) ztrácí význam LDSD, který byl navržen právě z důvodu dopravy těžších nákladů. Podle toho, co jsem vysledoval, tak jeho zkoušky stejně nedopadají příliš povzbudivě.
Ten „Muskův koeficient“ je spíše reklamní slovní spojení. Odklady má NASA, Roskosmos, ESA… všichni. Dragon, znovupoužitelnost, Crew Dragon k ISS už je taky vlastně hotová věc podobně jako Falcon Heavy, i ten nepilotovaný Mars vypadá reálně, je to jen otázka času…. Pokud jde o zatím mýtické přistání člověka na Marsu (dokonce popisovaným MCT), tak myslím, že Elon Musk to dělá s nadšením a rád by se uskutečnění svých plánů sám dožil. Není zaměstnancem velké kosmické agentury a nebere plat za činnost a chození do práce. Zkrátka si plní své sny. A splnit si je chce. A o tom to je (aby bylo jasno, nechci snižovat činnost zaměstnanců agentur, to v žádném případě, ale myslím, že všichni cítíme ten rozdíl).
Taky Muskovi a SpaceX moc fandím, ale bez NASA a státu by to prostě nešlo. Sice SpaceX je soukromá firma, ale peníze čerpá zprostředkovaně (přes NASA) ze státního rozpočtu. Reklamní slogan, že SpaceX znamená změnu v dobývání vesmíru ze státem podporovaného na soukromý, je čistě PR a lež. Nic se nezměnilo, protože dnes i dříve dodávaly rakety a potřebnou technologii převážně firmy Lockheed a Boeing. Tedy také soukromé firmy. SpaceX má výborný marketing (v tomto případě je to jenom dobře) pro propagaci svých cílů. Bohužel, občas záměrně „mlží“. Navíc úspěch firmy je postaven na budování již zaběhnutých technologií. Celkem nepřináší zas tak moc nových inovací, ale dokáže je dobře prodat a zastínit tak konkurenci, která také dělá pokroky (ale už ne s tak velkou parádou pro veřejnost).
P.S.: ještě jednou zdůrazňuji, že Musk a SpaceX jsou třída. Akorát zásluhy NASA by se neměly bagatelizovat. Ta agentura byla a je nenahraditelná ve všech směrech.
Rád bych jen vysvětlil, jaký je důraz mezi aktuálním boomem soukromých firem (co se dopravy zásob týče tak SpaceX a Orbital). Pomohu si přirovnáním. Dříve t fungovalo tak, že NASA přišla jako zákazník do restaurace a šla hned k šéfkuchaři a řekla mu: „Vezmi tenhle kousek masa, nakrájej z něj takhle tenké nudličky, pak je přesně takhle dlouho smaž s tímhle, tímhle a tímhle.“ Dnes NASA přijde do restaurace, vezme si jídelní lístek a z něj si vybere pokrm, který je v nabídce. Jinými slovy – dříve NASA firmám prakticky diktovala co mají jak dělat a ony jen poslouchaly příkazy. Samozřejmě ne úplně, i tehdy se firmy snažily o inovaci. Dnes je to ale tak, že si NASA kupuje již hotovou službu a firma na sebe přebírá veškerou zodpovědnost. Takže se agentura nemusí o nic starat, pouze zaplatí za službu, kterou si objednala a může se spolehnout na to, že bude její objednávka vyřízena. Proto není lež, když se říká, že v posledních letech zažívá kosmonautika boom ve smyslu využívání soukromých firem.
No, on hlavní vývoj vždy dělaly soukromé firmy vč. využití vojenského vývoje, NASA dělala hlavně koncepci. Podobně to fungovalo u Rusů, tam vývoj prováděly jednotlivé závody, ono to ani jinak dělat nejde s takhle složitou technologií.. Dnes je ovšem trh tak velký, že existuje už spousta firem a zemí s podobnými produkty a prostě si konkurují. Dnes se jich uživí docela dost a je to dobře.
Jen drobná poznámka k názvosloví.
Nová verze Dragonu, s 8 postranními motory Super Draco se nazývá Dragon 2.
Testovací verze Dragonu 2 pro zkoušky motorického přistání se jmenuje DragonFly.
Pilotovaná verze Dragonu 2 pak nese název Crew Dragon.
Bezpilotní verze Dragonu 2 pro přistání na Marsu se jmenuje Red Dragon.
SpX výhledově uvažuje také o tom, že i pro bezpilotní zásobování ISS nákladem budou v budoucnu používat Dragony 2, které budou schopny automatického připojování ke stanici a motorického přistání na pevnině. Jak budou tyto lodě nazývány zatím není jasné.
Současné cargo lodě, vyžadující pro připojení k ISS asistenci staničního manipulátoru a přistávající pomocí padáků v moři se nazývají jednoduše Dragon.
Díky za rekapitulaci. 😉
Ještě bych doplnil DragonLab pro autonomní lety na oběžné dráze okolo Země na způsob ruských Bionů 🙂
o tomhle jsem taky uvazoval, jestli opusti Dragony a velky CBM ve prospech noveho Dragona2 s dokovanim na mensi NDS, nebo jestli to nebudou treba kombinovat…
27.září přímý přenos vystoupení Elona Muska na International Astronautical Congress v Mexiku? To vypadá na noc plnou snů a vizí :-))
jj, mam v kalendari jako „noc snů a vizí“ 🙂
Z důvodu bezpečnosti bude loď disponovat i malým padákem, který se vystřelí, pokud krátkodobý zážeh motorů odhalí špatnou funkci některých z nich. Pak by funkční motory pomáhaly padáku s měkkým přistáním.
Já měl vždycky za to, že budou disponovat plnohodnotným systémem padáků, který bude použit v případě selhání motorů při přistávání nebo pro přistání po nouzovém zrušení startu?
Já taky. Možná je to tak, že se v případě selhání několika motorů vytáhne jen část padáků, které budou fungovat jako asistence zbývajícím motorům a pokud toho selže víc, tak se vytáhne plná sestava připravená i pro přerušení startu. Tam jde předpokládám o to, že motory po odletu od Falconu nebudou mít dost paliva na přistání, maximálně na nějaký pšouk kvůli měkčímu dosednutí.
Crew (Red) Dragon by v podmínkách Marsu padáky stejně použít nemohl (a nebo možná mohl, ale vzhledem k jeho hmotnosti a řídkosti atmosféry by byly opravdu gargantuovské a kdo by se s tím tahal). Asi je rozumné používat pro Mars i pro Zemi co nejpodobnější stroj. A myslím, že popsaný styl přistání bude fungovat a vystačí si i s malým nouzovým padákem.
Crew Dragon rozhodně bude mít plnohodnotné padáky, už jenom proto že při prvních pár misích se bude přistávat klasicky do oceánu, za druhé je potřeba mít zálohu pro případ úplného selhání motorů, a za třetí (a to je asi nejdůležitější) v případě abortu se veškeré (!) palivo použije na únik od explodující rakety a přistávat se bude do oceánu na padácích (viz pad abort test video).
Red Dragon je něco jiného, ten rozhodně padáky nepoužije pro přistání (ani jako jakoukoliv nepatrnou asistenci), možná je mít na palubě bude čistě za účelem minimalizace modifikací, ale osobně si tipuju že je vyrvou a zahodí.
Mam dojem ze NASA chce zatim Crew Dragon pristavat jenom na padacich,ten malej padak a asistence motoru mi prijde docela riskantni,-No ale oni urcite vi co delaji,konec koncu jsou to lidi co se tim zivi celej zivot 😉
…mimochodem, ta zminka o moznosti zachrany posadky v jine lodi nez priletela (tedy USA vs Sojuz) ma jeden zasadni problem – rusove vyzaduji instalaci anatomicke vlozky na miru kazdeho kosmonauta v kresle Sojuzu.
Jak to chteji resit?
Ta vložka je jen drobnost, také mají jiné skafandry. Pokud SpaceX (a o Boeingu respektive NASA to platí taky) úzce nespolupracovala s Rusy, aby byly kompatibilní konektory skafandrů, tak je to stejně bez šance. Pokud spolupracovali (což je možné), tak může být kompatibilní i ta vložka. I když v Sojuzu se sedí ve skrčené poloze, což nejspíš do Dragonu zavádět nebudou, tak uvidíme.
A to je vlastne pravda, ty skafandry jsou o rad dulezitejsi element nez ta anatomicka vlozka do kresla. Ale na bezna media by asi nemel byt problem udelat redukci, to je jednoducha zalezitost, takze by to mohli jednoduse zvladnout. Dal uz pak to bude otazka..
No uvidime jak to vymysli…
Nepoužívají Rusové anatomickou vložku hlavně kvůli tvrdšímu přístání Sojuzu? Dosednutí na pevnině bude určitě mnohem tvrdší než na vodě.
Vložka zaručuje přežití i v případě selhání brzdícího motoru Sojuzu – další část tohoto nouzového systému je propružení sedaček. Proto je je v kabině při startu a přistání o dost míň místa než by odpovídalo kubatuře návratové kabiny.
A k tvrdosti přistání – raketový motor Sojuzu dobržďuje téměř na nulu(takže nezáleží na povrchu) a na delší dráze než prosté „plácnutí“ do vody.
Existuje několik možností jak tvrdě může Sojuz přistát. Především se řeší, co se stane, když některý tlumící prvek vypadne, jaký to má vliv na velikost dopadového přetížení pro kosmonauty. Když pracují všechna opatření, dostane se velikost dopadového přetížení dokonce jen na hodnotu 2G působící po dobu asi jedné desetiny sekundy. To už je hodně dobré.
Jak to vypadá s vývojem motoru Raptor?
Pane Majer ,opět luxusní článek ,neznám jiný web zaměřený na poměrně složitou techniku a přitom jsou články zde plné informací při naprosté srozumitelnosti pro nezasvěcené. Hlavně aby to všechny autory zde píšící dlouho vydrželo bavit i přes některé zbytečné osočování některýma dutohlavama v diskusích. Děkuji za Vaši práci!!
Díky moc za pochvalu, Zatím nás to baví a věřím, že tomu tak bude i nadále, vždyť nás v kosmonautice čekají velké věci, které bychom Vám rádi zprostředkovali.
To je článek přesně dle mého gusta a perfektně napsaný.Máme se se SpaceX na co těšit,díky za vaši práci a vězte,že děláte velkou radost všem fandům kosmonautiky.Dávám max hvězdiček.
Těší mne, že se Vám článek líbil. Díky moc za pochvalu.