Kosmotýdeník 197. díl (20.6. – 26.6.2016)

Kosmotýdeník 197. díl (20.6. – 26.6.2016)

26. června 2016

Tento týden jsme se dočkali jak burácení raketových motorů, tak zajímavých informací z blízkého vesmíru. Pojďme si některé zajímavé věci připomenout v aktuálním vydání Kosmotýdeníku. Jako první se ve velkém tématu zaměříme na velmi zajímavý let a zánik lodi Cygnus OA-6, který byl tentokrát opravdu napínavý. Nevynecháme ani dva starty, které se tento týden udály, či netradičně to, kde strávil víkend redakční tým Kosmoanutixu. Přeji hezké čtení a příjemnou neděli.

Napínavý zánik lodi Cygnus OA-6

Loď Cygnus OA-6 zanikla 22. června. Zánik automatické nákladní lodi v atmosféře není nic výjimečného a většinou se jim příliš nevěnujeme. Dnes se však sluší udělat pořádnou výjimku. Zánik této lodi i její let k neodvratnému konci byly tentokrát natolik zajímavé a natolik napínavé, že se jim budeme věnovat podrobněji. Loď totiž neježe posloužila jako rampa pro další satelity, ale dokonce na ní řízeně hořelo, a když pak její ohořelé trosky padaly k oceánu, stále vysílala důležitá data. Ale popořádku. Začneme odpojením od Mezinárodní kosmické stanice.

Zánik lodě Cygnus OA-6
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Po osmdesátidenní misi se loď Cygnus od ISS odpojila 14. června. Na stanici dovezla 3 513 kilogramů zásob. Cygnus odlétal s 1 885 kilogramy odpadků a mezi nimi i s několika zajímavými experimenty a nákladem. Loď netradičně nezamířila rovnou vstříc atmosféře, ale čekal jí ještě týdenní let. Během tohoto týdne stihlo na palubě řízeně hořet. Právě experiment Saffire patří mezi ty, které se dočkaly i širšího zájmu veřejnosti.

Když začne na palubě stanice, nebo kosmické lodě hořet, je to okamžik, který byste rozhodně nechtěli prožít. Problémů s požárem bylo zatím ve vesmíru poměrně málo, ale je jisté, že někdy taková situace opět nastane. V případě, že k tomu dojde, bude nutné, aby posádka dokázala odhadnout, co bude následovat a uměla si s tímto vážným nebezpečím nějak poradit. Studium hoření ve vesmíru je proto velmi žádoucí, ačkoli poněkud náročné na provedení. Právě lodě určené k zániku v atmosféře jsou však pro tyto pokusy jako stvořené. Na jejich palubě již není nic, co by mohl požár poškodit, kdyby se vymkl kontrole, a jejich osud je stejně zpečetěn. Loď Cygnus OA-6 se tak s experimentem Saffire k poznání požárů ve vesmíru připojila.

Jeden metr dlouhý blok bavlny a skelných vláken byl řízeně zapálen a v uzavřeném boxu bylo sledováno, jak se chovají plameny (Modré záblesky na videu jsou tam pro lepší pozorovací podmínky kouře). Hoření trvalo osm minut. Celý proces podléhal regulovanému proudění vzduchu a sledovalo jej mnoho čidel a kamer s vysokorychlostním záznamem obrazu. A právě protože bylo nasbíráno velké množství dat, musela loď nějaký čas setrvat na oběžné dráze, aby se vše podařilo odeslat. Během té doby však posloužila dalším vědeckým účelům.

Satelit Lemur 2
Zdroj: http://spaceflight101.com/

V pondělí 20. června pak loď posloužila jako vypouštěcí plošina pro pět cubesatů. Satelity shodně označované jako Lemur 2, každý o váze 4 kilogramů provozuje společnost Spire Global a mají být zaměřeny na meteorologické zkoumání, jehož výsledky mají pomáhat lodní dopravě rychleji předpovídat změny v počasí. K tomu slouží metoda nazvaná GPS zákryt, kdy přijatý signál z globálního pozičního systému a vyslaný zpět od lodi na moři, je zachycen satelitem a jeho palubními přístroji je změřena jeho změna intenzity, z čehož se dá určit tlak, teplota a vlhkost v atmosféře. Pět plánovaných satelitů však nebylo vypuštěno kompletně. Poslední pátý se vypustit nepodařilo a zanikl společně s lodí Cygnus. Byl to již druhý experiment této společnosti. První satelity Lemur letěly v roce 2014 na raketě PSLV. Společnost plánuje vysazení až jedné stovky podobných průzkumníků.

Poslední experiment, který čekal loď Cygnus, byl součástí samotného zániku lodi v atmosféře. Již na japonských zásobovacích lodích HTV a evropských ATV jsme byli tohoto experimentu svědky. Přístroj, který je vyroben tak, aby přečkal zánikové inferno během sestupu, je vybaven senzory rozmístěnými po lodi, které měří nárůst teploty, či ztrátu signálu během destrukce lodi. Přístroj REBR je navíc vybaven sadou gyroskopů, akcelerometry a vlastními čidly, které dokáží zaznamenávat data po nejdelší dobu. REBR má hmotnost 4 kilogramy a jedná se o zařízení tvaru disku o průměru 31 centimetrů. Dále obsahuje GPS lokátor a vysílač, tlakové senzory a záložní vysílač pro kontakt s družicemi Iridium.

REBR
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Když Cygnus začal 22. června vstupovat do atmosféry, přístroj pečlivě zaznamenával všechny údaje. Díky tomu si nyní můžeme částečně zrekonstruovat, jak proběhl zánik lodi Cygnus. Nejdříve přístroj zaznamenal zvyšující se otřesy a nárůst teploty. Jako první ztratila loď kruhové solární panely. Následovala ztráta orientace a prudké nárazy o vyšší vrstvy atmosféry. Jakmile došlo k porušení hermetičnosti pláště nákladového prostoru, došlo k explozi způsobené prudkým poklesem tlaku v důsledku úniku vzduchu z interiéru. Pak už došlo jen k dalšímu rozpadu přístrojové sekce a roztavení velkých kusů zbytků lodi. Samotný přístroj REBR musel ještě odvysílat data. Díky tomu, že průlet přežil, začal ve výšce 40 kilometrů nad oceánem vysílat. Data stačil odeslat před tím, než byl ztracen nárazem o hladinu.

Vzácná data, která tento přístroj poskytl, pomáhají inženýrům lépe pochopit proces zániku jednotlivých strojů a lodí v atmosféře. Znalost procesu rozpadů větších těles má zase přinést dostatek zkušeností a dat na dobu, kdy se bude nutné vypořádat s odstavenou Mezinárodní kosmickou stanicí. Její zánik totiž nebude nic jednoduchého a bude vyžadovat co nejlepší naplánování. Kolos o rozměrech 100 × 86 metrů a váze přes pět set tun by při špatném navedení do atmosféry buďto mohl příliš rychle proletět a spadnout ve velkých kusech na povrch, nebo se roztříštit o horní vrstvy atmosféry a trosky by pak odletěly zpět na oběžnou dráhu, kde by značně zaneřádily blízké okolí Země. Data z přístrojů REBR mají těmto scénářům zabránit a zajistit bezpečný zánik stanice, který přijde někdy v druhé polovině dvacátých let.

REBR
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Kosmický přehled týdne:

V pátek v 16:30 SELČ úspěšně odstartovala raketa Atlas 5 v nejsilnější konfiguraci 551, tedy s pěti pomocnými bloky na tuhé pohonné látky. Na palubě byl pátý zástupce vojenských komunikačních satelitů MUOS. Drobek o váze šest tun se usadil na dráze, která mu umožňuje sledovat dění v Indickém oceánu. Záznam startu naleznete v níže přiloženém videu.

22. června odstartovala indická raketa PSLV. Její náklad obsahoval hlavně pokročilý kartografický satelit Cartosat-2 a několik dalších cubesatů a menších satelitů. Kdybychom si je vypsali, bude seznam vypadat takto: SathyaBama Sat (SB Sat), SRE-2, NIUSAT, GHGSat-D (CLAIRE), Max Valier Sat, Swayam, BIROS, LAPAN-A3, M3MSat, SkySat-C1, Dove #1, Venta-1, Dove #2, Dove #3, Dove #4, Dove #5, Dove #6, Dove #7, Dove #8, Dove #9, Dove #10, Dove #11, Dove #12. Záznam ze startu naleznete pod tímto odstavcem.

Dobrá zpráva přišla z NASA. Hubbleův kosmický dalekohled bude ještě dalších pět let provádět vědecká pozorování. Dosavadní smlouva počítala s ukončením 1. července letošního roku, nicméně vzhledem k dobrému stavu dalekohledu byly dodány potřebné finance o přibližně 196,3 milionů dolarů a oficiálně byla mise prodloužena do roku 2021. Důležité je, aby po následujících pět let byl dalekohled provozuschopný, ale zdá se, že po poslední návštěvě raketoplánu v roce 2009 je ve výborném stavu.

Velmi pozitivní zpráva přišla z České kosmické kanceláře. Již nějakou dobu známá účast českých vědců na dalším letu návratové mise Biom-M2 byla stvrzena schůzkou s ruskou stranou. Více informací naleznete zde.

Pokud vám připadá Kosmotýdeník tento týden trochu stručnější, vězte, že je to tím, že tento víkend probíhá v Jihlavě sraz členů portálu Kosmonautix, který pobral většinu členů redakce. Pokusíme se (či už jsme se pokusili) vám během víkendu prostřednictvím našeho Facebooku alespoň zamávat a příští týden nás máte zase všechny v redakci. Tímto bych vás chtěl jménem celé redakce a členů našeho fóra pozdravit a poděkovat za to, že nás čtete.

Pro zajímavost přikládám nově zveřejněné krátké video Roskomosu o ruských plánech o lunární obydlené základně.

Přehled z Kosmonautixu:

Tentokrát s naším přehledem článků, kterými jsme na Kosmonautixu zaznamenávali dění během uplynulého týdne v kosmonautice, začneme už minulou neděli. Podařilo se totiž již počtvrté, vzlétnout a přistát s raketovým experimentálním strojem New Shepard. V pondělí jsme se vypravili k Marsu, kde si flotila pozemských průzkumníků pomáhá, aby mise na povrchu měly zajištěné vše potřebné. Opět se ukázalo, že dnes se nic neutají, ani poloha utajovaného armádního satelitu. NASA dostala očekávanou zásilku větších rozměrů. Maketa druhého stupně pro první misi rakety SLS byla doručena. Pokud se chcete porozhlédnout po trojrozměrném okolí vozítka Curiosity na Marsu, máme pro vás jisté řešení. Krom toho, že spojují své síly družice Marsu, spojily síly také specializované environmentální evropské satelity Sentinel. Výsledky stojí za podívání se. Během týdne jsme se k raketě SLS vrátili ještě jednou. Začalo svařování kvalifikačního exempláře vodíkové nádrže pro centrální stupeň. V Číně se chystá křest nového kosmodromu. Na to, jak málo se kosmodromy otevírají, se tento rok v tomto ohledu stal velmi plodný.

Snímek týdne:

Po pár týdnech se do snímku týdne opět prodrala společnost SpaceX. Tentokrát vzbudila obdivné a vzrušené reakce fotografie kabiny lodě Crew Dragon, která je určená pro vození posádek k Mezinárodní vesmírné stanici. Svařená kabina v těchto dnech podstupuje strukturální testy a zavěšená v testovacím přístroji vypadá opravdu velmi surreálně.