Poslední výzkumy roveru Curiosity naznačují, že hora Mount Sharp je vytvořena z četných vrstev usazenin rozlehlého jezera, jež se střídavě plnilo vodou a vysychalo v průběhu desítek milionů let. Jde možná o další z důkazů, že na Marsu kdysi panovalo mírné klima a tamní atmosféra umožňovala přirozený koloběh vody. Naše další pátrání by se mělo zaměřit na to, jestli šlo pouze o lokální a dočasné podmínky, nebo zda to byl jev celoplanetární a dlouhodobý. Vadou na kráse totiž je, že zatím neznáme mechanismus, který by to tehdejší atmosféře umožnil v globálním měřítku, navzdory její předpokládané vyšší hustotě na raném Marsu.
Ona už kombinace zkoumaných geologických útvarů sdílejících společné prostorové souřadnice je velkou záhadou. Štít Mount Sharp o výšce přibližně pěti kilometrů je zasazen do středu kráteru Gale o průměru 154 kilometrů. Jeho úbočí je tvořeno stovkami tenkých skalnatých vrstev vzniklých nanášením usazenin způsobeným střídavou činností stojaté a tekoucí vody i působením větru. Tyto důkazy svědčí o opakovaném vysychání a zaplňování obsahu jezera vodou v časovém měřítku mnohem delším, než jsme se doposud domnívali.
Zdroj: http://www.nasa.gov/jpl/
„Děláme mílové kroky na cestě k objasnění tajemství původu Mount Sharp,“ vysvětluje jeden z vůdčích členů vědeckého týmu Curiosity, John Grotzinger z kalifornského Caltechu. „Je pro nás zatím těžko pochopitelné, že v místech, kde se teď tyčí hora, býval kdysi rozsáhlý systém jezer.“
Curiosity momentálně zkoumá vrstvy usazenin v nejníže položených vrstvách úpatí Mt. Sharp rozkládajících se do výšky 150 metrů nad dnem kráteru Gale, jež bylo pojmenováno Murrayho formace na počest skotského geologa Alexandra Murraye. Tehdejší vodní toky zanášely pravidelně tuto oblast nánosy hornin a písků, takže se časem vytvořily podobné profily sedimentů, jako je tomu v případě delt pozemských řek.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Dlouho poté, co se na dně kráteru utvořila několikasetmetrová vrstva usazenin, došlo k vyschnutí jezera, a tím dostal příležitost vítr, který erozí formoval podobu Mount Sharp do tvaru zeštíhlujícího se vrcholu. Kdysi totiž byly okraje kráteru Gale daleko vyšší a bránily proniknutí větrných proudů k níže položeným oblastem centrálního útvaru. Čím výše se daná oblast nacházela, tím intenzivněji na ni působily erozivní účinky atmosférického proudění. A pak došlo k opětovnému zaplavení dna kráteru. Tento proces se opakoval po desítky milionů let.
Zdroj: http://io9.com/
„Úžasné na tom je, že tyto cykly probíhaly periodicky, takže zkoumání každé jednotlivé vrstvy nám přináší nové informace o tom, jak se procesy diferencovaly v závislosti na narůstajícím čase a postupné změně marsovského klimatu,“ pokračuje Grotzinger. „Jak se bude Curiosity dostávat výš a výš podél úpatí Mount Sharp, bude nás detailněji informovat o změnách na povrchu rudé planety ve smyslu vzájemné reakce trojlístku atmosféra–voda–usazeniny. Chemie těchto procesů se v průběhu milionů let dynamicky měnila a my hodláme v průběhu příštího roku odhalit, jak to přesně probíhalo.“
Zdroj: http://io9.com/
„Je fascinující sledovat, jak se vozítko Curiosity dostalo v průběhu přesouvání po povrchu rudé planety z oblasti říčních toků do míst tvořených kdysi jezery,“ dodává další člen týmu Sanjeev Gupta z londýnské Imperial College.
Zdroj: http://www.marsdaily.com/
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://store.coloradogeologicalsurvey.org/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/jpl/msl/pia19080/#.VItKINKG8p0
http://io9.com/ancient-mars-may-have-been-more-habitable-than-we-thoug-1668711727
http://www.marsdaily.com/reports/Within_Rovers_Reach_at_Mars_Target_Area_Alexander_Hills_999.html
1/skláním se před moderní vědou , která na takovou dálku dokáže zkoumat naší sesterskou planetu
2/rád bych slyšel závěr t.j. proč vlastně voda /i atmosfera zmizely a zda srejný osuc nečeká naší matičku Zemi
Podle nejrozšířenější teorie se (z dosud neznámého důvodu – možná to mělo souvislost s dějem v jádru) výrazně oslabilo magnetické pole Marsu. Nabité částice ze slunečního větru pak doslova očesaly atmosféru planety. Tím pádem klesl tlak a zbytek dokonal sluneční vítr, který odnesl i část vody.
Zda se něco podobného může stát na Zemi nevíme – zatím ani s jistotou neznáme důvody toho, co se stalo na Marsu. Nicméně momentálně se to jeví jako nepravděpodobné. Země je větší než Mars a tomu odpovídá i velikost jádra a tím pádem i magnetického pole.
Ono těch důvodů bylo zřejmě víc. Jedním z nich je třeba rozmě/malá hmotnost planety. Mars ztratil vnitřní dynamo, proto jej magnetosféra přestala chránit před slunečním zářením. Z důvodu slabší gravitace byly rovněž částice svrchnív vrstev atmosféry unášeny do vesmíru působením slunečního větru.
v jednom televizním pořadu věnovaném dějům ve vesmíru na nejmenované stanici se věnovali publicisté také tomuto tématu. Mají teorii, že Mars ztratil – mohl ztratit – magnitické pole po srážce s nějakou planetkou, rozměrově natolik velikou, že vzájemná srážka vytvořila takové množství tepla, že magnetické pole se zahřálo natolik, že přestalo být magneticky aktivní a tento proces se již po vychladnutí „nenastartoval“. Možná jsem to napsal kostrbatě, ale nějak tak to bylo
To je podivné. Při srážkách planet navíc nevznikají nikterak vysoké teploty. A naopak, uvnitř hvězd nabo v oblastech akrečních disků supermasivních čaerných děr nacházíme extrémně silná magnetická pole. Tam jde o teploty desítek až stovek milionů stupňů. Neměl byste k tomu nějaké bližší údaje? Myslím že když uvedete třeba název pořadu, nebude to nikdo zde brát jako skrytou reklamu…
No, koukám to TV programu a vzpomínám… Vystupovalo tam několik lidí u jejichž jmenovek se to hemžilo tituly z astrofyziky a podobných oborů. Rád bych poskytl přesnější informace, ale už to je nějaký ten čas co jsem to tam viděl. Ale prohrabu se v internetu a dám vědět.
Nevie niekto do akej výšky by sa mohlo podariť vystúpiť ?
Kdesy som čítal že až na samý vrchol.
No neviem, ako sa tak dívam na fotky tej hory, bol by to oriešok aj pre zdatného a perfektného horolezca. Svahy sú poriadne strmé, odhadol by som hodne cez 30 stupňov, navyše schodovité a neverím že by sa pri všetkej úcte k výkonom Curiosity sa to mohlo podariť.
Na vrchol určite nie, tak asi až kam ?
pb